Píšu článek o srazu už poněkolikáté a zjišťuji, že se budu v mnohém opakovat. Chytejácké srazy už totiž byly vypilovány do téměř dokonalé podoby, na níž není co měnit, protože jakákoli případná změna by mohla být jen k horšímu. Základní scénář je proto víceméně daný.

Pokud vás tedy zajímá, kolik vážila živáňská a jaká byla její životnost poté, co byla zpřístupněna davu, pak jste na správném místě.

 

Dějištěm srazu byla letos Morava a tak téměř automaticky proběhl na přehradě v Jestřabicích, která má dokonalé zázemí, skvělé zarybnění a navíc s provozovateli revíru, manželi Šlesingerovými máme výborné vztahy. Možná i díky tomu byl letošní sraz v mnoha směrech rekordní - nejen počtem přihlášených nebo množstvím zkonzumovaných pochutin, ale zřejmě i množstvím ulovených ryb a jejich velikostí. Ale na to ještě dojde. Začněme od začátku.


 

Moje maličkost se ochomýtala v Jestřabicích už od čtvrtka odpoledne. Měl jsem v plánu připravit si flek pro lov jeseterů, abych mohl o lovu těchto ryb něco málo napsat. To, že celý plán skončil totálním propadákem, si přečtete někdy později. Zatím stačí, když připomenu, že skoro celé čtvrteční odpoledne lilo a my v tom dešti stáli se sethym u vody a pokoušeli se něco chytit. A kupodivu jsme i něco nachytali, i když cílová ryba se povedla jen jediná a fotit se v tom nečasu skoro nedalo.

Protože zbytek srazu bylo počasí doslova ukázkové, asi mi nikdo neuvěří, že  tahle fotka je skutečně srazová.

Je. Akorát jsme v té době byli sraženi jen my dva.

 

Nakonec už nás to v tom dešti, větru a tmě nebavilo a byli jsme rádi, že dorazil David s Pavlou a Zdendou Samcem a my jsme jim mohli pomoci s vykládáním proviantu. Byla toho pěkná hromada.

 

Druhý den ráno jsem vstal ještě za svítání (po zbytek srazu už se mi něco takového nepovedlo). První pohled na oblohu naznačoval, že rosničkáři měli pro jednou pravdu a počasí se bude měnit k lepšímu.

 

Nahodil jsem pruty, vytáhl skývu chleba a sledoval cvrkot kolem. Po pár rychlých záběrech aktivita ryb ustala, slunce se vydrápalo na oblohu a začali přijíždět první účastníci našeho setkání. Za nadšeného halekání a podávání rukou se začaly stavět stany i kaprařská lešení a srazový život se dostal do obrátek. Každý nově příchozí i každá nová ryba, která se podívala na souš vyvolala vlnu zájmu a nadšení. Začátky jsou vždycky krásné a většina přítomných přijela dostatečně natěšená.

 

Prostor kolem přehrady se postupně zaplňoval. Přibývaly stany, kolem vody pobíhalo stále více postaviček a břeh se záhy ježil pruty tak, že nebylo pomalu kam šlápnout.

 

Postupně se ale aktivita většiny účastníků začala přesouvat do společenských prostor kolem ohniště. Bylo třeba vyzkoušet novou udírnu, rozehřát gril a ochutnat dovezené pivo. Tyto nanejvýš zodpovědné úkoly přilákaly celou řadu zájemců a když už se tak pěkně sešli, propukla tradiční družná zábava, která trvala až do pozdních nočních hodin.

 

Všichni věděli, že zlatým hřebem programu má být živáňská pečeně, proslulý Zdendův špízek zvíci nějakých třiceti kilo. Jeho životnost poté, co je prohlášen za hotový, je obvykle srovnatelná s poločasem rozpadu prvků s protonovým číslem kolem 110 (pro nevzdělané - jsou to zlomky sekundy) a tak už během dne padaly četné úvahy o tom, jestli jí vůbec bude pro těch devadesát lidí dost.

I Davida podobné myšlenky napadly a protože je muž činu (rusky mužčína), udělaly se špízy dva. David se osobně ujal jejich přípravy a s akuvrtačkou pilně navrtával brambory, aby se při napichování na rožeň nerozpadly.

 

V průběhu odpoledne se oba těžké válce zabalené do alobalu přesunuly nad oheň a večer už se dopékaly bez hliníkového obalu, zatímco dav kolem je bedlivě sledoval. Někteří jedinci si chodili namáčet chleba do šťávy, která zůstala mezi vrstvami hliníkové fólie, pěli ódy na lahodný "sosík" a šilhali stále víc k ohni, kde se nad plameny otáčely oba obrovské špízy.

 

Pak konečně nastal okamžik, kdy Zdenda zpřístupnil davu obsah prvního rožně.

 

Většina přítomných věděla, co bude následovat. Někteří už to zažili, jiní o tom alespoň slyšeli nebo četli. Během devadesáti sekund byl stůl před Zdendou holý. S tím se v té chvíli ještě dalo něco dělat, protože nad ohněm se otáčel ještě jeden válec složený z plátků brambor, cibule a několika druhů masa. Došlo tedy i na něj.

Zájemců byla pořád ještě hromada a sotva živáňská sklouzla z rožně, mizela doslova před očima.

 

Za chvíli ovšem nemělo co mizet. Po dvou minutách vypadal pult takhle:

 

Někdy v tom okamžiku se objevil 1Mara, který coby srazový nováček nevěděl, jak to se živáňskou chodí. Chvíli nevěřícně zíral na prázdný stůl a pak začal předvádět smutné obličeje. Nikoho bohužel nedojal natolik, aby se s ním podělil o svou porci a tak mu nakonec nezbylo než poslechnout radu kety vydry a nastoupit na substituční pivní program.

 

Tato drobná osobní tragédie ovšem nebyla na srazu jediná. Spikovi, který se pokoušel dělat příliš mnoho věcí najednou, zase spadla v závěru pobytu halibut peleta do piva. Nebyl by to ovšem spike, kdyby si nedokázal poradit.

 

To jsem trochu odbočil. Vrátím se teď do doby, kdy se živáňská teprve zvolna opékala a David měl chvílemi volno. V oněch vzácných okamžicích jste ho mohli zastihnout na nedalekém štičím rybníku.

Všichni jsme věděli, že místní zubatice jsou proškolené až běda a viděly už možná víc vláčecích nástrah než leckterý rybář. David ale vybalil neskutečnou nástrahu budící děs a hrůzu (detaily někdy příště) a  bylo vidět, že tohle tu ještě nebylo.

Štiky se na ten verk vrhaly jako divé. Možná šlo o akt sebeobrany, to nevím, ale faktem je, že David je tam lapal ve velkém. Postupně s ním chodilo na tyhle výpravy stále víc diváků a rozhodně bylo na co se koukat.

 

Největšího jesetera chytil (stejně jako minule) Robur. Dokonce si prý kvůli těm nosatým potvorám rezervoval u správce revíru svůj oblíbený flek. Fotku jeho megafiše ale nemám, seděl jsem tou dobou na druhé straně přehrady a jen poslouchal potmě ten řev. On je stotřicítka jesík přece jen kus ryby a tak dokázal uprostřed noci zamotat asi osm dalších prutů...

Zájemcům mohu nabídnout "jen" fotky Prutosova "rusáka" (jeseter ruský) dlouhého cca 125 cm (neměřilo se) a 118 cm dlouhého jesetera sibiřského, se kterým se popasoval LuboO.

 

Největšího kapra vytáhl Zdenda Samec. Na předchozích srazech toho moc nepochytal, takže zde se rozhodl neponechat nic náhodě.

Postavil si své "kulometné hnízdo" naproti kuchyni a asi 60 m od břehu mocně zakrmil (taky měl čím).

 

Jak postupně kapři objevovali jeho zakrmený flek, ozývaly se Zdendovy pípáky stále častěji. Záběry mu sekali kolegové u vody, Zdenda vždycky doběhl (pokud ho nepředběhl David) a zdolal si, co se mu pověsilo na prut.

Krátce před koncem srazu se z jedné jízdy vyklubal Zdendův nový osobák - šupináč 97 cm vážící zhruba 19 kg.

 

I kolega džigit se chtěl blýsknout trofejním úlovkem. Bohužel se mu ale na prut věšeli většinou jen cejni.

 

Džigit na to ovšem vyzrál a po krátké honičce mohl zapózovat s úlovkem, jakým se nikdo z ostatních pochlubit nemohl:-))

 

Kapitola sama o sobě bývá o každém srazu prase. Většinou se rožní selata, ale my nejsme troškaři. Letos skončilo nad ohněm čuně vážící 125 kg a znovu se oživily úvahy o tom, zda bychom příští rok neměli rožnit vola.

