Pak bohužel přišel čas na lámání chleba a nebo, jak říkávala babička - trhla bída na chudáky. Usedl jsem za klávesnici, pronesl několik rouhačských řečí a když se nic nestalo (žádný blesk z čistého nebe nebo něco na ten způsob), upil jsem z láhve zeleného čaje (já vím, je spousta lepších lahví, ale to byste si tu toho moc nepřečetli) a dal se do díla.

Předem se omlouvám, že opět budu hlavně kritizovat. Ono co taky s fotkami jiného, že?
Pro ty, kdo se mým přístupem budou cítit dotčeni, už poněkolikáté zopakuji, že udělat dobrý snímek opravdu není jen tak. Navzdory tomu, že fotografování neodmyslitelně patří k mé práci, skutečně dobrých fotek udělám za rok jen pár – a kdoví jestli.

Ale věčná nespokojenost s dosaženými výsledky mě přece jen pomalu posouvá trošku dál.


Než oznámím pořadí na prvních třech místech, upozorním na chyby, které se v tomto kole nejčastěji objevovaly. Abych řekl pravdu, ony jsou to víceméně pořád ty samé.

V první řadě existuje řada nenapravitelných optimistů, kteří jsou schopni do soutěže poslat i fotku s vloženým datem nebo takovou, kde se jim před objektiv podařilo strčit vlastní palec.
Víc mě mrzí, když narazím na snímek, který by mohl být vážně dobrý, ale autor něco podcenil, přehlédl či neudělal. Při hodnocení fotek mockrát padla věta: „Tahle by nebyla špatná, kdyby…“

Ta největší "kdyby" tu byla tři, opakovala se stále dokola a skutečně se jedná o základní věci, které si fotograf musí ohlídat.

1. Světlo
– není jedno, odkud světlo na fotografovanou scénu dopadá ani jakou má kvalitu; pro kompakty je například doslova smrtící ostré světlo, s  nímž si malý čip nedokáže poradit a snímek pak obsahuje rozsáhlé vypálené nebo černé oblasti bez náznaku kresby.

Tady je klasická ukázka - přepálený je celý levý horní roh snímku


2. Kompozice scény – je zapotřebí podívat se, co se bude zobrazovat na výsledném snímku, snažit se objekty uspořádat a některé třeba i před focením odstranit. Je hrozné, když fotografované osobě roste z hlavy strom, v klíčových oblastech snímku se povalují kýble a zavazadla, divně vypadá i to, když je půl fotky prázdné a na druhé půlce bojují jednotlivé objekty o místo. Hodně často se zapomíná na pozadí, které tvoří nedílnou součást snímku a je třeba s ním za všech okolností pracovat.


3. Finální úpravy
– dnes v době digitální fotografie je tzv. postproces, tedy zpracování exponovaného snímku v grafickém editoru, nedílnou součástí práce fotografa. A vůbec tím nemyslím nějaké složité dotváření snímku. Spíš jde o základní úpravy parametrů jako jsou „úrovně“ a „kontrast“ a ořez snímku.


U ořezu se na chvíli zastavím, protože se stal „hrobařem nadějí“ mnoha poměrně zajímavých fotek. Protože je často těžké a někdy i nemožné rozvrhnout scénu tak, aby pokryla celou plochu čipu nebo filmového políčka, nezbývá než se doma na výsledný výtvor podívat a oříznout přebytečné části. S fotkou to dokáže udělat doslova divy a navíc si začnete uvědomovat, co je na snímku potřeba skutečně mít a co už nikoli. Tyto zkušenosti se pak promítnou do vašeho dalšího fotografování. Při ořezu není nutné zachovávat poměr stran fotografie – klidně můžete mít široký nízký panoramatický snímek nebo třeba scénu komponovanou do čtverce. Zjevnou chybou je až to, když vyříznete obdélník postavený na výšku ze záběru exponovaného naležato. Je to důkaz toho, že jste při fotografování mysleli na něco jiného, případně vůbec nemysleli (občas se mi to stává taky, abyste snad nezískali dojem, že si hraji na dokonalého).


Abych ukázal, co se dalo v některých konkrétních případech dělat, řadu snímků jsem tentokrát upravil. Netvrdím, že dokonale, ale snažil jsem se, aby výsledek byl lepší než původní obrázek. Můžete to u svých fotek udělat líp nebo ještě líp, případně úplně nejlíp, ale hlavně to udělejte. Ne kvůli naší soutěži, ale kvůli sobě.

Pokud jsem nějaký snímek upravoval, bude tu dvakrát. Standardní postup byl jinak u všech snímků stejný - upravit na velikost 800 bodů po delší straně a mírně doostřit. Nic víc.

