Ačkoli budu celou problematiku poměrně dost rozpitvávat, hned na úvod sdělím laskavým čtenářům dvě věci:

1) Feeder je technika poměrně jednoduchá a když pochopíte pár pravidel, můžete ji provozvat podle svých představ a pravděpodobně s úspěchem. Je dobré podívat se, co o něm píšou jiní, ale nic z toho není dogma, tedy věc jednou provždy daná, o níž se nediskutuje. Každá věc jde u dělat několika mnohdy téměř rovnocennými způsoby a je jen na rybáři, jak si celé chytání zařídí. Takže si v klidu přečtěte, co píšu a pak si chytejte, jak uznáte za vhodné.

2) Nejsem žádný velký feederový odborník. Spíš jen umím pojmenovat a vysvětlit věci, které mnozí dělají intuitivně. Dnes už jsou v naší zemi feedrařů tisíce a mezi nimi řada specialistů, kteří pomalu ani jiné způsoby lovu nepraktikují, čile spolu komunikují, scházejí se na závodech a dostali se na podstatně vyšší level než já – feedrující vláčkař a totální samouk žijící v relativní izolaci kdesi na jihočeském venkově. Problém s nimi je jeden. Většina z nich z nějakého důvodu nepublikuje. Takže musíte vzít za vděk mou osobou.

 

A jdeme na to. Slovo „feeder“ znamená v angličtině krmítko a feederový prut je tedy krmítkový prut nebo prut pro chytání s krmítkem. Samo o sobě to nestačí – hlavním poznávacím znakem feederových prutů jsou výměnné chvějivé špičky sloužící k detekci záběru.

 

Nabízí se otázka: Proč feeder?

Obecně je feeder jen jedna z mnoha forem položené a není nutně nejlepší ani nenahraditelný. Je ale úspěšný, příjemný, zábavný a nebránil bych se ani slovu návykový. Navíc nabízí obrovský prostor pro kreativitu rybáře.

Dnes se feeder často s dalšími způsoby lovu na položenou prolíná. Tím pádem existují varianty vycházející z kaprařských technik, kde se polovina záběrů projeví jako jízda přes brzdu, dnes stále populárnější Method feeder je jen vylepšený způsob lovu na srkačku a dokonce není problém lovit na feederový prut i dravce na rousnici nebo rybku – včetně sumců menších a středních velikostí.

 

Právě tohle prolínání je příčinou častých diskuzí o tom, co ještě je nebo není feeder. Existují jak zastánci "„čisté linie“, kterou představuje tradiční lov s krmítkem, tak i lidé, kteří se nebojí experimentovat a posunují hranice feederového rybaření daleko na území jiných technik. Postupně během roku všechny tyhle věci projdeme – nakolik jen mi to mé skromné znalosti dovolí.

Základem klasického lovu na feeder je kombinace dvou věcí – přesného zakrmování pomocí krmítka a citlivé detekce záběru pomocí tenké chvějivé špičky. Celé umění lovu na feeder pak spočívá v tom, stáhnout si ryby pomocí správně zvolené strategie krmení (kromě krmítka lze vnadit i rukou, prakem, raketou, pomocí PVA materiálů anebo naopak vůbec) a dokázat odladit svou sestavu tak, aby bylo možné zaseknout co nejvíce ryb, které se předloženou nástrahu pokusily byť jen ochutnat.

Důležité je, že feeder je aktivní technika lovu, při níž je třeba dívat se a myslet. Spousta lidí přijde k vodě, naváže nějakou sestavu, napěchuje krmítko, nahodí a čeká na záběr. Mnohdy marně anebo je těch záběrů za vycházku jen pár.

 

Feeder ale dovoluje velice přesně zakrmovat, sledovat díky špičce prutu dění kolem nástrahy a oboje je třeba v maximální míře využít. Pokud nahodíte pět krmítek za vycházku, nesnažíte se dopravovat krmení na stále totéž pečlivě vybrané místo a nepřemýšlíte nad tím, co znamenají jednotlivé pohyby špičky, pak jste hluboko pod možnostmi, které vám tato technika nabízí.

Na dobře zarybněné vodě jsou současné záběry na dva pruty celkem běžné, takže spousta feedrařů chytá jen na jeden.

 

Co je vlastně u feederu důležité?

Představte si, že budete chtít zažít úspěšnou feederovou vycházku se zajímavými nebo početnými úlovky a rozhodnete se udělat pro úspěch maximum. Pak budete muset v první řadě myslet a to před lovem, při něm i po jeho skončení (to abyste získané poznatky využili někdy příště). Projdeme si teď obecně krok za krokem, konkrétní postupy si necháme na jednotlivé díly seriálu, kde na to bude dostatek prostoru.

Prvním krokem je výběr místa, doby lovu a použité strategie. Spousta lidí tohle bezmezně podceňuje. Žádný sebelepší cajk, krmení ani nástrahy vám ale neumožní nachytat ryby, které v daném místě vůbec nejsou.

Cílem téhle podle mého názoru naprosto zásadní fáze lovu je dostat se na místo s rybami ochotnými zabrat. Jak to zařídíte, to je celkem jedno. Viděl jsem ale mraky videí, u nichž diváci obdivují skvělé náčiní, montáže, geniální metody zakrmování i lovu a většina si vůbec neuvědomuje, že hlavním pilířem úspěchu je tu často dobře zvolené místo se spoustou aktivních ryb. Můžete zkopírovat naprosto všechno, ale pokud tam ty ryby nemáte, tak je prostě nachytat nemůžete. Naopak tam, kde jsou, byste je většinou nachytali i jinými způsoby.

Na co se nesmí zapomenout, je skutečnost, že vámi vybrané místo a strategie musí být zvládnutelná náčiním, které máte k dispozici. Jeden příklad za všechny - jestli zvolené místo vyžaduje použití stogramové zátěže a váš prut ji nenahodí, tak holt musíte zvolit jiné místo nebo koupit tužší prut.

V další fázi je třeba pořešit krmení. Vybrat čím budete krmit (a jestli vůbec budete), odhadnout spotřebu krmení (lhostejno, zda je to partikl, vnadicí směs, boilies, pelety, ovoce,…) a způsob jak ho dostanete tam, kde budete chytat. Významnou roli  hraje i čas. Můžete vnadit dlouhodobě, před lovem a pak už ne, během lovu průběžně anebo ve vlnách. Opět je to zcela zásadní věc a na feederový prut jste zatím nemuseli ani sáhnout.

 

Pokud zvládnete oba dosavadní kroky udělat opravdu dobře, dost často roznesete průměrného feedraře na kopytech a bude vám k tomu stačit teleskopický prut s předšpičkovým policajtem anebo můžete lovit třeba na cit.

A teď teprve přichází čas pro feederové náčiní. Musíte ho vybrat tak, abyste mohli na vybraném místě optimálně lovit a zdolat zaseknuté ryby. Bude třeba pořešit otázku vhodného prutu, kmenové šňůry, návazců, háčků, použité montáže apod. Jestli všechny tyhle tři první kroky pořešíte doma nebo se potáhnete s hromadou krámů k vodě a rozhodnete se tam, to je nakonec jedno. Doba, kterou tahle přípravná fáze zabere, je něco mezi minutou a mnoha hodinami (můžete si předtím mapovat revír, pozorovat ryby, shánět informace od rybářů apod.).

Ve finále se pak třeba dopracujete k tomu, že chytnete pár krámů a upalujete na své oblíbené místo, kde bleskově nahodíte a už to jede.

 

Po prvním náhozu přichází další fáze výpravy – je třeba dostat záběry. Pochváleny buďtež chvíle, kdy to od první chvíle bere a není co řešit.

Problémy nastanou ve chvíli, kdy záběry buď nejsou nebo se sice špička prutu hýbe, ale žádný z těch pohybů se nedaří proměnit v rybu na háčku. Pak je třeba dělat něco, aby se situace změnila k lepšímu. Dá se toho udělat hodně a jen málokterý rybář má tolik možností jako právě feedrař.

Pokud se konečně podaří záběry ryb úspěšně proměňovat, zbývá poslední věc – dostat je na břeh. Osobně považuji vytažení zaseknuté ryby za nejmenší (a nejpříjemnější) problém spojený s lovem na feeder. Přesto se ale stává, že se ryby vyřezávají, padají, trhají anebo jsou zdolávány tak dlouho, že nemusí svou konfrontaci s rybářem přežít - navzdory tomu, že je třeba i chce vrátit vodě. Protože feeder často využívá velmi jemné návazce a poměrně malé háčky v kombinaci s těžkými zátěžemi, existuje tu pár specifik, o nichž je dobré vědět.

No a když vám to s feederem půjde, můžete se pokusit závodit, vyzkoušet meze této techniky v extrémních podmínkách anebo se pokusit využít jemnou detekci záběrů k lovu opatrných trofejních ryb.

 

Jestli jste v předchozím textu nenašli náměty pro minimálně dvacet samostatných článků, tak vám prostě nezbude než mi věřit, že tam ukryté jsou a postupně se tu s nimi setkáte. Zároveň jsem tím chtěl vysvětli, že fakt, že si koupíte jakýsi prut s chvějivou špicí z vás feedraře neudělá. Feeder je určitá filozofie lovu založená na obecných rybářských pravidlech, která jsou nadřazená čemukoli a bez jejich pochopení nebudete dobře chytat žádnou technikou.

 

Otázka záběrů a jejich detekce

Feederový prut udělají z kusu kónické uhlíkové tyče ty jemné barevné špičky, které umožňují mimořádně kvalitní a přesnou detekci záběru. A základním uměním feedraře je naučit se v pohybech špičky číst. Kromě obecných úvodních plků bude právě tato věc tématem tohoto dílu.

 

K tomu, aby mohl člověk odhadnout, co jaký pohyb špičky znamená, je třeba vědět, co se pod vodou děje a jak vlastně vypadají rybí záběry. Ne každý pohyb špičky znamená záběr a je povelem k záseku. Pokud se na našem zakrmeném místě pohybuje více ryb, setkáme se i s přejezdy a budeme často vidět i pohyby vyvolané tím, že nám ryba vybírá vnadicí směs z krmítka. Tyto pohyby se dají v mnoha případech poznat. Ryba vyzobávají krmení z krmítka bude vytvářet poměrně jemné pravidelné pohyby špičky, pokud ho přitom posune, pak možná i delší plynulejší ohyb, kdy může špička trvale zůstat ohnutá víc než jsme ji měli nastavenou. Pokud na toto zareagujeme zásekem, můžeme rybu maximálně podseknout a často se to i stává.

Přejezd je ve většině případů dlouhý plynulý ohyb, kdy se špička hluboko ukloní a zase narovná. Nejbrutálnější přejezdy dělají velcí „strupatí“ cejni zjara před výtěrem. Když se vám do kmenového vlasce položí dvoukilová lopata s pořádnou třecí vyrážkou, je schopná v extrémním případě ohnout horní třetinu prutu a popotáhnout montáž klidně o metr nebo dva. Záseky samozřejmě budou opět směřovat do prázdna anebo skončí podseknutím ryby, často i úplně jiné než byla ta, která rybářovu reakci vyvolala.

Tohle je jeden z nich, tentokrát ale zabral regulérně...

 

A konečně se dostáváme k samotným záběrům. Jak vlastně takový záběr vypadá? Na to doporučuji najít si na Internetu videa s krmícími se kapry nebo jinými rybami anebo strávit nějaký čas před akváriem, případně u rybníka. Abych vám ušetřil čas, tak velmi inspirativní záběry najdete třeba zde:

 

Kapři sbírající boilies

Krmení pstruhů a parem

Tloušti a parmy

Velcí kapři luxují dno

 

Na videích je dobře vidět rozdílný způsob příjmu potravy u jednotlivých druhů i odlišná dynamika jejich pohybu - z toho pak vyplývají i odlišné nároky na použité montáže. Protože ryby na videích byly krmeny dlouhodobě, aby byly ochotné pózovat před kamerou, tak s výjimkou prvního videa hltají nabízená sousta s bezmeznou důvěrou. V reálu byste si je museli dostatečně dlouhým krmením "zpracovat", jinak by to taková sláva nebyla.

 

Pozoroval jsem krmící se ryby mockrát, takže mám celkem dobrou představu, jak to celé vypadá, ale potkal jsem se už s lidmi, jejichž pohled na rybího braní mi přijde doslova neskutečný. Naprosto mě kdysi fascinoval postarší rybář stojící nad prutem s ječící cívkou navijáku, který mi na dotaz, proč si to nevezme do ruky, odpověděl, že „nechává tu rybu zažrat“. Myslel jsem, že je to vtip, ale nebyl.

 

Samozřejmě jinak se krmí lín a jinak štika a proto se teď budeme bavit o způsobu, jakým přijímají potravu kaprovité ryby, které se na feeder loví nejčastěji. Ryby jednotlivá sousta nasávají a vyplivují a přitom se téměř nehýbou z místa. Jediný problém představují sousta, která ryba nedokáže naráz nasát. S těmi různě zápolí a často přitom  prchá z blízkosti jiných ryb, které by ji mohly o pamlsek připravit.

Z pohledu feederu potřebujeme záběry, kdy ryba nasaje celé sousto naráz. Pak má v tlamě háček a je možné záběr proměnit. Záběry, kdy ryba drží část nástrahy a pokouší se ji odvléct z dosahu dotírajících kolegyň anebo si prostě kousek urvat jsou naprosto nežádoucí, nesekatelné a nervydrásající. Naprosto typicky je dokážou vytvářet oukleje v momentě, kdy je a háčku větší počet bílých červů. Ouklej popadne jednoho a pokusí se ho strhnout z háčku. Na špičce prutu je to vidět jako rázný ostrý záběr, často daleko zřetelnější než záběr velké ryby, ale po záseku jen výjimečně skončí ryba na háčku. Pokud máte pocit, že se kolem vaší nástrahy něco podobného děje, nastražte jediného červa na maličkém háčku a velmi pravděpodobně na něm budete mít během chvilky ouklej nebo jinou rybku podobné velikosti nejčastěji plotici.

Podobně to může dopadnout, když je na háčku nastražená rousnice určená parmě, úhoři, kaprovi či sumci. Jak se k ní dostane hladová menší ryba, začne špička neúnavně cvičit, občas dojde i k prudkému pohybu, když dotírající čudla zavadí o hrot háčku, ale úspěšnost záseku je v takových případech opět všelijaká.

Tady se nám začíná rýsovat první pravidlo lovu na feeder – na velikosti háčku a nástrahy záleží a to tak, že velmi.

Tady jsou rozdíly v proporcích rybí tlamky a nástrahy jasně vidět - plotička se bude pravděpodobně pokoušet uchvátit jednoho z červů na háčku, což na jistý zásek stěží postačí, kapr nsaje celé sousto naráz.

 

Velikost nástrahy je třeba vždy upravit tak, aby ji cílové nebo právě zabírající ryby snadno nasály celou i s háčkem. I jeho velikost je důležitá. Dokonce jsem udělal zkušenost, že ve většině případů jsou ryby ochotny při lovu na plavanou akceptovat větší sousta než při lovu na feeder. Respektive zásek  je s nimi úspěšnější. Roli tu možná hraje i úhel, pod kterým je zásek veden.

 

Když se nástraha octne v rybí tlamě, přijde na řadu další moment. Pokud je sousto malé, velká část ryb nedělá žádné zásadní pohyby – prostě ho nasaje, ale velmi pravděpodobně ho zase vyplivne a znovu nasaje. Občas to udělá i několikrát a přitom celou dobu stojí na místě. Někdy tak ryby zacházejí skoro s každým soustem, jindy jen s takovým, které se jim nezdá (pokud jde o nástrahu na háčku, mají k tomu dost pádný důvod). Rozhodující je, že u většiny ryb a nástrah je obtížné detekovat okamžik uchopení nástrahy rybou a často je to zcela nemožné. Prakticky nikdy se to neprojeví výraznými pohyby špičky prutu.

Proto teď vstupuje do hry háček a použitá montáž. Feederové háčky jsou malé, velice ostré a nástraha se na ně napichuje tak, aby za všech okolností byla špička háčku volná. Háček se pak snadno zachytí v rybí tlamě a stačí málo na to, aby se tam zapíchl natolik, že ho ryba jen tak nevyklepe. A věřte, že ryby dovedou háček z tlamy vyklepat jak nic. Celá řada jemných pohybů špičky neznamená nic jiného, než to, že ryba nástrahu opakovaně nasává a vyplivuje. Sekat v takových okamžicích je ale loterie – jakási sázka na to, že se trefíme do okamžiku, kdy ryba sousto právě nasála. To by byl dost neefektivní přístup a proto je potřeba rybám vyklepávání háčku ztížit. Na tom se podílí sestava složená ze zátěže a návazce nebo návazců, obvykle označovaná slovem montáž. Jejím úkolem je ukotvit nástrahu na dně, zabezpečit vypnutí kmene pro přenos záběru a napomoci zaseknutí ryby. Velkou roli v každé montáži hraje délka návazce. Ta by měla být taková, aby umožnila rybě důvěryhodné nasátí nástrahy, ale ne víc. Pokud se přitom háček zachytí někde v rybí tlamě, pokusí se ryba udělat pár pohybu hlavou a vyklepat ho.

V tomto případě (lov na stojáku) se jeví délka návazce na obrázku vlevo jako dostatečná, na obrázku vpravo je návazec zbytečně dlouhý. V proudu, kde se návazec narovná tahem vody už by to bylo jinak.

 

V okamžiku zachycení háčku je velmi účinné, pokud hmotnost zátěže způsobí to, že se zachycený háček zabodne hlouběji. Rybář pak uvidí poměrně důrazné pohyby ryby, která se snaží háčku zbavit (jsou to typické ostré záchvěvy špice) a to je i optimální okamžik k záseku, jímž zachycený háček zarazíme do rybí tkáně důkladně a začneme rybu zdolávát.

Druhou možností je, že ryba, která ucítila v tlamě ostrý předmět, zpanikaří, vyrazí a vleče zátěž za sebou. To se projeví prudkým ohnutím prutu a následnou jízdou přes brzdu nebo tzv. „padákem“, kdy se špička rázně narovná a vlasec zplihne, protože ryba jede k rybáři.

 

Hodně rybářů se mnou diskutovalo o tom, zda si opravdu myslím, že v okamžiku záseku sekám v podstatě již rybu visící na háčku. Jsem přesvědčen o tom, že v drtivé většině případů tomu tak opravdu je. Není jiný důvod, proč by ryba dělala ony ostré škubavé pohyby, které nejčastěji detekují záběr, než špička háčku uchycená někde v tlamě.

A ještě bych rád zdůraznil jednu věc – malé ryby se s nástrahou doslova perou a tak jsou schopny vytvářet ostré údery do špičky s velkou frekvencí, což je dáno malými rozměry jejich těla. Záběr velké ryby je v první fázi (tj. když prut ještě neletí do vody) velmi klidný a jemný. Ta ryba žádné prudké pohyby dělat nemusí – většinou stojí na místě a to, do čeho čudla vkládá energii celého těla, zvládne pouhými pohyby úst.

 

Je také zajímavé, že některé ryby jsou schopny sousto atakovat opakovaně, i když se střetly s ostřím háčku. Jsem přesvědčen, že občas jsem měl občas rybu u nástrahy i desítky minut nebo se mi k ní po každém novém nahození vracela. Těžko to nějak doložím a popisovat tady situace, které mě k tomuto názoru vedly, to by bylo na dlouho. Na druhou stranu opatrný zkušený kus dokáže nástrahu nasát a opatrně vyplivnou nebo vyklepat z tlamy, aniž by dal rybáři možnost zaseknout. Opět jsem to mockrát zažil. Když na řece chytáte kapry několikátý den po sobě, pohyby špičky se během té doby mnohdy výrazně změní. Od razantních záběrů k jemným houpnutím, na která nelze reagovat a po nichž už nenásleduje nic.

Dlouhé jemné odrbávání a nenápadné přihnutí špičky nakonec skončilo dvacetiminutovým bojem s tímto šedesátníkem

 

Některé ryby dokonce vyhazují návnadu i nástrahu do sloupce a snaží se odhalit „uvázaná“ nepřirozeně se chovající sousta. Angličané kvůli tomu dokonce vymysleli takovou věc jako je "kritické vyvažování nástrah" (to si nechám někdy na příště).

Proto je třeba důvěru ryb v nástrahu zvyšovat krmením, které má v případě lovu na feeder velký význam. Ve chvíli, kdy se ryby aktivně krmí, nacházejí „neškodná“ chutná sousta a bez jakékoli újmy si jimi plní břicho, daleko snáze šluknou i oháčkované sousto dostatečně hluboko a razantně. Feeder je skvělý v tom, že díky krmítkům můžeme mít nakrmeno v okolí háčku kdykoli.

Vraťme se ještě k délce návazce. Není těžké pochopit, že má pro celkový úspěch klíčovou roli. Pokud je návazec příliš krátký, ryba nedokáže nástrahu nasát patřičně hluboko a s dostatečnou důvěrou. Jestliže je naopak dlouhý moc, ryba ho při záběru nenapne a pak buď skončí „zažraná“ s háčkem někde v jícnu anebo se jí podaří nástrahu vyplivnout, což je krásně vidět při lovu na bílé červy, kdy se často stane, že bez jediného pohybu špičky najdeme při přehazování červy vymačkané. Někdy jsou doslova potrhaní, což svědčí o tom, že je ryba měla až na požerákových zubech, ale přesto se dokázala sousta zbavit.

Určité specifikum představuje lov na velké nástrahy – ovoce, rousnice, rybky apod. Tady je třeba počítat s tím, že se najdou menší ryby, které budou tyto nástrahy atakovat a vyvolávat plané záběry. Obvykle je pak třeba použít delší návazec kvůli snadnějšímu dobrání a vyzkoušet, jaké záběry má a nemá smysl sekat.

 

No a to je pro dnešek v podstatě všechno. Tento úvodní díl obsahuje základní logiku feederového chytání, na kterou se dá navázat výběrem náčiní, výrobou montáží, způsoby krmení, různými strategiemi lovu nebo specialitami pro chytání jednotlivých druhů. O tom všem někdy v budoucnu.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey