A teď to obraťme. Jak mizerná musí nástraha být, aby na ni nešlo chytit rybu? Anebo jinak – co ještě jsou ryby ochotné sežrat?
Myslím, že většina rybářů by se až divila, s jakou vervou jsou ryby ochotné atakovat věci, které vypadají, že na ně nikdy nic zabrat nemůže. Četl jsem vyprávění výrobce wobblerů, který líčil, kolik záběrů dostal na pouhé testované polotovary, které nebyly opatřené nátěrem. Na Internetu zase koluje ruské video, kde chlápek během minuty vyřeže funkční wobbler z mrkve, načež na něj za chvíli vypáčí z vody slušnou štiku a podobných příkladů by se našlo daleko víc.
Můj osobní extrém je asi ten, že kdysi před lety jsem se s žáky ze svého rybářského kroužku vsadil, že do hodiny uvláčím štiku na obyčejný list z vrby. Sázku jsem prohrál, protože jsem ani jeden ze tří záběrů neproměnil. Kudly sice startovaly slušně, ale stačily si svůj útok v závěru rozmyslet, protože málo naplat, on ten list zblízka zas tak přesvědčivě nevypadá.

Problém je, že dnes je často obtížné chytit rybu i na velmi kvalitní a funkční nástrahu, takže je otázka, proč si to ještě ztěžovat. Proto také když se snažím o „pořádnou“ rybu, moc vylomenin nevymýšlím a snažím se chytat s tím nejlepším, co mám a v dané chvíli se mi to zdá být vhodná volba.
Úplně jinak je to ale v kategorii UL nástrah. Tam je mi jedno, jestli chytím tři okouny nebo deset a spíš mi jde o to si s rybami pohrát, zjistit jak se chovají a jak v různých situacích reagují. Navíc nerad chytám pidiryby na něco, co má víc než jeden háček.

 

Každý rok proto zkouším nejrůznější nesmysly, jejichž základem je menší jigová hlavička a můžu říct, že právě v kategorii malých nástrah se můžete s všelijakými „hand made udělátky“ doslova vyřádit. Ryby u drobných objektů vnímají spíš celkovou siluetu, pohyb jako takový a základní barevný odstín. Jak se jen trochu zhorší světelné podmínky nebo zakalí voda, často nemají šanci vidět ani to a prostě jen reflexivně útočí na tu poskakující věc, která je právě míjí. Rozhodují pak jen základní parametry nástrahy a pohyb, který jí dá rybář.


Éru těchto mých pokusů zahájila pro mě dnes už legendární scéna, která se odehrála na Silvestra někdy v 90. letech. Měl jsem pod nohama jámu s několika desítkami prokřehlých laxních okounů, kteří sice reagovali na moje twistříky a občas za nimi i vyjeli nebo je popotáhli za ocásek, ale o sekatelném záběru nemohla být ani řeč.
Napadlo mě, že kdybych nástrahu výrazně zmenšil a zpomalil, některé ryby by ji dokázaly dobrat.
Tehdy se ale už pěticentimetrový twister považoval za mikronástrahu a nic menšího se snad ani sehnat nedalo, takže v krabičce jsem neměl nic, co by mi pomohlo situaci vyřešit. Vysypal jsem proto obsah batohu a objevil krabičku plavačkových broků a pár háčků. Háčky byly malé, to bylo fajn, brok by mohl nahradit jigovou hlavičku a teď ještě co na háček. Napadla mě žížalka, ale vyštrachat nějakou zrovna na Silvestra, to byl nadlidský úkol. Při převracení ohnilých kmenů jsem ale na břehu objevil pytlík od buráků pohozený nějakým kolegou rybářem.
Jak jsem tak koukal na z jedné strany barevně potištěný a z druhé strany stříbrný obal, dostal jsem úžasný nápad. Nařezal jsem nožem několik zašpičatělých nudliček, spirálně je napíchl na háček, aby se ve vodě protáčel a přidal brok o váze asi půl gramu. Hned na první hod přišel záběr a než ryby ztratily o můj vynález zájem, asi deset se ji na chvilku podívalo na břeh.

Tím začala éra mých experimentů spočívajících v zjišťování, co všechno se dá navázat či navléknout na jigovou hlavičku a vnutit rybám. Dnes můžu říct, že v kategorii UL nástrah je prostor pro experimentování opravdu nesmírně široký a značná část naprosto amatérských výtvorů tvrdě šlape na paty značkové produkci od nejrenomovanějších firem. S rostoucí velikostí nástrahy se ovšem stále více projevují výhody přesné tovární výroby, ryby na rozměrnějším soustu daleko snáze postřehnou různé nedokonalosti a navíc starší ročníky ryb, jimž jsou větší nástrahy určeny, jsou podstatně přísnější porota než hltavá omladina.

Pokud vás moje experimentování zajímá, pojďte se podívat na malou exkurzi. Věnoval jsem v listopadu dva dny lovu na svoje pseudovýtvory, nachytal na ně desítky ryb a můžu odpřisáhnout, že všechny vyfocené ryby mají v tlamě přesně tu nástrahu, na kterou jsem je chytil. Nepokoušel jsem se vyrobit žádné estetické zázraky, snažil jsem se pouze o to, aby byly funkční. Rád bych ukázal, že nemusíte být profi vazač nebo nějaká úžasně šikovná osoba a přesto si můžete bez problémů vyrábět funkční nástrahy s minimálními náklady z kdejakého odpadu. Jestli to budete dělat proto, abyste si něco dokázali nebo proto, abyste ušetřili anebo to nebudete dělat vůbec, to už je vaše věc.

 



Začneme již zmíněnými proužky z obalu od nějakého potravinářského zboží. Na ty jsem letos nechytal, následující série fotek pochází z podzimu 2009. Už tenkrát jsem na nějaký podobný článek myslel, ale nesešlo se dost materiálu.
Můžu říct, že proužky plastové fólie se lépe prezentují spíš na volném háčku, k němuž se na vlasec přidá brok. Na jigové hlavě je jejich pohyb poněkud prkenný a ani tu tak dobře nesedí. Ale dá se i to.

Je třeba se podívat, jak se nástraha chová a napodobovat cukavé pohyby potěru. Mírně zhoršená viditelnost je při takovémto lovu vynikajícím pomocníkem – ryba přestává vidět detaily a zbývá jen občasné zablesknutí, které dokáže vyvolat dravcův útok.

 


Jinou skupinou jsou nástrahy vyráběné ze zničených tělíček použitých ripperů, twisterů či smáčků. Jde tedy o nástrahy z měkčených plastů. Ačkoli si doma sotva vyrobíte kvalitní kopyto nebo twister, naprosto bez potíží si můžete nadělat překvapivě funkční smáčky. Stačí ostrý nůž nebo žiletka a z tělíčka nástrahy, kterou například štičí zuby připravily o ocásek, vyrobíte několik kónických proužků.

Někdy využijete jen část materiálu (tak to dopadne u obrázku nahoře), jindy zbytek nástrahy rozřežete beze zbytku.

Možná to vypadá divně, ale fakt to chytá. A jak!

 

Soustřeďte se hlavně na to, aby nařezané proužky byly rovné a plynule se zužovaly od širší hlavové části až do co nejtenčího ocásku. Pokud se vám to povede, máte v podstatě plnohodnotné smáčky, na které ryby skutečně berou.

 

Popsaným způsobem zhodnotíte zničené větší nástrahy, které tak dostanou šanci na jakýsi „život po životě“ a během této své reinkarnace dokážou často nachytat víc ryb než ve své původní podobě. Konkrétně během dvou dnů, kdy jsem sbíral snímky pro tento článek, jsem z osmi nudliček vyrobených ze starého ripperu neztratil ani jedinou a ulovil na ně asi 25 ryb včetně půlmetrového tlouště.

 

Dnes už jsou tři tyhle pseudosmáčky na pravdě boží, ale úlovků přibylo a pořád mi ještě zbývá pět nástrah do příští sezóny. Tomu se říká ekonomika provozu :-)


Přidal bych ještě jeden tip k výrobě. Můžete se dívat, jak se nástraha chová, pokud ji uříznete různě dlouhou a silnou. Krom toho, že časem budete přesně vědět, kolik toho potřebujete z původního kusu materiálu odříznout, jsou to zároveň dobré informace pro obecný přehled o nástrahách, které vám usnadní i výběr smáčků v obchodě.

Samostatnou kapitolou je prosté zkracování smáčků poškozených během lovu. Pamatuji na den, kdy jsem s jedním exemplářem začal lovit asi ve dvě odpoledne a v té chvíli měl asi 8 cm. Večera se dožil jako asi čtyřcentimetrový zjizvený veterán a měl na kontě kolem 30 ryb v 7 druzích.

V tomto případě jsem smáčka pokrátil záměrně - pstruzi mi větší nástrahy nedobírali

 


Malou nástrahou vhodnou k nastražení na cca 0,5 g jigových hlavičkách je největší velikost umělých patentek od Berkley. Při nastražování můžete a nemusíte respektovat dělení patentek v řetízku dodávaném firmou. Někdy se vyplatí dát na hlavičku jednu a půl patentky v kuse. Celkem dobře na tuto nástrahu reagují menší velikosti okounů a někdy i tlouští dorost. Její největší vadou je malá nápadnost – ryby na ni reagují na kratší vzdálenost, protože nástraha je prostě malá a nenápadná.

 


Naprosto úžasnými materiály pro zdobení jigových hlaviček jsou peří, srst a umělá vlákna používaná muškaři. Nemusíte být ani kdovíjací vazači. Už pouhý svazeček peří či chlupů navázaný na hlavičku odvede skvělou práci.

 

Když pak zjistíte, jak se svými vlastnostmi liší jednotlivé druhy peří a chlupů a začnete tyto materiály kombinovat, můžete mít parádní nástrahy schopné lovit ryby i v podmínkách, kdy už nemají o většinu standardních soust zájem. Prosincové úlovky velkých tloušťů jsou při použití péřových jigů celkem běžné a to je to nejlepší vyznamenání.

 

Osobně považuji tvorbu chlupatic za velmi kreativní záležitost, problém je jen s tím, že lehké vláčce neholduji až tolik, abych se v tom nějak vyžíval a měl jich doma hromady. Ale radost z úlovku na tyhle ručně motané potvůrky je vždycky větší než u nástrah z obchodu.

 

 

Jako bobónek sem dám nástrahu, kterou jsem vyrobil v návalu inspirace poté, co mi padly do oka dvě žluté gumičky ležící na stole. Je to velmi neumělá imitace Berkleynymfy.

 

Když jsem ji umotal (v jediném exempláři), byl jsem dost zvědav, co to udělá ve vodě. Musím po pravdě říct, že tahle žlutá parodie mě dost zklamala – gumičky byly tuhé, chod se neblížil originálu ani omylem. Přesto jsem ji u vody během deseti minut vnutil dvěma okounům a pak jsem se nestačil divit, protože jsem začal házet o kus dál a během chvilky vytáhl dva candátky, kterých je u nás jako šafránu. Chytit je jindy a na něco jiného, nefotil bych je, ale v téhle souvislosti jsem nemohl jinak...

 

Jak se nakonec ukázalo, klíčové nebyly vlastnosti mého výtvoru, ale jeho žlutá barva. Na žádnou jinou nástrahu jsem už v onom úseku dalšího candošíka nechytil, ale při příští návštěvě se mi pověsil na stejném místě ještě jeden, tentokrát na originální Berkleynymfu a opět ve žluté barvě.

Myslím, že další Berkleynymfy z gumiček hned tak vyrábět nebudu, ale vzpomínat budu na tuhle potvůrku v dobrém. Díky ní se do mých krabiček nastěhuje pár žlutých nástrah poněkud hrubšího kalibru a příští rok se podíváme, jestli tu kromě candátí mládeže někde nepostávají i rodiče.



Nevím, co si z tohoto článku dokážete odnést. Dnes máme dobu, kdy výrobci chrlí stále úžasnější a dokonalejší nástrahy, ale vůbec si nemyslím, že je za všech okolností nutné je používat. Každoročně se přesvědčuji, že i na úplně obyčejné výtvory z víceméně odpadních surovin se nachytá překvapivé množství ryb. Při výrobě vlastních nástrah mi navíc dochází spousta obecných zákonitostí, které by mě třeba jinak nenapadly.
Na druhou stranu je pravda, že opravdu kvalitní nástrahy z tovární produkce doma jen tak nenahradíte a často skutečně zjistíte, že ta práce konstruktérů a testérů slaví zasloužený úspěch. Ono by bylo i smutné, kdyby neslavila.
Přívlač je krásná tím, že můžete zkoušet obě cesty a vychutnávat si radostný pocit z vítězství kdykoli dokážete přesvědčit některou z těch prohnaných šupinatých potvůrek, aby "vám na to skočila".


Text i foto: M. Horáček - Osprey