Osobně jsem ale zastánce teorie, že prase je prase (jistě chápete, že toto je skutečně hluboká myšlenka). Chvilku jsem googloval a v zjistil, že v USA jsou k dispozici polodivocí pašíci známí pod přezdívkou "hogzilla", jejichž váha může přesáhnout i půl tuny. Takže rezervy by tu ještě byly, snad to ten rožeň unese...

Fakt je, že opékat takové hovado není jen tak. Pašík už byl poněkud tučnější a jevil značné sklony k spontánnímu samovznícení.

 

Díky hasičskému umění rodiny Havlíčkových ale nedošlo k žádným ztrátám na materiálu a večer mohl být vepřík průběžně konzumován.

Časem se ukáže, že v mnoha účastnících srazu dříme nějaký skrytý talent a jak je vidět, okrajování pečeného masa je specialitou pánů Padise a Chosého.

 

Co dodat více? Snad jen to, že sraz jako pokaždé provázela úžasná atmosféra a že se tu dějí věci jinde nevídané. Kde jinde byste například viděli, jak rybář v průběhu namáhavého souboje s rybou dostává masáž mající uvolnit zatuhlé svalstvo?

 

Kde jinde se najde přítel, který vám v okamžiku, kdy máte při souboji s rybou obě ruce plné, nezištně poskytne ochranu před dotírajícím hmyzem?

 

A kde jinde by vás v kritické chvíli přidržela ruka kamaráda, zatímco ruka jiného kamaráda udržuje čtyřnohou pohromu zvanou Lexa v bezpečné vzdálenosti?

 

A když už jsme u Lexy - věřím, že tento Roburův věrný průvodce bude mít brzy mezi účastníky srazů svůj fanclub. Já osobně bych si už skoro nedokázal představit sraz bez něho:-)

 

Pravidelnou atrakcí chytejáckých srazů je i pasování na rybáře, kterého se ochotně ujímají Širdovi. Pasují se děcka i dospělí a to se vší obřadností a s veškerými náležitostmi.

 

No a když už jsme u těch dětí... Na srazu jich bylo hodně a některé mají k rybařině hodně blízko.

 

Tak a to je vše. Najednou tu byla neděle a okamžiky balení. Maso i pivo došly, břehy se vyprázdnily a všichni se postupně rozjeli do svých domovů.

 

 

Na závěr mi dovolte, abych poděkoval jednak manželům Šlesingerovým za perfektní zázemí a všestrannou pomoc a také Davidovi, Pavle a Zdendovi za celou organizaci srazu. Padla tu kdysi v jedné diskuzi představa, že pro Davida je chytejsraz jen jednou z mnoha podnikatelských aktivit. Není to tak. Každý, kdo na srazu byl, ví, že David i jeho spolupracovníci sraz prožívají možná víc než většina návštěvníků a rozhodně nemyslí na to, kolik na něm vydělají, spíš na to, aby moc neprodělali.

A vlastně bych měl poděkovat i všem ostatním, kdo svou přítomností dokázali povýšit sraz na něco víc než prosté setkání několika desítek lidí.

 

Takže děkuji všem a těším se nashledanou příští rok někde v Čechách.

 

Fotoalba ze srazu:

 


 

 

Sraz v číslech:


 

Počet účastníků:

cca 90 lidí včetně dětí + návštěvy (Tomáš Rozsypal, Toulovec, medvěd,...)

Jídlo a pití:

největší prase (125 kg)

největší porce živáňské (zhruba 50–60 kg)

nejvíce vypitého piva (11 celých sudů)

snědlo se 45 bochníků chleba

5 litrů „tzatziky“, 5 listů česnekové omáčky, cca 5 kg zmrzlin

největší dotace ze strany serveru (příští rok už budeme muset bohužel mírně zdražit)

Úlovky:

pravděpodobně nejlepší úlovky v historii srazů

jeseteři 130, 126, 125, 122 a 118 cm plus desítky menších

kapři 97 cm a 19 kg, 87 cm, 84 cm, 83 cm,...

štika 90 cm a několik dalších přes 80 cm

Vypráví se, že na srazu byl chycen i kapr přes metr, ale možná to s ním bude jako s lochnesskou - všichni o ní slyšeli, ale je dost problém sehnat někoho, kdo ji viděl:-)

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey