Po pár rozmluvách jsem se dozvěděl, že letos za celou dobu lovu dravců (v tomto případě štik, candátů, okounů, mníků a někdy i pěkných bolenů ) nebyla jejich aktivita větší. Každému se prý povedlo uvláčet alespoň jednu mírovou štiku.

 

Jakmile sem se to dozvěděl, co nejrychleji jsem utíkal domů, abych si znovu sestavil svůj vláčák (rozmontován byl proto, že jsem již nechtěl jít na ryby).
Po jeho sestavení jsem se na kole vydal na rybník vzdálený od mého domova asi 6 km. Po příjezdu jsem do karabinky zavěsil kopyto na osmigramové hlavičce v jasně zelené barvě. Hned na  osmý hod se mi podařilo chytit jednoho menšího okounka. Pustil jsem ho zpět s tím, že přijde větší. To jsem se však velmi mýlil.

 

Protože mi okoun zlikvidoval ocásek nástrahy a já už neměl stejnou barvu, zavěsil jsem na prut menší bronzovou plandavku. Stále a stále jsem bičoval vodu vlascem, ale jako by to s rybami nic nedělalo. Přitom všichni rybáři okolo mě stále chytali.
Po dalších náhozech, tentokrát už s popperem v oranžovozelené barvě, kterého jsem později pověsil na blízký strom, jsem svůj vercajk zabalil a odešel pod přilehlý strom s tím, že počkám do tmy.
Rybáři okolo mě už pomalu opouštěli rybník a na mě se koukali vykulenýma očima, cože asi budu dělat u vody jen jednu hodinu před koncem lovu. Konečně, když všichni odešli, jsem se vydal na své oblíbené místo. Za chvíli se celá krajina kolem jediného tichého blázna ponořila do tmy.

 

Ani nevím co jsem si od toho večerního pobytu u vody sliboval. Podařilo se mi sice uvláčet asi dvaceticentimetrového mníka, ale jinak jsem dál marně střídal všechny možné nástrahy.
Bylo už asi deset minut před koncem lovu, když jsem se sbalil a s tím, že dneska už těžko něco pořádného chytím, jsem pomalu odcházel ke svému kolu.
Poté, co jsem své věci položil vedle kola, jsem odešel do křoví s úmysly, které k podobné výpravě donutily jistě už každého rybáře. Jaké ale bylo moje překvapení, když se mi můj poslední krok stal osudným. Jak dlouhý, tak široký jsem se natáhl do vody u břehu a hlavou se celý potopil do mokrého živlu. Když jsem přijel domů, dostal jsem vynadáno, co jsem u toho rybníka dělal, že prý vypadám jako vodník.
Tak a tohle byl můj příběh. Takže si dávejte pozor kam šlapete a všem rybářům, ale i nerybářům přeju Petrův zdar.



Text i foto:  šimpik

 

Pozn. redaktora: Autorovi je dle karty 15 let a jeho líčení "začátečnických radostí a starostí" mi připomnělo mnohé dávno zapomenuté historky z mých začátků. Jo, to byly časy...