Jak je to vlastně s vnímáním barev u ryb? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, podívejme se napřed na stavbu rybího oka. Ryby mají komorové oči podobné očím ostatních obratlovců.
Vzhledem k trvalému pobytu ve vodním prostředí má ale rybí oko některé specifické vlastnosti – nemá víčko ani slzné žlázy, čočka je kulatá a zaostřování neprobíhá změnou jejího tvaru jako je tomu u člověka, ale jejím přibližováním a oddalováním od sítnice. Ryby nemůžou regulovat množství světla dopadajícího na sítnici rozšiřováním a zužováním zornice, protože čočka se při oddalování od sítnice vypoulí až přes oční duhovku.
Oko ryb je zaostřeno na krátkou vzdálenost (0,5 – 1,5 m), což odpovídá potřebám pro pohyb ve vodním prostředí, kde není vidět příliš daleko. Přitom oko obsáhne široký zorný úhel (hovoří se o 150 – 170°) a poněkud tím připomíná fotografické objektivy s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností, často označované právě jako „rybí oko“. Díky takto širokému „pokrytí“ se zorná pole obou očí překrývají a ryba v určitém úhlu před sebou vidí i prostorově.
Často diskutovanou otázkou je, zda ryby vidí barevně. Dá se říci, že ano – přinejmenším to platí o většině druhů obývajících čisté mělčí vody. Ryby vnímají přibližně stejný rozsah vlnových délek světla jako lidé, tedy asi 400 - 750 nm. Odpovídá to zhruba běžnému spektru barev tak, jak ho známe například z obyčejné duhy.
Sítnice rybího oka obsahuje oba dva typy zrakových buněk - tyčinky, což jsou velmi citlivé buňky schopné získat černobílý obraz i za slabého osvětlení a současně i čípky, které pro svou funkci potřebují více světla, ale poskytují barevný obraz. Zastoupení obou typů buněk se liší druh od druhu a závisí na tom, jak velkou roli hraje zrak v jejich životě.
U některých druhů je v sítnici navíc vrstva buněk obsahujících krystalky guaninu, které odrážejí světlo zpoza sítnice zpět mezi světločivné buňky. Výrazně to zlepšuje zrakové schopnosti při chabém osvětlení a projevuje se to navenek silným opalizováním oka ryby, pokud do něj dopadá proud světla (typicky je to vidět u candáta).
Mluvit obecně o zraku ryb je ale trochu problém. Zrak jednotlivých druhů se liší podle toho, v jakých podmínkách ryba žije. Ryby žijící v kalných vodách nebo vyvíjející noční aktivitu mají často oči malé a zrak slabý (u nás je takovou rybou sumec). Hlubokomořské nebo jeskynní ryby pak mohou být i slepé s částečně nebo zcela redukovanýma očima.
Naproti tomu druhy obývající čisté vody mají velké oči a vidí velmi dobře (z našich ryb např. okoun a pstruh). Proto by nikoho nemuselo překvapit, že při lovu sumce je výběr barevného odstínu nástrahy druhořadou záležitostí, zatímco při lovu pstruhů a okounů může hrát velkou roli.
Pstruh vidí v čisté vodě velice dobře a s rozlišováním barev nemá sebemenší problém
Další důležitou informací potřebnou pro výběr barvy vláčecích nástrah je fyzikální podstata vnímání barev. Zatímco černobílé vidění funguje na základě množství odraženého světla, barevné vidění je založeno na schopnosti rozlišit jak dobře konkrétní objekty pohlcují, odrážejí nebo propouštějí světlo různých barev. Ve vzduchu jsou víceméně přítomné všechny barvy viditelného spektra, pod vodou je tomu ale jinak. S narůstající hloubkou barvy postupně mizí. Podívejme se na to podrobněji.
Hloubka 1,5 m a na naše poměry dost čistá voda. Přesto je již patrný značný pokles intenzity světelného záření i určitý barevný posun.
Barva světla závisí na jeho vlnové délce. Nejdelší vlnová délka z barev viditelného spektra je červená, pak následují oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová (fialově modrá) a fialová. Když se světlo šíří vodou, je část jeho energie pohlcena, přičemž nejdelší vlnové délky jsou pohlcovány jako první, protože mají energie nejméně. Světlo s kratší vlnovou délkou přenáší více energie a je tudíž pronikavější. V reálu se pak děje to, že světlo pronikající do vodních hlubin postupně přichází o jednotlivé barvy a to přesně v tom pořadí, jak jsou řazeny ve světelném spektru. Snadno si to ověříte, pokud se budete pravidelně potápět nebo se dokonce pod vodou pokusíte fotografovat. Postupné přibývání modré barvy a ústup červené je naprosto jasně vidět už pár metrů pod hladinou.
Obrázek znázorňuje, v jakém pořadí je světlo různých barev postupně pohlcováno, barevný proužek vpravo je klasické světelné spektrum
Červené světlo je téměř zcela pohlcováno během prvních 4 – 6 metrů. Oranžové proniká do hloubky 9 – 12 metrů, žluté 18 – 20 metrů, zatímco zelené a modré zůstávají viditelné tak hluboko, jak jen světlo dokáže proniknout. Celkové množství světla také klesá s hloubkou. V 15 metrech se žluté nástrahy stále jeví jako žluté, ale nejeví se tak jasně jako v hloubce 6 metrů. Červená může být v čisté vodě viditelná až v 5 metrech, ale v kalné řece může zmizet už v hloubce 20 cm. Jinými slovy – výše uvedená čísla platí pro čisté vody a v méně čistých mohou být všechny údaje výrazně nižší.
V praxi to znamená, že při lovu v hlubších vodách začínají zejména červené tóny postrádat význam. Při chytání candátů v hloubce 10 – 15 m budou žluté a zelené nástrahy daleko lépe vidět už jen z toho důvodu, že světlo těchto barev do takové hloubky stále ještě proniká a může se tedy od nástrahy odrážet.
Vysoký podíl bílých, žlutých a zelenkavých gum je ve výbavě určené pro lov na hlubokých vodách žádoucí
Protože kromě barevného vidění ale existuje i černobílé dané prostým množstvím odraženého světla, budou samozřejmě velmi dobře vidět také světlé odstíny (světlá vs tmavá) a ani červená se nestane neviditelnou, jen se od povrchu na vzduchu červených věcí odrazí takové světlo, které v dané hloubce ještě je. Bude ho ale málo (v podstatě jen složky, které zbydou po odstranění červené). Červený objekt se proto bude v hloubce jevit jako tmavý.
Překvapí vás teď, že mezi candátovými gumami převládají bělavé, žluté a zelené?
A víte už, proč je fialová barva jednou z nejúspěšnějších v zimním období, kdy se loví relativně hluboko a za nízké hladiny osvětlení, ale zato v poměrně čisté vodě?
Zajímavý paradox představuje úspěšnost některých červených nástrah při mořském rybolovu. Japonští rybáři používají červené doplňky prokazatelně zvyšující úspěšnost nástrah při lovu olihní v hloubkách několika desítek metrů. Červená složka spektra do této hloubky neproniká, ale olihním (hlavonožci) se nástrahy prostě zamlouvají tak, jak se jim v dané hloubce jeví, bez ohledu na fyzikální zákonitosti. Dráždí ty chapadlaté potvůrky barva, kterou v místě svého pobytu vlastně vůbec vidět nemohou anebo po odstranění červené získá nástraha barevný odstín, kterého by se jinak nepodařilo dosáhnout? Opět jsme u jednoho z krásných příkladů toho, že šedivá je teorie, ale zelený strom žití praktického.
V hloubkách, kde je téměř tma, se bílé nebo stříbrné nástrahy mohou jevit lépe než modré nebo zelené na modrozeleném pozadí vody. Sází se na to, že schopnost rozlišovat světelný jas je zachována i v nízkém osvětlení, kdy už barevné vidění přestává fungovat. Nástrahy, které jsou navrženy tak, aby odrážely jakékoli světlo, budou ve velkých hloubkách více viditelné. Samozřejmě je to bod pro velmi světlé nástrahy (bílá, perleťová).
Profesionální rybáři experimentovali s tímto principem naopak - sítě pro použití ve velmi hlubokých vodách jsou obarvené modře nebo zeleně, takže splynou s barvou pozadí vody. Tohoto přístupu se dá využít i při rybaření. Zajímavou fintou použitelnou na proškolené ryby je právě výběr takové barvy nástrahy, kdy nástraha opticky splývá s barvou vody a je špatně vidět. Ryba ji vidí na menší dálku, hůře takový objekt identifikuje jako umělou nástrahu (s nimiž už mnohdy má svoje zkušenosti) zkracuje se jí čas na rozhodování a někdy se rozhodne zaútočit dřív, než se jí nástraha vzdálí ze zorného pole. S touhle strategií se nechytí tolik ryb, ale někdy zaberou takové, které by se na háček jinak ani nepodívaly.
Nápadná nebo nenápadná, toť otázka...
Celková intenzita světla je také důležitá. Při zatažené obloze barvy nepronikají tak hluboko jako za slunečného dne a přestávají být postupně viditelné. Za soumraku, kdy se intenzita světla postupně snižuje, je červená barva první, která „odpadne“, následována oranžovou, žlutou, zelenou a modrou. Jak celková intenzita světla klesá, ryba vidí pomocí tyčinek a není schopna rozlišovat barvy. Po setmění by tedy rybáři měli volit mezi světlými a tmavými nástrahami. Tmavé nástrahy jsou lépe vidět proti obloze a vyplatí se je proto používat u nástrah, s nimiž pracujeme v blízkosti hladiny. Za úsvitu, jak se intenzita světla zvyšuje a ryby postupně rozlišují barvy pomocí čípků, začne jejich viditelnost postupně „nabíhat“ v opačné pořadí než se večer vytrácely - modrá, zelená, žlutá, oranžová a červená. Za brzkého úsvitu jsou někteří rybáři úspěšní s červenými nástrahami v blízkosti vodní hladiny, protože se tyto nástrahy rybám zezdola proti obloze jeví jako tmavé.
Všimněte si, že u objektů situovaných proti hladině vidíte jen siluetu a ještě k tomu poměrně nevýraznou. Tmavé nástrahy jsou při pohledu zdola zřetelnější.
Kromě prostého barevného odstínu rozhodují o úspěšných barevných dekorech i další věci. Nástraha například může mít realistický vzhled. U některých to zachází skutečně daleko, ale je otázkou, zda pak má smysl, když například dokonale napodobíme hrouzka a nástraha se vůbec jako hrouzek nechová.
Pokud tedy někdo chce těžit z toho, jak dokonale jeho nástrahy imitují přírodní předlohu, měl by ji imitovat celkově – způsobem vedení i použitím na místech, kde se přirozená předloha vyskytuje. V mnoha případech sice uspějete i bez dodržování tohoto pravidla (např. barva duháka funguje i tam, kde duhák vůbec nežije), ale je to jen ukázka toho, že ne vždy je nutné něco za každou cenu napodobovat.
Mimochodem – vzor duháka je zajímavý v tom, že jeho červená složka se pod vodou vytrácí jako první a nástraha se pak začíná nebezpečně podobat vybarvení hrouzka.
Rybám ale není nutno předkládat jen různě zdařilé kopie jejich potravy. Ony se velmi rády poohlédnou i po barvách zcela fantastických a tady jde skutečně zejména o to, probudit jejich zájem nebo agresivitu. Jedovatě zbarvené nástrahy proto mohou být daleko častěji i ozvučovány, dovybavovány různými přídavnými dráždidly (střapce, rotující vrtulky nebo plíšky apod.).
Velmi stimulujícím prvkem zbarvení nástrah jsou pruhy. Nejde jen o to, že by pak nástraha mohla připomínat třeba okouna. Pruhy jsou prostě atraktivní a při pohybu nástrahy vznikají zajímavé optické efekty. Spousta pruhovaných nástrah je proto velmi úspěšných i tam, kde žádná pruhovaná potrava dravých ryb nežije.
Totéž se dá říct třeba o schopnosti nástrahy vrhat odlesky. Wobbler, který umí pěkně „blýsknout boky“ může být v mělčích vodách velmi úspěšný při lovu štik, podobně jako plandavka nebo guma, jejíž agresivní chod zvedá světlé bříško nástrahy vysoko do stran (kdo to nezná, nechť vyzkouší rychleji tažený Dragon Buster).
Důležitým spouštěčem rybí agrese mohou být i drobné doplňky jako jsou oči, černé puntíky uprostřed těla, červené nebo oranžové bříško nástrahy, různé „krvavé“ skvrny či namalovaná poranění. Problém je jeden – ryba musí tyhle věci vidět, jinak se jedná spíš o doplňky mající zlákat rybáře ke koupi. Většina nástrah totiž skutečně loví dvakrát – napřed si musí v obchodě ulovit svého majitele a pak teprve u vody rybu.
Tolik asi k barvám nástrah. Nezapomeňte ale, že teorie o viditelnosti barev pod vodou hovoří pouze o tom, jaké barvy ryby mohou vidět. To, které odstíny nebo jejich kombinace je budou provokovat k útoku, to už je jiná záležitost. Je také třeba si uvědomit, že barva je jen jednou z mnoha vlastností nástrahy. Nástraha má ale i určitou velikost, pohybovou akci, zanechává nějakou vibrační stopu buď danou prostým pohybem nebo zabudovaným ozvučením, pohybuje se v určité hloubce a to vše může mít vliv na to, zda dokáže rybu vydráždit k záběru.
Pro úspěšnost při lovu je rozhodující celkový souhrn těchto vlastností. Dravec se může při útoku řídit i čichem nebo vlněním zachyceným postranní čarou a dalšími receptory.
Všimněte si řádky jamek pod okem candáta. Podobně jako postranní čára i ony obsahují kanálky, v nichž se zachycuje vlnění vody. O něco výše jsou čichové jamky. Předek candátí hlavy je tak jedno velké "diagnostické centrum" schopné pracovat za téměř jakýchkoli podmínek, mimo jiné i v naprosté tmě.
Navzdory široké škále rybích smyslů ale mnohé studie dokazují, že většina ryb, než udeří na nástrahu, ji musí vidět. To je důvod, proč je viditelnost a barva nástrahy tak důležitá pro úspěšný rybolov.
Článek vznikl po předchozí dohodě rozšířením stejnojmenného článku publikovaného na přívlač.cz.
Foto: Osprey a archiv přívlač.cz
Musím říct, že je to velmi zajímavý článek ohledně viditelnosti barev pod vodou. Ze sve zkušenosti musím říct, že barvy jsou nedílnou součástí vláčení. Na článku se mě líbí, že je bráno v potaz i celkové okolí při výběru barev a pak že je zmíňeno to že to nemusí být záruka úspěné vláčky. Mě se článek líbil a myslím že opravdu stojí za přečtení.Dikas za něj!!!!
Musím říct, že je to velmi zajímavý článek ohledně viditelnosti barev pod vodou. Ze sve zkušenosti musím říct, že barvy jsou nedílnou součástí vláčení. Na článku se mě líbí, že je bráno v potaz i celkové okolí při výběru barev a pak že je zmíňeno to že to nemusí být záruka úspěné vláčky. Mě se článek líbil a myslím že opravdu stojí za přečtení.Dikas za něj!!!!
zajímavý článek s prakticky jedinnou odpovědí. Ryby vidí prd.
Jak sem k tomu přišel. To je jednoduché. Tak zaprvé- oči mají postavené jako kůň, takže vidí jako kůň. Když mu při pití přelije hlavu vlnka nebo je příliš zvědav u brodu.
Běžné ryby, vidí podobně jako člověk, dravé mají jak je ostatně běžné u jakýkoliv predátorů, vyšší level. Lepší techniku. To je obecně známo. Co tedy tak asi vidí, mazlíček našich vod domácích, kapr? Vidí přesně to, co já, když si nasadím šnorchl a potápěčské brýle. Tedy v běžném rybníku vidí ho… . V čistějších vodách ho vidí dál. Běžné oko nedravé ryby. Tvrdit jiné by bylo popření fyziky. O tom, co si můžeme myslet o schonosti ryb vidět, je existence postranní čáry. Sama příroda se nemohla na to dívat.
Další věcí o uvažované schopnosti ryb vidět, je otázka schopnosti přicházející informace zpracovat. Z toho vyvozuji, že kapr ani není schopen vidět pod vodou to, co já. Porovnejte naše mozečki. Už i tak to člověčí mozek fláká a k složení pohybu mu stačí nějakých 25 frame za rate. Kolik to počítá kaprovi? A schopnost zaznamenat pohyb je klíčová. A dá se tvrdit, že pohybující se ryba je statická kamera v pohybujícím prostředí.
Existence postraní čáry dává jasně tušit naprosto okrajový význam vidění. Jsou to relikty z doby /oko/, kdy řasa vystoupila na břeh a stala se člověkem, některé se raději vrátily a staly rybami. Naprosto primitivní signály, kořen vpravo, kámen vlevo jsou pro ryby rozhodující. Je to překvapivé? Nikoliv. Zpracování digitálních informací je vždy jednodušší než zpracování analogu. A vrátíme se k schopnosti viděného a zpracovatelného. Tedy i kapr je malý, primitivní počítač. Přijímá jedničky a nuly od postranní čáry.
U dravců je tomu poněkud jinak. Jsou dovybaveni systémy, které jim dávají, byť drobnou, ale rozhodující převahu. Fousy sumec, čich úhoř, candát má posíleno oko…
A právě u poslední fotky s candátem bych se zastavil, ostatně byla i příčinnou napsání mého příspěvku a nakonec je i důkazním předmětem.
Vyhodnocení candátí hlavy jako diagnostické mašiny je velmi trefné. Co je zajímavé, si povšimnout architektury tohoto stroje. Přiřazení kanálků do těsné blízkosti čidel oko, čich z něj dělá smrtící mašinu. Krátká cesta informací. Tady to přirovnám přímo k procesorové architektuře. Čidla co nejblíže k centru zpracování. Příroda si dávno staví své počítače a hlava candáta je důkaz, že člověk jde správným směrem.
Když tedy shrnu mnou viděné a poznané, musím konstatovat, že rybí oko jako takové nemá jiný význam, jako ukazatel čerstvosti.
Perfektní článek, klobouk dolů a děkuju za takovýhle úžasný info :-)
Allberto Armore> Já se nehádám. Řekl bych, že pouze naše myšlenky moc neharmonují a občas si nerozumíme.
Já holt občas považuju tvé myšlenky za ironii, ty moje za namyšlenost. Netrápil bych se s tím. Budu muset dělat další články, témat ubývá, duševní potence není nekonečná, ale realita, kterou kdysi kdosi vyjádřil slovy „show must go on“, ta je neúprosná. Tady ještě bude příležitostí k debatám… Zvlášť až začnu vytahovat témata, o kterých vím vážně prd:-))
Allberto Armore> Vážený pane anonyme. Jistě jste si uvědomil, že se nenacházíme na vědecké půdě renomovaného recenzovaného časopisu s dvojmístným impakt faktorem, který byl počítán metodou neuvažující autocitace a který se nezabývá obsáhlými review od zasloužilých členů, jenž kdysi byli špičky ve svém oboru.
