Konference se konala v hotelu Primavera na okraji Plzně. Objekt vynikal zejména snadnou přístupností a svými parametry i zázemím plně vyhovoval charakteru pořádané akce.

 

Nejsem člověk, který by měl zkušenosti s návštěvami konferencí, sympózií, sjezdů, srazů čí sletů, ale musím říct, že ČRS si nechal na přípravě tohoto setkání záležet. Podmínky i vybavení sálu byly vynikající, o účastníky konference bylo všemožně postaráno (včetně toho, že obdrželi vytištěné texty s klíčovým obsahem jednotlivých přednášek) a návštěvníci ze zahraničí měli k dispozici kvalitní tlumočnický servis.

 

Pokud jde o účast přednášejících a pozvaných hostů (celkem asi 130 osob), jednalo se vesměs o lidi mající vazby na rybařinu, ať již sportovní nebo produkční. Nestrannému pozorovateli by asi chyběla větší účast ornitologů a zástupců organizací zaměřených na ochranu přírody. Ne, že by zcela chyběli, ale byli tu v menšině.

Akci ovšem pořádali rybáři s cílem pokusit se urychlit řešení svých problémů a prosadit opatření k regulaci počtu zimujících kormoránů. Proto tu byli především oni. Situace je z pohledu rybářských subjektů v posledních letech už opravdu neudržitelná a škody jsou v některých ohledech ještě větší, než jsem si donedávna myslel (a to jsem si slovo „optimismus“ už dávno vyškrtl ze slovníku).

 



Program konference zahájil předseda ČRS JUDr. Alexander Šíma. Přivítal shromážděné hosty a po krátkém úvodním projevu předal slovo dalším přednášejícím.

 

 

Prvním z nich byl poslanec Evropského parlamentu RNDr. Pavel Poc.

 

Ten v krátkosti vylíčil situaci panující na půdě bruselských orgánů. Pochopil jsem z jeho výkladu, že samotný Evropský parlament v podstatě podporuje celoevropské řešení problému kormorána, ale existuje ještě orgán zvaný Evropská komise, který se naopak snaží přesunout celou záležitost na jednotlivé státy. Zřejmě to souvisí s postojem zemí, které zatím nemají s kormoránem výraznější problémy a snaží se ho chránit.
Zajímavou informací je to, že EU momentálně pracuje na nové směrnici věnované celoevropské regulaci invazivních nepůvodních druhů. Budou snahy zařadit do ní i kormorána, ačkoli tento druh je v Evropě původní a splňuje jen podmínku invazivního šíření. Přesto má tato myšlenka u některých států podporu a mohla by být realizována.

 



Dalším, kdo vystoupil, byl Ing. Jiří Papež, místopředseda zemědělského výboru Poslanecké sněmovny ČR.

 

Nabídl svou pomoc při koordinaci jednání zúčastněných stran. Z jeho vystoupení bych vyzdvihl tyto základní myšlenky:

1) Je třeba vyjednat řešení nejméně v rámci ČR s rybáři, myslivci, Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a Ministerstvem zemědělství (MZE).


2) Rybáři a myslivci musí vznést jasné požadavky na opatření ze strany MŽP a MZE, které lze realizovat na základě současné legislativy.


3) MŽP a MZE musí dohodu myslivců a rybářů na základě tvrdých dat a analýz respektovat a přistoupit k řešení bez ohledu na EU.

Pan poslanec se nabídl jako osoba ochotná a schopná potřebná jednání zprostředkovat nebo podpořit.

 




Následovala přednáška Ing. Pavla Vrány – ichtyologa ČRS, která prezentovala stanovisko svazu.

Přítomní zástupci vedení ČRS

 

Tato přednáška komplexně rozebrala celou problematiku škod zejména s důrazem na tekoucí revíry a připomněla katastrofální dopad zimování kormoráních hejn na populace reofilních druhů. Zmíněna byla i skutečnost, že ačkoli ČRS utrácí ročně na zarybňování revírů kolem 180 mil Kč, nedostává od státu žádné náhrady škod.


Po skončení této přednášky jsem s jistou dávkou zvědavosti vznesl dotaz, proč v době, kdy Svaz není schopen prosadit výraznější tlumení kormorána, alespoň neposílil opatření na ochranu reofilních druhů na nejvíce postižených revírech (omezení počtu úlovků, ochrana trdlišť apod.).
Že nebudu za takovouto otázku pochválen, to mi bylo předem jasné.

Uznávám, že výsledek nějakého hájení může být sporný, protože kormoráni při své stávající početnosti nakonec skutečně sežerou téměř všechno. Ale v situaci, kdy svaz ústy svého oficiálního mluvčího oficiálně přizná, že není schopen zajistit umělou reprodukci mnoha mizejících druhů, by mělo být logické, že přijme nějaká opatření na podporu jejich přirozené reprodukce. A i kdyby tato opatření byla neúčinná nebo byl jejich účinek nepatrný, je to veřejná deklarace snahy chránit ryby.

I samotnou redukci počtu kormorána by měl svaz vnímat jako jedno z mnoha opatření na ochranu rybích populací – v současnosti určitě nejnutnější, ale rozhodně ne jediné. Pokud totiž bude veřejně svým přístupem deklarovat, že jeho primárním cílem je skutečně chránit biodiverzitu našich toků, pak bude mít například daleko lepší pozici při jednání s organizacemi zabývajícími se ochranou přírody.

 




Následovaly klíčové přednášky zástupců obou ministerstev, kterých se problematika kormorána nejvíce dotýká.
První prezentoval postoj své strany zástupce MŽP Ing. Jan Šíma.

 

Zdůraznil, že MŽP je vázáno celou řadou legislativních předpisů včetně mezinárodních, ale přesto učinilo v minulosti dva kroky, které mohly napomoci při boji s kormoránem. V roce 2005 navrhlo MŽP vyřazení kormorána ze seznamu zvláště chráněných druhů, k čemuž ale nedošlo, protože by to znamenalo zrušení odškodného pro produkční rybáře.
Druhým krokem byla příprava „výjimkové vyhlášky“, která měla umožnit regulaci počtu kormoránů na biologicky cenných lokalitách. Vyhláška nakonec nebyla dokončena, protože byla požadována celoplošnost navrhovaných opatření.

Aktuálním krokem MŽP na poli boje s kormoránem je vydání metodického pokynu pro udělování výjimek k odstřelu krajskými úřady. V tomto ohledu dosud panovala  značná nejednotnost a záleželo na postoji konkrétního úředníka. Nový metodický pokyn by měl přístup jednotlivých úřadů k žádostem o povolení výjimky sjednotit.
Text metodického pokynu nám byl předveden. Osobně hodnotím podmínky pro udělení výjimky jako příliš komplikované (a nejsem v tomto ohledu sám). Když jsem se ptal, proč pokyn není jednodušší a přímočařejší, dozvěděl jsem se, že musí být v souladu s další legislativou od národní až po tu evropskou a tato skutečnost si vynucuje konečnou podobu tohoto dokumentu.
Ve finále se mi ovšem výsledek jeví takový, že tedy nějaké kormorány zastřelíme, ale velmi opatrně a citlivě a navíc s pečlivým výběrem podmínek k tomuto surovému aktu. Výsledkem bude to, že jich opravdu nezastřelíme mnoho a odstřel bude moci být i nadále prezentován jako neúčinná metoda boje s kormoránem.

Dále pan Šíma připomněl, že ČRS je ze zákona občanské sdružení jako každé jiné. Při schvalování výjimek na půdě MŽP pak mají stanoviska a požadavky jiných občanských sdružení (např. ochranářských) stejnou váhu jako zájmy ČRS.

 




Jako další přišel na řadu projev zástupce MZE Ing. Martina Žižky.

M. Žižka na odpolední tiskové konferenci
 

Musím říci, že tento pán se mi při svých projevech zatím vždy jevil jako věcný, rozumně argumentující a jasně dávající najevo, čí zájmy hájí. Na konferenci byl navíc v zásadě jediným, kdo navrhl nějaký konkrétní sled kroků, které by mohly představovat řešení stávající situace.
Připomínám, že MZE je orgán, který stojí na straně produkčních rybářů a myslivců. Bojuje tedy za to, aby produkčním rybářům zůstaly zachovány kompenzace škod a aby se nestalo, že vlivem nějaké změny legislativy bude problém přenesen na bedra myslivců, kteří by pak museli škody platit ze svého. Návrh řešení podaný Ministerstvem zemědělství proto na tyto věci pochopitelně pamatuje.

Během svého vystoupení prezentoval pan Žižka některá zajímavá čísla. Rád bych je tady uvedl:

Celkový odhad škod způsobených v ČR kormoránem (produkční i svazové revíry):

2007 – 136 849 000 Kč
2008 – 138 005 000 Kč
2009 – 153 715 000 Kč
2010 – 148 940 000 Kč

Odlov a stavy kormorána velkého
(Rok - uloveno kusů - evidováno kusů)


2006 – 2 190 – 25 915
2007 – 2 690 – 30 456
2008 – 2 954 – 34 543
2009 – 3 813 – 38 682
2010 – 3 911 – 42 752

Pokud jde o počet odstřelených jedinců, jedná se zejména o kormorány odlovené na produkčních rybnících. Vysoké číslo udávající celkový počet kormoránů zřejmě zahrnuje i protahující hejna, jejichž pobyt u nás ale může trvat i několik týdnů a proto rovněž způsobují nemalé škody. Čísla udávaná ornitology a pohybující se kolem 10 000 kusů zahrnují zimující jedince spočtené jednorázově zhruba v polovině ledna na vybraných zimovištích.

Dále jsem v prezentaci pana Žižky objevil materiály, s nimiž se velmi ztotožňuji. Obě následující citace jsou z dopisu ministra zemědělství Petra Bendla evropské komisařce pro námořní záležitosti rybářství Marii Damanaki:

„…jde o nalezení konsensu v rámci EU a definování nových zásad, které by stanovily prahové hodnoty populací rybožravých predátorů a jejich dodržováním by bylo zajištěno ekonomické hospodaření producentů ryb a vodních organismů v akvakultuře…“
„…nejedná se o totální likvidaci, ale o snahu nalézt limity trvale udržitelných populací predátorů, které budou v prostředí kulturní krajiny v Evropě způsobovat škody pouze do výše 4 až 5 % z produkce akvakultury…“

Sami produkční rybáři tedy počítají s tím, že obětují až 5 % své produkce na „krmení“ živočichů živících se rybami. Je to málo? Je to moc? Nevím.
Ale přesně tohle je do budoucna jedna z nejdůležitějších otázek. Produkcí ryb vytváříme potravní nabídku, která vede k namnožení některých predátorů na počty, které by v přírodních podmínkách nebyly udržitelné. Je tedy skutečně otázkou, na jaké úrovni a jakým způsobem budeme muset udržovat jejich stavy.

Zmiňoval jsem i skutečnost, že MZE jako snad zatím jediná významná instituce nabízí i konkrétní scénář možného řešení kormorání otázky (jednotlivé kroky jsem značně zjednodušil, případné zkreslení padá na mou hlavu):

1) Zredukovat stavy kormorána na základě současné legislativy (tedy prostřednictvím výjimek) na úroveň, která umožní jeho myslivecké obhospodařování


2) Změnit právní úpravu evropské směrnice – přijmout celoevropská opatření a umožnit změnu dovolující, aby k regulaci stavů nemusely členské státy používat složité výjimky a kormorán mohl být zařazen mezi lovnou zvěř


3) Vyřadit kormorána z výčtu zvláště chráněných živočichů, ale dočasně zachovat náhrady škod


4) Přeřadit kormorána z výčtu zvěře, kterou nelze obhospodařovat lovem mezi zvěř, kterou takto obhospodařovat lze (zákony o myslivosti)


5) Stanovit kormoránovi řádnou dobu hájení, dobu lovu a podmínky lovu ve vyhlášce MZE


6) Vyřadit kormorána z výčtu druhů, pro něž se vztahují předpisy o náhradě škody vybranými zvláště chráněnými živočichy

Touto sérií kroků se stane z kormorána běžná lovná zvěř obhospodařovaná mysliveckým managementem. Problémy vidím dva – nesouhlas orgánů ochrany přírody a různých „ekologických“ organizací může celý tento proces výrazně brzdit a nikde zatím nebyl specifikován onen „přijatelný“ stav, na který musí počet kormoránů klesnout, aby byl na úrovni, která umožní myslivecké obhospodařování (splnění bodu 1).
Podle mého názoru bude pro tento účel nutné redukovat počty kormoránů přinejmenším na třetinu až čtvrtinu současného počtu a bude jednak těžké takto významnou redukci vůbec prosadit a navíc při množství nových jedinců, které chrlí hnízdiště na severu Evropy, se to vůbec nemusí podařit.

Pro zajímavost – podle pana Šímy z MŽP zatím žádný stát v Evropě nemá kormorána velkého zařazeného mezi běnou lovnou zvěř.

Pokud jsem dobře viděl reakce většiny přítomných, návrh MZE se poměrně líbil a je možné, že se stane základem pro další jednání - mimo jiné i proto, že nějaký alternativní postup zatím předložen nebyl.

 




Jednatel Českomoravské myslivecké jednoty pan Ing. Jaroslav Kostečka na konferenci opakoval stanovisko myslivců, které si můžete poslechnout na jednom z našich videí.

 

Myslivci nemají žádný zvláštní důvod střílet kormorána a rozhodně nesouhlasí s tím, aby byl za stávající situace přeřazen mezi lovnou zvěř a myslivci byli nuceni hradit škody jím způsobené (aktuálně se skutečně vyplacené náhrady pohybují mezi 30 – 40 mil Kč ročně).
Na druhou stranu jsou myslivci ochotni na základě nějaké „celospolečenské objednávky“ a za podpory nějaké finanční motivace redukovat odstřelem počty kormoránů.
Přiměřené zástřelné odhadl pan Kostečka někde na úrovni 500 – 800 Kč za kus, přičemž v současnosti se vyplácí podstatně méně.


Někomu by se to mohlo zdát hodně, ale co donutí myslivce, aby se za mrazivých zimních dní trmácel k řece a snažil se ulovit opatrného inteligentního ptáka zbraní, jejíž efektivní dostřel je omezen na několik málo desítek metrů?

Někdo z publika navíc bleskově spočítal, že zastřelení 10 000 ptáků by při zástřelném 500 Kč stálo 5 miliónů korun a to je pořád zlomek toho, co stát reálně každoročně vyplácí za způsobené škody.




Zajímavou problematiku řešil ve svém příspěvku Mgr. Petr Nesporý. Zabýval se otázkou získání náhrady škod způsobených kormoránem velkým a zejména pak možností, že by se toto praktikovalo i na revírech ČRS.
Prozatím je praxe stvrzená rozhodnutím Nejvyššího soudu taková, že ryby v tekoucích vodách jsou „věcí ničí“. Jejich vysazením k nim svaz ztrácí vlastnické právo a následně se jejich majitelem stává ten, kdo si je uloví.

Zákon č. 115/2000 Sb. se ale na rozdíl od dřívějších zákonů zmiňuje i o možnosti nahrazení škody vzniklé na rybách v rybářských revírech. Přesto ale zatím Krajské úřady ve spolupráci s MŽP škody neproplácejí. Požadují k žádostem o náhradu škody doklad o vlastnickém právu k poškozeným rybám, který pochopitelně majitel revíru poskytnout nemůže.
Svaz je toho názoru, že dostatečným majetkovým právem je už samo rybářské právo podle zákona o rybářství č. 99/2004 Sb. a že tudíž má na náhradu škod vzniklých na rybářských revírech nárok.
V souvislosti s tímto chápáním situace se rozhodly Západočeský územní svaz a Jihočeský územní svaz podat žaloby a domáhají se na státu náhrady škod – konkrétně ZČÚS se dožaduje náhrady škod způsobených kormoránem a JČÚS vydrou.

Náhradu škod na revírech podporuje i praxe používaná při řešení škod způsobených při haváriích nebo pytláctvím.  Zde se škody běžně nahrazují.

Jak dopadne celá záležitost kolem náhrady škod způsobených rybožravými predátory na tekoucích vodách, o tom bude muset rozhodnout až naše soudnictví. Oba aktuálně probíhající soudní spory mohou v tomto ohledu poskytnout určitý precedens.

 




Následně jsem se spolu s celým týmem CHYTEJ.cz účastnil tiskové konference pro zástupce médií, kde byla většinou opakována nám již známá stanoviska jednotlivých institucí.

 

Za zajímavou považuji hlavně informaci, která tu byla tlumočena přítomným novinářům a týká se reálné výše způsobených škod.
Produkční rybáři je odhadují kolem 80 mil. Kč, ČRS pak mezi 70 – 80 mil. Kč, což koresponduje s údaji MZE (viz výše).
Jak je vidět, nedá se říct, že by nahrazování škod bylo pro produkční rybáře nějak dramaticky výhodné, protože je jim hrazena jen asi polovina vykázaných přímých škod.

ČRS udává, že na zarybňování vynakládá 180 mil. Kč a někde jsem slyšel, že 90 % ceny povolenky jde přímo na zarybňování. Předpokládejme tedy, že celková cena povolenek je asi 200 mil. Kč. Při škodách 80 mil. Kč pak můžeme říct, že 40 % toho, co každý z nás zaplatil za povolenku, posloužilo v podstatě na krmení kormoránů a všichni jsme tak nedobrovolným sponzorem tohoto živočišného druhu.

 




Program v přednáškovém sále mezitím běžel dál a tak jsem přišel o část přednášek německých hostů.
Dr. Franz Kohl přednášel o početním vývoji a šíření evropské populace kormorána.
Pro pochopení této problematiky je třeba vědět, že kormorán velký vytváří na evropském kontinentu dva poddruhy – mořský obývající západní pobřeží Evropy (Phalacrocorax carbo carbo) a kontinentální (Phalacrocorax carbo sinensis). Zatímco větší mořský poddruh vykazuje jen malý přírůstek populace a nepůsobí vážnější problémy, menší kontinentální poddruh prudce navyšuje svou početnost, obsazuje neustále nové oblasti, působí rozsáhlé škody a mnohé oblasti už přivedl k rybářskému kolapsu.
Silně se diskutuje například o původním rozšíření tohoto poddruhu, ale jeho dřívější areál rozšíření se už asi zrekonstruovat nepodaří. Zato současná Evropa s oteplenými regulovanými řekami a intenzivním chovem ryb vytváří pro tento poddruh ideální podmínky, které, pokud jde o potravní možnosti, výrazně převyšují nabídku někdejšího přírodního prostředí. Kormorán je pak dokonale využívá.

Graf rozšíření obou poddruhů v západní a střední Evropě

 

Změny početnosti obou poddruhů - je vidět prudký nárůst stavů poddruhu P. c. sinensis


Populace kormoránů ve státech, kde žije poddruh P. c. carbo, jsou poměrně stabilní


Prudký nárůst početnosti kormorána ve státech s výskytem poddruhu P. c. sinensis


Hnízdní kolonie kormoránů - černě poddruh P. c. carbo, červeně P. c. sinensis

 


 

Prof. Dr. Werner Steffens pohovořil o problematice přemnožení kormorána v zemi našich sousedů.

Profesor Steffens (vpravo) krátce po své přednášce


Zatímco ještě počátkem 80. let byl kormorán Phalacrocorax carbo sinensis v Německu vzácně hnízdícím ptákem, hnízdilo zde v roce 2011 zhruba 19 300 párů ve 150 koloniích. Spolu s nedospělými, protahujícími a zimujícími ptáky to dává na celém území Německa počet 100 000 – 110 000 kusů. Toto množství ptáků ročně zkonzumuje 18 000 t potravy, což je více než celkový výlov z volných německých vod, který činí 13 000 t.

Na rozdíl od nás je Německo aktivnější v odstřelu kormorána. Ukazuje se ale, že se jedná o drahé řešení, které navíc přináší jen lokální výsledky.
Německo je proto jednou ze zemí, které intenzivně tlačí na přijetí celoevropských opatření a mohlo by být v tomto ohledu naším významným spojencem.

 


 

Zajímavá byla i přednáška Dr. Bernharda Laggerbauera z Bavorského zemského rybářského spolku.

 

Tato organizace byla silně znepokojena katastrofálním úbytkem lipana v místních řekách. Vypracovala proto projekt, který měl hledat příčiny úbytku a možnosti nápravy.
Projekt byl velmi nezaujatý, poctivě zvážil všechny možné příčiny a snažil se zjistit jejich podíl na úbytku lipana. Ukázalo se, že zcela jednoznačně je hlavní příčinou poklesu stavů této ryby právě kormorán.
Přednáška byla velmi zajímavá a proto jsem se rozhodl zpracovat ji jako samostatný čtenářský článek.

 




O něco dále než my jsou rybáři na Slovensku. Tam už je odstřel na tekoucích vodách nějaký čas povolen a přináší i jisté výsledky. Referoval o tom Richard Štencl z Rady Slovenského rybárskeho zväzu.

 

Rovněž jeho příspěvek bych se pokusil prezentovat v co největší šíři formou čtenářského článku. Zde uvedu už jenom tolik, že kormoráni, kteří se v mrazivých zimách stahují na nezamrzající podhorské řeky způsobili na mnoha místech Slovenska pokles biomasy ryb v toku na 15 kg / ha a množství úlovků lipana místy dosahuje jen cca 5 % někdejšího stavu.

V důsledku výše uvedeného začíná docházet k poklesu početnosti hlavatky, predátoři, jako je např. vydra, se stahují z hlavních toků na odchovné pstruhové kapiláry a SRZ už registruje i pokles počtu prodaných povolenek, protože rybáři nemají zájem lovit na prázdných revírech.

Za tohoto stavu bylo přikročeno k poměrně masivnímu odstřelu, který, jak se zatím ukazuje, je jedinou metodou schopnou přinést alespoň lokální výsledky.

 




Přednáška doc. RNDr. Petra Musila z Přírodovědecké fakulty UK Praha se snažila kompletně zmapovat přítomnost kormoránů na našem území. Pan Musil vyhodnocuje výsledky zimního sčítání a v přednášce nezapomněl ani na domácí populaci a protahující hejna.
Během jeho příspěvku ale zástupci Západočeského územního svazu ČRS konstatovali, že počty kormoránů, které napočítala na zimovištích profesionální rybářská stráž, se ani zdaleka neshodují s čísly udávanými ornitology a obvykle bývají výrazně vyšší. Stává se tak i v případě, kdy konkrétní úsek projde ve stejný den ornitolog a RS.
Někteří zástupci z řad ornitologů prý poté, co byli na toto přímo dotázáni, neoficiálně připustili, že doporučené sčítací metodiky nejsou vždy plně dodržovány.

V souvislosti s problematikou sčítání trochu odbočím. Existují už určité signály o počtu kormoránů zaznamenaných v této zimě. Ty mám z jiných zdrojů než je přednáška pana Musila, ale uvedu je zde, protože sem logicky zapadají.
Je třeba říci, že letošní zima dosavadními statistikami týkajícími se počtu zimujících kormoránů pěkně zamíchá. Během její první teplé poloviny zůstala část ptáků na severu a většina ostatních se pohybovala hlavně na chovných rybnících, které představují daleko lukrativnější zdroje potravy než naše zdevastované řeky. Někdy v této době proběhlo sčítání, takže na obvyklých zimovištích, kde se tradičně sčítá, bylo kormoránů naprosté minimum. Letošní zima proto zřejmě bude na základě zjištěných čísel vyhodnocena jako období s velmi nízkým výskytem kormorána, což není až tak docela pravda.

S prudkým ochlazením, které se dostavilo koncem ledna, se ptáci chtě nechtě museli přesunout na tekoucí vody a protože i ty z velké části zamrzly, na mnoha místech se kormoráni koncentrovali na nezamrzlých úsecích. Nedělám si velké naděje, že z jejich obsádky něco zbylo.
Zajímavý je i následující trend, o němž jsem diskutoval s některými z přítomných během přestávek. Pokles počtu ryb v našich řekách nutí v poslední době kormorány k tomu, aby se přesouvali na stále menší říčky a potoky. Někteří pstruhaři mi dokonce vyprávěli, jak pozorovali kormorány brodící korytem malých potoků od jedné tůňky ke druhé. Pokud umíte jen trochu počítat, snadno dojdete k závěru, že pro malý potok může dlouhodobější návštěva i jen několika ptáků znamenat skutečnou pohromu.
Trend přesunu kormoránů na stále menší toky je ostatně patrný i z materiálů prezentovaných ornitology.

 




Přednáška RNDr. Martina Čecha z Akademie věd ČR měla za cíl seznámit přítomné se složením kormorání kořisti na třech různých lokalitách - Vltava pod Lipnem, ÚN Slapy a Vltava v Praze.

Analýzou vývržků kormoránů a zbytků ryb na nocovištích bylo zjištěno, že v úlovcích převládají drobnější ryby, zejména pak druhy jako je plotice, ježdík a okoun.
Největší zaznamenané ryby byly candát dlouhý 41 cm a okoun vážící 734 g.

Autor se spolupracovníky se pokusili i o upřesnění denní krmné dávky kormorána. Sesbírali veškeré důvěryhodné údaje pořízené různými metodikami – pohybovaly se v rozmezí 266 – 539 g. Jako průměrná hodnota jim vyšlo 397 g (přibližně tedy 0,4 kg).


Na základě tohoto čísla a počtu zimujících kormoránů se pokusili stanovit množství ryb ulovené kormorány ročně na jednotlivých revírech. U Vltavy pod Vyšším brodem to vychází na cca 22 kg na hektar, na ÚN Slapy je to 2 kg / ha a na pražské Vltavě 73 kg / ha. To je jeden z vůbec nejvyšších zaznamenaných údajů na vnitrozemských vodách (kromě chovných rybníků).

 


 

Cyklus přednášek uzavřel svým vystoupením doc. RNDr. Zdeněk Adámek CSc. z Fakulty Rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Hovořil o stresu ryb vyvolaném nálety kormoránů a tak trochu představil kormorání problematiku z pohledu rybníkářů.
Kromě přímých škod představovaných zkonzumovanými rybami tu totiž vzniká celá řada škod nepřímých, které na rybníkáře těžce dopadají, ale nikdo jim je nenahradí. Jedná se o narušení zimování obsádky komorových rybníků, jehož důsledky jsou špatný růst a vysoké procento úhynu poraněných nebo stresovaných ryb a třeba i to, že z aktivity kormoránů těží i další predátoři, jako například volavky. Ty by se k zimující obsádce normálně nikdy nedostaly, ale naučily se lovit ryby, které kormoráni vytlačí do mělkých partií rybníku.
Těžkým ekonomickým dopadem pro rybníkáře je i to, že obsádku, která díky kormoránům přečkala zimu ve špatné kondici a nese na těle četná zranění, je obtížné prodat. Může to vést i ke ztrátě dlouholetých odběratelů.

Výzkum prováděný kolektivem autorů, jehož byl pan Adámek členem, dospěl k těmto závěrům:

Nejvíce zraňovány jsou ryby ve velikostní kategorii 15 – 30 cm (menší kormorán bezpečně uloví, větší již pro něj nejsou tolik atraktivní).


Kondice ryby nesoucích stopy zranění je prokazatelně zhoršená.


Šupinatý kapr nese četnější stopy zranění než lysec, ale většinou se jedná o stržené šupiny. Poškození u lysce jsou závažnější a s horšími následky.


Podíl poraněných ryb se na výlovech pohyboval mezi 1 – 47 % v závislosti na řadě faktorů.


Poraněné ryby byly infikovány větším počtem parazitů.

I této studii bych rád věnoval samostatný prostor a seznámil s ní čtenáře důkladněji. Je ale vidět, že rozsah škod způsobených na chovných rybnících je daleko větší než se zdá a než mohou státem poskytované náhrady odškodnit. Kromě toho je vidět, že ani odchov kapřích násad není jen „otázkou peněz“.



Po ukončení oficiálního programu tým CHYTEJ.cz konferenční prostory opustil. Zákulisní informace z „debat v kuloárech“ vám tedy nenabídnu.

 

Je jasné, že otázky spojené se zimováním kormoráních hejn jsou skutečně jedním ze zásadních problémů celé české rybařiny. Zdá se, že letos by se konečně mohly ledy pohnout a snad se začne dít něco víc než doposud.
Pokud jde o výsledek celé akce, tak konference jako taková asi nic nevyřešila, ale sešli se na ní zástupci mnoha zainteresovaných institucí a prokázali vůli existující problémy řešit. Navíc předpokládám, že zde byla dohodnuta další jednání, která budou během letošního roku následovat.

Mnozí zúčastnění včetně mě si tu navíc uvědomili alespoň pár pro ně nových souvislostí. U řady z nich to určitě podnítilo vůli urychlit cestu k nějakým konkrétním krokům. Navíc byla konference i jasným signálem nastupujících změn a ČRS jako pořadatel celé akce dal touto cestou najevo svým členům, že nehodlá být v celé záležitosti pasivní.
V tom všem splnila konference svůj účel.

Rozhodující pro budoucnost ale budou jednání na půdě státních institucí a orgánů EU. Doufejme, že se během nich podaří najít řešení, které bude uspokojivé pro všechny zúčastněné strany a povede ke stavu, v němž naše vody přestanou být pouhými zásobárnami potravy pro jeden přemnožený ptačí druh.


Text i foto: M. Horáček – Osprey
Grafy poskytl k zveřejnění ČRS