Je smutné, kruté a nespravedlivé, když mladého člověka, který by měl mít většinu života před sebou, zahubí v dnešní době plné vědeckého pokroku vleklá nemoc, nad níž se nedá zvítězit. A co je horšího, nemůžete s tím nic udělat. Petr byl dlouhá léta jedním z nás a mě teď připadá nelehký úkol, za nás všechny se s ním tady na stránkách serveru rozloučit. Později se s ním dojdu rozloučit i osobně, k řece, na místa, která mi ukázal, kde jsme spolu chytali tlouště a fotografovali lipany, k jeho oblíbeným tůním a zákoutím. Ale to už bude mezi námi…

Sem na Chytej.cz přišel Petr v roce 2006. Poslední jeho přihlášení zaznamenal systém 2.9. 2011. Během těch pěti let prošel Petr zajímavým osobnostním vývojem a stal se jednou z nejvýraznějších postav zdejší komunity. A většinu té doby sem vkládal fotky nádherných barevných ryb, protože byl rybář od Pánaboha. Uměl chytat jako málokdo a potřeboval k tomu doslova pár kousků rybářského cajku, i když postupně se propracoval k docela slušné výbavě. Snad nikde jsem neviděl tolik jednoduchosti, efektivity a citu pro vodu jako u tohoto štíhlého tichého mladíka. Ten, kdo s Petrem nikdy nechytal, možná nepochopí, my, kdo jsme to štěstí měli, sotva kdy zapomeneme.

 


V čem jsem si s Petrem hodně rozuměl, byla naše společná láska k říčním rybám a přístup k rybařině jako takové. Chytal mraky ryb, ale nešlo mu nikdy o počet. Prostě chytal od jedné ryby k druhé, tak jak mu braly. A braly mu hodně. Prosadil by se jako závodník v několika disciplínách, jenže nikdy ho to ani nenapadlo. Stačilo mu vidět splávek poskakující po hladině, ohnutou špičku feederu nebo mušku plující v blance na povrchu vody, sledovat záběry, cítit tah ryby v prutu, pozorovat záblesky barevných ploutví pod zvířenou hladinou a občas sevřít v ruce nějaké to šupinaté tělo, aby ho ve většině případů zase vrátil vodě. Dokázal citlivě vnímat i nejrůznější věci kolem vody a v průběhu let se projevoval jako čím dál schopnější fotograf.


Vyznavači motocyklů Harley Davidson mají na svých strojích napsáno heslo: Žij, abys jel, jeď abys žil. U Petra jsem měl v dobách jeho největšího zápalu pro rybařinu pocit, že si to heslo pozměnil na Žij, abys mohl chytat a chytej, abys žil.
Proto mi začalo být divné, když jeho zájem o rybařinu začal v poslední době zvolna upadat. Dával jsem si to spíš do spojitosti s jistou deziluzí spojenou s neustálým úbytkem ryb v našem okolí. Na Petrových fotkách to tolik znát nebylo, vždycky našel místa, kde se daly ulovit krásné ryby. Ale ubývalo jich. Oba jsme vzpomínali na léta nedávno minulá a vyprávěli si o pocitech, kdy člověk ustupuje a ustupuje a ví, že během dvou tří sezón už nebude mít kam.


Poslední velká diskuze, do které jsme se na Chytej.cz oba zapojili, byla o razantním zvednutí cen povolenek, které by mělo za cíl zvýšit kvalitu zarybnění a péče o revíry a zrušit status rybařiny coby levného rentabilního koníčku sloužícího k získávání masa.
Pak se Petr postupně vytratil. Ze serveru, od vody, odevšad. Slyšel jsem, že byl na operaci, i něco o následných potížích. Bylo jich asi opravdu hodně.
Naposledy jsem mu volal koncem září, kdy jsem byl u vody kousek od jejich chaty. Točil jsem tam tenkrát podvodní video, které tu aktuálně běží a ptal jsem se Petra, jestli se za mnou nechce podívat. Měl unavený hlas a říkal, že mu není dobře. Nabídl jsem se, že až budu mít někdy cestu kolem, zastavím se. O něco později jsem to slíbil i tady na serveru. Jen ten čas pořád nějak nebyl, ale říkal jsem si, že to nepospíchá. Jak krutě jsem se mýlil…

Někdy tento týden se náš server na několik minut odmlčí a ti, kdo ho v tu chvíli zapnou, uvidí jen černou obrazovku. Na památku obyčejného jihočeského kluka, který žil, aby chytal a chytal, aby žil. Petr to uměl jako málokdo.

Osprey

 

 

Na jaře na Otavě

 

Na lipanech


Fotosraz - zleva MPčko, Libor, Sander, Osprey


002.jpg

Petrova nejoblíbenější ryba - jelec tloušť. Petr tenkrát zkoušel fotit mou zrcadlovkou, když uvažoval o koupi vlastní.