Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER

První výprava na sever necteno

29.8.2011 | Kaprařina | Kapr obecný | 4.853 čtenářů | hodnocení: dobrý | komentáře: 4

První výprava na severZkušení kapraři jezdí do zahraničí i tisíce kilometrů jen pro pocit si změřit svoje síly s tamějšími šupinatými velikány a hlavně na ně vyzrát díky svým zkušenostem. Většinou to jsou státy jako Francie, Maďarsko, Rumunsko, Španělsko, Itálie a nově i exotické země jako je například Maroko nebo Turecko. I já jsem se rozhodl vyzkoušet jeden zahraniční revír a to v Polsku. Revír se mi líbil už déle, měl jsem nashromážděno dostatek informací, ale bohužel nedostatek času mi znemožňoval návštěvu už v dřívější době.

 

Nakonec jsem využil státní svátek, který připadl na pondělí a jelikož mám školu jen do čtvrtka a také proto, že tam měl cestu jeden kamarád, tak už v pátek jsem mohl vyrazit směr sever. Přípravy byly trochu hektické, protože jsem domů dorazil ve čtvrtek v poledne a měli jsme vyjíždět v pátek ráno. Navíc jsem ještě na čtvrtek odpoledne přislíbil svoji účast při odlovu ryb elektrickým agregátem na jednom chovném úseku. Naštěstí to byl jen krátký úsek, takže už v 6 hodin jsem byl ve sklepě a chystal vše potřebné pro výpravu.

Do kýblů jsem dal pelety a trochu je vyšperkoval, ke vchodu připravil lehátko, křeslo, spacák, bivak a další věci. Tašku s bižuterií jsem si odnesl nahoru, protože na poslední výpravě jsem balil narychlo v dešti a tak všechno bylo zamotané a nic nebylo na svém místě. Roztříďění věcí mě zabralo sotva půl hodiny a už jsem si chystal první návazce pro Polsko. Po sbalení všech návazců a rychlého nachystání oblečení jsem ulehl do postele a těšil se na následující den D.

Ráno po snídani a nákupu jídla jsem nervózně čekal na 8. hodinu. Postával jsem venku s věcmi, ale kamarád nikde. Ani jsem se mu nedovolal, protože měl vypnutý telefon. Po hodině a půl netrpělivého čekání nakonec přijel. Naházeli jsme moje věci do auta a vyrazili pro jeho věci. Když jsem uviděl tu hromadu, úplně mě vyděsilo, kolik toho s sebou bere. Po hodině jsme všechno naskládali do auta, ale vyskytl se první problém. Kam dát moje dvojděličky? Nakonec se to vyřešilo velmi elegantně a mohli jsme konečně vyrazit. Cesta probíhala podle předpokladů až do posledního většího města, kde Béďa, tak se jmenuje můj kamarád, zapomněl kudy dál.

Po trojité okružní cestě městem jsme nakonec narazili na správnou cestu. Bohužel, když se na ní jednou špatně odbočí, tak jste totálně vedle apřesně to se nám stalo. Po několika kilometrech jsme proto zastavili v jedné vesničce (vypadají všechny stejně) a poptali se místních, kam se máme vydat. Po krkolomné domluvě jsme se kousek vrátili a pak pokračovali směrem, na který nás navedli místní. Na místo jsme dojeli druhou stranou, než bylo v plánu a taky s třicetikilometrovou projížďkou navíc. Hned první pohled na přehradu ve mně rozdmýchal náruživého lovce. První pocity z krajiny byly takové, že podle fotek bych ani netipoval, že je to ono.

Rybářů zde bylo poskromnu, zato ryb se zde ukazovalo daleko více. Když jsme sjeli ze silnice na polní cestu, měl jsem velmi silné obavy, zda tento tankodrom Berlingo vůbec zvládne. Ale kupodivu to zvládlo a po chvíli jsme byli na místě. Zvolili jsme mělčí část přehrady kousek od rákosí. Hned po příjezdu se Béďa vítal se známými a zjišťoval informace, jak to jde. To já jsem už vybaloval a začal chystat vše potřebné pro lov. Při přípravě jsem zjistil, že jsem ve spěchu doma zapomněl na tyčovku a další věci. Tak jsem musel improvizovat. Člun s echolotem jsem si půjčil od kolegů a hned vyjel zkontrolovat dno před sebou. Z toho, co jsem viděl, jsem byl dost překvapený. Hloubka se pohybovala od 1 do 7 metrů. Nikde žádný zlom, ani žádná překážka na dně. Dno pokrývala silná vrstva bahna a při hledání tvrdých míst bych tam byl snad ještě teď, než bych nějaké našel. Navíc i připravená řepka se mi válela ve sklepě, takže jsem to musel zvládnout jen s peletami a boilies. Po umístění bójek na trochu výjimečných místech jsem jel ke břehu a trochu u bójí nakrmil. Navíc bójky byly v dohozové vzdálenosti, tak by nemělo nic rušit kapříky při hodování.

002.jpg

 

U první bližší bójky jsem použil peletky s boiliem Bloody Salmon – brusinka a ke druhé jsem použil halibutky a Red Salmona s lososem, boilies a peletky od Salmon Baits. Postavil jsem stojan, nachystal udice a hned na ně dal nástrahy, které ještě byly zmrzlé. Použil jsem dip a ke každé kuličce jsem přidal kousek plovoucí pěny nebo malý POP-UP.S třetím prutem jsem měl zcela jiný záměr. Nechal zatím ležet a pomáhal Béďovi sestavovat udice a připravovat jeho krmné místo. Taky jsem ho při všem zaučoval, jak se co váže. Při sestavení jeho udic jsem si nahodil první dva pruty na svá zakrmená místa a třetí, na kterém byla halibutka v objetí dvou půlek plovoučka a PVA punčocha s minipeletkami nahodil do zóny, kde se nikdo nepohyboval a navíc tam foukal vítr.

Vše bylo na svém místě a tak hned jsem se pustil do stavby bivaku a dalších příprav. Okolo druhé hodiny odpoledne bylo všechno, jak jsem si představoval, tak jsem si sedl do křesílka, dal si kávičku a kochal se okolím. Z pohledu mě vyrušilo mohutné plácnutí. Přesměroval jsem svůj pohled na ono místo. Bylo to kousek za mojí vzdálenější bójkou a během chvilky jsem kapra viděl při dalším výskoku na tom samém místě. Byl jsem přesvědčený, že to brzy přijde. Do večera se ale neozvalo ani pípnutí. Nasedl jsem na člun a jel trochu přikrmit. Přitom jsem jeden prut zavezl až za bójku. Asi 10 metrů od druhé bójky jsem uviděl velkou ocasní ploutev kapra, jak mizí pod hladinu. Elektromotor jsem ztišil na minimum a udici položil do místa, kde bych očekával kapra. Přihodil jsem pár kuliček a hned si to mazal ke stojanu. Vše jsem došponoval a vydal se něco pojíst. Během jídla ani po něm se nic nedělo a aktivita kaprů u hladiny polevila. Zachumlal jsem se do spacáku a čekal na záběr. Byla už půlnoc a zatím všude klid. Zmáhala mě únava, tak jsem zavřel oči a usnul. Spal jsem takovým tím polospánkem, přetočil jsem se na lehátku a pak vytvrdl a spal jak zabitý. Okolo čtvrté hodiny ráno jsem zaregistroval jedno pípnutí na příposlechu a po něm takový řev, že by to vzbudilo snad i mrtvého. Hned jsem rozdělal zip a vystřelil z lehátka. Jenže přede mnou se po rozlepení očí objevila stěna bivaku. Po zmatku v hlavě a neustálého řevu příposlechu mi docvaklo, že jsem spal na lehátku obráceně. Přetočil jsem se zpátky, ale nemohl jsem zase najít nachystané pantofle. Tak jsem skočil do bot a běžel ke stojanu.

Hlásič pořád ječel, jako kdyby ho na nože brali a já jemně přisekl. Na druhé stran se to ovšem nelíbilo soupeři a tak začal pořádný boj hned od začátku. Byl to prostřední prut, kde byla nastražena brusinka. Kapr se zpočátku držel v místech, kde zabral, ale po chvilce jsem převzal otěže zápasu já a přitahoval kapra po centimetrech blíž a blíž. Béďa už byl nachystaný s podběrákem na břehu a čekal na moje pokyny. Po 5 minutách byl kapr tak v půlce cesty mezi mnou a místem, kde vzal tu osudnou kuličku. Čelovku, která by se nyní hodila, jsem ztratil při cestě z lehátka a tak kolega svítil lampou. Kaprovi evidentně docházely síly a tak jsem si ho přitáhl na cca 10 metrů od břehu. Tam jako kdyby vjel do živé vody. Najednou značně ožil a zdolávání dostalo další obrátky. Ale akce prutu a perfektně povolená brzda všechny výpady kapra ukočírovaly. I přes jeho snahu se dostat z této pasti jsem ho zdárně hned na první pokus dostal do podběráku a následně hned na podložku. Háček byl zaseknutý na kraji spodního pysku. Po vyjmutí háčku následovalo ošetření Klin-ikem, měření, vážení a následné focení. Kapr měl krásných 77cm a 10 kg.

004.jpg

 

Po krátkém zdokumentování na břehu jsem kapra odnášel k vodě, kde jsem se s ním rozloučil s přáním pozdějšího setkání a zdravého a dlouhého života. Kapr majestátně odplul a já už šel s prutem směrem k bivaku. Vybral jsem jednu kuličku, přidal pěnu, nadipoval a hned nahodil do míst, kde jsem předpokládal, že bude bójka a taky trochu nakrmeno.

Po tomto krásném budíčku jsem už nemohl usnout a tak jsem seděl v křesílku v bivaku. Udělal jsem si kávičku a k němu přikusoval domácí jablečný štrúdl. Musím ještě mamku pochválit, jak se jí povedl. Ráno po rozednění jsem vytáhl bližší prut, na vlasový přívěs jsem dal jednu kuličku dipovanou a nahoru jednu nedipovanou a zajistil to pěnou. K prutu jsem si vzal pár kuliček a vyjel na vodu. Vyvezl jsem to na nějakých 200 m přímo k bývalému korytu a přihodil pár kuliček. Dojel jsem ke břehu, prut dal do stojanu a došponoval jsem ho. Vytáhl jsem raději pro jistotu prut, na kterém byla brusinka, dal novou kuličku a nahodil. K místu dopadu montáže jsem nakobroval pár kuliček a utíkal na záchod.

Musím uznat, že tady mají záchod řešený velmi elegantně a přitom jednoduše. Škoda jen, že se člověk musí tahat ještě s kýblem vody na spláchnutí zrovna ve chvíli, kdy sebemenší ohnutí znamená zvětšení obsahu spodního prádla. Ale vše dobře dopadlo a já si to mašíroval zpátky na lovné místo.

Cesta mě z nějakých nepochopitelných důvodů tak zmohla, že jsem usnul jak dřevo. Ranní paprsky slunce se opíraly do stěn bivaku a během hodiny se už nedalo spát ve spacáku, tak jsem jej rozepnul a spal dál. Ze spánku mě vytrhlo nesnesitelné horko v bivaku a hlad. Naštěstí příprava oběda byla otázka chvilky. Po obědě jsem se rozhodl udělat pár fotek místní krajiny a trochu dokrmit. Při cestě pro člun hlásič nesměle pípnul a mě to přinutilo jít zpátky k prutu. Dál se nic nedělo. Za další okamžik opět jedno pípnutí. Rozhodl jsem se trochu přiseknout, ale na druhém konci jsem skoro nic necítil. Říkal jsem si, že se háček nechytil tam, kde měl. Po pár otočkách navijáku cosi na prutu ztěžklo, ale pořád to vypadalo, jako kdybych tahal nějaký klacek a ne rybu. Až 20 metrů ode mě ryba začala trochu bojovat. Zprvu jsem to tipoval na cejna nebo nějakého násaďáka. Ale když byla ryba u mě, tak mě celkem překvapila, protože se jednalo o karasa, který měl kolem 45 cm. Ani jsem ho nepodebíral a odháčkoval přímo ve vodě. Zabral na dvě 20 mm kuličky Red Salmona.

Hned jsem využil příležitosti, dal na vlas nové kuličky a šel si pro člun. Vzal jsem prut, kyblík s krmením a vyrazil. U první bóje jsem zakrmil, ke druhé jsem položil montáž a k ní přihodil pár kuliček. Okolo bójky jsem rozhodil ještě pár pelet a jel ke stojanu. Vše jsem došponoval a šel Béďovi pomoct s přípravou montáže. Během chvilky bylo vše hotové a dva pruty si nahodil. Na třetí, starý teleskop, se rozhodl dát taky kuličku boiliesu s POP-UPem a do ešusu si připravil pelety a půlky boiliesu. Vše zalil ještě slivovicí a požádal mě, jestli bych mu to nevyvezl až k hrázi. Naštěstí vlevo od nás nikdo neseděl, tak jsem popadl prut, ešus a vyrazil směrem k hrázi. Raději jsem montáž položil přibližně 150 metrů od místa, kde Béďa chytal, rozházel okolo peletky a boilies, vracel se zpátky a modlil se, aby tam měl dost vlasce. Při příjezdu na břeh ještě na navijáku nějaká ta otočka byla, při došponování jsem udělal ještě několik závitů na navijáku a nastavil mu volnoběžku. Béďa si pověsil policajta a čekal. Chytá ještě bez hlásičů a swingerů. Docela jsem se ale divil, že ještě nepřišel ani o jeden prut.

Pak jsem se mohl věnovat focení. Béďa se pokoušel chytit nějakou rybku na dravce. Po nějakých dvou hodinách ticha Béďa vyletěl ze stanu a držel v rukou svůj starý teleskop. Byl celkem pěkně ohnutý. To já byl už na zpáteční cestě a tak jsem mu radil, jak zdolat většího kapra na prostoru, ve kterém jsme chytali. Po nekonečných minutách napínavého souboje jsem Béďovi podebral krásného špígla. Odnesl jsem ho na podložku a šel pro foťák a váhu. Váha se zastavila na 11 kg a na délku měřil 82 cm. Udělal jsem pár snímků, ranku ošetřil Klin-ikem a kapra jsme pustili zpátky do jeho prostředí. Béďa hned kapra zapíjel slivovicí a pivem. Já si skočil pro jablko a šel si sednout na molo k prutům. Hladina byla jak olej, nikde žádný život.

Dojedl jsem a šel si pro foťák, abych si vyfotil stojan. Při příchodu k prutům jsem si všiml, jak se na vyvezeném prutu nepatně ohýbá špička.

003.jpg

 

Foťák jsem odložil a přisekl. Prut se ohnul jak luk a já si vychutnával souboj na 2,5 lbs proutek s neznámou rybou. Měl jsem člun při sobě, tak jsem hodil podběrák do něj, naskočil a pomaličku vyjel za rybou. Když jsem byl nad ní, užíval jsem si toho, jak bojuje a jak je prut ohnutý na maximum. Ještě jsem ale nevěděl, co mě to čeká za překvapení. Přidržel jsem cívku a trochu se do ryby opřel. Na hladinu vyjel candát přes třičtvrtě metru. Po chvilce napínavého zdolávání jsem ho dovezl do podběráku a vytáhl do člunu. Hned jsem valil na své místo. Béďa mezitím fotil zdolávání a tak byl s foťákem připravený na břehu. Na podložce jsem viděl, jak kouká candátovi „banánek“ s červíkem z tlamy. Hned jsem ho změřil a vyfotil se s ním. Metr ukázal krásných 80 cm, což je můj nový osobáček. Nechtěl jsem ho moc trápit na břehu. Ošetření ranky byla otázka vteřiny a candáta jsem pouštěl zpátky do vody. Vzal si dvě kuličky Red Salmona. Jednu dipovanou a druhou obyčejnou.

005.jpg

 

Celý překvapený z nečekaného úlovku jsem nastražil prut a vyvezl jej na místo, které bylo kousek od původního. Mezitím sluníčko už zalézalo za obzor a já si udělal večeři. Převlíkl jsem se a při čtení knížky v bivaku na lehátku se mi chtělo spát. Využil jsem toho, nastavil příposlech, dal na boty obal a lehl i s nimi do spacáku a spokojeně spal.

Ráno mě probudil nějaký šramot u Bédi. Vykouknu z bivaku a vidím, jak Béďa opět drží svůj teleskop. Vyběhl jsem ven, vzal podběrák a utíkal k němu. Ten už měl kapra kousek od břehu, tak jsem mu ho podebral. Byl to opět krásný špígl, ale byl o něco větší než jeho první. Na podložce měřil 86 cm a váha byla okolo 13 kg. Utíkal jsem pro foťák a kapra jsem zdokumentoval. Po ošetření jsme ho pustili zpátky do vody.  Béďa si začal nalívat slivovici na úspěch a já už se těšil na snídani.

Po nakrájení slaniny a cibule Béďa rozehřál pánvičku s olejem, na kterou jsme dali cibuli a po chvíli slaninu. Pak jsme to zalili vejci. Po chvilce byla snídaně hotová a já ještě udělal čaj. Vše bylo na stole a my se pustili do jídla. Po jídle jsem Béďovi zavezl všechny pruty k hrázi a přikrmil k nim. Na mělčí části přehrady, kde jsem lovil i já, se evidentně ryby moc neukazovali. Ale stěhovat se mi nechtělo a převážet svoje montáže taky ne. To je tak, když je člověk strašně líný. Pak jsem jen ležel venku na lehátku a opaloval se. Hlásiče stále mlčeli, tak jsme si nachystali vydatný oběd - vařené brambory a k nim restovanou panenku s nivou a slaninou. K tomu ještě nakrájenou okurku a rajčata.

Po jídle jsem šel si trochu uklidit v bivaku. Poté jsem si ještě lehl na lehátko a opaloval se. Čas mezitím hodně pokročil a sluníčko už začalo zapadat. Rychle jsem se oblékl a šel si udělat čaj. Mezitím jsme rozdělali i gril, aby nebyla zima a já si na něj ještě dal steak. Béďa ho naložil už ve čtvrtek, tak jsem se těšil. Po prvním ochutnání byl skoro bez chuti, tak jsem si ho trochu posolil, opepřil a přidal hlavně česnek. Při další zkoušce to bylo to pravé a tak jsem se pustil do jídla. Byl jsem nějaký unavený, tak jsem si šel lehnout, že se trochu se prospím. Nastavil jsem si příposlech a lehnul si do spacáku.

Po necelých 10 minutách se mi ozval příposlech a byla to krásná pomalá jízda. Z lehátka jsem vyletěl jak střela, boty jsem měl už na sobě a tak jsem utíkal ke stojanu. Mezitím spadla rosa a při brzdění před stojanem mi nohy uklouzly a já se najednou ocitl na zádech. Hned jsem vstal a přisekl. Podle tahu to vypadalo na pěknou rybu. Ještě jsem se ohýbal pro čelovku, která mi spadla z hlavy při tom pádu. Pomaličku jsem rybu přitahoval ke břehu a 3 lbs Platium se ohýbal do pěkného oblouku. Brzda byla seřízena podle představ a tak jsem si užíval zdolávání bojovné ryby. Souboj trval něco přes 10 minut a rybu jsem měl kousek od zlomu, kde začínala mělčina. Ryba pořádně zabrala, brzda se otáčela jak divá a najednou se to stalo. Prut se narovnal a já necítil žádný tah. Rychle jsem domotal zbytek vlasce a koukal, kde se asi stala chyba. Nemohl jsem tomu uvěřit. Odhadoval jsem kapra na 15 kg nebo víc a najednou byl pryč. Stál jsem jak opařený na břehu a koukal na montáž. Trochu jsem si zakřičel a šel pomalu k bivaku.

Raději jsem vyměnil celý návazec, nastražil dvě kuličky a nahodil rychle do míst, kde bylo nakrmeno. Došponoval, dal swinger a šel si dát čaj a nějaké jídlo na uklidnění. Po chvíli mě už to bylo jedno a byl jsem přesvědčen, že do odjezdu ještě nějaký kapřík dojde. Ale únava dávala o sobě zase vědět a mě nezbylo nic jiného než zalehnout do spacáku a trochu se prospat. Vzbudil jsem se až ráno při východu sluníčka. Vše bylo tak, jak jsem to včera opouštěl. Jdu k prutům a náhle pomaličku se zvedl prostřední swinger a hlásič nesměle pípnul.

Moje reakce v podobě záseku byla okamžitá. Odpor ryby byl silný, ale o něco slabší než posledně. Po získávání dalších a dalších metrů vlasce odpor sílil a já si byl jistý, že tam mám rybu přes 10 kg. Brzdu jsem trochu povolil, abych rybu nevyřízl. U břehu jsem si dával pozor na prudké pohyby kapra a všechny jeho výpady kontroloval. Po 5 minutách boje u břehu jsem navedl kapra do podběráku a radostně si zakřičel. Kapra jsem vytáhl na břeh na podložku, vytáhl mu háček a vydezinfikoval vzniklou ranku od háčku. Váha byla už nachystána, tak jsem dal kapra do vážícího saku a zvážil. Po odečtení saku měl kapr krásných 13 kg. Hned jsem byl ještě veselejší a připravil sebe a rybu na focení. Po pár snímcích jsem špígla odnesl do vody, abych ho příliš netrápil a pustil jsem ho. Majestátně si odplul a já doufám, že ho ještě chytím na dalších výpravách.

001.jpg

 

Poté nastal už jen čas balení a snídaně. Pomáhal jsem usušit bivak od velké rosy a pak ho sbalil. Rozloučil jsem se s přáteli, které jsem tady poznal a popřál jim ještě štěstí, aby prolomili smůlu a vytáhli nějakou rybku. Pruty stále byly ve vodě, ale já už nečekal, že by se ještě nějaký ten kapřík spletl. Také to tak dopadlo.

Postupně jsem tedy sbalil pruty, uložil montáže a vše skládal do auta, které se postupně plnilo. Při odjezdu jsem se ještě rozloučil s vodou s přáním jejího brzkého navštívení. Opět jsem se mohl spolehnout na boilies Salmon Baits, které mě a mým kamarádům fungovalo na každé výpravě, kterou jsme podnikli.

S pozdravem Chyť a pusť Martin Juříček

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

8 hodnocení, v průměru 2.6 hvězdičky

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Úterý 26. března v 0:08® Skikuba
Skikuba

Přečtěte si také; rybářský; blog Rybo.cz. Je o lovu ryb, pobytu u vody, o přírodě, její ochraně a také o mých názorech na rozličná související témata.

Pondělí 10. října 2011 ve 22:47® Martin...

Kluci, jakožto autor bude i další článek s níže uvedenými názory :-) budu se snažit, Marťas

Úterý 30. srpna 2011 v 17:08® mascha
mascha

ssg.Jimmy Wild> přésně

Pondělí 29. srpna 2011 v 8:24® ssg.Jimmy Wild
ssg.Jimmy Wild

No nebyl to úplně špatný článek, ale ty nudné pasáže, kde bylo neustále popisováno jídlo a v jednom případě dokonce i včetně receptu bych úplně vypustil :-) Jinak klasický kaprářský článek. Provnadil jsem, nahodil jsem, seděl jsem a spal jsem, jízda, zdolání, fotka a zase dokola. Větším přínosem by byl tento článek, kdyby se autor spíš porozprávěl o tom, kde vlastně byl, o podmínkách tam, o získání povolení k lovu atd. a dokreslil to nějakými těmi úlovky.