Zároveň jsem po dohodě s přáteli pojal svůj výlet za rybami jako testování nových nástrah od firmy VLÁČEJ.CZ v jiných než našich sladkovodních podmínkách.

Pak už mělo všechno rychlý spád – zakoupení jízdenek a letenek, sbalení věcí, vyzvednutí nástrah u Jardy a Bohouše, rozloučení s rodinou a 4.9. 2011 v 15:00 našeho času odlet z Prahy.

Již v odletové hale jsem se nemohl dočkat až vzlétneme a já budu chvilku co chvilku blíž rybám. V duchu si stále opakuji, ať už na ty ryby přestanu myslet. To mi ale vydrželo jen asi tři minuty, než se pod námi ve své plné kráse objevila Nechranická přehrada. Všímám si jezu ve Stranné, vzpomínám na těch pár chvil tam strávených a chtě nechtě jsem zase u ryb.

Než se naději, přelétáme La Manche a sedáme v Dublinu.

První seznámení s Irskem

 

Vyzvedávám zavazadla, přivítám se na letišti s otcem a jedeme bydlet, přeci jenom mám za sebou únavnou cestu a odpočinek přijde vhod. Pokus o spánek v autě nevychází, nedovolí mi usnout můj vnitřní pocit čehosi divného. Po chvíli na to přicházím - prostě mi hlava nebere jízdu vlevo.

 

Cestou zajíždíme do přístavu v Tramore, kam se zítra vydám na ryby. Když na parkovišti otevírám dveře od auta, vichr mi je rve z ruky.

Moře na dosah

 

„Tady to bude velice kouzelné chytání,“ pomyslím si a pozoruji lovící rybáře.

Klasika, návazec s pěti nástrahami a z vody se na každý nához podívá pět makrel. Pro mě je to dobré znamení toho, že makrely jsou při chuti.

Po příjezdu domů probíráme plán na pondělí. Rozhodl jsem se, že zkusím na návazec nachytat pár makrel a na makrelu poté kongera (mořský úhoř), nebo žraloka. Údajně je jich zde plno. To však ještě netuším, co mě čeká zítra!

 

PONDĚLÍ 5.9. 2011

Ráno vstávám kolem půl sedmé, připravuji si sváču, pročítám zprávy z Čech a pln nadšení vyrážím na autobus, který mě odváží do Tramore k moři. První, kdo mě překvapuje, je řidič. On neumí česky!!!! No to bude cesta :-D

Rukama nohama mu vysvětluji, že chci jet tam a tam. Zřejmě se mu moje vysvětlení nelíbilo, proto mě cesta stojí 4€ namísto slibovaných 3€. No nic, ryby čekají, ať už jsem tam.

O pár minut později vystupuji, jdu dobré 2 km pěšky po silnici a najednou se ocitám na místě, kde jsme se včera byli podívat. Pln očekávání navazuji a posílám nástrahu do vody. Prvním hodem trefuji ve vzduchu jakéhosi mořského ptáka. Snažím se ho přitáhnout, pták padá na hladinu a vlasec se řeže o skálu. To to teda začíná…

Navazuji napodruhé a tentokrát už nástraha do vody doletí. Celý den vláčím jak pitomec, vysloužím si za to dvě makrely. Budiž mi omluvou to, že ty ryby tam prostě nebyly. V 8 lidech se chytlo asi 10 makrel.

Makrelám smáčci šmakovali

 

Odpoledne pro mě přijíždí otec, chvíli klábosíme, sledujeme odliv a nakonec sedáme do auta a jedeme domů. Večer domlouváme odvoz na jiné místo, kde by makrely být mohly. Doprovod mi bude dělat Lidka, přítelkyně tátova kolegy z práce.

Připravuji nástrahy a těším se na úterý.

 

ÚTERÝ 6.9. 2011

Místo budíku slyším zvuk kávovaru – nevadí, to je také příjemné. Dávám si kávu a čekám na Lidku, která se mnou pojede zkusit chytat. V půl osmé slyším klepnutí na dveře a prozvonění mobilu. Před dveřmi na mě čeká sympatická mladá slečna, původem z Brna. Konečně si budu moct pokecat.

Cesta k moři utekla rychle a při pohledu na moře se mi chce brečet. Vlny jsou dvojnásobné oproti včerejšku, na skály se nedá pomalu ani vejít, jelikož by byl člověk během chvíle celý promáčený. Přesto však chytání zkouším, když už jsem vylezl z postele. Tříštící se vlny ale brzy vytvořily nad skalami velice hustý oblak mlhy a chytat v tom, to je prostě opruz. Nezbývá než čekat, jestli vítr ustane. To je ale stejné, jako čekat, že vyhraji ve Sportce a výhru mi vyplatí. Po vzájemné dohodě dnes ryby vzdávám. Vím, že je to brzy, ale všechno má své „vocamcaď pocamcaď.“

Úterní nechytatelné moře

 

Jedeme se raději podívat na zdejší klubové jezero. Voda krásná, rozloha cca 4 ha, písčitokamenité dno a na na břehu velká cedule „ONLY FLY-FISHING“.

O obsádce zdejší vody mám matně jasno. Nápisy níže mi dávají za pravdu – brown trout, rainbow trout (potočák, duhák). Ještě nějaký název se tam vyskytnul, mě však zajímaly pouze tyto dva. Zbytek dne trávím doma a přemýšlím, kam vyrazím zítra. Nakonec vítězí rozhodnutí, že si zítra přispím a podle webkamery v přístavu Tramore se rozhodnu, jestli pojedu na ryby, nebo proflákám den u televize. V těch vlnách se to prostě nedá.

Dle předpovědi by mohl být slibný až čtvrtek. Párkrát probíráme plány na víkend a nakonec dle mého přání padá volba na řeku Suir a lov lososa nebo pstruha. Výhodou rybolovu v Irsku je, že nemusíte být členem žádného rybářského svazu či spolku. Prostě si zakoupíte licenci na daný úsek řeky a hotovo. Ceny se odvíjejí podle atraktivnosti daného úseku a dle informací jsou od 15 € do 50 € za den. Lov se zde provádí povětšinou přívlačí a muškařením. Jdou ale vidět i rybáři lovící na plavanou s krevetou. Lososí sezóna trvá do konce září a hájen je pouze do 31.1. Uvidíme co přinese sobotní lososová výprava. Nyní je však potřeba soustředit se na středu a čtvrtek.

 

STŘEDA 7.9. 2011

Ráno se přemlouvám, abych vůbec vylezl z postele. Sahám po počítači a najíždím na kameru v přístavu. To, co vidím na notebooku, mě utvrzuje v tom, že se mám obrátit na druhý bok a spát. Přes den sleduji televizi  a očkem sleduji webkameru v přístavu, jestli se trochu neumoudří povětrnostní podmínky.

Přístav za odlivu

 

Odpoledne se dozvídám zprávu o pádu letadla se třemi českými hokejisty na palubě. Docela mě to dostává, jelikož hokej je můj nejoblíbenější sport, byť jen pasivně. Abych trochu zahnal myšlenky, jdu si připravit věci na zítřek na ryby, má být poloviční vítr, tak to už by se snad dalo chytat. Nechám se překvapit.

 

ČTVRTEK 8.9. 2011

Čtvrtek se nese již od rána ve znamení mírného větříku a polojasna. Maximální příliv má být kolem 15:00, takže bych chtěl být v 9:00 u vody, abych stihnul celý příliv. To se mi daří a první banjo (červenočerné 8 cm) letí do vody v cca 9:20. Netrvá to moc dlouho a první makrelí dětičky nakukují na břeh. Je mi divné, že tahám samou droboť kolem 25 cm.  Pokusím se s tím něco udělat a místo „račí hlavy“ nasazuji 7g jigovou hlavu bez nálitku. Během chvíle mám na břehu slušné makrely a začínám si vybírat. Irové na mě koukají jak na svatý obrázek, že pouštím makrely.

Můj úlovek

 

Jak rychle začaly makrely brát, tak rychle ale i přestaly a objevující se skály mi naznačují, že voda jde opět dolů.

Odpoledne mi volá táta, ať se přesunu na předem domluvené místo. Během půl hodiny přijíždí a na střeše auta veze dva kajaky.

Otcův kajak

 

Přichází to, čeho jsem se obával. Odmítám se soukat do neoprénu, beru si pouze záchrannou vestu a vyrážíme. A abych nezapomněl – pro jistotu jsem tátovi „odcizil“ jeho foťák s vodotěsným pouzdrem – co kdyby :-).

Nebyla to žádná legrace a kdo na rybářském kajaku seděl, ten mi dá za pravdu.

Nakonec jsem se nechal přemluvit

 

Přesto se nám podařilo ještě pár makrel nachytat. Táta chytal na přívlač na malé pilkry a já je přemlouval na gumy. Nepozoroval jsem žádný rozdíl mezi barvami či velikostmi, makrely braly poctivě na vše, co jsem jim naservíroval.

Dokonce jsem z toho kajaku i něco chytil

 

Po chvíli jsme připluli do menší zátoky, kde se prý zdržují seabassové. Na ty jsou dobré menší woblery. Ale kde je vzít, když jsem si vzal jen sáček s gumami?

Vyzkouším však jinou věc – peánem jsem odrbal 80% hlavičky, nechal jsem jen jigový háček s cca 1g olova, nastražil jsem zelené kopyto ve velikosti 7 cm, prut zarazil do držáku na kajaku a pomalu se rozjel. Po cca 30 metrech jsem zaklopil naviják, pošteloval brzdu a vydal jsem se na výlet podél pobřeží pomalým tempem. Asi za 10 minut jsem za sebou uslyšel jen bzzzzzzzzzzzzzzzzz... a kajak zůstal stát na místě.

