Když se zamyslíme nad funkcí feederového prutu a zejména pak jeho špičky indikující záběry, celkem logicky dojdeme k tomu, že vlasec by měl v ideálním případě svírat s osou prutu úhel 90°nebo o něco větší, protože v takovém případě se špička nejsnáze a v největším rozsahu ohýbá. Literatura obvykle udává jako optimální rozsah 90 – 120°, ale reálně může být úhel mezi vlascem a osou prutu ještě věští. Nedoporučoval bych to sice v případě jemného braní, ale u výraznějších záběrů to skutečně nedělá problém.

Typickou situací, kdy bývá úhel mezi prutem a vlascem velmi rozevřený, je lov na velkou vzdálenost se špicí prutu vztyčenou vzhůru, když se loví proti slunci. Spousta lidí raději poněkud sklopí prut, místo aby zírala do přesvětleného nebe s hlavou vyvrácenou dozadu a ejhle – ono to většinou také funguje.
Poučení vyplývající z předchozích řádek není takové, že máte chodit k vodě s úhloměrem, ale spíš jde o to, že lze často zacházet daleko za hranice nějakých doporučovaných hodnot a třeba si dopřát trochu pohodlí. Najít hranice možného si musí každý sám a znamená to jediné - zkoušet a zkoušet.

Pro ty, kdo nemají geometrickou představivost dostatečně na výši, aby si představili 120° (ne každý má ten dar), je tu následující obrázek, kde si můžete přibližné velikosti zmiňovaných úhlů prohlédnout.

 


Udržování určitého úhlu mezi vlascem a prutem je pro feeder natolik typické, že vede i k ne právě obvyklému umísťování prutu (nebo prutů). Typické polohy jsou pozice buď špičkou vzhůru anebo rovnoběžně s břehem, kdy vlasec odchází od špičky kolmo na vodu. Tato druhá varianta je běžnější na stojatých vodách a u jiné techniky než u feederu se s ní snad ani nesetkáme.

Moje jarní chytání na upuštěné přehradě s pruty nasměrovanými podél břehu

 

Hodně lidí sedí nerado bokem k vodě a proto spousta feedrařů chytá se špičkami vzhůru jak jen to jde – nejen na tekoucích vodách, kde je to často vysloveně nutné, ale i na stojácích. Lov s prutem usazeným podél břehu se špičkou nízko na hladinou pak volí až v okamžiku, kdy je k tomu donutí například vítr.

Pokud hodláte provozovat lov se špičkami vzhůru opravdu často, určitě oceníte sluneční nebo polarizační brýle. Ohlídejte si, aby měly i slušný UV filtr (dnes je to velice běžná věc, ale z hlediska ochrany zraku poměrně zásadní).


Ze svého pohledu můžu říct, že je lepší žádné návyky nemít a rozhodovat se podle aktuálních podmínek. Pokud máte pocit, že je jedno, pod jakým úhlem vstupuje vlasec do vody, tak se pokusím uvést hned několik důvodů, proč tahle otázka stojí za úvahu.
Jde o to, kolik vlasce bude nad hladinou (kde je vystaven větru) a kolik pod ní (kde na něj působí proud) a také o to, jak bude směřovat k lovnému místu – pokud bude špička nízko, bude vlasec kopírovat dno, pokud naopak vysoko, bude vlasec strmě klesat vodním sloupcem až k zátěži. Má to vliv na  chování některých montáží, zejména paternosterů a na počet „přejezdů“, během nichž je vlasec někdy rybami identifikován jako rizikový objekt. Některé zkušenější ryby už dnes opravdu po kontaktu s vlascem opouštějí zakrmené místo. Zažil jsem to opakovaně na malém rybníčku se silně ochytanou obsádkou kaprů a konec konců je to i důvod, proč kapraři v některých situacích používají tzv. „zadní olova“.
Lov s vysoce postavenými špičkami může také snižovat pravděpodobnost uváznutí, protože vlasec směřuje strměji vzhůru. Také oděr vlasce je v tomto případě nižší.

Tady je téměř svislá poloha prutů na stojáku dána hlavně typem použitých vidliček a osobními návyky majitele

 

Samozřejmě není možné přijít k vodě, jedním pohledem zkušeného oka zhodnotit situaci a dokonale umístit prut. V mém případě se ale běžně stává, že si pozici prutu během lovu měním, aby se mi chytalo dobře. A o tom všechny ty řeči tady kolem jsou.

Zbývá ještě jedna zmínka o poloze prutu – můžete ho dát i do roviny s vlascem a špičku namířit přímo na nástrahu. Její detekční schopnosti tím samozřejmě zanikají a záběr bude v tomto případě klasická kaprařská „jízda“. Není to feeder a feederový prut k tomu nepotřebujete.

Proč to dělat? V první řadě prostě proto, že tímto způsobem feeder snadno nahradí lehčí kaprařský prut. Dále proto, že při lovu na nějakých 50 a více metrů můžete docílit vypnutí vlasce, jaké není při funkční poloze špičky možné (klidně navinu do navijáku o 2 m víc vlasce než se špičkou v pracovní poloze a zátěž stále ještě zůstává na místě). A konečně – feedrařské montáže s menšími háčky dovedou být pěkně „jedovaté“ a v případě malého počtu záběrů je často jednodušší, aby se ryba chytila sama než se pokoušet trefit zásekem původce různých drbanců, které přicházejí odněkud z dálky. Typické je to např. při lovu na pelety nastražené mimo háček, do nichž rádi buší cejni.
Nenutím nikoho takto chytat, ale často vidím feedraře, jak nechávají prut ve vidličkách, povolí brzdu a třeba se občerstvují nebo konverzují s kolegou. Pokud předtím srovnáte prut „do lajny“a přiměřeně povolíte brzdu, může to být o dost účinnější, protože silně vypnutý vlasec má po odlepení zátěže ode dna daleko větší samozasekávací efekt a snáze rybu přiměje, aby se s háčkem uvízlým v pysku prudčeji pohnula.



Prut je samozřejmě třeba ve zvolené poloze nějak udržet. K tomu slouží nesčetné vidličky, držáky, stojánky a podobně. Nevěřte tomu, že k feederovému prutu nutně potřebujete speciální feederovou vidličku. I nejposlednější rozdvojený klacek nalezený někde na břehu může odvést slušnou práci, obyčejná „bobkařská“ vidlička je v mnoha situacích více než dostatečná (hlavně pro lov se špičkou nahoře) a všechna další sofistikovaná řešení představují už jen dotažení feedrařských požadavků k dokonalosti.

 

Pojďme se podívat, co trh nabízí. Já to okomentuji ze svého pohledu a vy si pak stejně budete chytat, jak uznáte za vhodné.
Prut můžete opřít o jednu vidličku, uložit vodorovně do dvou (v extrémně silném bočním větru lze přidat třetí doprostřed), můžete použít samonosné držáky jako je například známá „fenclovka“, dále pak trojnožky a ve finále třeba i kaprařský stojan nebo různá speciální zařízení, která se montují na konstrukci závodnické bedny.

 

Sám většinou používám vidličky. Pořídil jsem si jakousi stavebnici. Mám různě dlouhé tyčky se závitem a několik typů hlavic, takže si vždy vyberu to, co se mi jeví v dané chvíli optimální. Anebo popadnu to, co je zrovna po ruce, proč to nepřiznat.



Jedna vidlička je naprosto dostačující řešení všude tam, kde je prut usazen špičkou nahoru. Používám velice často a k plné spokojenosti. Pokud zabodnete vidličku hodně nízko (klidně i do vody), můžete si položit konec rukojeti prutu na stehno, na kraj křesla nebo na nějaké zavazadlo a můžete mít prut i vodorovně nebo špičkou dolů.
Pro lov s dlouhými pruty na řece jsou potřeba hodně dlouhé vidličky (pracovní výška metr i víc). Proud se tu totiž často opírá do vlasce takovou silou, že menší vidličky se vyvracejí nebo se v nich prut houpe (velmi efektně pak vypadá pořádný záběr). Milovníci lovu parem proto ocení vysoké masivní vidličky, klidně i se šroubovacím hrotem.

 

Dvojice vidliček  je ideální k usazení prutu v poloze podél břehu. Snažte se optimalizovat vzdálenost vidliček, zejména pak za větru, který klepe prutem (lov na návětrných březích je oblíbená záležitost). Čím blíž dáte přední vidli ke špičce, tím více eliminujete její pohyby, ale prut se pak může pronášet a houpat ve vidličkách. V extrémním případě pak můžete dát třetí vidličku doprostřed, čímž pohyby prutu výrazně omezíte.

Tady je vidět zmiňované prohnutí prutu, v danou chvíli to ale ničemu nevadí

 

Jiná možnost je využít k ukrytí prutu jakoukoli terénní nerovnost, zavazadla či vlastní tělo. Špička prutu by měla být ve větru hodně nízko, někdy ji mám jen pár centimetrů nad vodou.

Dvojice vidliček také dovolí chytat na podmočeném či zabahněném terénu nebo přímo ve vodě. Například si donesete prut s vidličkami přes zaplavené louky až ke korytu řeky, usadíte, nahodíte a pak většinou postáváte vedle s rukou proklatě nízko...

Potřeboval jsem dostat nástrahu doleva mezi keře a bylo třeba popojít pár kroků dopředu...


Dál tu máme konstrukce, v nichž se prut usadí na základě principu páky. Většinou se používají při lovu špičkou vzhůru. Patří sem známá „fenclovka“ nebo zařízení připomímající polohovatelný trollingový držák usazený na teleskopické tyči. Část rybářů je má ve značné oblibě. Mají tu výhodu, že prut je uchycen za rukojeť a je nesmírně snadné ho rozkmitat. Záběry jsou pak velmi zřetelné (vítr ovšem představuje jistý problém). Fenclovka je navíc velmi spolehlivou zárukou, že vás ryba při záběru nepřipraví o prut. Vyrvat ho tahem z vidlice je v podstatě nemožné a pokud ji máte dobře zapíchnutou a brzdu utaženou v rozumných mezích, můžete klidně zasněně koukat do dáli bez obavy, že vás z rozjímání vyruší zvuk prutu ujíždějícího po štěrku do vody.

Fenclovka je účelná a vysoce funkční konstrukce, která je k dispozici ve více velikostech. Rameno s červenou bužírkou se dá posouvat nahoru a dolů a sklopit, aby nepřekáželo při transportu.


Vynikající a v širokém rozsahu nastavitalná "vidlička", kterou používá řada feedrařů


Trojnohý stojánek mnozí věhlasní feedraři zatracují z důvodu nedostatečné stability (při lovu v proudu se čtyřmetrovým prutem je to pravda). Mnozí ovšem neocenili její výhody jen proto, že nebydlí ve vyšších polohách republiky a nechodí feederovat i v zimě. To bývá zem občas tak zmrzlá, že byste na vidličce spíš udělali stojku než byste ji zarazili do hlíny. Trojnožce je ale zmrzlá zem ukradená. Stojí na ní stejně dobře jako na betonu, kamenném nábřeží, na ledu a jiných tvrdých površích. Mám ji doma a občas se skutečně hodí. Nejčastěji v zimě, kdy chytám s pickerem nebo lehkým feederem, pro které je stabilní víc než dost.

 

Kaprařský stojan může posloužit k usazení feederů stejně dobře jako kaprařských prutů. Jeho výhodou je obrovská stabilita vhodná i pro lov v silných proudech (je třeba vybírat model dovolující i téměř svislé postavení prutů – dovolují to zejména některé tripody).
Nemám stojan, ale hluboce jsem o něm přemýšlel. Chtěl jsem si ho odnést na mělčinu uprostřed řeky v jednom podjezí, odkud bych lépe dosáhl na některá zajímavá místa. Zatím na to nedošlo, uvidíme, zda se k tomu někdy odhodlám.

Na závěr jsem si nechal profesionální závodnickou výbavu, jejíž snímky jsem pořídil na závodu 1. ligy ve Všenorech na Berounce. Zkušenosti s ní nemám, protože toho bohdá nebude, abych utratil peníz za závodní bednu. Celé to ale vypadá stabilně, prut je podepřen v dostatečné výšce a pokud se závodník na svém posedu moc nevrtí, může to fungovat velmi dobře. Navíc věřím, že když už závodíte a bednu máte, je toto řešení podstatně jednodušší a pohodlnější než nějaké zapichování vidliček různě kolem.

