Vláčkaři mají oproti jiným skupinám rybářů možná nejrychlejší rotaci náčiní. Nástrahy se trhají, vlasce i šňůry je nutno každou chvíli měnit, navijáky se také celkem rychle opotřebovávají a vzhledem k tomu, že vláčka je silně pocitová záležitost, hodně jejích vyznavačů dost rychle obměňuje i pruty. Skoro před každou sezónou se proto většina vláčkařů zamýšlí nad tím, co bude házet do vody, na čem to bude tahat i jakou kličkou bude točit.

Výstava je místem, kde je možné vidět spoustu věcí a učinit všechna tato životně důležitá rozhodnutí.

Já to mám v letošní sezóně jednoduché, budu chytat víceméně s tím samým cajkem, co loni, jen jsem se rozhodl koupit nějaký kratší prut na wobblery s dobrým poměrem cena - výkon. Na obou výstavách jsem proto dost aktivně procházel nabídku prutů a věnoval jsem se jim víc než čemukoli ostatnímu (ono je to i tím, že mám pro vláčecí pruty prostě slabost). Měl jsem v ruce desítky, možná stovky prutů, k těm zajímavým jsem se opakovaně vracel a snad jsem si nějaký přehled nakonec udělal.

 

Moje nejzásadnější dojmy jsou asi tyto:

1) Kvalita výrobků dodávaných na trh se vyrovnává a u kratších prutů jde za velice příznivou cenu koupit velmi slušné kousky, s nimiž se dá bez problémů chytat. Zejména v kategorii cca 240 cm / 10 – 30 g je doslova našlapáno a výrobci tyto pruty zvládají udělat velmi dobře – proto jich také bude v následujícím textu zmíněno několik.

2) Na špici jde vývoj kupředu daleko pomaleji a top pruty jsou velmi drahé, přičemž jim na záda dýchají výrobky z nižších cenových kategorií. Koupit si prut nejvyšší kvality je proto především záležitostí osobní volby založené na pocitech, subjektivních názorech, specifických potřebách či sympatii ke značce.

3) U většiny materiálů (a zejména u těch nižší nebo střední kvality) existuje délka a gramáž, u níž je dosaženo optimálního výsledku. Stojí za to vyzkoušet víc modelů každé řady, často je některý subjektivně povedenější než ostatní.

4) Na světě je spousta výrobců (nebo možná jen distributorů) rybářského náčiní  a není problém objevit zajímavé pruty nesoucí značku, o které jste v životě neslyšeli. Často se jedná o překvapivě kvalitní věci a tady člověk pochopí, proč je tak důležitá reklama. Navíc se od málo známých značek nechá koupit slušný kus cajku za překvapivě nízký peníz.

5) Do našich končin pomalu pronikají baitcastové navijáky (vláčecí multíky) a dá se jich potkat docela dost, i když spíše v nižších cenových relacích. S nimi se sice dovážejí i patřičné pruty, ale jejich nabídka je malá a značně nesourodá. Kdybyste si chtěli z výstavy něco pěkného odnést, dost byste se nahledali, snad kromě segmentu střední přívlače zhruba kolem těch kouzelných parametrů 240 cm / 10 – 30 g. V téhle kategorii je prostě všeho dost.

6) Poslední myšlenku předchozího odstavce ještě jednou zdůrazním – na rozdíl od kratších prutů na střední přívlač je to horší se speciály a pruty na okraji vyráběného spektra. Delikátních prutů na UL vláčku, třímetrových speciálů na gumy, jerkových prutů nebo prutů vhodných na sumcovou přívlač není zas tak moc a vybírá se z nich někdy i obtížně.

 

Takto teoreticky vyzbrojeni se můžeme vrhnout na nabídku prutů, které mě zaujaly. Od začátku jsem vybíral modely zajímavé (samozřejmě pro mě) a přitom málo známé nebo neznámé, protože si myslím, že existenci Speedmasteru od Shimana, Exceleru od  Daiwy nebo třeba Berkley Skeletoru není třeba nějak zásadně vyzdvihovat, zatímco taková značka X-zoga bude pro spoustu lidí novinkou. A tak s ní rovnou začnem.

 

Pruty X-zoga byly k vidění jak v Praze tak v Brně, ale díky jejich pouťovému designu a pozici na našem trhu se nenašlo mnoho těch, kdo by některý z nich vyjmuli ze stojanu a trochu protřepali. I já jsem se o nich dozvěděl až od kamaráda, který mě na ně upozornil.

Značka je to japonská a produkuje hlavně vláčecí pruty na moře. Sladkovodní program stojí tak trochu v jejich stínu. Jako typický produkt jsem vybral tyčku nesoucí označení X-zoga Mastery MA-S 75 mh2 (závěr kódu bych si troufl rozluštit jako „7 stop a 5 palců, medium heavy, dvoudíl – podobně si můžete hrát na chytrého u spousty dalších produktů).

Převedeno do srozumitelné řeči - jedná se o délku 228 cm, přičemž gramáž není uvedena, ale hádal bych něco kolem 10 – 30 g. Je to velmi lehký, rychlý a ostrý prut s relativně kónickým blankem (prostě je dole silnější a plynule se zužuje) a tvrdou, ale citlivou špičkou. Grafit je nezabroušený, takže na povrchu je zřetelná jemná spirála. Charakteristickým znakem tohoto prutu je dělená rukojeť z lisované korkové drti, která je překvapivě těžká, takže strhává těžiště prutu hodně dozadu. Prut nepadá na předek ani omylem a špička je tak velmi ovladatelná, což ocení všichni, kdo si rádi hrají s nástrahami. Pocitově jsou z tohoto důvodu pruty X-zoga velmi specifické a od většiny jiných se dají poznat i poslepu.

Prut má 9 oček Fuji Alconite (pro neznalce – velmi dobrých). Cena není zrovna lidová, na výstavě byla na prutu cenovka s údajem 4 890 Kč, ale není to zas tolik přehnané, protože použité materiály i kvalita zpracování jsou na vysoké úrovni. Jen designér asi kapku ustřelil, protože celý stojan s pruty X-zoga vypadal, jako by ho přivlekli z Matějské pouti.

 

Další zcela novou značkou prutů na našem trhu je japonská Gamakatsu, až dosud známá spíš jako výrobce háčků. Vstupuje k nám pod křídly již zavedené značky SPRO. Pruty Gamakatsu jsou údajně vyráběné v Japonsku a tak se vyznačují nadprůměrnou kvalitou jak po stránce materiálů, tak i zpracování, ale zároveň ne právě malou cenou. Používají hodně kvalitní uhlík, takže mají relativně tenkou stěnu blanku a jsou velmi lehké. Ocenil jsem i povedená sedla navijáků a skutečnost, že tady si designér svoje peníze zasloužil. Ty pruty se mi prostě líbily a nemusely být kvůli tomu zmalované jak barová tanečnice.

Podíváme se na dva z nich – oba jsou zástupci nejvyšších řad, protože u takovéhle značky si nemá cenu vybírat proutek za pár korun, ale něco, do čeho se vaše ruka zamiluje a už to nebude chtít pustit.

Prvním je model Gamakatsu Sfida 82 M (8 stop 2 palce = 250 cm, gramáž 7 – 30 g).

Gramáž sedí a prut sám je velmi povedený – enormně lehký, hodně rychlý a dost tuhý, ale s delší, spíše „béčkovou“ akcí – tedy žádné X-fast. Zatížení blanku se rozdělí na deset oček Fuji Alconite, rukojeť je z celkem slušného korku a sedlo navijáku patří mezi ta hodně povedená. Jedná se o nádherný pocitově dokonalý univerzální proutek. Na naše poměry vysoká cena 6 929 Kč je s ohledem na zemi původu poměrně v relaci (stačí porovnat s cenou dalších produktů "Made in Japan").

 

Druhým „Japoncem“ je Gamakatsu ZEXXER B80 XH. Jedná se o castingový prut (pod multík) s délkou 240 cm a odhozovou hmotností 15 – 80 g. Tento široký rozsah je dán relativně tuhým strmě ujímaným blankem s citlivou špičkou, která je schopna odhodit i lehké nástrahy, ale zároveň dokáže mírným ohybem přenést část zatížení o kousek dál a prut pak odhodí i těžší věci. Akce je špičková a prut mimořádně lehký, tuhý a rychlý. S dokonale tvarovaným sedlem navijáku je pocitově velmi příjemný a doslova mi s ním cukala ruka, jak jsem si představoval práci s nástrahou.

Považoval bych ho za vynikající prut pro lov štik s těžšími wobblery. Nejsem si jist, jestli bych ho mohl doporučit i na sumce. Tam se uplatní pružné vysoce zatížitelné pruty z odolných houževnatých materiálů schopné ohnout se až k rukojeti a nemusí být ani tak drahé. X-fastový prut z vysokomodulárního uhlíku a s relativně tenkou stěnou blanku bych napřed musel vidět v akci. Je ale možné, že bych se pak třeba i divil, oni jsou ti Japonci dost šikovní…

Každopádně pokud se zajímáte o tento sympatický proutek, počítejte, že za něj budou chtít 7 249 Kč, kterýžto údaj vznikl přepočtem kurzu mě neznámé měny a může se tudíž měnit.

 

Dalším prutem, kterých po vlastech českých mnoho nenajdete a je to podle mě škoda, je štikový vláčecí speciál od jinak zejména kaprařské firmy FOX. Celým jménem FOX Special Shad Luc Coppens signature.

Je to klasická klasika – 270 cm délky, odhozovka kolem 40 g (jen to tam napsat – údaj o gramáži chybí), devět dvoupatkových oček (bez jakékoli specifikace, v této cenové hladině pravděpodobně SiC) a pozor – dvě z nich jsou na spodním dílu. Tenhle krok výrazně zlepšuje chování prutu, když už ho jednou ohnete až k rukojeti. Oceňuji.

Blank je poměrně tenký, ale přitom rychlý a živý se spíše špičkovou akcí. Soudě podle těch oček, půjde v souboji s rybou velice slušně ohnout bez obav o jeho zdraví. Design je strohý, žádné barevné výstřednosti.

Sedlo navijáku je poměrně spartánské, ale já mám tahle tenčí plastová sedla, která jsou v podstatě součástí šroubení, docela rád.

Prut se mi líbil a proto o něm píšu – pro mě je to štikový vláčák jak má být. Chtějí za něj 4490 Kč, ale myslím, že je to celkem v relaci. Kdybych takový prut potřeboval, stál by tenhle kousek dost vysoko v seznamu a ty peníze bych za něj i dal.

 

Nevím, jak zdůvodním mezi málo známými pruty přítomnost značky Penn. Mě ale vždycky přišlo, že je tak nějak bytostně spjatá s mořem, o čemž svědčí slogan jednoho mého známého: Všechny pruty Penn jsou na tresky. A tak sem dva ne úplně treskové pruty vložím.

Penn Next Millenium 240 cm / 40 – 90 g. Tenhle prut mě zaujal blankem, který je tenký, pocitově příjemně rychlý a přitom vypadá, že docela hodně snese – například proto, že stěna spodního dílu je dost velkoryse dimenzovaná (lidově řečeno tlustá). Pokud hledáte lehký dobře zvladatelný prut na větší dravce, který má na to se popasovat i s menšími exempláři sumců a rádi byste neplatili za designové výstřelky, jméno značky a podobně, napište si ho do seznamu kandidátů. Za velice rozumných 2 590 Kč dostanete tuhý rychlý blank s výkonným spodkem a spíše „béčkovou“ akcí, 8 dvoupatkových oček FUJI Titanuium Sea Guide a klasicky zpracovanou rukojeť s celkem dobrým korkem.

Prut se dělá i v délce 270 cm, kde má pocitově jiné vlastnosti. Jeví se ještě tvrdší a výkonnější. Možná už je dost těžký, ale rovněž je velice zajímavý.

 

V poslední době se stále častěji setkáváme s cestovními verzemi vláčecích prutů. Je zajímavé, že zatímco muškaři dnes dávají přednost rozdělení blanku na více dílů, vláčkaři většinou tvrdě lpí na dvojdílné klasice. Ale travel verzí postupně přibývá.

Na ukázku tu mám jeden zajímavý dělený proutek. Je jím WFT Penzill 210 cm / 4 -17 g. Dal by se popsat jako tvrdý rychlý prut v pětidílném provedení. Gramáž buď dokonale sedí (prostě 17 g na tom můžete v pohodě odhazovat) nebo by mohla být i mírně vyšší. Prut má zvláštní krátkou rukojeť s masivní bambulí na konci, která prut dokonale vyvažuje a 8 oček Fuji Titanium Sea Guide. Je překvapivě výkonný – rozhodně to není nějaké šidítko na okouny. Hodí se např. i pro vertikální přívlač a nějaká pětikilová štika nebo candát mu nebudou dělat potíže.

Cena 3090 Kč by mohla být s ohledem na kvalitu materiálu i zpracování celkem přiměřená a co je hlavní – tuhle „zbraň“ dovezete prakticky kamkoli i v malém zavazadle.

 

Zajímavé jsou i pruty švédské firmy FLADEN. U nás je známá spíš díky výbavě na moře (hlavně takové ty slušivé žlutomodré oblečky), ale dělá i velice slušné vláčecí pruty. Už jsem se v nich přehraboval loni, ale letos jsem to udělal důkladněji a dva modely se pokusím představit.

Ten těžší z nich nese označení FLADEN MAXIMMUS IM 10 Ultra Feel, má parametry 240 cm / 7-25 g a je zajímavý tím, že používá očka s kovovou vložkou (pravděpodobně nějaká nerezová ocel typu SS304). Oček je deset a jsou jednopatková. Prut má poměrně dlouhou rukojeť a kovové sedlo navijáku. Je těžší, ale dobře vyvážený.

Podle mého názoru se jedná o dobrý „wobblerák“ schopný popasovat se i s většími rybami. Cena 3 200 Kč je celkem přiměřená.

 

Stájový kolega předchozího prutu si nechává říkat FLADEN MAXIMMUS IM 10 Highest Modulus a potěšil by milovníky jemnějšího chytání. Měří 240 cm a měl by zvládat nástrahy od 2 do 16 g. Je tenký, lehký a rychlý, ale disponuje spíše zdolávací „béčkovou“ akcí. Ačkoli je to proutek celkem univerzální povahy, nejvíc asi jeho přednosti vyniknou při lovu na gumy. Delší akce a 8 oček Fuji Alconite dovolují použít i tenké pletené šňůry a pak se může tento proutek stát vynikající pomůckou například pro lov okounů z lodi na větších hloubkách.

Kvalita blanku je výrazně nadprůměrná a celková výbava i zpracování prutu rovněž. Jestli cena 4992 Kč odpovídá kvalitě, to nejlíp posoudí ten, kdo si ho osobně vyzkoušel.

 

Další značkou, která se ještě nestačila v naší zemi masově rozšířit, je Robinson. U produktů této firmy bývá zajímavý hlavně poměr cena – výkon, ale některé jejich výrobky snesou i přísnější měřítka kvality.

Detailně jsem vyzkoušel dva jejich pruty. Prvním z nich byl Cortez  Seatrout, který není použitelný jen pro lov mořských pstruhů, jak má uvedeno v názvu, ale v našich podmínkách je s parametry 270 cm / 15 – 40 g především dobrým a univerzálním štikovým prutem. Blank je rychlý, poměrně tenký, ale se silnější stěnou (což je mírně cítit na váze). Akce je špičkovější, ale za ryze špičkovou bych ji neoznačil. Kus prutu přece jen pracuje, takže označení jako A-B nebo Fast by mohla odpovídat.

Rukojeť je dělená s poměrně dobrou ergonomií, očka jsou neznačková SiC a je jich 9. Výkonově je na tom prut dost dobře a budí dojem, že by si mohl poradit i s opravdu velkou rybou. Za cenu 2840 Kč se jedná o dost muziky za rozumné peníze.

 

Druhým Robinsonem je velice povedená chvějivka Robinson Diaflex Perch. Dlouhou dobu jsem si pohrával s modelem v délce 215 cm a s gramáží 1 – 8 g. Je to velmi rychlý, lehký a pocitově příjemný prut z nejvyšší firemní řady. Má jednopatková očka Fuji Alconite – 4 na vlepené špici a dalších 5 na blanku.

Akce je delší, „béčková“, ale prut je opravdu velmi rychlý, takže při práci s nástrahou se nebude nijak přehnaně poddávat pohybům ruky majitele. K dobrému pocitu přispívá i skvělé vyvážení. Klidně ho prohlásím za jednu z nejlepších chvějivek na našem trhu.

 

A následují další pruty nejčastěji nabízené délky 240 cm. Oba jsou od firmy Mivardi. Ta je známá svou agresivní cenovou politikou a snahou dosahovat co nejlepšího poměru cena – výkon. V případě řady AVANTGARDE SPIN se jí ale povedlo dostat na náš trh pruty, které už zaujmou i nejednoho vláčkaře s letitější praxí. Zmíněná řada zahrnuje pruty s tuhým rychlým a poměrně kónickým blankem, které se hodí spíš k lovu na tvrdé vláčecí nástrahy. Prut s parametry 240 cm / 5 – 28 g je jejím typickým zástupcem. Je rychlý, se špičkovou akcí, blank má poměrně silnou stěnu a přestože je díky tomu těžší, je dobře vyvážený a pocit z držení prutu je pohodový. Devět jednopatkových oček z blíže nespecifikované keramiky (oxid zirkonia nebo titanu?) je víc než dost a je radost vidět takto „oočkovaný“ blank i v této cenové kategorii.

Výkonově je na tom prut velice dobře, v tomto konkrétním případě se dokonce jeho gramáž  jeví jako naddimenzovaná. Klidně by se mohl srovnávat s pruty do 35 – 40 g, i když bez skutečného vyzkoušení u vody lze brát toto tvrzení spíš za vyjádření pocitů než za reálný fakt.

Prut se v reálu prodává za 1665 Kč, na výstavě byl zlevněn. Troufám si tvrdit, že poměr cena – výkon je tu skutečně solidní, zvlášť pokud ho někdo koupil za výstavní cenu 1200 Kč.

 

Pro srovnání jsem sem zařadil i o něco starší prut Mivardi Genesis Spining 240 ML – 240 cm / 10 – 30 g. Papírově by měl být tento prut s blankem z grafitu IM 10 velmi podobný předchozímu, ale není. Gramáž je tu spíše podceněna a tento pocit navíc umocňuje jemnější špička. Zatímco Avantgarde je ostrý prut vhodný spíš na wobblery, tady je špička vnímavější, snadno ji i rozkmitáte a akce je celkově delší, takže bych dal přednost použití prutu řady Genesis na lov s gumami.

Dalším rozdílem je počet oček – Genesis jich má jen 7, ale s větším průměrem. Materiál vložek je nějaká keramika, kterou opět nedokážu specifikovat. Prodejci (teď to myslím obecně, ne přímo Mivardi) často i u levných prutů uvádějí SiC, ale cena sady kvalitních SiC oček převyšuje cenu takovéhoto prutu.

Ve větších délkách začínají být pruty Genesis „lenivejší“ a prodlužuje se jim akce, což je pro levnější materiál typické. Za cenu 1 720 Kč (na výstavě dočasně 1 200 Kč) není Genesis špatnou koupí, ale osobně bych dal v nabídce Mivardi přednost modelu Avantgarde.

 

Psal jsem, že jsem si chtěl na některé z výstav koupit krátký wobblerový prut. A nakonec koupil. Žádné Shimano, Daiwu, St. Croix nebo Dragon, ale naprosto neznámý Grauvell Teknos Gold Spin 732 ML. Tuhý ostrý prut s délkou 220 cm a gramáží 10 – 35 g.  Blank je dost silnostěnný, takže delší kousky této řady začínají mít trochu potíže s váhou, ale v této délce je to pocitově velmi dobrý prut hustě pokrytý devíti jednopatkovými očky (neznačková keramika), slušně vyvážený a s tenkým sedlem navijáku (to mi vyhovuje) ze speciálního plastu na dotek připomínajícího gumu. Podobný jsem zatím viděl jen u jedné velmi drahé Daiwy, ale plast je jen plast a technologie se dnes šíří rychle.

Akce prutu není ryze špičková, ale dík tuhosti blanku udělá nástraha přesně to, co jí prutem poručíte.

Vzhledem k cenové relaci se s korkem nikdo neobtěžoval a dělená rukojeť je na patřičných místech pokryta černou mechovkou. Nebýt pouťově se tvářících a v reálu zcela zbytečných zlatavých doplňků, neměl bych tomuto prutu co vytknout. Ale za cenu 1 050 Kč (asi se jedná jen o výstavní cenu) překousnu i to.

V nabídce firmy jsou i podobné pruty s materiálově o něco lepšími blanky a očky Fuji Alconite. Bohužel neměli správnou délku a gramáž, jinak bych si rád připlatil.

 

Mám určité sympatie k prutům značky Savage Gear, i když jsem nikdy žádný nevlastnil. Osobně tuhle málo známou značku považuji za kvalitního výrobce vláčecích prutů (nebo nástrah) a na každém veletrhu se v její expozici dá najít prut, který nabízí poměrně dost za relativně malý peníz. Letos by se o tento titul mohl ucházet Savage Gear Pro Jig a Spin 240 cm / 5 – 20g.

Gramáž je u něj dost nadhodnocená, osobně bych to viděl tak do 14 g. Jinak je to ale svižný živý proutek s delší B akcí, který by se dal použít jako univerzální prut na lehkou vláčku. Vzhledem ke kvalitě materiálu a 9 očkům od Fuji (zřejmě Alconite) byla akční výstavní cena 1490 Kč velmi příznivá.

 

Je překvapivé, že řadu zajímavých vláčecích prutů najdete na stáncích kaprařských firem. Proutek SONIK SK 4 210 cm / 3 – 10 g jsem objevil ve stojanu na stánku firmy LK Baits.

Je to docela povedený univerzální prut na lehkou přívlač s poměrně nestandardním provedením. Rukojeť je plastová a všech 9 oček má kovové výplně. Proutek má delší akci, není nějak extrémně rychlý, ale řada lidí by jeho vlastnosti dokázala ocenit. I když, po pravdě řečeno, věděl bych i o lepších. Cena tohoto modelu je 2100 Kč.

 

A aby milovníci lehké přívlače nebyli ošizeni, představím jim ještě zelenkavý Trabucco Capture Green Creek. Prut podobný předchozímu a to jak parametry (210 cm / 3 – 12 g), tak i použitím coby univerzální proutek na lehkou vláčku.

Blank je tenký a rychlý s poněkud delší akcí, nese 8 jednopatkových oček vyložených neznačkovou keramikou a sedlo navijáku je vylepšeno kusem leštěného dřeva.

Cena je celkem příznivá, 1490 Kč není až tak moc. Problém je, že podobných prutů se dnes prodává celá řada.

 

Samozřejmě jsem vyzkoušel celou řadu dalších prutů, levných i drahých. Mohl bych tu prezentovat např. nové řady Sportexu (Styx) nebo Dragonu (HM72), připomenout kvality špičkových řad Shimana, Daiwy nebo St. Croix. Sám mám pro tyhle značky slabost. Ale tyhle pruty návštěvníci výstav obvykle nepřehlédli a já chtěl dát prostor těm málo známým, kolem kterých procházely zástupy lidí prakticky bez povšimnutí.

Zajímavou značkou je i Jackson (ne Jaxon), který měl letos rovněž výstavní premiéru a v tomto seznamu zajímavostí se rozhodně objevit měl (omlouvám se, ve výstavním frkotu jsem na něj zapomněl). Ale nedá se čekat, že by podobný seznam byl úplný, všeobjímající a spravedlivě sestavený. Vždycky to bude nějaký osobní pohled autora daný jeho úhlem pohledu i tím, co fyzicky stačil oběhat.

 

Pojďme se teď podívat na zbytek vláčecího náčiní. Pokud jde o navijáky, převládaly běžně známé modely. U Shimana by mohly potěšit „Céčkové“ verze Technia a Exage, zas o kousek lepší než jejich předchůdci, Daiwa má nové verze Excelerů, objevily se inovované Ryobi Zauber a Arctica, ale hlavní masa navijáků má jeden problém – krom pár mašinek vyčnívajících z davu jsou si všechny ty kolovrátky hrozně podobné. Aby taky ne, když je v reálu dělá pár firem… Navíc na výstavě chodí celkem dobře i poměrně levné a málo známé modely a posuzovat jejich kvality na základě pouhého zatočení, to se mi nechce.

Z relativně nových a málo známých navijáků mě oslovily dva smekací kolovrátky. Zjistil jsem, že Abu Revo už nejsou jen multiplikátory, ale existují i smekací navijáky toho jména (celým názvem Revo Neos), které jsou hodny vláčkařova zájmu.

