Feederový prut je unikátní v tom, že se pokouší splnit někdy až protichůdné požadavky. Má být schopný odhazovat těžká krmítka (pokud možno daleko a přesně), citlivě detekovat záběry, pohotově zasekávat a s jistotou zdolávat ryby i na tenkých návazcích. Taky by mohl hodně vydržet, být příjemný do ruky, hezky vypadat a nezruinovat svého budoucího majitele. Samozřejmě nikdy nebude vynikat v tom všem, protože jak jsem psal, jsou to protichůdné požadavky. A proto taky nikdy nenajdete dokonalý nejlepší feederový prut, kterému by nebylo v světě rovno a z něhož by všichni padli na zadek. Takový prostě není. Když si dáte tu práci, najdete pruty hodně dobré, přičemž některé vynikají v tom, jiné v onom. Vy si pak vyberete takový, který se maximálně blíží vašim představám.

Co můžu, to odchytám s pruty Shimano Technium Light (to není reklama, ten prut už se dávno neprodává). Nejsou to nejlepší pruty, ale prostě mi sedí.

 

Tenhle článek píšu tak trochu jako návod pro někoho, kdo si vybírá svůj první feederový prut. Zejména ten první.

Hodně těchto lidí se při výběru prvního feederu snaží přenést odpovědnost za své rozhodnutí na někoho jiného – nechávají si radit od kamarádů, na Internetu a podobně. Jenže je nesmírně těžké radit někomu, o němž nevíte, co má rád, kde chytá, jak chytá, co chytá a podobně. Nejlepší prut je totiž ten, který ideálně vyhovuje svému majiteli. Takže daleko lepší než se pokoušet uhnat na síti někoho, kdo vám poradí, je nastudovat si trochu teorie, abyste věděli, co chcete a pak skloubit získané poznatky s pocity, které ve vás vzbudí konkrétní pruty někde v obchodě. Tu teorii se tu právě pokouším shrnout.

A že se vám možná při tom vybírání stane to, co jednomu pánovi, který si v autobazaru vybíral malé tuctové autíčko a nakonec odjel prostorným kombíkem, který si tam čistě ze zvědavosti vyzkoušel? No a co, vždyť kdo jiný než vy sami by měl poznat, co vás bere za srdce?

Spousta lidí říká, že starý Beastmaster je beznadějná žvejka, ale víte, jaké je to v zimě terno?

 

 

Přistupme tedy k té troše teorie, která poskytne začátečníkovi potřebný rozhled.

 

Feederový prut se skládá z blanku, který může být dělený nebo teleskopický a výměnných špiček. Teleskopické feedery jsou zajímavé hlavně pro rybáře lovící na menších vodách a požadujících krátkou transportní délku. Jsou normálně použitelné, ale protože nejsou pocitově ani výkonově schopné dosáhnout kvalit dělených prutů, kupují si je opravdu jen skromní a nenároční jedinci, pro něž je úspora místa v batohu nebo kufru auta důležitým kritériem. Všichni ostatní si kupují pruty dělené. Pokud nejsou teleskopické pruty nějakou vaší srdeční záležitostí, doporučuji vám udělat totéž. I v obchodě tvoří feederové teleskopy zlomek nabídky a pokud jsou skladem víc než dva modely, tak to už máte docela kliku

 

Dělený feederový prut má obvykle třídílný blank rozdělený tak, aby v horním dílu mohla po celou dobu zůstat vsazená špička. Spodní díl je kvůli ochraně ostatních při transportu nejdelší a každý další (horní včetně špičky) je pak o centimetr či dva kratší. Po sbalení tak spodní silný díl přečnívá ostatní a poskytuje jim mechanickou ochranu.Takto vypadají asi tři čtvrtiny prodávaných feederových prutů.

Kvůli zlepšení ohybové akce se ale používají ještě dvě další varianty. V jednom případě je blank dvoudílný (dva zhruba stejně dlouhé díly plus špička). Takový prut nelze přepravovat s nasazenou špičkou (v tomto provedení se vyrábí např. část prutů Mivardi Professional Feeder).

 

Ve druhém případě jsou díly klasicky tři, ale nemají stejnou délku. Obvykle pak bývá zkrácena spodní část prutu, která se nezapojuje do ohybu tak často, zatímco daleko exponovanější střed prutu je jednolitější. Typickým zástupcem budiž prohlášen např. prut Team Daiwa SR3, v jehož případě bylo použitím nestejně dlouhých dílů dosaženo pocitově nádherné zdolávací akce.

 

V obou popsaných případech má prut větší transportní délku, ale je o něco příjemnější, v případě dvoudílu i o pár gramů lehčí. Jestli to stojí za to, to už si musí posoudit každý sám.

 

 

Klasikou je dělení feederů podle zátěže, kterou jsou schopny odhodit, na lehké, střední a těžké. Protože autoři terminologie jsou Angličané, ustálilo se značení anglickými výrazy „light“ (L), „medium“ (M) a „heavy“ (H). Ve snaze rozšířit toto spektrum zavedly firmy i přechodné stupně „light – medium“ (LM), „medium – heavy“ (MH) apod. No a vzhledem k tomu, že heavy feeder pořád ještě není žádný kanón, objevily se časem pruty „extra heavy“ (XH nebo dokonce XXH).

Úžasné je na tom to, že každá firma si pruty značí podle svého, takže dva pruty z nejoblíbenější třídy „medium“ se nemusejí shodnout ani v gramáži (některá firma má medium do 70 g, ale Sportex třeba do 140 g) a navíc se mohou lišit i akcí nebo celkovým výkonem. Skutečnost, že je váš feeder zrovna „medium“ znamená asi tolik, že firma vyrábí i lehčí a těžší verze této řady a pravděpodobně se i pokusila, aby se její označení aspoň trochu krylo s označením jiných firem.

Na našich revírech je prut „medium“ v délce 360 cm jakýmsi základním univerzálním prutem, který se doporučuje všem začátečníkům. Celkem to není špatná volba, on ten prut opravdu zvládne ode všeho trochu časem přijdete na to, co byste chtěli mít jinak. Jako začátečník jsem také jedno "medium" měl. Jenže na něco bylo zbytečně tvrdé, na něco krátké a měkké a tak jsem si koupil proutky „light“ a „heavy“ a po čase milé „medium“ prodal. Už několik let žádné nemám a celkem mi nechybí.

Malý vzorník různých kategorií feederových prutů: zleva picker Byron Brown 250 cm / 3-12 g, light Shimano Beastmaster (první série) 330 cm / do 70 g, medium - heavy SPRO Inspiration 360 cm / do 90 g, heavy Shimano Speedmaster 396 cm / do 110 g a Team Daiwa Heavy Feeder 420 cm / 40 - 150 g

 

Je obvyklým trendem, že pruty „light“ jsou krátké a čím těžší kategorie, tím délka prutu narůstá. Má to svou logiku. Pruty „light“ jsou určeny na stojaté a mírně tekoucí vody a nepočítá se, že by se s nimi lovilo na nějakou extrémní vzdálenost. Pruty „heavy“ jsou naopak určeny na větší tažné řeky nebo pro lov v dálce a vyžaduje se, aby dokázaly zvednout vlasec nad hladinu proudu nebo dokázaly házet těžká krmítka hodně daleko. Dají se sice sehnat „heavy“ pruty i v délkách 3 – 3,3 m, ale standardní délka je v této kategorii spíš 3,9 m.

Kvůli lovu v proudech a na dálku jsou těžší pruty vybaveny tužšími špičkami. Sehnat prut „heavy“ s jednouncovou špičkou bude dost problém. Ale pokud byste ji nutně potřebovali, dá se snadno dokoupit.

Spousta rybářů žije v přesvědčení, že pruty „heavy“ jsou určeny na velké ryby. Je sice fakt, že jsou výkonnější a tudíž mají šanci se s větší rybou lépe popasovat, ale hlavní důvod jejich existence je úplně někde jinde. Jde o to, co ty pruty musejí pracovně zvládnout – měly by nahazovat těžší krmítka a dál než jejich lehčí kolegové, neměly by se ohýbat, když se do vlasce opírá silný proud a podobně. Je úplně jedno jaké ryby s nimi budete chytat. Já sám mám moc rád lov kaprů na krátkou vzdálenost a používám k tomu skoro všude pruty kategorie „light“, zatímco s pruty „heavy“ lovím často v tažné vodě plotice, tlouště a ostroretky.

Jeden z mých posledních "echtovních říčňáků" a Technium Light

 

Podzimní tloušť z hlubokého tažného úseku. Bez heavy prutu bych se na něj špatně dostával.

 

Samozřejmě, pokud se pokusím o něco jako lov s feederem na boilies, je daleko lepší sáhnout po heavy prutech, protože nemá cenu mordovat desetikilového šupináče na nějakém slabém proutku. I když tady musím upozornit, že ne každý „light feeder“ je bezzubé tintítko. Najdou se i ostřejší proutky s výkonným blankem schopné si to v pár minutách vyříkat s nejedním kaprem přes 5 kg. Zatím největší žihadlo v téhle kategorii, na které jsem narazil, je jeden starší Sportex, jehož vlastníkem je jistý David Havlíček, ale pravidelným uživatelem spíš jeho kamarád Zdenda Samec.

 

Kromě feederů existuje i jemnější kategorie prutů podobného ražení. Označují se jako „picker“ nebo „winklepicker“ a jsou kratší, většinou ještě jemnější než feedery kategorie „light“ a většinou bývají dvoudílné. Jsou určeny pro jemný lov na krátké vzdálenosti, skvělé jsou zejména v zimě.

 

Zmínku si zasluhuje i kategorie feederových prutů s proměnnou délkou (občas se označují jako "multifeeder"). Variabilní délky se dosahuje vložením krátkého mezikusu (obvykle 30 cm, někdy až 60 cm) mezi spodní a střední díl. Je to plně funkční, občas to má i smysl a jsou lidé, kteří to ocení. Zvláště ti, kdo si zatím mohou dovolit pouze jediný feederový prut a rádi by ho používali v široké škále podmínek, mohou o takových prutech reálně uvažovat.

Já takový prut nemám. Párkrát jsem si nějaký multifeeder půjčil od kamarádů a zjistil jsem, že ho nepotřebuji. Ze dvou možných délek obvykle používám tu delší s výjimkou případů, kdy jsem zahnán pod stromy.

 

Pokusím se teď o jakési orientační shrnutí mající za cíl přibližně nastínit obvyklé parametry, možnosti a využití různých kategorií prutů. Snažil jsem se uvést typické hodnoty. Určitě se najde i dost výjimek a o velikosti „zdolatelných“ ryb by se dalo dalekosáhle diskutovat.

 

picker –  obvyklá délka 210 – 300 cm, odhozová hmotnost do 40 g (lahůdkové jsou ty s „odhozovkou“ pod 20 g), špičky od 0,5 do 2 oz, lov na stojaté nebo mírně tekoucí vodě, většinou na krátkou vzdálenost, maximálně do 20 – 25 m, skvělý v zimě, určen na bílou rybu a menší kapry (cca do 50 – 60 cm)

light –  obvyklá délka 300 – 350 cm, odhozová hmotnost do 50 - 70 g (už se tu dost uplatňuje rozdíl v akci a také celková výkonnost se může hodně lišit), špičky od 0,75 do 2 oz, lov na stojaté nebo mírně tekoucí vodě, většinou na krátkou až střední vzdálenost, maximálně do cca 40 m, určen na bílou rybu a kapry do zhruba 70 cm

medium –  obvyklá délka 360 cm (plus minus 30 cm), odhozová hmotnost do 70 - 90 g (opět značné rozdíly v gramáži i akci), špičky od 1 do 3 oz, lov na stojaté i tekoucí vodě mimo silných proudů, na krátkou i střední vzdálenost, obvykle do 50 – 60 m, univerzální pruty schopné chytat jak bílou rybu, tak i větší exempláře bojovnějších druhů – kapr kolem 80 cm nemusí být s trochou místa problém

heavy –  obvyklá délka 390 cm (plus minus 30 cm), odhozová hmotnost do 110 - 150 g, špičky od 2 do 5 oz, lov na všech typech vod včetně silných proudů, schopné lovit i ve vzdálenosti kolem 70 m, lovená ryba je dána spíše montáží a strategií lovu (v proudu lze lovit i menší ryby, berou tam poctivě), výkonově tyto pruty často odpovídají kaprovým speciálům a je tedy možné se bez problémů postavit i „boiliesové“ velikosti kaprů (kolem 90 cm)

extra heavy –  Obvyklá délka 390 – 420 cm, odhozová hmotnost do 150 – 200 g, špičky od 3 do 6 oz, lov na všech typech vod, ale zejména ve velkých proudných řekách, schopné lovit i ve vzdálenosti přes 80 m, lovená ryba bude spíš větší, ale hlavní důvod délky a síly těchto prutů není ani tolik velikost očekávaného úlovku, jako nutnost používat těžké zátěže v hluboké tažné vodě, zdolávací výkon těchto prutů závisí na tom, zda je blank stavěn jen na to, aby zvládl obsloužit požadované zátěže anebo se počítá i se zdoláváním extrémně velkých a bojovných ryb - vybrané modely bez problémů zvládnou sumce přes 150 cm

 

 

Krátce se zmíním o stavbě feederového prutu. Základem každého prutu byl je a bude jeho blank. Ten zásadním způsobem ovlivňuje vlastnosti i cenu celého prutu. Z pohledu feedraře je třeba, aby byl blank dostatečně výkonný, protože soustavné házení těžkých krmítek je pěkná raubírna. Vůbec tak nějak počítejte s tím, že feeder je prut na těžkou práci. Pořád je v zápřahu a nejen že věčně kmitá do roztrhání těla, ale ještě je navíc skoro pořád zapatlaný od krmení...

Zejména v počátcích feederového boomu se snažili výrobci udělat feedery všelijak a nějaké to zlomení blanku při náhozu nebyl problém (uvědomte si, že v Číně s tím nechytají, oni to jenom vyrábějí). Dnes už si evropští dovozci kvalitu hlídají a obecně se ví, co by měl blank feederového prutu vydržet, takže se stále méně často doslýchám o nějakém tom zlomení.

Když už je řeč o lámání, tak asi nejchoulostivější částí prutu je nejkratší horní díl a jeho koncové oblasti - tedy spoj s prostředním dílem a místo, kde je vsazená špička. Kromě samotné kvality blanku se tato místa dají zpevnit i vyvázáním očka do rizikové zóny nebo zesílením blanku další vrstvou uhlíkové tkaniny. Pokud takovou věc na nějakém prutu uvidíte, udělejte si u něj malé, ale nikoli zcela bezvýznamné plus.

 

Fakt je jedna věc - opravdu dobrý blank žádné speciální vychytávky nepotřebuje. Prostě drží. Když potom uvidíte, že výrobce použil dokonce kovové protirozštěpové kroužky, můžete si to vykládat všelijak - chce aby prut vydržel extrémní námahu, snaží se zaujmout nadstandardní, ale v reálu velice levnou výbavou anebo má strach, že nepříliš kvalitní blank by mohl skutečně prasknout? Správně může být cokoli, protože do prutu vidíte stejně málo jako do melounu...

 

 

Z pohledu uživatele je jednou z nejdůležitějších vlastností blanku jeho akce. U feederu se podobně jako u jiných druhů prutů (přívlač, kaprařina,…) vyskytuje podobné dilema – zda dát přednost špičkové nebo pozvolnější ohybové akci. Oboje má něco do sebe.

Pruty se špičkovou akcí jsou tužší, stabilnější v proudu, dál a přesněji házejí, ale o něco hůř se s nimi zdolává ryba. Protože nejsou schopné tak dobře vypružit její výpady, mohou mít problémy s nejslabšími návazci anebo se z nich víc ryb setřepe. Také se méně hodí pro lov s pletenou šňůrou.

 

U prutu s delší akcí je třeba nahazovat víc tahem, u těžších krmítek se blank poddává a výsledkem je větší rozptyl. V silném proudu už se pak nemusí ohýbat jen špička prutu, ale klidně i prut sám. Ale při zdolávání ryby se takovýto prut krásně ohýbá, sleduje a vykrývá všechny její výpady, absorbuje energii „kopanců“ a je to nejen větší zážitek, ale také jistota, že ryba skončí v podběráku, je o dost vyšší.

 

Nejvýkonnějšími „zdolávači“ velkých ryb jsou výkonné pruty s delší a „nekonečnou“ akcí, kdy se se stupňujícím tahem ryby zapojuje do práce stále větší a větší část blanku. Kdo si umí vybrat prut a umí jeho vlastnosti využít, dokáže zdolávat i velké ryby s obrovskou efektivitou a často i rychleji než majitelé papírově o hodně silnějších prutů. Připomínám, že význam rychlého zdolávání není v tom, abychom se tím mohli chlubit, ale v tom, že nevracíme vodě k smrti utahanou rybu.

 

Když si prut prohlížíte, můžete si o něm udělat alespoň základní obrázek, což nikdy není možné, když ho vidíte v katalogu nebo někde na Internetu. U levnějších prutů je časté, že blank je u báze silnější a celkově je dost strmě ujímaný. Je to proto, že levný materiál by se jinak příliš ohýbal a odnesla by to akce prutu. Funkčně to nemusí vadit, ale nemám tenhle typ prutů moc rád.

Stojí za to podívat se, jak silné stěny mají jednotlivé díly (silná stěna spodního dílu svědčí mimo jiné o vysoké zatížitelnosti), dobré je mrknout jak vypadá struktura materiálu (např. křížový oplet vyvztuží prut, ale navýší jeho hmotnost).

Tohle srovnání je celkem výmluvné

 

Takovýto blank bude těžší, ale poměrně tuhý a houževnatý

 

Dál je tu otázka rukojeti. Jde o její délku, sílu, použitý typ šroubení nebo materiály. Protože feedery jsou možná nejšpinavější pruty vůbec, poměrně často se používají na rukojeti různé syntetické materiály jako EVA, Duplon apod. Časté je i jejich kombinování s korkem, kdy vysoce exponované části rukojeti jsou z mechovky a zbytek je pokryt korkem. Výhodou syntetiky je snadná údržba - prostě ji vydrhnete kartáčkem v teplé mýdlové vodě. Z korku byste takhle brzy vydřeli tmel a měli rukojeť jako ementál.

Račte si vybrat - korek, syntetika i kombinace obojího

 

Za pohled stojí i kvalita oček, celková úroveň zpracování a obecně pocit z celého prutu.

Očka Fuji znamenají vždy o starost méně, zejména, když používáte i pletenku

 

Problémem mnoha pěkných prutů je jejich cena. Musíte ale počítat s tím, že kvalitní blank, který byl vyroben pod přísným dohledem a kontrolou, je tenký, výkonný a odolný a navíc nese logo známé firmy, prostě bude drahý. Nikdo pak na něj nedá laciná očka a další komponenty a při výrobě bude prutu naopak věnována daleko větší péče. A tohle všechno si zákazník zaplatí. Špičkové pruty od Shimana, Daiwy, Hardyho, Greyse, Sportexu a podobných firem nebudou levné, ale možná se do nich dokážete zamilovat. To ovšem vyžaduje osobní přístup. Prut z téhle kategorie si prostě musíte vybrat (anebo si on vybere vás).

Prut Hardy Marksman si nekoupíte proto, že potřebujete s něčím chytit rybu. Je to záležitost pocitů.

 

Pokud řešíte spíše otázku poměru cena – výkon, pak vězte, že spousta dobrých prutů se dá vybrat už v kategorii mezi 1200 – 2000 Kč. Výběrem takovéhoto prutu nemusíte být v ničem ošizeni. Bude se ale jednat o konfekční výrobek z některé nejmenované továrny na Dálném východě (bez ohledu na to, co je na něm napsáno), nebude osazen značkovými komponenty (abyste chytali ryby, nepotřebujete ale nutně očka a sedlo navijáku Fuji) a možná, že šestnáctileté slečně Wangové při vyvazování oček někde ukápne lak. Ale ryby bude ten prut chytat naprosto bez problémů.

Levnější pruty bych nebral. U těch už se neřešilo, jak udělat dobrý prut, ale jak udělat levný prut. Feederový prut v ceně dvou pytlíků krmení (ano, jsou i feedery pod 300 Kč) bude laminátový klacek s několika lacinými očky a dvěma tupými špičkami, na jejichž vyvazování se zaučovalo nějaké asijské dítě. Sice i s tímto prutem se dá chytat a dokonce i nachytat, ale radost z lovu utrpí silné trhliny.

Pokud nutně chcete ušetřit, daleko lepší volbou je koupě slušnějšího prutu z druhé ruky.

 

Když to tedy shrnu, je dobré mít představu, jaký prut chci nebo potřebuji a definitivní rozhodnutí by nemělo padnout při pročítání nabídky e-shopů, ale při návštěvě obchodu, kde budu mít prut fyzicky v ruce. Osahejte si jich co nejvíc a kromě hlasu rozumu dopřejte sluchu i „hlasu svého srdce“. Získáte tak prut, který nejen že zastane svou práci, ale budete ho mít i rádi a lov s ním bude mít úplně jinou dimenzi.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey