Mnou nejčastěji používanou montáží je "forpas" vytvořený velkou smyčkou na konci vlasce, kterou rozstřihnu tak, že na kratší – cca10–15 cm závěs – navážu karabinku se sponou pro krmítko, a na delší zbytek smyčky uvážu háček. Ten je třeba používat kvalitní, dbát na jeho ostrost, ve velikostech přiměřených použitým nástrahám.

K samotnému lovu...

Rád si sednu ke stojaté vodě, ale řeka je řeka! Ač stokrát navštívená, je vždy jiná. Vskutku živá voda. Dokonalé na feederovém chytání na řece je možnost lovit na jakémkoliv místě, což není možné jinými způsoby lovu. Na řece většinou krmím z ruky a zátěž používám plochou, aby dokázala ležet na mnou vybraném místě. Nebojte se i těžkých olůvek, právě ta nám dovolí dostatečně vypnout vlasec. Jindy použiji krmítko – vždy se rozhoduji až na místě (podle konkrétních podmínek).

S krmením si nedělám přílišné starosti. Většinou vyhoví klasika – jakákoliv cenově dostupná krmítková směs naředěná strouhankou. Je možné přidávat i partiklovou složku pro udržení větších ryb. Jako nástrahu je možné použít vše, co se kdy "šťouchlo" na háček. Já nedám dopustit na rohlíček, nebo na napařenou housku, a to po celý rok.

Máme tedy nakrmeno, nabídneme chuťovku šupinatým přátelům (říkám schválně přátelům, protože ač nejsem zastáncem striktního „chyť a pusť, mám za to, že ne vše, co se nám pověsí na háček, musí nutně skončit v pytli). Volně, většinou spodním hodem umístíme nástrahu na zvolené místo. Prut umístíme do vidličky. Na řece dáváme prut špičkou co nejvýše, aby se nám neopíral proud do vlasce po celé jeho délce.

Podle síly proudu jsme zvolili odpovídající sílu špice. Musí být lehce ohnutá. Pokud se nám ohýbá silou proudu moc, dáme slabší a naopak. Záběr se projeví různě. Někdy pomalým, poctivým ohybem, jindy prudkým, těžko „sekatelným” samurajským švihem. Velký vliv na toto má délka návazce. Mnohdy pomůže návazec prodloužit. Tím se sice stane méně citlivým, ale záběry jsou poctivější.

To je myslím velmi všeobecně asi vše o chytání „na feedera”. Třeba si příležitostně ještě o tomto způsobu popovídáme...