Do toho božského klidu přichází, tedy spíše přijíždí kolega rybář na protějším břehu. Vystupuje z auta, asi něco zapomněl, rána zavíraných dveří se opakuje několikrát. Nejspíš je tu poprvé, protože nejprve obchází protější břeh, dupá, jako prase.

Říkám si, to chlapče bude teda rybačka! Třeba mi ale ty vyplašené ryby pošle ke mně...

Zalíbí se mu místo kousek po proudu. Nebudu ho mít tolik na dohled, a doufám, že ani na poslech. Jak jsem se ale mýlil! Ten člověk nic nenechává náhodě a je kompletně vybavený. Vytahuje motorovou kosu a vysekává si plac na rybolov. Opravdu by mě zajímalo, jestli někdy něco chytil. Možná na Labi nebo na nějaké jiné velké řece, ale tady na Jizeře je potřeba diametrálně odlišný přístup k lovu.

 

Když je hotový s přípravou, odklízí ještě převislé větve nad sebou. Rozuměl bych tomu, kdyby sem chtěl přijít až druhý den, ale takhle? Myslí si zřejmě, že když teď nahází do vody kila krmení, ryby přiláká zpět. Rozbaluje deštník s bočnicemi. Ještě chybí gril a trocha hudby z rádia. Jako by mne slyšel, pouští si rádio z auta. Když to slyším já, jak to asi musí působit na ryby? Holt každý si tu dobu, která se nezapočítává do života, představujeme trochu jinak.

První kapky jsou tu a já si vychutnávám vychytávku v podobě deštníkového přístřešku. Ryby moc neberou, jak dlouho jsem tady už nechytil ani cejna… Ani letošní potěr není u břehu vidět. Protější rybář se konečně uklidnil, to se ale nedá říci o dešti, začíná pršet skoro vodorovně. Ve větru není možné rozeznat na špičce záběr. Asi jsem to měl zabalit před deštěm, nemusel bych balit mokré věci…

 

Sotva se stav vody konečně trochu ustálil a i průtok je přijatelnější, je to tu zpátky. Přicházejí další deště na severu a Jizera jde nahoru a je jako kakao. Třeba se to uklidní a na podzim se budou ryby ládovat, aby přečkaly zimu a budou mít zájem o gumy na mém vlasci. Co ale do té doby? V okolí je jen jeden stoják a tam aby si člověk dával pořadník na těch pár míst, která za něco stojí. Docela vážně uvažuji, že si příští rok zaplatím jen členství a budu jezdit na soukromé revíry.

Jeden takový nový revír se otevřel nedaleko mého bydliště. Má kouzelný název, jmenuje se stejně jako jeden můj kamarád – Havránek. Na netu jsem na něj náhodou narazil, když inzerovali, že tam pořádají první závody. Počet účastníků je omezený, tak doporučují se nahlásit včas. Byla středa, tak jsem se přihlásil a dostal slevu 50,- Kč za včasnou přihlášku. Alespoň mám možnost rybník si prohlédnout, právě nasazovali nové kapří obyvatele a tak je o několik kapřích adeptů na ulovení více. Je to známá věc, že nově nasazení kapři berou jako diví.

Je to další příležitost vyzkoušet jak funguje zázrak jménem method feeder krmítko. Navštívil jsem proto prodejnu rybářství, abych doplnil pár věcí do mé výbavy, hlavně bižuterii a krmení. Když method krmítko, tak i originál method krmení.

Jak tak těkám očima po nepřeberném množství různých pytlíčků se zbytečnostmi, narazil jsem pohledem na novinku. Tu jsem ještě neviděl, i když jsem na něco podobného před lety přišel v nějakém časopise. Jen mi to utkvělo někde vzadu v paměti a teď se to opět obnovilo. Okamžitě jsem věděl, na rozdíl od některých jiných novinek, na co to je. Jsou to takové malé košíčky v podobě pružin a jako příslušenství jsou silikonové příchytky. Tenkrát v tom časopise to někdo popisoval, že používá malé pružinky z propisek, jako „držák“ těsta a to celé to zavěšuje pod háček. Takový předchůdce vlasové metody.

 

Říkám si – to bude ta má tajná zbraň na závody! Ve spojení s jemným feederem to bude naprosto smrtelná kombinace, jak se píše v článcích od našich anglických kolegů.

Doma jsem si vyzkoušel, jak se to plní a nevidím v tom nic jiného, než že to bude prostě BOMBA!  Jen si musím dopředu navléknout ta silikonová poutka, protože bych to asi (určitě) u vody se zkřehlýma rukama nedokázal. Jako nástrahu budu používat buď trochu lepivější směs methodu se strouhankou, nebo boilies pastu. Zkusil jsem do mini krmítka namáčknout i toustový chléb a taky to nevypadalo špatně. Už aby byla sobota!

Dostavuje se typická předzávodní horečka. Mám připravené 4 pruty. Dva feedery a dva matchové. To musí klapnout! Budík nepotřebuju, vstávám před pátou. Od šesti je losování. Je dost chladno a pro změnu leje. U rybníku jsem krátce před šestou. Vypadá to, že budu nejhůř druhý. Jsme tady totiž jen dva. To teda budou závody! Správce bydlí v maringotce u vody a právě vstává. Oproti mně měl klidný spánek, jen se mu udělalo nevolno, když mě viděl (podle jeho slov). Asi mi to po ránu moc nesluší:-)

Ptá se mě, kolikátého je. Já říkám, že nemám ponětí, ale že je sobota. Odpověď mě dostane do kolen, závody jsou až zítra! V půl sedmé jsem doma a manželka mě radostně vítá, alespoň prý vymalujeme. Proč jsem tam nezůstal? I v tom dešti by to bylo snesitelnější.

 

Druhý den to klaplo. Jsem na startovní čáře včas a dostavila se i početnější konkurence, než včera. Nedočkavě míchám krmení, měřím hloubku atd. Petarda zahajuje závody. Než se voda rozplaší, lovím na plavanou nedaleko břehu. Hloubka je přede mnou necelý metr. Nástraha nestačí ani dopadnout na dno a mám záběr. První kapr se mi houpe na háčku. Jestli bude mít kliku, bude to třeba jeden z místních budoucích trofejních. Zatím mu k míře, od které se měří úlovek na těchto závodech, schází 25 cm.

 

Z těch malých nenasytných kapříků jsme všichni naprosto nešťastní. Majitel to musel vědět, tak proto se hodnotí ryba až od 30 cm. Má tu i amury, ti jsou trochu bojovnější, ale jeden jako druhý měří 25 cm. Novinku jsem neměl šanci použít. Ani method krmítko. V prvním poločase mám jedinou rybu nad 30 cm – kapra.

 

Nebudu to zbytečně protahovat, vítěz chytil tři mírové ryby. Já jsem zůstal u toho jednoho. Kdy se mi ale poštěstí chytit 53 kaprů a 13 amurů a nevyhrát?

 

Nezbývá, než jít na jiný revír a vyzkoušet úspěšnost na první pohled super pomůcky. Nemíním čekat půl dne na jeden záběr a tak opět volím vyzkoušený soukromý revír se slušnou obsádkou ryb. Tentokrát vsázím na používání pasty pro obalení boilies. Příchuť tuňákový guláš. „Voní“ i přes zavřenou krabičku.

Můj nos mne nezklamal a mohl jsem se na břehu polaskat s vícerem kaprů a jedním velice slušným karasem 45 cm.

 

Všichni brali naprosto důvěřivě drátěnou novinku a to jak na feederu, tak i na plavanou. Jedinou nevýhodou bylo to, že jsem při zdolávání trochu bojovnějšího šupináče občas přišel o ten drátěný košíček.

 

Při další návštěvě v rybářských potřebách jsem narazil na super doplněk k této novince. Je to sypká hmota, která se dá nastražovat přímo na háček. Stačí jen háček namočit do vody a hmota se na něj sama nanese. Když to jde s háčkem, proč by to nešlo s drátěným košíčkem?

 

Koupil jsem příchuť patentka, přišlo mi to jako nejpřirozenější nabídka pro všechny druhy ryb. Vydávám se opět na prověřený revír s výskytem trofejních línů a ti by měli být i mou cílenou rybou. Krmím jen malým krmítkem. Na jeden feeder dávám boilies pastu, na druhý nanáším vrstvy sypkého zázraku s příchutí patentka. Patentka vítězí 15:0.

 

Zajímavá je i varianta, kdy na háček napichuji kuličku polystyrenu (je součástí balení) a to opět obaluji hmotou, podle libosti.

 

Vypadá to jako opravdová patentka. Mimo jiné mi to přineslo dva kousky dost přes 50 cm.

 

Můj závěr - rozhodně si takových zázračných pytlíčků koupím víc. Jedno balení obsahuje jen pět pružinových košíčků s pěti krátkými a pěti delšími gumičkami.  Že bych se začal věnovat více feederu, než vláčení?

 

Text: Jiří Ludvík - chj.rybar

Foto: autor a Osprey