Hbitě jsem sáhnul po prutu, kajak se zakymácel, jen tak tak jsem vyrovnal balanc a bylo po rybě. Zklamaný jsem se o to samé pokoušel asi ještě půl hodiny a pak jsem se vydal na cestu podél pobřeží zpět. Když jsem dorazil na místo, otec už tam byl taky. Zabalili jsme věci a vyrazili k domovu.

Některá místa uvidíte jen z kajaku

 

PÁTEK 9.9. 2011

V pátek ráno se se vstáváním moc nevzrušuji, přes den budu doma a večer pojedeme zkusit máčky skvrnité do přístavu. Během dne přichází opět nehorázný vichr od moře, takže namísto žraloků nám večerní společnost dělá vychlazený Guiness a grilované kuře.

 

SOBOTA 10.9. 2011

Sobotní ráno pro mě začíná nechutným zazvoněním budíku již ve 4 hodiny ráno. Vidina lososa mě však vyhání z postele a v cukuletu jsem oblečen. Naše Vectra si to peláší směrem k městečku Carrick-on-Suir, kterým, jak je již dle názvu města patrné, protéká říčka Suir. Jak jsem již psal výše – lososí sezóna trvá do 30.9. a na lov lososů musíte mít licenci, která se liší cenou dle délkou úseku a atraktivnosti vody. My jsme licenci nekupovali, jeli jsme chytat a pouštět.

V této řece se hojně vyskytuje losos atlantský, pstruh obecný a pstruh mořský. Jiné druhy zdejší zdroje neuvádějí.

Říčka Suir v městě Carrick je výborně dostupná a lovit se zde dá téměř všude

 

Na lov lososů přívlačí se zde používají výhradně rotačky s dlouhým těžkým tělíčkem s gumovým návlekem. My jsme lovili na Mepps  Flying C vel. 3 o váze 15 g v kombinaci černé tělo, stříbrný list.

Úspěšná nástraha

 

Po několika náhozech jsem ucítil záběr, ale nic z toho nebylo – zřejmě malý potočák. O několik chvil později slyším hvízdnutí, jdu se podívat co se děje a vidím tátu, jak se s něčím přetahuje. Po chvíli boje mu podebírám lososa kolem 70 cm. Závistivě si jej prohlížím a obdivuji tu rybu. Je to něco nepopsatelného. Pouštím jej zpět do vody a jsem rád, že jsem ho konečně viděl na vlastní oči.

Tátův losos kolem 70 cm

 

Začíná se úplně rozednívat a mě kousek za zády vyskočil losos. Znělo to asi jako když se do vody obrátí naráz pětilitrový kýbl s vodou.

Jsem tak zabrán do lovu, že jsem si málem ani nevšimnul, že táta opět s něčím bojuje. Po pár minutách vidím dalšího lososa, tentokrát o trochu menšího než ten první. Rychlá fotka a bez měření dostává opět volnost.

Za chvíli přišel druhý

 

V duchu si říkám, že už bych taky mohl skórovat i já. Než jsem si stačil domyslet jak na to, dostávám prudký záběr. Přisekávám a… něco je špatně. Lámu teleskop ve druhém dílu a při druhém pokusném záseku už rybu na konci šňůry necítím. To mě dostává do kolen. Odmítám nabídku na půjčení prutu, šacuji kapsy – cigareta žádná…

Bohužel i takovéto chvíle patří k rybařině. Když už si člověk svou životní rybu vystojí, vytrpí a dočká se jí, tak přijde na řadu Murphyho zákon, že co se má pos… se vždycky pose…!

Po příjezdu domů už nemám na ryby chuť. Pořád si říkám, jaké by to bylo KDYBY...

 

NEDĚLE 11.9. 2011

V neděli ráno se za silného větru a deště vydáváme na letiště. Projíždíme kolem jezer a říček, v Dublinu míjíme přístav. Je zde opravdu spousta možností, jak se rybářsky vyžít. Snad někdy příště.

Poslední chvíle v Irsku a hurá domů

 

Pár poznatků do budoucna si však odvážím:

1. Počasí – obličej opálený od slunce a záda mokrá od deště – počasí je zde opravdu nevypočitatelné, převládá větrné počasí a občasné přeháňky.

2. Výbava – raději si připlatit za větší zavazadlo a vzít si s sebou dělené pruty než teleskopy – ty opravdu nejsou vhodné.

3. Řeč – Irové mluví zvláštní angličtinou, byl jsem z toho jakýsi zmatený. Něco jako němčina vs. bavorština.

4. Pokud máte i jen minimální možnost použití jakéhokoliv stabilního plavidla – neváhejte. Kajak je použitelný jen málokdy a chytání ze břehu není to pravé ořechové (mluvím o lovu na moři).

 

Text a foto: Tomáš Nečina - Alivio