Rybářům proto nezbývá než materiály různě kombinovat, aby celkový výsledek byl pokud možno ideální. Obvykle je to tak, že základní návin (kmen) se zakončuje návazcem z jiného materiálu se specifickými vlastnostmi. Setkáme se s tím u mnoha technik – od kaprařiny (šokovka) nebo feederu (feederová guma apod.) přes lov na moři (pletenka zakončená silným monofilním vlascem) až po lov dravců disponujících dostatečně ostrým chrupem (lanka).

Tento článek je psán ryze z pohledu vláčkaře, vyznavači ostatních technik mi prominou.

 

Rád bych se pověnoval tématu v plné šíři, i když nakonec převážná část obsahu článku bude věnována lankům (a nejen lankům) pro lov štik a to prostě proto, že jsou to návazce, které se při používají přívlači zdaleka nejvíc.

Někoho možná napadne otázka, jaké další návazce by se mohly při přívlači používat. Je fakt, že ne každý je používá, ale najdou se.

 

Začneme návazci, které mají za cíl snížit viditelnost kmene (vlasec, pletenka) v okolí nástrahy. Ideální je k tomuto účelu fluorocarbon – v podstatě vlasec, který se od běžného rybářského vlasce liší větší hustotou, tuhostí, o něco menší nosností a hlavně – indexem lomu světla podstatně bližším indexu lomu světla vody. Pokud nechápete o co jde, lom světla na rozhraní dvou optických prostředí je ten fyzikální jev, který způsobuje, že „hůl do vody ponořená zdá se býti nalomená“.

V praxi se tahle vlastnost fluorocarbonu projevuje tím, že světlo pod vodou prochází tímto materiálem, aniž by výrazněji měnilo svůj směr. Do značné míry to eliminuje odlesky a snižuje to viditelnost fluorocarbonového vlákna ve vodním prostředí. To, že je pod vodou neviditelné, to jsou jen reklamní slogany, ale je viditelné zdaleka nejméně ze všeho, na co můžete běžně navázat svou nástrahu. I když se častěji setkáme s tím, že se fluorocarbonem zakončují pletené šňůry, není problém vylepšit si metrem tohoto materiálu i návin běžného vlasce – například proto, že fluorocarbon je dost drahý na to, abyste si s ním plnili naviják.

Používat fluorocarbonové návazce má smysl jen v čistých vodách, kde si ryby mohou nástrahu dobře prohlédnout. Nejvíc je ocení muškaři a vyznavači lehčí přívlače, zejména ti, kdo loví na realistické měkké nástrahy pstruhy a okouny.

 

Psal jsem, že fluorocarbonem se velice často zakončují pletené šňůry. Nejčastěji se to dělá při lovu okounů na rozlehlých a přitom čistých vodách jako jsou některé pískovny, méně už při lovu candátů. Tady už ale vyvstává otázka, jestli to monofilní zakončení pletenky nemá i jiný význam než snížení viditelnosti.

Nemám toho při lovu candátů na gumy z lodi odchytáno zase tolik, ale i během této krátké praxe mě napadly hned tři další důvody, proč zakončovat pletenku vlascem. A často vůbec není nutné, aby to byl fluorocarbon, protože ty tři věci nemají s viditelností co dělat a od hloubky 8 – 10 m bych si na našich přehradách nedělal s viditelností jakéhokoli vlasce žádné velké starosti. První důvod, proč použít monofilní návazec je ten, že pletenka snadno podléhá oděru. S pletenou šňůrou o průměru 0,10 mm naberete pár ostřejších kamenů a ona se vám odporoučí zrovna když to nejmíň potřebujete – například při záseku ryby, samozřejmě většinou té největší. Přitom kontrolovat konec pozvolna chlupatějící pletenky a odhadnout okamžik, kdy už je lepší ji zkrátit, to je dost rozpačitá záležitost. Monofilní návazec přejedete v prstech a hned víte, na čem jste. Navíc jeho používáním šetříte drahou šňůru – občas vyměnit tři čtvrtě metru vlasce prostě vyjde levněji.

Další výhodou pletenky nastavené kusem vlasce je zvýšení průtažnosti kmene, díky čemuž se setřepe o něco méně ryb. Teoreticky…

No a konečně je tu poslední aspekt, o němž se dá dalekosáhle diskutovat. Já jsem přesvědčen, že skutečně existuje, ale nejsem si jist, jak moc může být významný. Ono se to pravděpodobně liší situaci od situace a jsou i chvíle, kdy na tom asi opravdu nezáleží. O čem že to píšu?

Pletenka je totiž nejen lépe vidět, ale oproti vlasci šíří ve vodě i silnější vibrační stopu.  Zkuste si představit dva dráty ve větru – napnutý, ten bude představovat pletenku a volnější, který bude hrát roli vlasce. Napnutý (pletenka), bude vydávat intenzivnější zvuk, volnější (vlasec) bude víc plandat, ale vydávaný zvuk bude slabší a o nižší frekvenci. Řešit takovéhle niance má smysl jen na vodách s ochytanými rybami. Nezkušení nebo hladoví candáti atakují nástrahy na pletence úplně v pohodě. Mám to osobně vyzkoušeno. Ale jak je známo, nezkušení a hladoví candáti jsou na našich vodách zpravidla velice rychle po smrti, takže časem je každá finta když už ne dobrá, tak aspoň hodná vyzkoušení.

Berte to asi takto – nikdy to nemusíte dělat, ale vždycky můžete vědět, že to dělá někdo jiný.

 

V krátkosti zmíním používání návazců při sumčí přívlači. Vezměte si, že sumcaři lovící na přírodní nástrahy používají návazcovou pletenku o dost silnější než je kmenová a ještě ji často potahují bužírkami. Důvodem je to, že při kontaktu se sumčími kartáči se pletené šňůry rychle odírají.

Vláčkaři používají šňůry o čtvrtinové nosnosti oproti bójkařům a vábničkářům (řekněme 15 – 20 kg oproti 60 – 80 kg) a pokud sumec polkne nástrahu hluboko, dokáže běžnou pletenku předřít během několika vteřin. Mě to zatím nepotkalo, ale například kolega HaD o tom cosi ví...

Navíc tam, kde jsou na dně kameny, může zdolávaná ryba předřít šňůru i o ně. Obvykle je to zhruba na posledním metru její délky.

Část vláčkařů proto při sumčí přívlači používá návazce a to buď ze silné pletenky nebo z vlasce 0,70 – 0,80 mm. Délka návazce je nejčastěji kolem tři čtvrtě metru.

Mě se v minulosti shodou náhod podařilo uvláčet jednoho velkého sumce a jedna z těch náhod byla i to, že jsem tenkrát použil návazec z Hardmona. Několik kontaktů ryby se dnem jsem v prutu během zdolávání cítil a po jejím vylovení byl návazec na dvou místech do třetiny naseknutý. Žádná normální pletenka by tohle nevydržela.

Vím, že velká část těch, kdo chodí vláčet sumce, žádné návazce nepoužívá. Já je pod vlivem vlastní zkušenosti na řadě míst používat budu a jsem přesvědčen, že mi to ještě nějakou lepší rybu zachrání.

 

No a konečně se dostáváme ke slibovaným návazcům pro lov štik. Tohle téma se řeší v internetových diskuzích velice často a výsledkem zhruba pěti let akademických debat na webu je tvrzení, že jediným skutečně důvěryhodným materiálem na štikové návazce je ocelové lanko.

Jsem z velké části zastáncem a hlasatelem tohoto názoru, ale přesto se s ním občas rozcházím. Myslím, že za jistých podmínek se dají s úspěchem využít i další materiály, někdy i ty všeobecně odmítané. A krom toho není lanko jako lanko – ať už jde o lanko jako takové nebo o ten výtvor (v podstatě návazec), který z něj po dodání nějakých těch obratlíků a karabinek vznikne.

Ve chvíli, kdy jsem se začal zajímat o chod nástrah, zjistil jsem, že ačkoli spousta lidí řeší do detailu jak se chová jejich plech, guma či vrtiklacek, skoro nikdo se už nepodívá na to, co dělá ten kus drátu před nástrahou. A že se tam občas dějou věci!

Ono to v zásadě nevadí u rotaček a jen málo u plandavek a většiny wobblerů. V zásadě platí, že čím větší je nástraha, čím rychleji se pohybuje a čím výraznější má chod, tím menší si musíme s viditelností lanka dělat starosti. Jakéhosi pomyslného vrcholu dosahuje tento trend u jerků. Tam je největším problémem běžného lanka ne jeho viditelnost, ale to, že se do něj občas zamotají trojháčky nástrahy. Jerky samy o sobě jsou ale většinou tak objemné, že jejich vizuální a akustický projev nějaké plandající lanko s přehledem přebíjí. Proto si také mohou lovci s jerky dovolit nahradit lanko kusem drátu. Ten je sice dost vidět, ale co je důležité – nemotá se do trojháčků.

Ryba zahleděná na tohle těleso kličkující vodou nemá na nějaké lanko čas...

 

Kolem lanek se dá rozpitvat spousta věcí. Víte například, co dělá lanko před gumami a popy? Nevíte? No tak se někdy u vody podívejte… A jestli zrovna nemáte kde, budu to řešit o pár řádek níž.

Tady jen poznamenám, že být štikou, nevěděli byste možná, zejména u některých lanek, zda máte sledovat nástrahu nebo toho tenkého lesklého hada, co skotačí před ní. Ale dá se to do značné míry pořešit.

Zajímavé je i ekonomická stránka věci. O lanka (nebo jiné návazce) jednak přicházíme ve vázkách a další část se jich zničí opotřebením. Zpravidla to vypadá tak, že se lanko časem zkroutí a nakonec už je pro normální lov nepoužitelné. I s tímhle se dá ledacos udělat. Co například? Čtěte dál.

Kompletní vyrovnání se s problematikou štikových návazců ovšem předpokládá, že přinejmenším část si jich budete dělat doma – prostě proto, že je ve většině obchodů nekoupíte – nebo koupíte a nedoplatíte se. Viděl jsem nádherně řešený titanový návazec pro lov na jerky. Z konstrukčního hlediska neměl chybu. Tu jste objevili až při pohledu na cenovku, kde byla cifra cca 200 Kč. Nic, co byste vyrobili doma, pravděpodobně nebude tak drahé. Zato možná ještě funkčnější.

 

Pokusím se teď udělat takový malý výčet různých návazců pro řadu situací. Většinu z nich opravdu používám a pokud nejdou koupit, tak si je vyrábím.

Netroufám si tvrdit, že takto je to jedině správně a pokud mě někdo doplní nebo mi bude konstruktivně oponovat, jen to uvítám.

 

 

1) Klasické štikové lanko dlouhé 25 – 40 cm

Tahle lanka se běžně používají jako univerzální při tahání většiny nástrah a v podstatě jsou to ta, co se běžně prodávají v obchodech. Kratší než těch 25 cm bych nebral a nechal je viset obchodníkům na krámu. Opravdu velká štika, když se jí to povede, do sebe hodí rotačku i třiceti centimetry lanka jako nic. Pokud nevěříte, přečtěte si třeba články těch, kdo uvěřili během návštěvy Skandinávie, kde se dá na velkou hladovou štiku přece jen narazit častěji než u nás.

Lanka téhle kategorie z části kupuji (pokud seženu dobrá a za příznivou cenu) a částečně si je i vyrábím.

Výhodou domácí výroby je to, že si je můžete udělat z lepšího materiálu (pokud k němu máte přístup) nebo levnější a hlavně si můžete lanko zakončit libovolnými velikostmi karabinek, obratlíků, mikrokroužků apod. Dodávané velikosti těchto komponent jsou často zbytečně veliké a karabinky nemusejí být vždy z těch nejlepších.

Další důvod, proč si dělat tato lanka doma je ten, že do nich zpracujete obratlíky a spony ze starých zničených (zkroucených) návazců. Platíte pak vlastně jen kus nového lanka, případně ještě zamačkávací trubičky (pokud je při výrobě návazce použijete).

 

2) Lanka pro lehkou až ultralehkou přívlač

Dnes je v módě chytat na stále menší a menší nástrahy, protože záběrů velkých dravců ubývá a tak se pozornost mnoha vyznavačů přívlače obrací k menším rybám jako jsou okouni, tloušti nebo stále častěji vysazovaní duháci.

Jedním z největších problémů lehké vláčky je pak zájem štičího dorostu o malé nástrahy, který vede k častým úkusům a mnohdy i ke zraňování ryb.

Hodně rybářů se snaží chránit své nástrahy používáním tenkého lanka a ne vždy se podaří sehnat dostatečně tenké návazce s miniaturními karabinkami už hotové. Takže nezbývá než sehnat si nějaké kvalitní tenké lanko v metráži, nakoupit rozumnou velikost sponek a mikrokroužky (doporučuji, přijde mi to lepší než obratlíky) a udělat si zásobu vlastních návazců.

Rapala CD 5 je mezi štičí omladinou velmi oblíbená - naštěstí utáhne tenké lanko bez problémů

 

3) Lanko na gumy nebo do čisté vody

Gumy a čistá voda k sobě do jisté míry patří, protože dokonalá práce některých měkkých nástrah vynikne hlavně v čisté vodě (i když nejen tam). A neexistuje jediný důvod, proč ji pak kazit tlustým lankem, které se pod vodou divoce kroutí, odráží sluneční paprsky a je zakončeno karabinou jen o málo menší než je jigová hlava použité nástrahy.

Daleko lepší je použít kvalitní tenoučké lanko (oblíbené je např. Jaxon Microwire) zakončené miniaturní pevnou sponkou, které věříte (zdaleka ne všechny typy jsou stejně dobré) a na druhém konci se nejlépe vyjímá mikrokroužek. Proč?

Protože obratlík se díky své hmotnosti při každém popuštění gumy ke dnu začne propadat a lanko díky němu poskakuje nahoru a dolů a vede tak jakýsi vlastní život. Ryby podle mého názoru vidí ani ne tak materiál lanka, ale právě tohle jeho skotačení, které je i zdrojem četných vibrací, takže problém neodpadá ani za sníženého osvětlení.

Sponku i mikrokroužek je dobré přivázat uzlem, protože ten je méně nápadný než zamačkávací trubičky, ale není to podmínkou.

 

Jsou lidé, kteří říkají, že bez lanka mají na gumy mnohem více záběrů. Je to pravda, přinejmenším na lokalitách s průzračnou vodou. Pokud nahradíte běžné kupované lanko výše popsaným, pak se ten rozdíl viditelně zmenší.

Návazec na gumy lze udělat i ze silného fluorocarbonového vlasce. Pokud se obáváme rizika „překousnutí“ návazce, můžeme gumě pro jistotu zamáčknout protihrot. Při zdolávání se snažíme vodit rybu tak, aby se nezmítala a návazec v tlamě se moc nepohyboval. S delšími lehčími pruty, které se pro lov s měkkými nástrahami používají, je pak pravděpodobnost úkusu hodně malá. I tak bych ale fluorocarbon použil jen do extrémně čistých vod, kde to má opodstatnění a nezapomínal bych na to, že bude třeba prostor pro jemnější zdolávání. Někde ve stulících bych to moc nezkoušel.

Na chvíli se pozastavím nad „ukusováním“ materiálů jako je fluorocarbon nebo třeba i kevlar. Štika nekouše, návazec se musí pohybovat po jejích zubech a v podstatě je přepilován. K tomu dochází při prudkých obratech ryby anebo během třepání hlavou. Oboje je časté při silovém zdolávání, na jemném cajku je štika daleko klidnější a spíš jezdí než aby nějak vyváděla. Když jmenované materiály použijeme s tvrdým prutem a zdoláváme rybu opravdu razantně, je pravděpodobnost, že to návazec nevydrží, docela velká. Tak velká, že bych ho raději opravdu nepoužil. Ale při lovu s jednoháčkovými gumami a strímry, kterým navíc lze zamačkat protihroty, za použití jemnějšího cajku, bych se toho nebál.

Rybu nenecháme dělat zbytečné prudké pohyby a s delším měkčím prutem obvykle používaným v kombinaci s těmito nástrahami ji téměř s jistotou uvodíme. Podotýkám, že fluorocarbon kolem 0,30 mm bude štikám jen pro smích, potřebujete podstatně silnější – jak moc, to záleží na spoustě věcí, ale raději od 0,50 mm výše. Tím výše, čím silnější je cajk a čím náročnější je zdolání úlovku.

Nejste-li si jisti pevností návazce, voďte štiku opatrně a nenechejte ji dělat podobné kejkle

 

4) Lanko na popy

Hladinové nástrahy jsou poměrně specifické – leží na hladině a rybář s nimi škube. Co přitom dělá klasické lanko zakončené obratlíkem? Dobře si to prohlédněte. Po cuknutí nástraha setrvačností dojíždí a hrne lanko před sebou, zatímco obratlík klesá. Při zatažení se celé lanko prudce našponuje, obratlík vyletí vpřed a vzhůru a pak se celý cyklus opakuje. Trochu to připomíná lezoucí housenku píďalky, jenom vzhůru nohama. Většina lanek se přitom navíc docela pěkně blýská. K tomu všemu se ryba dívá na lanko proti nebi a krásně vidí jeho siluetu. Proto také na popy bez lanka berou ryby obecně lépe – i štiky. Ty navíc mají dost času si lanka všimnout, protože právě při cíleném lovu štik se pop často vodí s přestávkami. Většina popů vhodných pro lov štik má ale dva trojháčky a je naprosto nezodpovědné tahat je ve vodách s výskytem štik bez použití nějakého návazce.

Nejlepším návazcem je samozřejmě lanko. Aby se eliminoval ten píďalkovitý pohyb anebo aby nebyl tak tak zřetelný, je třeba vybrat lanko relativně tenké (všechno ale má své meze), matné, bez tendence se vlnit a v žádném případě ho nezakončovat obratlíkem. Pokud obratlík nahradíte mikrokroužkem, chování návazce při práci s nástrahou se o dost zlepší, protože mikrokroužek se propadá podstatně pomaleji.

Druhá možnost je použití silného a myslím tím opravdu silného fluorocarbonového návazce. Na trhu jsou speciální návazcové fluorocarbony pro štikaře (Hardmono, Invisilin,…). Monofilní návazec je dost tuhý, potápí se poměrně pomalu a jeho silueta proti nebi je méně výrazná. Nepotřebujete pak ani mikrokroužek, při síle těchto návazců lze vázat kmenový vlasec nebo šňůru přímo do smyčky na jejich konci. Na síle monofilu bych v tomto případě nešetřil, ryba se ukousnout prostě nesmí. Navíc bych si dal pozor při zdolávání. Nejslabší, co používám, je Hardmono s průměrem kolem 0,60 mm s nosností 13,6 kg. Tam už musíte štice dost pomáhat (neurvalým zdoláváním), aby měla šanci ho přepilovat.

Štiky dovedou zhltnout popa pěkně hluboko

 

5) Jerkovací dráty

Kdo loví na jerky, často se trápí s tím, že nástraha občas při popotažení dohoní lanko a zachytí se do něj trojháčky. Proto začali vyznavači jerkování používat místo lanka tuhý nerezový drát zakončený očky, přičemž v jednom z nich je vsazena karabinka. Vzhledem k tomu, že jerkovací dráty jsou překvapivě drahé, stojí za to sehnat vhodný drát a dělat si návazce doma. Drát by měl být tuhý, pružný, vyrobený z kvalitní oceli a musím říct, že se takový dost špatně shání.

Viděl jsem snímky a videa zahraničních jerkařů, kteří používají i v těchto situacích monofilní fluorocarbonové návazce. Snažil jsem se zjistit, jaké průměry si vybírají a v jednom případě jsem se k výsledku skutečně dopracoval. Testér firmy Prologic používal fluorocarbon o průměru 0,90 mm. Ten je jednak dost tuhý na to, aby se nemotal a pokud jde o možnost úkusu, myslím si, že je spíš teoretická. Spousta lanek, na které jejich uživatelé nedají dopustit, by v reálu vydržela daleko méně.

Jerkovat se nechá i s klasickým lankem, když překousnete nějaké to občasné zamotání

 

 

 

6) Lanka do kalné vody

Tohle je přesný opak většiny předchozích situací. Tam, kde štiky špatně vidí, se obvykle používají velké nástrahy s výraznou akcí a na nenápadnosti lanka moc nesejde. Musí jen vydržet vše, co je třeba. V těchto podmínkách používám levná a většinou dost silná lanka. Víc vydrží, nekroutí se tolik a jejich ztráta finančně moc nebolí. Navíc pokud zrovna nechytáte na rotačku, můžete i vynechat obratlík, který toho beztak moc nezachrání a vázat kmen přímo do smyčky na konci lanka (je tlusté, často potažené plastem a uzel spolehlivě drží).

Píšu o tom hlavně proto, že se mi občas povede koupit 10 m takovéhoto lanka, často i s přibalenou hromádkou zamačkávacích trubiček za 40 – 50 Kč. Když ještě seženete za rozumnou cenu sponky (bez obratlíku), dostanete se s náklady na výrobu jednoho 35 cm návazce někdy i pod 4 Kč za kus, což už je zajímavé. Ta lanka vypadají humpolácky, nehodí se všude, ale tam, kde na jejich viditelnosti moc nezáleží, odvádějí dobrou práci.

Pětka rotačka zastíní svým projevem jak humpolácké lanko, tak předimenzovanou karabinu se zbytečným obratlíkem - zvlášť pokud voda není moc čistá

 

7) Návazce do „bordelu“

Občas se vláčí i v zarostlých vodách a konec konců – štiky je milují. Jenže většina lanek v těchto místech trpí. Jinak velice dobrá a nenápadná wolframová lanka se po pár kontaktech s vodním rostlinsvem mění v podivné spirály a celá řada ocelových lanek včetně slavného Microwire je na tom jen o málo lépe. Zničit několik návazců za vycházku není problém.

Já v těchto podmínkách používal hodně levná silná lanka (ohyby lze srovnat v prstech), silný fluorocarbon nebo kevlar (ani jedno se nezkroutí). O rybu jsem nikdy nepřišel, i když oba naposled jmenované materiály nejsou „nepřekousnutelné“. Vadila mi ale velká viditelnost většiny těchto návazců.

Loni jsem v podstatě náhodou objevil materiál Bungee Steel od Cormoranu. Je to ocelová struna s matovaným černým povrchem, dodává se v nosnostech 5 kg, 7,5 kg a 10 kg. Je velice těžké ji zkroutit, zohýbat nebo jinak poškodit. I když si ji namotáte kolem prstu, sama se zase narovná.

 

Začal jsem tento materiál používat v zarostlých místech, ale protože je tenký a téměř se neleskne, nasazoval jsem ho i při spoustě dalších příležitostí a velice rychle jsem si na něj zvyknul. Dnes je to pro mě jeden ze základních materiálů, z nichž si štikové návazce vyrábím.

Fascinující je na něm hlavně to, že při celkově dobrých vlastnostech vydrží obvykle návazec z této struny prakticky bez poškození až do té doby, než ho někde utrhnu. Nějaké kroucení, vlnění nebo ohýbání jsou tu téměř neznámé pojmy, ze štičí tlamy vypadne tenhle drát prakticky ve stejném stavu, v jakém se do ní dostal.

Jediné problémy jsou nutnost pečlivého zamačkávání trubiček (bez nich z hladké struny návazec nevyrobíte) a pak ještě velmi omezená dostupnost Bungee Steelu na trhu.

Podobné vlastnosti mají titanové návazce, které jsou ještě lepší, ale také dražší.

Někde ve štičí tlamě je pohřbený pop, struna je ale netknutá, i když se se štičím chrupem musela potkat

 

Splétané ocelové lanko je po zdolání dvou ryb na odpis...

 

 

 

8) Návazce na trofejní ryby

Možná máte nějaký Velký štičí sen. Předpokládám, že dostatečně velký – nebuďme troškaři a řekněme, že tak metr dvacet. Taková ryba je už soupeř z trochu jinšího těsta než běžné zubatice mezi 50 – 80 cm, na které většina vláčkařů dimenzuje svůj cajk. A pokud se takovéhle těleso rozpohybuje, jsou nároky na každou součást výbavy hodně vysoké. Tím víc, čím omezenější je prostor, v němž musíte takovou rybu zdolat.

O lankách to pak platí dvojnásob, protože kromě mechanické námahy mohou přijít do přímého kontaktu se štičími zuby.

A tady si dovolím jedno upozornění – během boje s velkou rybou může dojít k přetržení lanka bez ohledu na jeho materiál a dokonce u slabších průměrů k jeho „překousnutí“, i když se jedná o kovové lanko. Nějaký pětikilový wolfram nebo i ocelový návazec přejede po zubech zmítající se ryby tam a zpátky, praskne pár drátků (možná při tom uletí špičky několika zubů) a při dalším výpadu zdolávaného krokodýla povolí celý návazec.

Dovolím si tady zapřisáhlým milovníkům oceli drze tvrdit do očí, že z tohoto pohledu je lepší šedesátiliberní Hardmono než nějaké Microwire na 6 kg. Ono se totiž při tom všeobecném zatracování monofilních návazců zapomíná na jejich průměr a oblíbené motorkářské rčení, že „objem ničím nenahradíš“.

Ale lepší než oboje je kvalitní ocelové lanko s nosností 15 – 20 kg a navíc dostatečně dlouhé.

Budeme-li řešit délku návazce na trofejní ryby, pak se mi celkem líbí teorie, že aby lanko nabízelo téměř stoprocentní jistotu ve většině situací, které mohou nastat, mělo by být dlouhé jako hlava štiky plus jedna otočka kolem trupu. Je to proto, že šiky se během boje pěkně válejí a občas si obtočí lanko kolem těla. Velký kus na to bude mít daleko víc času i prostoru než nějaká padesátka a hlavně další šanci chytit ho na přívlač už nejspíš nedostanete.

Vyjádříme-li délku lanka na top ryby centimetrech, bude to někde kolem 80 – 100 cm. Takováto lanka v podstatě nikde nekoupíte a budete si je muset vyrobit. A pokud je budete dělat, nezapomeňte na kvalitní a odolné karabinky. Velké nástrahy často zafungují jako páka a za pomoci rotujícího štičího těla pak dochází i k deformaci karabinek dimenzovaných na nějakých 20 – 25 kg v obyčejném tahu.

 

 

Celý článek vypadá dost složitě, ale v reálu je jen o tom, že při volbě nebo výrobě lanek se vyplatí přemýšlet a nevyrábět nebo nekupovat slepě jeden standardní typ návazce. Délka, nosnost i materiál návazce by měly zohledňovat velikost a typ nástrahy, očekávané rozměry úlovku a třeba i podmínky v lovišti. U lanek se o tomto nikdy moc nepsalo, i když hodně dobrých vláčkařů si skutečně nestandardní lanka vyrábí. Můžete to dělat také, nic na tom není. Prostě si nakoupíte několik materiálů a část speciálních návazců si vyrobíte sami s tím, že při jejich výrobě přihlédnete  k tomu, co od nich budete požadovat.

To je pro dnešek všechno. Vzhledem k rozsáhlosti textu jsem ho rozdělil na dvě části. Druhou, věnovanou konkrétním materiálům a postupům výroby lanek najdete na tomto místě zhruba za měsíc – tak abyste v případě, že se vážně necháte ovlivnit tak nedůvěryhodnou osobou jako jsem já, stihli ještě před zahájením lovu dravců dozbrojit.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey