Na další setkání s touhle zvláštní rybou jsem si musel  ještě čtyři roky počkat. Na podzim roku 2010 ji na Dyji chytil kamarád při společném lovu okounů.

 

Po prozkoumání u vody jsem už tušil oč jde a vzal jsem si hlaváče domů. Chtěl jsem udělat pár fotek pro tou dobou nově vznikající atlas ryb na www. chytej.cz.
Člověk míní, kocour mění.  Druhý den jsem našel jen převrhnutý kyblík. Ten rok už se žádný další hlaváč na prutu nekonal.


Přešla zima, jaro, léto a bylo tu září 2011. Na Dyji se konalo 3. kolo II. ligy v přívlači, kterého jsem byl jakožto člen týmu MO Lednice spolupořadatelem. Závody probíhaly jako obvykle. Závodníci chytali, počasí nezlobilo a  ryby braly. Na tom by nebylo nic divného, nebýt toho, že kromě běžných druhů ryb se chytali i hlaváči. Na přívlač, zpravidla na marmyšky.  A bylo jich tolik, že tvořili více než polovinu chycených ryb.

 

Dost nás to překvapilo a to i proto, že rok před tím jsme na stejném úseku při lovu okounů na marmyšky o hlaváče ani nezavadili. Na Internetu jsem proto zapátral po nějakých informacích o tomto druhu. Zde je stručné shrnutí doplněné o mé vlastní poznatky.

Tato vranku připomínající ryba je na našem území poměrně novým druhem. První  dohledatelné zmínky o výskytu v České republice pocházejí z roku 2008 a zmiňují se o úlovcích na dolních tocích řek Moravy a Dyje.
Původní oblastí výskytu je pobřeží  Černého a Azovského moře a také  delty a dolní toky Dunaje, Dněpru, Dněstru a dalších řek. Z toho plyne, že je to ryba snášející život jak ve slané, tak i v brakické a sladké vodě. Tato přizpůsobivost spolu s rychlým rozmnožováním dělá z hlaváče rybu s mimořádně dobrými předpoklady pro kolonizaci nových území. Jeho šíření na velkou vzdálenost velmi napomáhá hlavně lodní doprava. Obvykle tak, že ryby jsou nasáty do útrob lodi spolu s tzv. balastní vodou (voda sloužící k vyvážení lodi) a v jiném přístavu se s ní opět dostanou z lodi ven. Tímto způsobem se hlaváč pravděpodobně dostal i do oblasti Velkých jezer v Severní Americe. Dnes je tu hojným druhem silně poškozujícím původní rybí společenstva a nikdo neví, co s ním.


Hlaváč nemá plynový měchýř, je tedy mizerným plavcem. Žije při dně, po kterém se pohybuje jakoby krátkými poskoky. Anatomickou zvláštností hlaváče jsou srostlé břišní ploutve tvořící břišní terč - jakousi přísavku, která pomáhá rybě přichytit se v proudu na dně.

 

Na řece tento druh jako stanoviště jednoznačně preferuje pobřežní pásmo, čím členitější, tím lepší. Typickým místem jeho výskytu jsou kamenité záhozy, to je pro hlaváče přímo ráj. Proud se zde o kameny rozbíjí a zpomaluje, což je přesně to, co hlaváčům vyhovuje. Nemusí zde vynakládat mnoho energie pro boj s proudem a kamení jim zároveň poskytuje úkryt, který vyžadují.
Ve sháňce za potravou není hlaváč příliš vybíravý. Sežere v podstatě cokoli, co dokáže chytit a co se mu vejde do tlamy.

Z mých zkušeností vyplývá, že důležitou roli při lovu hraje u hlaváče zrak. V čisté vodě a za dobrých světelných podmínek byla aktivita ryb mnohem větší než při zákalu a za soumraku.

Nejčastější potravu tvoří různé larvy, šnečci, jikry, ale i rybí potěr a v útrobách větších jedinců jsem nejednou našel i zrna sladké kukuřice. V oblastech, kam hlaváč proniká, představuje zejména predace jiker poměrně velké riziko, že negativně ovlivní stavy původních druhů ryb.


Z poznatků tedy plyne, že spíše než vítaným zpestřením naší fauny, je hlaváč nechtěným vetřelcem, proti kterému se téměř není možno bránit. Jeho masové rozšíření výše proti proudu toku podporuje i budování rybích přechodů. Nejspíš i díky jim se dá hlaváč na Dyji chytit nejen v Břeclavi, ale v menších počtech už se vyskytuje i na úsecích kolem Ladné, Podivína a Lednice.  A pokud už se tak nestalo, je jen otázkou času, kdy pronikne až k hrázi Novomlýnské nádrže.



Po skončení závodů jsem se vydal hlaváče lovit. Vedla mě k tomu jednak touha zjistit, kde a v jakých počtech se tyto ryby na Dyji vyskytují a také  trochu naivní představa, že tím řece trochu ulehčím. To jsem ještě netušil, jak příšerně je řeka touhle rybou zamořená. Hlaváči byli všude... Schovávali se za každým kamenem, v každé skulince, v kdejaké tišince - prostě úplně všude a bylo jich plno. Během několika krátkých vycházek jsem s malou pomocí kamarádů ulovil z asi dvousetmetrového úseku řeky přes 500 hlaváčů.
A záběrů na daném úseku v podstatě neubylo... obrázek o hojnosti této ryby si už jistě uděláte sami.

 

Ulovené hlaváče nepouštím. Nedělám si iluze, že bych dokázal tyhle ryby nějak výrazně zredukovat, ale mám rád parmy, okouny, tlouště a jiné ryby, pro které je, drsně řečeno, mrtvý hlaváč - dobrý hlaváč.


Možná se ptáte, co s tolika rybami. Jistě, mohl bych je hodit prostě hodit na pole nebo slepicím. Já ale rád experimentuji  a tak jsem se pokusil najít pro hlaváče využití v kuchyni. Znáte grundle? Tahle ryba se na přípravu podobného pokrmu hodí dokonale. Čištění není ani moc pracné. Stačí uříznout hlavu a vykuchat, což je záležitost  asi deseti vteřin. Škrábat v podstatě není potřeba, ale pokud se vám pojídání ryby s šupinami příčí, není ani to problém.

Při kuchání ryb jsem zjistil zajímavou věc. Z asi tří set ryb, co mi prošlo rukama, byly zhruba 3/4 jikernačky a pouhá čtvrtina mlíčáci. I to je možná jeden z důvodů rychlého rozšiřování hlaváče. Anebo je to důsledek toho, že samec hlídá snůšku jiker tak obětavě, že první reprodukční sezónu obvykle nepřežije, zatímco samice se mohou třít i v dalších letech a žijí déle.

Ale zpátky do kuchyně. Očištěné ryby stačí nasolit a obalit v libovolně okořeněné mouce. Pak už šup do oleje, ideálně do friťáku a usmažit do křupava. Maso hlaváče je jemné, bílé a chuťově podobné okounímu.

 

Malých ryb, které se do kuchyně nehodí, se milerád ujme náš kocour. S podivem je, že rybami normálně opovrhuje, ale hlaváče by baštil do prasknutí.


Lov – vybavení a technika


Pro zájemce, nadšence nebo gurmány, zkrátka pro ty, kdo by chtěli lov hlaváče z nějakého důvodu zkusit, vám popíšu jak to dělám já.

Asi nejzábavnějším způsobem je lov na marmyšku. Preferuji pruty v délkách kolem 2,1 m, v ideálním případě speciály s chvějivou špičkou. Lze použít i delší, ale nenašel jsem k tomu důvod, navíc s krátkým prutem se podstatně lépe ovládá nástraha.  Naviják zde hraje jen roli zásobníku vlasce, takže s jeho výběrem si není třeba lámat hlavu. Snad jen pokud nám lov zpestří nějaké jiná, větší ryba, přijde vhod citlivě seřiditelná brzda. Zbývá navinout kus vlasce (0,12 - 0,08 mm) a můžeme vyrazit.

Osobně k marmyškování  používám vlasec o průměru 0,08 mm. Většině z vás se to bude zdát málo, ale výměnou za nosnost získám o poznání lepší kontakt s nástrahou. Rozdíl v chování půlgramové marmyšky navázané na 0,12 mm a 0,08 mm vlasci v proudu, je přímo propastný.


Ještě si něco povíme k samotným nástrahám.  Marmyšky vybíráme takové, abychom ani v mírném proudu neměli problém dostat je ke dnu a zároveň preferujeme ty s co nejmenším háčkem. V praxi nejčastěji sáhneme po těch s délkou (včetně háčku) max. 1 cm  a 0,5 -1,5 g těžkých. Tvarově volíme spíš kompaktní modely, aby lépe propadaly ke dnu. Na háček můžeme dát takřka cokoli. Začínal jsem s mikrotwistery přírodních barev, jakožto imitace různých na dně žijících breberek. Rybám se líbily. Později jsem zkusil i výrazné barvy a rybám se líbily snad ještě víc. Po pár hodinách experimentování jsem došel k závěru, že jediné, na čem záleží je velikost, přičemž čím menší, tím lepší.  Tvar a barva se ukázaly jako téměř nepodstatné. Ve finále jsem vzal starého potrhaného bílého twistera, rozřezal ho na nudličky a i na ty s úspěchem lovil.

Arzenál mnou používaných nástrah


Dosti teorie, pojďme na ryby. Na hlaváče narazíme v řece téměř kdekoli, ale chceme-li být opravdu úspěšní, vyhledávejme  kamení. Mám tím na mysli hlavně kamenné  záhozy na regulovaných úsecích, které jsou sypané z kamenů o velikosti přibližně fotbalového míče. Hlaváči s oblibou využívají jako úkryt různé škvíry a jeskyňky vzniklé nakupením kamenů.

 

Nejlepší místa jsou tam, kde u břehu není příliš silný proud. Silně proudné vodě se hlaváči kvůli svým špatným plaveckým schopnostem spíše vyhýbají. Mělká voda  není na závadu, ba naopak. Většinu těchto ryb jsem ulovil v místech, kde bylo zhruba  40 – 80 cm vody. Další výhodou je nízký stav vody v řece. Voda tolik neproudí a lov i lokalizace ryb je snazší.
Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo, takže hlaváče mnohdy chytíte  i na místě kde byste ho opravdu nečekali. Třeba na písčitém dně.


Velmi dobrým pomocníkem budou polarizační brýle, umožní nám přesné prochytání  mezer mezi kameny a v čisté vodě umožní pozorovat jak záběry, tak i celé to hemžení na dně, kdy se o nástrahu pere několik hlaváčů najednou. Zajímavým poznatkem je, že tyhle ryby se téměř nedají vyplašit. Nějaký rachot kamení způsobený neopatrnou chůzí mají naprosto na háku. Několikrát se mi stalo, že jsem ulovil rybu zpod kamene, do kterého jsem ještě před deseti vteřinami šťoural klackem, abych uvolnil uvízlou nástrahu.

 

Samotný lov je nesmírně jednoduchý. Marmyšku na neustále napnutém vlasci spouštíme do různých mezer a skulin mezi kameny, kde s ní jemně potřásáme. Nezbytné je často pokládat nástrahu přímo na dno a nechat ji tam dvě tři vteřiny poležet. Právě v této fázi ryby marmyšku poměrně energicky atakují. Zde se naplno projeví výhoda citlivého prutu. Je s ním mnohem snazší vystihnout správný okamžik k přiseknutí.
Záběry budou přicházet prakticky pořád, ale odhaduji, že proměnit v rybu na břehu se podaří  pouhou čtvrtinu až pětinu z nich. Poměrně výrazně lze úspěšnost vylepšit výměnou umělé nástrahy za přirozenou. Tou je obyčejný masný červ. Ryby na něj útočí mnohem ochotněji než na plastová šidítka.


Pokud se vám zdá lov s marmyškou náročný a málo efektivní, je tu pro vás jiná, dalo by se říct speciální technika. Pokud budu škatulkovat, zařadil bych ji někam mezi lov na feeder a lov technikou Drop Shot. Lov je tomto případě skoro slabé slovo, já této činnosti říkám těžba.

Oproti marmyšce ryby dobírají mnohem lépe. "Ne"výhodou (záleží na úhlu pohledu) je rozšíření velikostního spektra úlovků o malé a nejmenší jedince. Touto technikou není problém dopracovat se k úlovku o četnosti 30-60 ryb za hodinu lovu.

 

Vybavení nemusí být tak jemné jako pro lov s marmyškou, zbytečně bychom v kamenech trhali. Sestava s vlascem 0,12 nebo 0,14 mm bude tak akorát. Prut s chvějivkou bude stále výhodou. Jako koncovou montáž použijeme trošku upravený feederařský paternoster, kde délka přívěsu se zátěží bude 3 - 5 cm a délka návazce 5 - 10 cm. Vždy je třeba uspořádat sestavu tak, aby byl návazec o něco delší než přívěs s olůvkem. Jako zátěž poslouží prakticky cokoli - broky, dropshotové zátěže či jakákoliv jiná olůvka. Ideální  je hmotnost kolem pěti gramů, ale pokud máte tvrdší prut, klidně sáhněte po těžším. K napíchnutí masného červa  poslouží jakýkoliv plavačkový či feederový háček velikosti 10 - 14. Pro jednoho červa by se hodil i menší, ale vzhledem k hltavosti  hlaváčů nedoporučuji.


Technika lovu je v podstatě stejná jako při lovu na marmyšku. Opět je to značně akční lov s častým střídáním míst.  Pokud z některého místa dostanete 2 - 3 ryby po sobě, je dobré se mu ještě nějakou dobu pověnovat. Takovým horkým místem často bývají různé plácky u hromádky kamenů a podobně. Vypozoroval jsem, že hlaváče vábí rozruch, ať už je vyvolaný zdoláváním ryby nebo vířením kalu způsobeným klepáním zátěží o dno. Je-li v blízkém okolí hlaváčů víc, začnou se k místu stahovat a nám se tak může podařit ulovit během deseti minut z kousku dna o ploše 30 x 30 cm deset, patnáct a někdy i více ryb.


Ulovit hlaváče na plavanou, feeder nebo na mušku by jistě také nebyl problém,ale jsem přesvědčen, že lov by nebyl zdaleka tak účinný, přesnost a mobilita obou popsaných technik je obrovskou výhodou.



Podle mého názoru se hlaváč  černoústý stal nejspíš již trvalou součástí naší fauny. Jakkoliv je tato ryba zajímavá, nic dobrého nejspíš nepřinese.

 

Zkušenosti z míst, kam se hlaváč rozšířil už před časem, naznačují, že jeho invaze může mít silně negativní vliv na populace původních druhů ryb. Dochází k poklesu jejich početnosti v řádu desítek procent a uvolněné místo obsazují tisíce hlaváčů. V našich řekách se tento rybí druh zatím vyskytuje poměrně krátce a na zodpovězení otázek, jak moc se rozšíří a do jaké míry znamená nebezpečí  i pro naše původní rybí druhy, je zatím příliš brzy. Čas ukáže.

Text i foto: Tomáš Urbánek - Prutos