Tito mazáci, jinak se jim ani nedá říct, mají jasné představy o tom, co chtějí a co mohou. Včas se ztrácejí z dohledu každého, kdo si na břehu nedává pozor. Znervózní poté, co se k nim přiblíží něco nepřirozeného (např. vlasec, nástraha). A zmizí i tehdy, když v širokém dalekém okolí zpozorují neklid. Chytat staré tlouště vláčením tedy znamená odpromovat na vysoké škole přívlače.

On takový tloušť, od nátury všežravec, je v příjmu potravy nevyzpytatelný. Troufne si polknout třeba švestku, vystartuje i po deseticentimetrové oukleji, pošmákne si na rousnici. A pak, o dva dny později, už ho na nic takového nezlákáte. Právě naopak. Večer před soumrakem udělá malý kroužek u hladiny, to když zde sebere titěrnou jepičku. A je na dlouho spokojený!

jelec tloust V posledních třech až čtyřech letech, kdy se intenzivně věnuji lovu tloušťů, jsem se už párkrát přesvědčil o následujícím: Velký tloušť, jehož chlebárna by bez problémů pozřela menší jablko, se dá spíše přelstít na malou vláčecí nástrahu. Možná je to tím, že od té „nicoty” neočekává zradu, možná něčím jiným. Faktem je, že většinu svých tloušťů přes 40 cm jsem dostal na malé nástrahy. A to je zajímavé mimo jiné i z toho důvodu, že zase tlouště od 30 do zhruba 38 cm občas chytám na nástrahy podstatně větší, dokonce i na wobblery až 9 cm dlouhé.

Pominu–li nyní mušku (jíž se nevěnuji), která je bezpochyby jednou z nejlepších tloušťových nástrah v létě, zůstávají mi mezi hlavními favority na velké tlouště v zásadě jen dvě z celého balíku vláčecích nástrah:

  • marmyšky
  • malé (lehké) rotační třpytky

Marmyšky

Na opatrné tlouště používám maximálně 1 cm dlouhé, vždy ploché a velmi lehké. Vlasec o maximálním průměru 0,12 mm, ale to jen například při zhoršených světelných podmínkách. Standardně věřím „desítce”, která ukočíruje nejen slušného tlouště, ale třeba i dvoukilového bolena. V extrémně čistých vodách je nutné sáhnout po „osmičce”, protože tloušť – jak jsem již předeslal – je ryba velmi plachá, která v čisté vodě vidí jako ostříž.

Nejvíce se mi osvědčilo volné horizontální vedení marmyšky, kterou nahazuji kolmo od břehu tak, aby lehce dosedla na hladinu. Proud ji ihned vezme dolu a já v tu chvíli začínám nástrahu přitahovat. Útok tlouště je vždy prudký, proto je třeba mít jemně seřízenou brzdu. V opačném případě se můžete s rybou okamžitě rozloučit.

Tato technika se mi velmi osvědčuje zejména v posledních dvou sezónách. Naposled pak o uplynulém víkendu, kdy jsem ulovil tlouště 38, 51,5 a 43 cm.

Rotační třpytky

I když můj bratr rád používá na tlouště rotačky velikosti 0 s křidélkem ve tvaru vrbového listu (hlavně Mepps), já nedám dopustit na Vaškovky. Zkoušel jsem samozřejmě celou řadu značek, ale Vaškovkám – míněno směrem k tloušťům – se alespoň v mém případě zatím žádná jiná nevyrovnala. Podle mého je to dané jednak vzdušnou lehkostí třpytek pana Vaška a dále jejich bezchybnou prací ve vodě. Vzpomínám si nyní, jak vloni v Mělníku na 2. lize v LRU–přívlač ulovil jeden sokolovský kolega tlouště přes půl metru. Nástraha? Nejmenší stříbrná Vaškovka, kterou si před závodem vypůjčil! A to samé se o chvíli později málem podařilo i mému bratrovi o dva závodní úseky níž. I jemu se na Vaškovku pověsil trofejní tloušť, který se však po 10 vteřinách boje osvobodil...

Jinak ale pochopitelně nemohu (a ani nechci) odmítnout ani jiné rotačky, stejně jako jiné umělé vláčecí nástrahy (wobblery, plandavky, cikády či třeba twistery, i když ty bych zrovna za nejvhodnější nástrahu na tlouště určitě neoznačil). Jak často zdůrazňuji, každá voda je trochu jiná a člověk si ji musí nastudovat.