Doporučil bych vám vyjádřit se věcně k vašim výhradám, věcně kritizovat podle vás zjevné nedostatky či opomenutí. Jen tak se můžeme posunout dál v poznání. V opačném případě jde jen o plýtvání vašim drahocenným časem.
osprey> Snad jsem smekl klobouk tím, co jsem napsal „Velice zajímavý a především podnětný článek. A odvážný výlet autora do složité problematiky.“ dost hluboko. Pokud to nestačí, tak napiš. Už jsem ti 100× napsal, že tě obdivuji, že tvůj rozsah je široký. David má štěstí, že jsi k němu přešel. V problematice okolo rybařiny jiný, tak potentní a znalý autor, v Česku není. Na Slovensku ani náhodou. Učitel je asi ideální… Jak jsem napsal, podobně, jako já, nesnášíš kritiku. Mne k tomu dovedla praxe vědecká, kde se najdou ftáci, co žárlí. Ale já si (možná je to věkem) uvědomuji, že nikdo nemá patent na rozum a každý je omylný. A nikdo nic neví. Nesmnáším pochlebování, které tu vidím, resp. obranu hlouposti, kterou vypotil kámoš, či redaktor. Vlezdoprdelismus nezemřel. Platí to pro celou společnost. Kašlu na to. Štiky volají…
Osprey: Miro,klobouk dolu.
osprey> Mám pocit, že poslední věta z Tvé reakce dokonale shrnula celý článek. :D
Dobrá práce :). Zase tak vědecké se mi to nezdá. Prostě a jednoduše, barevný je předmět podle toho, jaké spektrum (duha) světla pohltí. Tj. bílý se jeví proto, že veškeré spektrum barev bílého světla odráží, zelený proto, že pohltí všechny barvy spektra kromě zelené, černý proto, že naopak veškeré spektrum bílého světla pohlcuje.
Jedna zajímavost o žluté barvě, její doplňková je modrá, to znamená, že žluté předměty kompletně pohlcují modrou barvu. V hloubce se pak tato nástraha jeví jako černá a třeba ten kontrast s jakyms takym světelným pozadím dává rybám šanci nástrahu zpozorovat a zaútočit na ni.
osprey> :-D
All Armor> Jak vidíš, pro kolegu ssg.Jimmy Wild je článek až vědecký, ty tam vidíš plno reálných nedostatků.
Realita je taková, že mi byl nabídnut článek, který jsem v čase, jenž mi byl dán, ucelil a trochu vylepšil. Nic víc, nic míň.
Pak je tu taky otázka, kolik z té vědy je třeba při reálném rybolovu. Něco asi ano, protože jsem viděl video s německými specialisty, kteří nasvěcovali vybrané gumy různými typy světla (nevím, jestli bylo monochromatické nebo jinak filtrované). Prostě v cizině se na tom dělá. My Češi nemusíme – máme totiž pověstné žluté kopyto od nejmenované firmy:-))
Zajímavý, spíše až věděcký článek… Určitě si člověk pak uvědomí některé věci, nad kterými třeba dosud nepřemýšlel…
Zajímavé (absorbční vlastnosti vody): http://kfr.prf.jcu.cz/…_08-2011.pdf ............................................. Tu si laskavě povšimněte, jak klesá intenzita světla s hloubkou v „různé vodě“: http://rum.bf.jcu.cz/…6-4-graf.pdf ............................................. Dost se liší vlastnosti vody v oligotrofním (http://cs.wikipedia.org/…n%C3%AD_vody)a eutrofním (http://cs.wikipedia.org/…n%C3%AD_vody) jezeře.
Velice zajímavý a především podnětný článek. A odvážný výlet autora do složité problematiky.Ale či jsou tvrzení, či vysvětlení v něm, správné, je diskutabilní. Jak to vidí ryba? To snad ani bůh neví. Cituji: „Lidské i zvířecí vidění je vysoce komplexní proces. I přes veškeré pokroky vědeckých znalostí v této oblasti, ale není dosud dopodrobna známo, jak náš zrak přesně pracuje, a to zdaleka nejen třeba co se týká vyšší sémantické analýzy zrakových signálů mozkem (tj. rozpoznávání tvarů, objektů apod.), ale i co se týká procesů, které stojí na úplném počátku vidění, neboli vidění v jeho nejprimitivnější formě – formace zrakových signálů okem. Speciálně sítnice v oku, se svými světlocitlivými receptory a komplikovanými nervovými spojeními, vývojově patřící k mozku, je nesmírně složitý orgán. Jak funguje, je stále ještě do značné míry předmětem teorií a dohadů.“ Abych nepoužíval citace z příliš vědeckého zdroje, budu se odvolávat (a citovat)na diplomovou práci Adama Jančoviče z Masarykovy univerzity http://www.ped.muni.cz/…ncovic1.html). Tu práci, která popisuje problematiku bez velké teoretické zátěže, dávám do pozornosti jako komplexní přístupný pohled na problematiku všem, i Ospreyovi. V článku se nic nepíše např. o jasu barev, co je parametr pro barevné vidění důležitý. Myslím, že hlavním problémem článku je názor, že modrou barvu vidíme tam, kde je modré světlo, červenou tam, kde je červené světlo atd. To, čemu se Osprey věnuje, se týká problematiky barvy světla a tělesa (viz odkaz). My jsme zvyklí většinou na vidění předmětů (těles) v bílém světle, tedy ve světle obsahující světlo v rozsahu vlnových délek cca 400–800 nanometrů. Na to jak těleso vidíme, má vliv intenzita světla (za šera je to jiné), odrazivé vlastnosti tělěsa atd. Pokud je tělěso osvětleno barevným světlem, je všechno jinak. Jak autor článku vysvětluje, funguje voda, zvlášť znečištěná, jako filtr, který diferencovaně s tloušťkou vrstvy (hloubkou)propouští světlo různé vlnové délky (barvy). Ale tvrdit, že jsou vidět nejlépe barvy, odpovídající barvě světla, které na těleso dopadá, tedy že červenou je možno vidět blízko povrchu a zelenou, či žlutou ve větší hloubce, je čirý blud. Jak vidíme my, lidé, těleso červené barvy (nechci sa zabývat podrobně jinými vlastnostmi – cituji „fyzikální popis kolority je založen na barevnosti a relativní intenzitě světla povrchem tělesa odraženého nebo z povrchu tělesa vystupujícího. To znamená, že je reprezentována nejen spektrálním složením záření světelného zdroje osvětlujícího těleso (předmět), ale i spektrální odrazností nebo propustností tělesa, které mají obecně za následek změnu spektrálního složení světla i změnu jeho intenzity“) v červeném, nebo modrém světle? A jak ryba? Přečtěte si kapitolu 4.2 a 4.10 v práci, na kterou odkazuji. Podívejte se na obrázek č. 27. A pokud nevěříte, tak si vezměte poslední číslo časopisu Český rybář a prohlédněte si obálku v bílém a monochromatickém červeném, zeleném a modrém světle, jak jsem udělal před chvílí já (vhodným a dostupným zdrojem monochromatického světla je světlo generované LED příslušné barvy). „Posvítil jsem si“ i na „gumy“ různých barev a na mušky různých barev a tipy různých barev. Je to skutečně složité a zajímavé. Není červená, jako červená, ani na gumách, ani na muškách.Stejně to platí i pro jiné barvy. A i jiné optické vlastnosti materiálů jsou podstatné. Díval jsem se na několik mušek s červeným a oranžovým tipem. A rozdíly v monochromatickém světle jsou neskutečné.Na tipy používám většinou snopeček výrazného syntetického dabingu (Hends).Některé si kupodivu přibližně podržely barvu ve všech světlech (???), některé se v monochromatických světlech jeví všelijak…I jako černé. Ale vidět stále jsou. Věřím, že autor článku čerpal z nějakých zdrojů, problematika je dost obtížná… Pozn.: Při tom koukání se na gumy v monochromatickém světle se mi potvrdilo, že to, že gumy po zababrání např. vysychavým olejem, nanesu mírný poprašek flitrů prodávaných pro dámy na krášlešní nehtů, je správné. Lesk flitrů je vidět v každém světle.
Zajímavý a skvěle napsaný článek se spoustou informací.
Parádní článek,možná až moc informací,který si né každý dokáže uvědomit a „přečíst“. Já osobně nad barvami přemýšlim pořád.