Ve čtvrtek 30.5.2002 vyrazil k jihu reprezentační tým ve složení – Ing.Miloš Urych (delegát ČRS), ing. Tomáš Kepr (kapitán) a čtveřice závodníků: ing. Dvořák Jaroslav, ing. Hammer Tomáš, Hanák František a Vybíral Zdeněk. A právě posledně jmenovaný účastník mi ochotně přiblížil své postřehy ze závodů:

"Od domoviny do dějiště Světového poháru v přívlači nás dělilo téměř 500 km. Cílem cesty byl národní park v italských Dolomitech, konkrétně městečko Cimalais, které se mělo stát dočasně našim novým domovem. Značnou výhodou bylo, že doba přejezdu od malebného hotelu až na závodní úseky nebyla delší než půl hodinky. Samozřejmě nás jako první zajímala místo lovu. Soutěž probíhala na řece Cellina u města Claut. Jednalo se o typicky podhorskou bystřinu s křišťálově čistou vodou a dravým proudem. Hloubka, až na výjimky, nepřesahovala jeden metr. Vzhledem k průzračnosti říčky jsme mohli spatřit za balvany u dna poměrně dost potočáků. Právě pstruh obecný měl být (a byl) hlavní lovnou rybou. V revíru se rovněž vzácně vyskytuje pstruh mramorovaný, ale v průběhu závodů se neulovil ani jeden kus.

V pátek 31.5.2002 byl povolen dvouhodinový trénink na vyhrazeném úseku. Všech 11 zúčastněných družstev se tak mohlo seznámit s vodou a jejími šupinatými obyvateli. Celkem brzy se dalo zjistit, že se ryby drží mimo hlavní proud v klidnějších úsecích za kameny těsně u břehu. Problémem byla naprostá průzračnost řeky. Pstruzi se plašili i při velmi opatrném plížení k vodě. Přesto se pár ryb během tréninku podařilo zdolat. Ulovení potočáci byli ve velikostech 20 – 35cm. Osvědčily se nám rotačky Mepps a Hammer ve velikosti 2.

Po otestování nástrah jsme se spolu s ostatními mužstvy přesunuli do města Barcis, kde bylo po obědě slavnostní zahájení. Tento ceremoniál se skládal z pochodu družstev se státními vlajkami hlavní třídou, pak následovaly projevy funkcionářů C.I.P.S. a F.I.P.S.A.C. (italská asociace), zástupců okolních měst a sponzorů. Po oficiálním programu byla porada delegátů a kapitánů s organizátory.

Výsledky této porady pro nás byly docela překvapivé. Zatímco původní verze závodního řádu povolovala jakoukoli vláčecí nástrahu "ozbrojenou" pouze jediným jednoháčkem, byla nakonec povolena i nástraha s trojháčkem (se zamáčknutými protihroty). Velký důraz byl kladen na šetrné zacházení s úlovkem! Každá ryba se musela podebírat do podběráku a pokud byla zaseknuta z vnější strany čelistí, tak nebyla započítána. Omezení se vztahovalo i na použité nástrahy, lovit se mohlo jen na celokovové rotační třpytky a plandavky (bez peří a korálků), a tak bylo jasné, že jsme celou zásobou gumových nástrah a woblerů do Itálie vláčeli zbytečně."

1.6. 2002 – sobota (první den závodů)

V 9.00 hod. jsme se dostavili na závodní úseky, kde jsme si mohli znovu prohlédnout vytýčenou závodní trať. Půl hodiny před začátkem závodu proběhlo losování míst a pak si každý závodník, podle vylosovaného pořadí, vybral svoje stanoviště v sektoru (těchto stanovišť bylo 22, tedy dvojnásobný počet než soutěžících). Jednotlivé závodní místo měřilo přibližně 15 metrů, ale rybář mohl během závodu lovit ve všech neobsazených úsecích a libovolně je střídat. Každý účastník měl svého řadového rozhodčího, který počítal ulovené kusy (ryby se neměřily ani nevážily) a nekompromisně dohlížel na dodržování pravidel.

Závod byl zahájen písknutím v 10.30 hod. Tíha zodpovědnosti zůstala na závodnících, každý z nich musel za dvě hodiny dostat z vody co nejvíce ryb. Jak se ukázalo tomu nejlepšímu se za daný limit podařilo chytit 12 pstruhů. Na slušné umístění okolo 5. místa bylo nutné dostat 6 ryb. Po prvním dni jsme skončili čtvrtí, těsně za Chorvaty. Mohli jsme jen litovat, že rozhodčí Tomovi neuznal jeden kus, který byl zaseknutý vně čelisti. Tato ryba by nás v propočtech posunula až na 2. místo před Poláky.

Velmi dobře tento den zachytali Jarda a Franta. Večer byl ve znamení taktických pokynů a doplnění nástrah. Všimli jsme si, že s náskokem vedoucí Italové chytají na rotačky velikosti 3, ale ty jsme v jinak bohatém arzenálu našich nástrah vůbec neměli.

2.6.2002 – neděle (druhý den závodů)

Časový rozpis druhého dne byl stejný jako předešlý den. Byl před námi náročný úkol: Vylepšit celkové umístění a pokusit se zaútočit na některou z medailových pozic . Do druhého kola jsme šli se strategickým plánem, že budeme znovu chytat v sektorech, ve kterých jsme už lovili. Spoléhali jsme na to, že zde máme částečně přečtenou vodu. Jiná mužstva, kterým se předešlý den nedařilo, zkoušela překvapit záměnami sektorů.

Náš plán nám vyšel v především v sektoru A, kde se Tomášovi první den moc nedařilo, ale následující závod díky "osahání vody" dostal 10 ryb a připsal si 2 body. Stejně dobře si počínal i Jarda Dvořák, který vyváženými výkony skončil v pořadí jednotlivců na 7. příčce. Já s Frantou jsme zachytali průměrně, což lze zdůvodnit zejména špatným losem, kdy Franta vybíral svůj úsek jako poslední.

Přesto byl i náš výsledek dobrý. Podařilo se nám totiž dostat před Chorvaty, v jejichž týmu zachytal pouze jeden člen. Závěrečný součet umístění bohužel nestačil na vyrovnaně lovící Poláky a domácí Italy, kteří měli svůj revír dokonale prověřený. Jak jsme se později dověděli, ani stříbrní Poláci nenechali nic náhodě a na řece svědomitě trénovali celý týden před závody. Ve světle těchto okolností si myslím, že na naše bronzové medaile můžeme pohlížet s hrdostí.

Během závěrečného slavnostního ceremoniálu byli na stupních vítězů dekorováni medailemi nejlepší jednotlivci a hned po nich i družstva. Byly rozdány poháry i medaile a oceněna dobrá práce pořadatelů, a pak nás všechny čekal ještě závěrečný banket, kde měli závodníci možnost vyměnit si zkušeností a blíže poznat svoje soupeře.