 

Vítězné snímky

 

Kapr - autor Eve - číslo 624 - První místo

Napsal jsem před časem, že není důležité, co vyfotíte, ale jak to vyfotíte. Jak vidíte, úplně pravda to není. Vyhrála fotka krásné dívky s obrovskou rybou. Nepochybně je působivá a jistě by potěšila v nejednom kalendáři či na stránkách časopisu. Porota nakonec dala na celkový dojem a přiřkla jí první místo.

Řešili jsme skutečnost, že je taková klasická kaprařská "předpažka", možná až moc předpažená, takže slečna už se začíná za rybou mírně ztrácet. Před hlavou kapra by se pak snesl ještě kousek místa. Ale jinak je fotečka udělaná celkem solidně. Autor rozumně zvolil pozadí a nechal světlo sklouznout po rybě, takže vynikly její barvy. Bohužel, zůstalo tu jedno přepálené místo - prst levé ruky, kterou slečna podpírá kapra v oblasti řitní ploutve. Tahle věc na fotce dost svítí a koleduje si o vyretušování.

 

Tloušťovačka - autor Scanix - číslo 713 - Druhé místo

Pěkná fotka působící milým dojmem a kompozičně dobře a zajímavě řešená.

Vytknout by se daly dvě věci. První je rušivé pozadí a druhá skutečnost, že ostřeno je na rybu, která ale není nijak působivě naaranžována a splývá s podběrákem, takže pozornost na sebe strhává výrazný dívčí obličej, který už ale leží mimo hloubku ostrosti.

 

Lucie 2 - autor Libor85 - číslo 726 - Třetí místo

Zdálo by se, že se snažíme pokaždé dostat do vítězné trojice černobílý snímek, ale není to tak. Výběr probíhá postupným vyřazováním snímků z širšího výběru a tento si prostě třetí místo vybojoval.

Ani u něj ale nebudeme jen slepě chválit. Snímek je šedý, málo kontrastní a za zády rybářky je spousta "hluchého" místa. Po mírné úpravě by to mohlo vypadat takto:

 

 


 

Následující snímky jsou jako obvykle řazeny podle svého čísla a u mnoha z nich nabízím ke zvážení možnost ořezu, v mnoha případech podle mého názoru více než oprávněnou.

 

Celkem dobře ořezáno, snad jen kapřík by zasloužil před hlavou víc místa. Fotka je dost světlá a nevýrazná (ostré odpolední slunce).

Při focení širokým objektivem je třeba si dávat pozor na to, co je nejblíž k fotoaparátu. V tomto případě je to hlava rybářky.



 

Pěkný snímek, uvažovali jsme o něm i jako o jednom z adeptů na přední příčky. Případný ořez podle mého názoru zjednoduší členité pozadí a nechá víc vyniknout dívku s úlovkem.

 

 


 

Poměrně odvážné foto, na němž ale vítězí obsah nad formou. Hlava rybářky je víceméně nejhůře osvětlenou částí jejího těla navíc zatlačenou úplně do rohu.

 


 

Tohle je poměrně dobrá fotka. Trochu vadí rušivé pozadí, možná i prut oddělující rybářku a rybu. Asi bych se snažil dodržet těsné zasazení do obrazového rámce i na pravé straně a ořízl fotku blíž za ocasem ryby.

 


 

Tak tady nelze mít k ořezu žádnou zásadnější připomínku. Osobně považuji tenhle snímek za docela pěkný, i když poněkud nevýrazný.

Možná by pomohlo lepší světlo a trochu práce s hloubkou ostrosti (já vím, snadno se radí...).

 


 

Krásné holky, krásná ryba, ale tohle je jedna z fotek, které mě donutily ke všem těm řečem o ořezech. Do záběru lezou ze stran stíny, snad i něčí ruka...

Co to takhle před posláním do soutěže oříznout? Najednou má všechno svoje místo.

 


 

Celkem hezká idylka, ale proč se v popředí válejí ty "krámy"?

Snímek kromě toho bojuje s přepaly a bylo by daleko lepší vyrýsovat hlavu rybářky jen proti vodní hladině (tady zasahuje do horizontu).

Zkusil jsem s tím "něco udělat", mohlo by to vypadat takto:

 


 

Taková krásná scéna a takhle to sestřelit!

Dívka má ořízlé nohy, je neostrá, fotograf si strčil prst do objektivu, který je nekvalitní a nezvládá protisvětlo... Chtělo to trochu si pohrát s polohou klíčových prvků - dívka, horizont, slunce a jeho odraz na hladině, plováky a pokusit se najít polohu, kde by se s tím technika vyrovnala lépe.

Mohla to být krásná (byť poněkud kýčovitá) fotka se skvělou atmosférou. Kvůli tomu jsem ji sem dal. Pokusil jsem se zachránit aspoň něco málo.

 


 

Obsahově podle názorů prakticky všech členů poroty jedna z nejlepších fotek soutěže. Ale ve všech z nás budila pocit, že se toho autor pokusil zabrat příliš moc. Všichni bychom určitě řezali, já konkrétně následujícím způsobem. Zleva bych ubral i víc, ale brání mi v tom ten naviják.

 


 

Pěkná ryba i rybářka, ale chtělo by to trošku líp zakomponovat a hlavně něco udělat s tím veslem vlevo.

 


 

Kvalitní blesk s rozptylkou při focení evidentně k dispozici nebyl, takže autorovi zbývalo při přihlašování snímku do soutěže alespoň ostranit rušivé prvky pronikající ze stran do obrazu (vlevo veslo, vpravo rukojeť elektromotoru).

Asi nějak takhle:

 


 

Klasická, celkem dobře udělaná, leč poněkud nevýrazná fotka. Vadí doteky hlavy rybářky a ocasu kapra s okrajem obrázku. Pokud by se jednalo o záměr, je lepší udělat to výrazněji.

Řekl bych, že by to chtělo rybu o 5 cm dopředu a fotoaparát o 10 cm dozadu:-))

 


 

Krásně "kaprařsky" narovnaná rybářka, leč to samé bylo zanedbáno v případě celého obrazu. Bylo by lepší orientovat snímek na výšku - zabránilo by to tomu, že levá noha rybářky už v podstatě opouští snímek. Kontakt hlavy se stavidlem a nakloněný horizont jsou další, byť menší neduhy.

Opět jsem zkusil řezat.

 


 

Tenhle snímek je uspořádaný velice pěkně. Ale bohužel je hodně neostrý. Doporučuji všem, fotit takovéto záběry dvakrát nebo i víckrát. Nebudete pak muset vzlykat nad tím, že ten prevít foťák to "proostřil".

 


 

Tohle chtělo fotit spíš na výšku a pořešit pozadí - strom splývající s hlavou rybářky ani motor podpírající hlavu parmy se na snímku nemusely v takových pozicích objevit.

A budeme řezat... Šmik!

 


 

Tenhle snímek mi svým barevným provedením připomíná barevné snímky z 80. let. Taková zajímavá nostalgie...

Pohlídal bych si při focení prut trčící z hlavy dívenky a to červené víko od kýblu válející se v trávě (to by šlo snadno vyretušovat).

 


 

Tuhle fotečku si umím přestavit vyfocenou zrcadlovkou delším objektivem, který má velkou světelnost a dobrý "bokeh" - tj. rozostří pozadí do barevné hedvábně rozpité plochy.  Ačkoli tady fotograf dělal, co mohl, členité pozadí působí dost rušivě - hlavně ten strom vpravo. Že by zase... řezat?

 


 

Tady si naposledy říznem. Zkoušeli jsme to už jako porota, takhle jsem se s tím nakonec vypořádal já.

 


 

Pokud jste se prokousali až sem, děkuji za věnovanou pozornost. Nemyslím si, že bych byl zrovna ten, kdo by měl lidi poučovat, jak se má fotit. Nicméně stalo se a tak se snažím, seč můžu.

Myslím si, že když už máme všechnu tu úžasnou  techniku schopnou pořizovat obrázky, měli bychom se snažit, aby ty cvakající krabičky nebyly chytřejší než my. To znamená, že my budeme přemýšlet, rozhodovat a tvořit. Fotosoutěže jsou dobré k tomu, abychom mohli porovnat své snímky s výtvory druhých, podívali se, jak se s daným tématem vypořádali kolegové, něco okoukali, nad něčím podiskutovali a všichni se dostali o ten příslovečný malý kousek dál.

Docela rád bych znal názory čtenářů na to, jestli jim tahle moje snaha něco dává. Vyrobit takovýto článek představuje jeden pracovní den a informovat o tom, kdo skončil na prvních třech místech, to se dá i daleko jednodušeji. Takže, mohu-li prosit, zkuste do diskuze pod článkem napsat, jak se vám fotosoutěže i tato forma jejich vyhodnocení po několika prvních kolech jeví, co by se dalo změnit nebo zlepšit, případně, co byste ohledně fotografování na těchto stránkách chtěli najít. Za všechny odpovědi předem děkuji.

 

M. Horáček - Osprey