 

 

Další záležitostí hodnou zmínky jsou hlavice vidliček. Protože v případě uložení prutu rovnoběžně se břehem se zasekává do strany, jsou v oblibě zvláštní široké „vidličky“, někdy označované jako feederové hrazdy, s možností naklápění, které dovolují snadný zásek do strany. Následující obrázek ukazuje nejběžnější variany:



Osobně jsem dlouhou dobu používal široce rozšířený model číslo 1. Ztracené kusy jsem už ale nahrazoval menší variantou označenou číslem 2. Snáze se umístí do kapsy batohu a po stránce funkčnosti není o nic horší než předchozí model. Používá ji i hodně závodníků.
Velkou výhodou je žlábek tvarovaný do V, v jehož spodní části může vlasec volně procházet. Usnadňuje to například lov s povolenou brzdou, kdy očekáváme, že řada záběrů skončí jízdou.

 

Snažte se využívat možnost naklápění hlavice – v mnoha pozicích bude po naklopení fungovat lépe – například se dá vhodným nakloněním výrazně ztížit vytažení prutu z vidličky zaseknutou rybou.

Tohle vyhnutí je dobré při opření prutu o vidličku vysunutou do plné výše. Při změně místa (a výšky vidlice) jsem to nechal být.


Ostatní typy nabízejí více variant umístění prutu, ale nikdy jsem tuto výhodu neuměl využít. Číslo 4 se často využívá jako zadní vidlička (pod  rukojeť prutu), ale mě v tomto ohledu více vyhovuje běžná vidlička s vybráním ve tvaru U.



Protože jsem založením minimalista a dávám přednost lovu na odlehlých nepřístupných místech nebo provozuji i „feederovou šoulačku“, používám často i různá atypická řešení. Řada z nich jsou totální improvizace, ale když už tohle téma jednou řešíme, proč to neukázat…

Po loňské letní vichřici jsem jezdil na ryby do divokého úseku plného padlých stromů. Vozil jsem minimum věcí, i prut jsem bral obvykle jen jeden. Tyhle vidličky z popadaných větví jsem na onom místě používal až do podzimu. Ještě je tam mám schované :-)


Takhle to vypadá, když zapomenete vidličky doma. Jenom je třeba dávat si pozor, aby nedošlo při nějakém razantním záběru k poškození některého očka.


Zimní šoulačka - sníh je lepší než leckterá vidlička - fixuje prut naprosto dokonale.



Zajímavou otázkou je uspořádání dvou prutů, když se loví na oba současně. V první řadě považuji za mnohem lepší, když je každý usazen zcela nezávisle. Kamarád zkoušel jakýsi stojánek s rozvětvenou hrazdou dovolující opření dvou prutů najednou, ale jakákoli manipulace s jedním pak vyvolávala pohyb druhého a špatně se tu reagovalo na záběry.

Daleko jednodušší je lovit s pruty umístěnými špičkou vzhůru – prostě je dáte vedle sebe a je to.

 

Pokud umísťujete dva pruty rovnoběžně s břehem, uvědomte si, že s oběma zasekáváte do strany. Ten, co je blíž k vodě, musí být proto o něco výš, abyste při záseku netloukli navijákem do druhého prutu a ten vzdálenější by měl dosáhnout špičkou o něco dál, aby se nestávalo, že budete zachytávat o vlasec, který z něj odchází. S trochou snahy si to jistě zorganizujete k plné spokojenosti.

Bohužel, perspektiva spoustu věcí maskuje. Uspořádání prutů ale odpovídá předchozímu odstavci a navíc je pravý o 15 cm delší. Chytá se ve dvou rozdílných vzdálenostech - cca 15 a 30 m.

 

Ačkoli to všechno vypadá jako hromada zbytečných plků, myslím si, že do seriálu o základech feederu tahle záležitost patří. Když se naučíte uspořádat si optimálně prut, daleko snáz se proměňují záběry a často je i lépe vidíte. Někdy si můžete dopřát i víc pohodlí. Umět odhadnout optimální pozici prutu, reagovat na změny proudění, větru nebo osvětlení, to jsou stejně důležité dovednosti jako třeba míchání krmení. Jsou lidé, kteří to od začátku dělají instinktivně a v krátké době jsou velice dobří. Jiní se přizpůsobují podmínkám velmi neochotně a často až když už jim nic jiného nezbývá. Rozhodně se vyplatí používat vlastní rozum a hledat si taková řešení, která vám maximálně vyhovují. Ať se vám to daří.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey