Chytej.cz
Čeburaška STANDUP

Lov ryb u Lesních Něnců necteno

27.1.2012 | Rybaření v zahraničí | 18.736 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 32

Lov ryb u Lesních NěncůS Lesními Něnci jsem žil 5 měsíců (květen, červen, červenec - listopad, prosinec)během výzkumu pro svou dizertační práci, jejímž tématem je ekologie a obyčeje těchto pastevců sobů, rybářů a příležitostných lovců. Během výzkumu jsem vždy dlouhodobým hostem jedné velkorodiny na zhruba měsíc a půl až dva měsíce, kdy se s touto rodinou snažím žít pokud možno jako její normální člen.

 

Tato metoda "zúčastněného pozorování" se od dosud v Rusku běžného sběru etnografických dat liší větší osobní účastí, nasazením a snad i větší úctou ke svým hostitelům. Nahrávané řízené rozhovory, natáčení i fotografování se snažím omezit na nezbytné minimum, do podrobností se vyptávám až na jevy, se kterými se během práce setkáme. Výhodou je postupné otevírání se členů rodiny a jejich vzrůstající důvěra, umožňující kladení otázek osobnějšího charakteru (např. týkajících se náboženství) a dále rostoucí vlastní zkušenost s životem v lesotundře. Jistou nevýhodou je nutná pomalost takového výzkumu, potřeba "filtrování" a anonymizace získaných informací (pro jejich možnou intimnost) a hlavně zavazující přátelství k hostícím rodinám - lze li toto "nevýhodou" nazvat.
Můj dosud neukončený výzkum byl podpořen z Fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Finskou kulturní nadací - Laponským fondem.

L
esní Něnci jsou malým samojedským národem obývajícím bažinaté oblasti severozápadní Sibiře, především v povodí řeky Agan, Pur a oblast jezera Num-To (kam se teprve chystám).
Počet Lesních Něnců je odhadován na dva tisíce lidí, z nichž odhadem 2/3 žijí v malých městysech a městech a 1/3 dosud žije tradičním životním stylem v lesotundře.

001.jpg

Oblast obývaná Lesními Něnci


"Lesní" osady Něnců, ať již stanové, nebo chatové, jsou obývány většinou jednou velkorodinou, tj. párem prarodičů a rodinami jejich synů. Oproti svým severním, mnohem početnějším příbuzným Tundrovým Něncům, jsou Něnci Lesní méně kočovní. Žijí na jednom území, rozlehlém podle možností a velikosti stáda sobů. Podlé mé zkušenosti jde zhruba o 40km2. Po tomto území kočují asi šestkrát ročně, podle potřeb sobího stáda; v případě, že jde čistě o rybáře, kočují jen jednou ročně.

Počasí v této oblasti je spíše kontinentálního rázu. V létě může být až překvapivě teplo (i přes 30°C), ve druhé polovině zimy jsou normální teploty i kolem -50°C. Subjektivně příjemnými obdobími jsou pozdnější jaro a časný podzim - tedy roční doby oddělující mrazivou část roku a letní "čas komárů". Krajina je téměř naprosto rovná, pokrytá nesčetnými (ale většinou bezrybnými) jezery, říčkami, močály, borovými lesy, hustou tajgou na jihu a u velkých řek a bezlesou tundrou na severu. Prostupnost krajinou je obtížná, ale docela dobře možná a to ve všech částech roku, kromě jarního tání. Dnes již skoro zapomenutá dovednost "přískoků" z jednoho jezera na druhé s přetahováním lehké loďky v úzkých šíjích umožňovala Něncům rychlé letní přesuny, v zimě pak samozřejmě nastupovaly saně tažené sobím spřežením. Dnes vládne slavný sněžný skútr Buran (i v létě!), Lada Niva a dodávka UAZ.

002.jpg

Po jarním tání na blatě


003.jpg

UAZ překonávající svépomocný most přes řeku Amputu


Obživu a peníze Něnci získávají z různých zdrojů. Osobně jsem žil s rodinami, jejichž oficiální zaměstnání bylo "rybář". Nicméně, jejich zdaleka hlavním zájmem i bohatstvím byla stáda sobů o velikosti do 500 hlav. Mnoho rodin ale má jen několik kusů sobů a jsou téměř čistými rybáři, na druhou stranu je zároveň mnoho rodin jen pasteveckých.

Kromě prodeje ryb a soukromého prodeje sobů plynou příjmy z prodeje lesních plodů, hlavně brusinky, borůvky a klikvy. Občas na zakázku zhotovují také výrobky z kůže a dřeva - oblečení, rukojeti k nožům, zdobené opasky. Doplňkovou aktivitou je lov, jehož potravní přínosnost je v některých obdobích značná. Loví se zejména vodní a lesní ptactvo: různé druhy kachen a husí, ale i labutě; z lesního ptactva pak tetřev, tetřívek, jeřábek a sněžný kur. Dále se loví zvěř kožešinová (lišky, veverky, vydry...), sezónně divoký sob v severnějších oblastech a velmi vzácně los a medvěd.


Je potřeba zdůraznit, že nejde o nějaké nevzdělané lesní "primitivy". Všichni Něnci mají nejméně 11 let internátní školy. Mladší bratři z "mé" rodiny měli dokonce vyšší vzdělání, na úrovni našeho bakaláře. Život v lese volí dobrovolně a jsou s ním spokojeni. 

Jak jsem již poznamenal výše, při pohledu na mapu je oblast obývaná Něnci poseta jezery, ale většina z nich buď v létě takřka vysychá, anebo v zimě zamrzá až do dna. Rybnatá tak jsou jen větší a hlubší jezera, nejlépe průtočná. Byl jsem svědkem toho, jak rodina s velkou námahou přirozeně zarybnila soustavu několika jezer tak, že prokopali několik desítek metrů dlouhé kanály mezi šíjemi a spojnici s říčkou. Nelze říci, že by tak byla tato jezera plná ryb, ale v místech s proudnější vodou pod ústími kanálů jich bylo dost.

004.jpg

Ústí "zarybňovacího" kanálu.

 

Rybářsky takřka opomíjené jsou větší řeky, na kterých nelze postavit zábor (dřevěné hrazení, v němž je umístěna vrš). Nejvíce rybářsky využívané jsou tak starice, tedy stará slepá ramena. Je ale žádoucí a v zimě rozhodující, aby do těchto ramen u jejich slepého konce vtékal nějaký, byť i malý přítok.



Jarní a letní období jsem strávil s rodinou z klanu Vella, která se zaměstnávala jen soby a ryby lovili jen pro vlastní konzumaci. Pro domácí potřebu jsou ryby loveny na malých záborech do vrší a do kratších tenatových sítí, za pomoci loďky - oblazu - v případě, že si rybář chce dát tu práci s výrobou takové loďky.

005.jpg

Jarní lov do tenatové sítě za pomoci tradiční loďky

 

006.jpg

Oprava starého záboru

Výroba tradiční loďky oblazu je velmi náročná, jak na materiál, tak i na práci. V severnějších oblastech je třeba putovat i několik desítek kilometrů za vhodným stromem, nejlépe osikou ale i cedrem, který musí být tlustý nejméně na neúplné objetí a dobře rostlý. My jsme pokáceli stromů několik, než byl chazajn spokojený. Přímo na místě se odtesá co největší objem dřeva, poté se polotovar nechá vyschnout, aby byl lehčí k transportu do osady a v případě skryté vady, aby prasknul již v tomto stádiu.

007.jpg

Příprava polotovaru v lese


Již v osadě se na přídi, zádi a uprostřed do trupu navrtají otvory vyplněné kolíčky o požadované délce, resp. tloušťce trupu. Když je loďka dohoblovaná do této tloušťky, tedy když je investice práce již značná, začne nejcitlivější část procesu: roztahování trupu nad ohněm. Během tohoto procesu může trup kdykoliv prasknout. Nám nepraskl, resp. jen tak, že šla prasklina opravit záplatou.

008.jpg

Roztahování trupu oblazu nad ohněm

Po zatvrdnutí dřeva stačí již jen vyřezat pádla (pro ruskojazyčné osoby je slovo pádlo velmi vtipné), vzpěry a natřít vše smolným nátěrem.

Mé holedbání, že na loďce jezdit umím, mne opustilo hned, jak jsem na velmi mělké vodě do oblazu usedl. Naše turistické kánoe jsou pro "blbce". Vlastnosti oblazu jsou podobnější vratkému sjezdovému kajaku. Domorodci ale umějí doslova naskočit do loďky, odrazit se od břehu a usednout dobrých deset metrů na vodě. Nosnost loďky se měří na labutě! Tj. jeden člověk, puška, jídlo na den a potenciální počet střelených labutí. Svou "dvoulabuťku" jsem během měsíce ovládl sotva uživatelsky. Na větší vlnky jsem si netroufl a při nasedání mnohokrát smočil hýždě.
Ačkoliv může dnes výroba a užívání takové loďky vypadat jako pouhá libůstka, její vlastnosti jsou jedinečné a loďka je neuvěřitelně lehká, takže ji i žena lehce přetáhne na pádle po mechových šíjích mezi jednotlivými jezery. Na oblazech jsme pluli klást a vybírat sítě, stejně jako prověřovat zábor, postavený v ústí prokopaného kanálu několik jezer daleko. Na jaře je oblaz takřka nezbytný při obhlížení stáda, které v době telení vyhledává právě jezernato-bažinatou tundru.
Jarními úlovky na těchto místech byli jeseni, okouni a šti(č)ky, připravované především vařením, méně již smažením. Někdy jsme ryby i udili. Bez studené uchy k snídani se snadno obejdu, ale předsušený a v troubě dodělaný jesen je pochoutka.

009.jpg

Jarní úlovek do tenatové sítě

Lov na udici byl jen doplňkový a zaobíraly se jím jen děti, jedna žena a já. Tradiční způsob lovu na udici vypadá tak, že se namotá max. 20 metrů nejméně osmdesátky na dřevěnou pytlačku a z ruky se metá velká plandavka. Modernější je normální humpolácká přívlač a lovení se splávkem a marmyškou.

Já jsem vláčel s cestovním čtyřdílným Ugly Stickem a 0,22 mm vlascem. Nejvíce se mi osvědčila Black Fury se střapcem vel. 2 a 13 cm Rapala Husky. Výhodou byla jistá selektivnost těchto nástrah, která ale neplatila u štik. Nicméně průměrná velikost okounů a jesenů (i na toho Huskyho!) byla větší než u jiných způsobů lovu.

Na větší štiky jsem štěstí neměl, největší ulovená měla asi 65 cm. Štik je v oblasti velmi mnoho, ale spíše menších velikostí. Velká je docela vzácností, i když ryby kolem 1 m se ojediněle loví.

Letní rybolov (jako ostatně jakoukoli jinou činnost) krajně znepříjemňují komáři a muchničky, které prolezou i moskytiérou. Při osamělém lovu v hustém lese u říček je potřeba počítat s medvědem a proto je třeba si prozpěvovat či tlouci občas nožem o plecháč.


Zajímavý, i když samozřejmý, je rozdíl v přístupu k rybám obecně. Po své první samostatné výpravě jsem se svěřil, že jsem ulovil několik štíhlat, ale že jsem je pustil. Dostal jsem vynadáno se zcela vážně míněným vysvětlením, že mi místní božstvo dalo tyto ryby (pro místní ve zcela standardní konzumní velikosti) a já že jimi opovrhl. Neúspěchy na několika následujících rybářských výpravách byly dávány za vinu této "urážce". Kromě této náboženské interpretace připadalo místním zrůdné i to, že rybu poraním a pustím ji zpět do vody, kde podle nich stejně chcípne.
Po nějaké době a přemýšlení jsem si tento přístup osvojil a do jisté míry jej uplatňuji i při rybaření doma. Na ryby chodím se záměrem ulovit větší rybu a tuto si i odnést. To se velmi často nepovede, takže vycházek mám i tak dost a ulovených ponechaných ryb málo, ale pokud si rybu skutečně odnesu a se svou přítelkyní radostně připravím a sním, cítím se rybářsky naplněn a na ryby se mi několik dní ani nechce. Nevybízím naprosto k nenažrané masařině, spíše k uměřenému konzumnímu přístupu.

010.jpg

Na rybách s udicí

 

011.jpg

Výroba větší vrše pro již komerční rybolov...

012.jpg

...a její umístění do záboru


Pozdní podzim a začátek zimy letošního roku jsem pobýval u rodiny z klanu Ajvaseda na řece Pjakupur. Tato rodina - jinak též obhospodařující početné stádo sobů - se lovem ryb zaobírala profesionálně. Měl jsem štěstí, že jsem byl jejím hostem v době hlavních zimních lovů.


Tyto lovy se odehrávají na staricích, kam se ryby shromažďují k přezimování v době, kdy je led již spolehlivě silný, ale při tom ne příliš tlustý a ještě není velká zima.

Loví se pod ledem do nevodu s "křídly" asi 25 metrů dlouhými. I přes relativní tenkost ledu jde o celodenní (den je pochopitelně dost krátký) práci pro tři statné Něnce a českého "pomocníka" - a to mluvím o lovu samotném, bez dalšího zpracování ryb.


Techniku lovu popíši podle následujícího neumělého schématu:

013.jpg


Hnědá šmouha představuje břeh, zelená pak mělčinu s travinami. V ideálním případě zabírá nevod celou šířku starice. Bod A představuje bodci vysekanou větší díru, kterou se zapouští síť. Nejdříve je ale potřeba "prošít" pomocí bidla a šňůry obě strany loviště, pomocí řady děr B.

Kraje křídel nevodu se v době samotného začátku zátahu nacházejí v bodech D a nakonec se síť vytahuje dírou C až do objevení "pytle" nevodu, ze kterého se ryby odebírají podběrákem. Ve finálním okamžiku jedno "družstvo" zatahuje křídla nevodu k díře C a druhé "družstvo" žene pomocí bidel s ploským plovákem ryby šturmem řadou děr E od konce starice anebo z hlubšího místa.

Když jsou křídla vytažena na led a objeví se ústí pytle nevodu, nastává obvykle chvíle na cigárko a pak nastává i dvouhodinová dřina čerpání ryb. Úlovek bývá - s trochou štěstí - i kolem dvou tun ryb na jeden zátah. Hlavními rybami byly plotice (některé olbřímí), jeseni, méně štik a v tomto roce vysloveně málo okounů. V řádu kusů se do sítě zatoulali i ježdíci. Množství ulovených ryb mě velmi překvapilo, pytel nevodu jako by byl bezedný.
V samotné řece, možná i na staricích jsou i mníci. Domorodci je ale neloví a nejedí, protože "žerou utopence".



P
o zhruba dvou dnech, kdy jsou už ryby dostatečně zmrzlé, nastává poměrně zdlouhavá práce třídění ryb (plotice a jesen na dvě velikosti, štika a okoun najednou), jejich čištění od ledu a pytlování. Každou rybu je potřeba vzít do ruky minimálně dvakrát. Zbylou drobotinou jsou k mému údivu krmeni sobi.

Popsané pytle ryb jsou na saních vlečených za skútrem odvezeny k několik kilometrů vzdálené cestě, kam může dojet terénní náklaďák z občiny, což je jakýsi pozůstatek sovchozu, který ryby a některé další produkty vykupuje. Za kilo bílé ryby se platí asi 25 rublů, za štiku 50 rublů. Tato suma je opravdu malá (pro srovnání - za kilo sobího masa se platí 200-250 rublů a váha masa na jednom zvířeti je v průměru kolem 40 kg), nicméně občina přiděluje rybářům i benzín a to v poměru asi 1:4 k váze ryb. Náklady jsou tedy relativně vysoké. Roční norma (minimum pro nárok na výhody řádného zaměstnance) na jednu osobu jsou dvě tuny ryb. Toto množství se zprvu nezdá tak mnoho, ale lovení trvá i se zpracováním i několik dní. Navíc v zimě se loví v této rodině max. na šesti místech, pokaždé jen jednou ročně, což zabraňuje decimaci zimujících ryb. V létě naopak musí celá akce z pochopitelných důvodů proběhnout najednou, i s transportem do 24 hodin. Opět se každé loviště loví jen jednou ročně.

014.jpg

Příprava na „nevodění“, v pozadí "dáča" Ukrajinců

015.jpg

Zakládání sítě pod led

016.jpg

Třídění ryb a jejich čištění od sněhu

 

017.jpg

Autor se zmrlými štikami

018.jpg

Odvoz napytlovaných ryb

 


U
rčitou konkurencí jsou rybáři z města. Chtělo by se napsat "rekreační", ale i "rekreační" rybář v Rusku naloví a odveze pár desítek kilo ryb za výpravu. Jejich výbava je omezena předpisem na asi 5 metrů dlouhou tenatovou síť a udice. Na známých místech snad i nějaké kontroly probíhají. Nicméně, Něnci si vlastní revír docela žárlivě hlídají sami a Rusové (Ukrajinci, Bělorusové...) moc dobře vědí, že místní mají o dění na svém území opravdu dobrý přehled a je lépe s nimi dobře vycházet. Toto vymiňování si práva na "své" území mi nebylo úplně jasné, protože oficiálně o jejich teritorium nejde - v Rusku něco na způsob indiánských rezervací neexistuje - ale Něnci mají své způsoby, jak vetřelce do jisté míry zapudit.

Přestože v letošní zimní sezóně jsme nalovili slušné množství ryb, je potřeba zmínit téma, které místní Něnce silně trápí a dotýká se přímo jejich života v mnoha ohledech - rybaření nikoliv na posledním místě. Tímto tématem jsou rušivé vlivy související s v oblasti velmi rozšířenou těžbou ropy a zemního plynu.

Rušivých až devastačních vlivů je mnoho. K rušivým patří značný přísun nového obyvatelstva, sváteční lovci, pytláci, divoké projížďky něfťaniků na skútrech či motorových člunech a podobně. Těžba plynu a především ropy je ekologicky náročná obecně, protože již jen nutná infrastruktura poznamenává krajinu. Jsou budovány vrty, průzkumné i těžební, ropo(plyno)vody, primární zpracovny a zásobníky, velké množství cest.

K tomuto "nutnému" zlu se přidává dost přezíravý přístup k ochraně životního prostředí, který vytváří již zbytečné zlo v podobě častých úniků ropy s minimální sanací a pálení odpadních ropných látek na olbřímích fagulích. Kromě otrav ryb ropnými látkami má na jejich množství velký vliv necitlivé budování komunikací. I větší říčky se prostě "přemostí" zásypem, v němž je ponecháno k průtoku jen několik trub, kterými ryby nechtějí protahovat. Náspy cest zadržují na jedné své straně vodu a tak jsou poškozeny celé hydrosystémy.


P
řes všechny negativní jevy  se domnívám, že Lesní Něnci, jako nositelé zbytků tradiční kultury severozápadní Sibiře, přečkají se svými stády i tuto dobu dobytči něfti - přežili již carské kozáky, Stalinovy katany i zhroucení sovchozů v 90. letech.

019.jpg

Podzimní Pjakupur - s lovem na takovýchto větších řekách v navštívené oblasti zkušenost nemám

 

Co se týče samotného sportovního rybolovu, myslím si, že pokud byste v oblasti neměli nějaký další, důležitější zájem, byl by nesmysl se sem vypravovat zvlášť za rybami - i přes jistou krásu zdejší tundry, tajgy a blat. Srovnatelné podmínky jsou např. ve Skandinávii, kde je navíc velké množství ryb lososovitých a lov je zde pohodlnější, bezpečnější a v neposlední řadě patrně i levnější.


Text i foto:  Rudolf Havelka - Boleslav

 

 

 

 

 

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

20 hodnocení, v průměru 4.6 hvězdiček

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Středa 1. února 2012 v 8:01® vasekjelen
vasekjelen

osprey> Dobře napsáno. Jak jsi ale psal níže, je to komplikované téma, na dlouhou diskuzi. Třeba k í někdy dojde:)

Úterý 31. ledna 2012 v 0:29® osprey
osprey

vasekjelen> Já to vidím takto. Když do té přírody nebudeme chodit, ztratíme s ní kontakt, zapomeneme, co tam žije a nakonec ten potok v klidu vytrávíme nebo zasypeme.

Rybařina je něco, co nás neustále vrací do reality, ze které jsme vyšli. Rozumíme díky tomu té vodě a životu kolem a někdy i sami sobě. Těm rybám tam hrozí daleko víc nebezpečí než je rybář s BL háčkem. Sucha, povodně, chňapnutí od vydry je šrám přes celý bok…

Ale jako rybáři bychom to měli těm rybám vracet. Smyslem našeho konání je voda s rybami. A pokud je chytáme, měli bychom jim to nějakou formou vracet – vytvářet podmínky, aby tam ty ryby pořád byly. Taková rybařina má smysl – i s občasným ponecháním ryby (a to nemluvím o těch odmácích zvířatech, která se sypou do přírody pro potěchu davu).

Jenže si nejsem jistý, kolik z nás to takto vidí.

Pondělí 30. ledna 2012 ve 23:42® vasekjelen
vasekjelen

osprey> Jasně..o tom, že i C&R vede k úmrtím a poškození ryb není potřeba pochybovat. Já jsem muškař a i přes snahu o BL háčky, maximální šetrnost k rybě a C&R řadu ryb, i když nerad, různým způsobem poškodím. Poslední dobou se dokonce dostávám do stádia, kdy začínám pochybovat o tom, zda i ta nejšetrnejší rybařina o kterou se snažím není právě z toho důvodu zbytečná. Důvodem je to, že pro svou zábavu poškozuji ryby, které na pstruhovce tvoří nedílnou a krásnou součást přírodní scenérie. Bohužel jsem zatím nenašel jiný, smysluplnější důvod, proč se do té přírody pravidelně vydávat než je zábava zvaná rybaření:)…

Pondělí 30. ledna 2012 ve 21:02® osprey
osprey

vasekjelen> Mít čas, rád pokecám. Pokud jsi kaprař, je to C&R snazší. Pokud lovíš dravce, tam občas dochází k úrazům neslučitelným se životem (zásek v žaberních obloucích, rychlé vytažení z hloubky,…). Pak jsou tu závodníci. Když zvedneš z vody vezírek s 10 – 20 kg bílé ryby, jak jsou asi na tom ty dole? Následuje přesypávání, vážení, sypání do vody…

A to, že ryba odplave, neznamená, že je naprosto OK.

Tohle je komplikované téma. Ale postupně se začíná zjišťovat, že masové chyť a pusť vede ke slušné mortalitě.

Pondělí 30. ledna 2012 v 17:52® Boleslav
Boleslav

superweb> Já jsem na videu viděl něco podobného taky, ale to vytahovali vrš a tloukli do ryb lopatou. V tomto případě domorodci. My jsme lopatou do ryb netloukli, v tom mrazu to měly docela rychle za sebou…

Pondělí 30. ledna 2012 v 15:36® superweb
superweb

Ten lov do „nevodu“ jsem pred casem videl na nejakem videu – konkretne asi konecny vylov na led. 2 rusky mluvici typci se stridali ve 2 cinnostech. 1 sitkou vyhazoval ryby na hromadu na ledu a druhy do te hromady ryb mlatil lopatou. Tehdy jsem to povazoval za naprostou prasarnu nejakych ruskych „rekreacnich rybaru“. Po precteni tohoto clanku jsem pochopil, ze mohlo jit o nejake domorodce a jejich tradici. Krome toho umlacovani lopatou uz mi to tak nechutny neprijde.

Pondělí 30. ledna 2012 v 8:12® vasekjelen
vasekjelen

osprey> Já Boleslavův přístup neodsuzuju, pouze s ním nesouhlasím. Uznávám, že brát ryby tímto stylem jedna z mála cest k trvale udržitelnému stavu. Kromě ní jsou dva extrémní protipóly..masařina a ortodoxní C&R. Já jsem bohužel jednou nohou v tom druhém exterému:). Důvodů k tomu je celá řada, jejich výčet a pochopení by byl spíše na debatu u piva:)

Neděle 29. ledna 2012 ve 22:04® Mojo

Úplně parádní článek. Gratuluju k odhodlání a k výběru takového výzkumu a díky za podělení o zážitky. Přístup k rybám pro mě rozhodně inspirující i v našich zeměpisných délkách.

Neděle 29. ledna 2012 v 10:12® Look

Super článek. Nádherně vystihnuté to uvědomělé využívání přírody. Autor má recht, ten názor o uvědomělém rybolovu je mi velmi blízký. Účelem rybaření není určitě popíchat smáčkem nebo muškou všechny ryby ve vodě.

Sobota 28. ledna 2012 ve 22:45® osprey
osprey

vasekjelen> Já to chápu. Vem si člověka, který si u nás dá klasickou Ul přívlač a striktně pouští. Okouni, tlouštíci, sem ta štička či candátek. Něco se potlapká, něco blbě sekne, něco zmáčkne víc než je nutno a občas to nějaká rybka nerozchodí.

Naproti tomu je člověk, co vyrazí jednou týdně na ryby, jde po větším kusu a jednou za měsíc si něco odnese. Mě jeho přístup přijde logičtější a v konečním důsledku méně škodlivý.

Neber to jako výpad proti tvé osobě, spíš jen hájím autorovo stanovisko. On toho opravdu moc neodnese a není líný pro naše vody něco udělat, takže mu těch pár ryb ze srdce přeju.

Sobota 28. ledna 2012 v 17:39® Barr

All Armor> Sibiřský modřín laici nazývají také cedrem.Viržinský jalovec taktéž.Opadavý jsem napsal pro názornost.Cedrus libani atd(jsou neopadavé) je blízce příbuzný modřínu,cedry se na modříny i roubují.Tady šlo ale o kedr a nemyslím si,že pro místní obyvatele to má nějakou souvislost se stromem ze středozemí. Autora článku jsem v žádném případě nechtěl kritizovat,jen si myslím.že by se mohlo použít správných názvů nejen pro místní obyvatele.

Sobota 28. ledna 2012 ve 14:07® MP-E65mm
MP-E65mm

All Armor> řekl bych, že si to málo rozvinul. Chtělo by to víc odkazů. Ztrácím se v tom.

Sem si neměl dávat ty koláčky k pití :-)

Sobota 28. ledna 2012 ve 14:05® Stavba

All Armor> tak to by bylo urcite zajimavy cteni. Vzdycky mi to tak trochu tahlo na vychod. Urcite nejsem jediny, co by to ocenil.

Sobota 28. ledna 2012 ve 14:04@ fishguru

jajco> asi Jára Cimrman :-))

Sobota 28. ledna 2012 ve 13:54® jajco
jajco

All Armor> Opět si hraješ na poloboha?!Nez­pochybňuji tvoje znalosti,ale skoro v každém tvém příspěvku se povyšuješ nad ostatní!

Sobota 28. ledna 2012 ve 13:47® All Armor
All Armor

Těch tun ročně přepravených dumpery 120–240 tun, bylo je 1.000.000 tun roč­ně.

Sobota 28. ledna 2012 ve 13:34® All Armor
All Armor

osprey> Zvažuji, či mám napsat taky článek. Spíš seriál. Mohl by se jmenovat třeba „Rybářská anabáze v ZSSR“ (tajmeni, lenoci etc…některé ryby, třeba z Pečengy, jsem konzumoval uzené, byly mimořádně chutné, ale mastné, vypadalo to jako cejn, ale zuby to mělo jako piranha). Jenisej, Angara, Don,Pečenga, Libutič (u nás známý jako Dněpr),Tom, Katuň, Bija, Ob, Tělecké jezero (poslední 4 Altaj), Bajkal… Asi jsem nevyjmenoval všechno. I nějaká „sovětská střední Asie“ tam byla. Tam všude jsem byl přítomný v sedumdesátých letech při lovu ryb. Někdy pasívně, jindy aktivně. Vzpomínek hodně, fotek málo, ale jsou (posléze jsem emigroval a eštébáci všechno sebrali). Lov ryb byl jen průvodním programem. Hlavním byla technika. Trochu vojenská (BVP, UTD20 a spol.), hlavně civilní (diesely od 1200 koňýků výš, pracující ve 40 povrchovýchy dolech od Ukrajiny po Jakutsko). Dempr s motorem, na jehož vývoji jsem participoval, odvezl 1.000.000.000 tun rudy ročně. Železo, molybden, černé uhlí, diamanty, apatity, kovy vzácných zemin…Zkuste si to představit. A vezměte si mapu a koukejte. I ňáké metály mi Rusové dali a českoslovenští komouši mi po emigraci do NSR všechno sebrali. Vy mladí, víte houno o životě v komunismu. Tady, na jezeře s 30 km3 pitné vody (http://sk.wikipedia.org/…eckoje_ozero) jsem se setkal poprve s názvem tajmen a konstatoval jsem, že je to naše hlavatka. Rozdíly jsou. Hlavatka (Hucho huchu) se od tajmena (Hucho taimen) mírně líši.

Sobota 28. ledna 2012 ve 13:20® All Armor
All Armor

Barr> Jasný, ty to znáš. Jojo. Ještě mi tedy vysvětli, proč píšeš, když to znáš,hehehe, takové hlouposti (cituji tebe): „Nešlo o sibiřský modřín (opadavý)? Podobně některé jalovce (virginský)jsou nazývány cedry“

Sobota 28. ledna 2012 ve 12:03® vasekjelen
vasekjelen

Super článek i když s tvým pojetím rybolovu u nás nesouhlasím. Chápu ale, že zkušenost, kterou jsi tu popsal asi trochu změní pohled člověka na rybolov a rybařinu.

Pátek 27. ledna 2012 ve 21:17® osprey
osprey

Myslím, že tohle je unikátní článek, jakých tu v dalších letech mnoho nebude. Ojedinělý zážitek, mizející prostředí… Jsem velmi vděčný autorovi, že se s námi o svoje zkušenosti podělil.

Kedr by měla být borovice limba nebo blízce příbuzný druh, kedrovka (snad) pták ořešník kropenatý, který žije i u nás.

Pátek 27. ledna 2012 ve 20:02® Boleslav
Boleslav

Zdravím a děkuji za kladné přijetí článku. Cedry jsem nijak zvlášť nezkoumal:) říkají tomu prostě „kedr“ a je tam i pták „kedrovka“. Když jsem v ČR, tak mi Sibiř a Něnci chybí, ale ono to tam zase tak super není. Je buď zima, nebo strašně komárů, krajina je jak placka a je taky hodně poničená. Domorodci (stejně jako Rusové a další v oblasti, kromě muslimů) problém s pitím mají, nejhorší je, že jak začnou, tak se zlijí do němoty. Já jsem ale měl štěstí na dobré rodiny, kde staří nepili vůbec a mladí tak 2× do měsíce. Víc je ohrožuje devastace životního prostředí. Nejvíc pijí ti, kdo jsou nuceni žít ve městech.

Pátek 27. ledna 2012 v 17:54® Chorchus
Chorchus

Nádherné počteníčko, stáž závidím, příště mě vezmi s sebou.Dík

Pátek 27. ledna 2012 v 17:41® hajan

Zajímavý čtení, díky.

Pátek 27. ledna 2012 v 17:40® Barr

All Armor> Já to znám,ale ty jsi vedle.Cedr je cedr a Pinus sibirica je borovice okruhu limby (Pinus cembra var.sibirica.Další tvé výlevy,které jsi promptně našel na internetu jsem nečetl a nebudu na ně reagovat.Jsem zahradník,den­drologie je můj koníček a tyto stromy pěstuju.Měj se fajn a bavme se raději o rybách.

Pátek 27. ledna 2012 v 16:04® stump
stump

Četl jsem etnografický cestopis Pavlíny Brzákové „Modřínová duše“. Žila nějaký čas mezi evenky u Nižní a Podkamenné Tunguzky ( pravostranné přítoky Jeniseje ). Největším problémem těchto lidí je, podle Brzákové alkoholizmus. Jak se projevuje tento problém u něnců?

Pátek 27. ledna 2012 v 11:50@ fishguru

Kazan> souhlas,pěkný článek

All Armor> si borec,jen tak dál.....bože za cooo

Pátek 27. ledna 2012 v 11:40® Kazan

Pěkné čtení, článek patří k těm lepším co se zde objevují.

Pátek 27. ledna 2012 v 9:39® Fugas

Velice zajímavý článek z netradičního ale nádherného prostředí! Chci tam taky:-)

Pátek 27. ledna 2012 v 9:31® ssg.Jimmy Wild
ssg.Jimmy Wild

Hodně zajímavý článek. Člověk se neubrání pocitu, že je jako by z jiného světa :-)

Pátek 27. ledna 2012 v 8:17® All Armor
All Armor

Ještě k tomu cedru: Tento stále zelený strom dorůstá výšky 35–40m a jeho kmen dosahuje 1,5–2m v průměru. Plodonosná je pouze vrchní část koruny, a to v délce 1–2m. Sibiřský cedr roste pomalu, žije v průměru 300–550 let, ale některé stromy, které rostou v semknutých skupinách žijí 500–800 let. Strom je jednodomý, to znamená, že ženské šištičky a mužské klasy rostou na jednom stromě. Většinou se šištičky nacházejí na silnějších částech vrchní části koruny a mužské klasy višňově červené barvy v nižších částech stromu. Cedr kvete v červnu a množství jeho pylu je tak velké, jako sama úroda semen. Pylová zrna mají vzdušné váčky, s pomocí nichž jsou roznášena do dalekého okolí. Pyl zanesený na vodní hladinu je cenným pokrmem pro rybí potěr. Cedrový včelí med je velkolepé chuti a má neocenitelné léčebné vlastnosti pro organizmus člověka.

Po opylení semena dozrávají až na druhý rok. Plodnost je tedy jedenkrát za dva roky. Větší úroda bývá však jednou za 4–5 let. Cykly úrody jsou také závislé na jedenáctiletém cyklu sluneční aktivity. Plodonosnost u samostatných stromů, či u stromů sázených v řadách začíná mezi 25–40 lety. Šiška cedru obsahuje od 80–140 tmavě hnědých semen. Počet šišek bývá na jednom stromě mezi 80–100 kusy.V ošetřovaných cedrových sadech bývá na jednom stromě až 1500 šišek. http://www.duchovnisetkani.cz/…irskeho.aspx

novější starší
Stránky:   2 1