Jeden den v servisu SPRO

Nakonec bylo jedinou firmou, která mi bez problémů vyšla vstříc, SPRO. U některých dalších jsem se sice setkal s poměrně vstřícným postojem, ale našly se nějaké problémy, díky nimž prozatím z návštěvy sešlo.

Firma SPRO je jednou z velkých firem, které si na našem trhu udržují významnou pozici. Ačkoli se orientuje spíš na náčiní v nižší a střední cenové kategorii, v poslední době nabízí na českém trhu i vysloveně špičkové produkty mateřského japonského holdingu Gamakatsu Co. Ltd.

Pokud jde o servis, na tom si firma SPRO poměrně zakládá. Přesněji řečeno, české zastoupení firmy celkem dobře vnímá podmínky na našem trhu a snaží se poskytovat velice slušný servis u výrobků, které se na západ od našich hranic v případě poruchy prostě vyhazují. Jde o to, že firmě se u nás takový přístup vyplácí - udržuje jí stávající a získává nové zákazníky. Řada klientů je spokojena, když se servis dokáže postarat i o nejobyčejnější typy navijáků. Vzhledem k tomu, že jsem v servisu seděl v podstatě celý den a viděl, jak byly řešeny některé konkrétní případy, musím říct, že firma je ke svým zákazníkům skutečně dost velkorysá. Viděl jsem například odeslat v rámci reklamace bezplatně opravený naviják (možná dva), za jejichž poškození nesl zákazník jednoznačně plnou vinu a nemám pocit, že by se to dělo jen díky mé momentální přítomnosti v prostorách opravny.

Celý servis prutů a navijáků SPRO na území ČR, respektive opravárenskou činnost jako takovou, má na starosti jediný člověk – pan Miroslav Srp, který „úřaduje“ ve svém rodinném domě v Kamenném Újezdu u Českých Budějovic.

Ačkoli je to poměrně mladý člověk, rozhodně není v oboru žádný nováček. Navíc se s ním docela příjemně povídá, takže nám den rychle uběhl. Vyřídili jsme během pracovní směny celkem pět poměrně typických oprav. Pro zajímavost uvedu jejich seznam.


1) Naviják SPRO Hardliner. Prakticky nový kus v záruce. Majitel si stěžuje, že nefunguje cvrček zadní brzdy. Po rozebrání navijáku se ukázalo, že plíšek vydávající zvuk je uvolněný a nedoléhá k ozubení. Oprava byla blesková. Plíšek byl posunut do správné polohy a dotažen.

2) Naviják SPRO Passion. Při navíjení vlasce vydává nepříjemný zvuk. Závadou je totálně zarezlá rolnička (respektive ložisko). Následuje její výměna.

3) Pokračujeme kompletní výměnou oblouku překlápěče, který si majitel v podstatě zničil při amatérské opravě.

4) Celkem rutinní kompletní údržba jednoho Red Arcu

5) Na mou žádost prohlídka, vyčištění a promazání multiplikátoru, jehož zodpovědný majitel si tyto úkony vyžádal po návratu z Norska (shodli jsme se na tom, že pán se o naviják staral tak vzorně, že to v zásadě nebylo třeba, nicméně všechny požadované úkony byly zodpovědně provedeny).

Věřím, že kdybych v dílně „nezacláněl“, stihl by toho pan Srp daleko víc. Nesmíte ale zapomenout, že součástí každé opravy je vybalení produktu určeného k opravě, přečtení dopisu od majitele, prohlídka navijáku (kromě popisované vady tam může být i další a bylo by špatnou vizitkou servisu i samotné firmy, kdyby se naviják krátce po návratu k majiteli znovu porouchal), jako bonus pár drobných úkonů běžné údržby (namazání některých částí apod.), zabalení opraveného produktu, nalepení štítku s adresou a vyřízení „papírové stránky“ celé věci. Takto i poměrně banální oprava zabere půl hodiny a s všetečným redaktorem za zády i víc. Navíc jsme dost času strávili diskuzí nad některými záležitostmi.

Mezi prací jsem se vyptával na spoustu věcí a ze zapsaných poznámek následně sestavil ucelený rozhovor. Tady je:


Jak dlouho už v servisu rybářských potřeb pracujete a co se za tu dobu změnilo?

Rybářské náčiní opravuji od roku 1996. Napřed jsem pracoval pro Aquazonu, později jsem přešel pod SPRO. Musím říct, že dnes mají zejména navijáky stále více charakter spotřebního zboží. Dříve byly celkově kvalitnější a trvanlivější. Nehrálo se tolik na počet ložisek, rozhodovaly spíš solidní materiály a přesnost. Často i dvouložiskový naviják chodil tenkrát naprosto skvěle a vydržel řadu let. Pravda ale je, že třeba tisíc korun v devadesátých letech a dnes, to je také obrovský rozdíl.


Jak staré navijáky většinou opravujete?

Nejčastější stáří opravovaného navijáku je 2 až 2,5 roku. Doba krátce po záruce je většinou obdobím, kdy naviják pomalu začíná odcházet a vyžaduje buď důkladnější údržbu nebo i provedení některých oprav.
Pokud jde o vysloveně staré navijáky, tak za loňský rok tu prošlo servisem jen asi 10 navijáků starších 8 let. Souvisí to i s tím, že firma SPRO nemá vysloveně špičkové produkty určené k dlouholetému používání jako jsou třeba nejvyšší modely Daiwy a Shimana.
Na staré navijáky většinou ani nejsou náhradní díly, ale je možné provést alespoň jejich kompletní údržbu (rozebrat, vyčistit, ošetřit potřebná místa novými mazivy). Kompletní údržba navijáku bez výměny náhradních dílů stojí cca 500 Kč a trvá podle složitosti konstrukce 1 – 4 hodiny.

Které části navijáku odcházejí jako první? Liší se to nějak výrazněji u levných a drahých modelů?

Výrazněji se to neliší. Nejrychleji odcházejí pohyblivé součásti. Často se jedná o ložiska, zejména to na rolničce, které je snáze přístupné nečistotám.

S věkem navijáku postupně narůstá opotřebení ozubení talířového kola, které se pak projevuje zhoršením chodu a větší hlučností. Pozorovat se dá i nárůst osové vůle. Problémy se mohou objevit i u šnekového zdvihu cívky, pokud je v navijáku přítomen.
Dalším slabým místem zejména u levnějších navijáků je oblouk překlápěče a jeho pružina.

Občas je naviják zničen při velkém jednorázovém zatížení. Která část obvykle nevydrží? A opět – je tu rozdíl u levných a dražších modelů?

Při extrémní námaze může odejít například talířové kolo v hlavním soukolí. Vylámou se nebo zdeformují jeho zuby. Stačí, když se vylomí jeden a projde mezi ostatními zuby během několika otoček kola. Mám tady jedno takové zničené kolo na ukázku. V tomto ohledu jsou samozřejmě drahé navijáky odolnější, protože se používají lepší materiály a navíc se převody místo levnějšího odlévání obrábějí.

Talířové kolo levného navijáku (Passion) a navijáku střední třídy (Red Arc). Je vidět jiná barva slitiny i vyšší kvalita obrábění.

Ještě kvalitnější nebo silně namáhané navijáky (např. multiplikátory) využívají speciální druhy mosazí apod.

Zaznamenal jste rozdíly v odolnosti těl vyrobených z kovu a plastů?

Určitě. Vliv kovového těla na životnost navijáku je velký. Zejména dovoluje přesnější a trvanlivější usazení ložisek, takže naviják má už z výroby menší vůle, které se následně zvětšují pomaleji než u navijáků s těly z běžného plastu.

(pozn. redaktora: Připomínám, že SPRO nepoužívá špičkové plasty, kompozity nebo uhlíkový materiál jako jsou XT7 a CI4 od Shimana nebo Zaion od Daiwy.)

Celkově je kov odolnější, takže při extrémním zatížení nedochází zdaleka tak často k tomu, že se něco vylomí, praskne či roztrhne.
Přesná práce s kovem je ale podstatně dražší, takže naviják má potom daleko vyšší cenu.

Plastové tělo multiplikátoru nevydrželo námahu

Pak je tu ještě otázka plastových cívek. Nejsou zdaleka tolik odolné jako kovové a pokud se vlasec navine na plastovou cívku pod mimořádně velkým tahem (např. při zdolávání trofejní ryby), může dojít k jejímu prasknutí.

Použití plastových cívek např. při lovu sumce může skončit i takto...

Jak často má smysl nechat si měnit brzdné podložky?

Při běžné životnosti dnešního navijáku vydrží původní podložky až do konce. Jenom bych připomněl, že při domácí údržbě navijáku by se do brzdy (možné je to hlavně u navijáků se zadní brzdou) neměla dostat maziva.

Když už jsme u maziv, jaká maziva tady v servisu používáte?

Pokud jde o oleje, tak olej na šicí stroje a Ballistol ve spreji. Vazelíny různé, samozřejmě kvalitní, odpovídající použití v navijácích.
V souvislosti s mazáním navijáku bych připomenul, že se to nesmí přehánět. Na spoustu věcí stačí kapka oleje. Vazelína se používá hlavně na převody a i tam stačí málo. Jinak se vazelína vytlačuje do vnitřního prostoru navijáku a zhoršuje jeho chod.
Takže obecně k mazání – mazat málo a přesně na potřebných místech.

Dokonce i na navijácích z výroby je často víc maziv, než je třeba a končí na místech, kde jsou zcela zbytečná

Kde vidíte hranici mezi opravami, které si může zručnější majitel udělat sám a těmi, kdy je lepší svěřit naviják odbornému servisu?

Klasická věc, která se snadno udělá doma, je namazání rolničky nebo madla kličky.
Moc bych nedoporučoval otevírat převodovou skříň. Spousta lidí už to pak nedá dohromady. Každou chvíli mi přicházejí navijáky, které jejich majitel rozebral a už je nedokázal zkompletovat.

(Pozn. redaktora: Mohu potvrdit. I v době mé přítomnosti tu takový kousek byl. Provázel ho dopis, v němž majitel přiznával svou vinu a zároveň doufal, že následná oprava nenavýší cenu jeho Black Arca na Gold Arca. Mohl být spokojen, oprava byla provedena bezplatně.)

A co nějaký případ do nebe volající domácí opravy?

Ono je toho hodně, ale nemusíme chodit daleko. Tadyhle se majitel pokoušel vyčistit rolničku, strhl si přitom závit šroubu a při lovu se mu kompletně vysypala do řeky.


Jaké jsou základní úkony běžné domácí údržby navijáku?

Základem je udržovat naviják v čistotě. Největším nebezpečím jsou pro naviják písek, který ničí ložiska a při lovu na moři sůl, která urychluje korozi. Takže každopádně zbavovat naviják nečistot a udržovat ho co nejdál od písku a soli.
Všechny případné závady je třeba podchytit na začátku. Pokud je budete ignorovat, poškození navijáku bude rychle narůstat.
Jinak bych kromě občasného namazání kličky a rolničky žádnou údržbu neprováděl. Naviják by měl zhruba 2 roky vydržet. Pak se vyplatí poslat ho do servisu k provedení kompletní údržby.

Které z navijáků firmy SPRO byste z pozice servisního technika vyzdvihl jako nadprůměrně kvalitní a málo poruchové?

Z těch posledních zejména Rock, Red Arc a Passion. Vůbec nejprodávanějším a velmi povedeným navijákem SPRO je pak Hardliner. Je to relativně levný kaprový naviják s volnoběžnou brzdou a kupuje si ho řada rybářů. Samozřejmě ho ale nemá smysl srovnávat s daleko kvalitnějšími navijáky za několikanásobně vyšší cenu.
Velmi nedoceněným navijákem je Nova. Je to celokovový naviják se zadní brzdou, který se hodně povedl, ale příliš se nerozšířil, protože v jeho cenové kategorii už rybáři většinou dávají přednost přední brzdě.


Opravujete i pruty?

Samozřejmě. Ale je otázka, kdy má oprava smysl. Například vyvazování oček je časově náročný a drahý proces, jehož cenu by zákazník v mnoha případech ani nebyl ochoten akceptovat, takže celá řada oprav se řeší prostě výměnou celého dílu.

Předpokládám, že nejčastějším poškozením prutu je jeho zlomení.

Myslím, že ano. Ale není zlomení jako zlomení. Většina zákazníků tvrdí, že prut zlomili při náhozu nebo zdolávání ryby. V takovém případě ale bývá zlom nerovný a okolní poškození poměrně rozsáhlé. Jenže spousta zaslaných prutů má čisté ostré zlomy, jaké vznikají nárazem blanku o ostrou překážku. Někteří rybáři nakonec i přiznají, že si prut přerazili například ve dveřích auta.

Prut prasklý při zatížení má obvykle rozsáhlé poškození blanku

Tady je vidět prut s vytlučenými výplněmi oček. To také spravujete?

Ano. Máme k dispozici náhradní výplně. Rám očka se vyčistí a vlepí se do něj nová výplň.

Na závěr bych se zeptal, jestli byste čtenářům neukázal nějakou jednoduchou užitečnou fintu používanou při údržbě navijáků.

Jak jste viděl, častou závadou je špatný chod rolničky. Abych dokonale vyzkoušel, jak hladce se otáčí, nepoužívám vlasec, který se může po povrchu rolničky smekat, ale gumičku. Ta díky značnému tření po povrchu rolničky neklouže a krásně přes ni cítíte, jak dobře se rolnička točí.

Děkuji za rozhovor.

Text i foto: M. Horáček - Osprey