 

Asi úplně nejvíc mě ale zaujal naviják Penn Battle, který je novinkou pro rok 2011. Netvrdím, že je nejlepší nebo hodný zvláštní zmínky. Prostě jsem jen tak kolem něj šel a padl mi do oka. Na to konto jsem s ním i zatočil a on mi padl i do ruky. Raději jsem se proto od něj vzdálil, protože racionální část mého já začala té méně iracionální tvrdě připomínat, že opravdu nemusím mít doma všechno. A co o tom kolovrátku říct? Celokovové tělo, dvě kovové cívky, hladký chod bez vůlí, 6 kuličkových a 1 válečkové ložisko, slušná brzda a atraktivní vzhled – prostě naviják, který bych mohl bez mrknutí oka vlastnit.

Nejzajímavější velikost 3000 má převod 6,2 : 1, což bych nemusel, ale jinak se mi fakt líbil a zejména mě potěšila jedna vychytávka, která je poměrně nová a málo rozšířená, i když tento naviják není jediný, na němž byla použita. Jde o drsný gumový prstenec na cívce, který by měl spolehlivě bránit protáčení návinu. Kdo chytá s pletenkou, určitě ví, že je ji třeba buď podvinout vlascem nebo přilepit k cívce pomocí nějaké lepicí pásky, protože při pouhém navinutí se bude návin na holém kovu protáčet. No a tenhle fígl by mohl být dalším z možných řešení jak tomuto problému zabránit.

Zajímavá je i cena – 100 USD v Americe, 100 Euro v Německu a 3500 Kč na výstavě v Brně.

 

 

V oblasti vlasců a šňůr je situace poměrně klidná. Objevilo se sice několik nových pletenek (nejvíc se asi zviditelnila nová šňůra od Strike Pro – na FF se účastnila soutěže novinek), ale největší hráči na trhu tentokrát žádné velké eso nevybalili. Z nabídky firem, které nebyly na veletrhu k vidění, bych ale upozornil na existenci vynikajících šňůr Daiwa Tournament a Daiwa Shinobi nebo na zajímavou nabídku mnoha pletenek nabízených firmou Dragon. Dragon šňůry nevyrábí, ale některé věci, které se mu podařilo dovézt na evropský trh zejména z Japonska dokázaly vzbudit můj zájem.

Pokud jde o vlasce, na veletrhu si o kvalitě návinů na stovkách pestře potištěných cívek žádný přehled neuděláte. Mám ale dojem, že firmy dodávající na trh rybářské náčiní si při výběru materiálů od výrobců umělých vláken dávají poslední dobou docela záležet a velká část nabízených vlasců je dnes docela slušná, i když údaje na etiketách je nutno brát s rezervou. Kdybych měl jmenovat alespoň jeden produkt, na který jsem v poslední době slyšel nejvíc chvály, byl by to vlasec Daiwa Shinobi.

 

Pokud jde o nástrahy, tam je třeba vrhat na trh stále nové a nové modely a vzory, aby vláčkaři museli sáhnout do kapsy třeba už jen z pouhé zvědavosti. A tak je novinek mraky a občas se objevují i různá nová technická řešení nebo se křísí věci již málo zapomenuté. Na výstavách asi nejvíc zviditelnily mikroplandavky Jig Svenson – poměrně originální kombinace tungstenové hlavičky, blýskavého plíšku a gumové nástrahy navlečené na háčku.

 

Pokud jde o „větší“ nástrahy, pak v oblasti wobblerů a jerků dnes frčí vícedíly s realistickým chodem. Nabízí je celá řada firem, přičemž asi nejpovedenější je hypperrealistický Izumi Shad Alive dodávaný ve velikostech od 5 do 14,5 cm (tedy od lehké vláčky až po solidní jerk)  a ve třech stupních potápivosti. Už jen za to si výrobce zasluhuje uznání.

 

Podobné nástrahy už delší dobu dodávají i firmy SPRO, Savage Gear, Strike Pro a další.

 

Vzhledem ke složité stavbě to nejsou nástrahy právě levné, ale víra, že jejich neokoukanost přinese majitelům alespoň na čas výrazně vyšší úspěšnost při lovu, vede k tomu, že se prodávají víc než dobře. V současnosti hlavně Izumi – ono málo naplat, povedlo se a dneska se na Internetu hned všechno rozkecá… :-)

 

Poprvé v historii výstav bylo možné si zaházet u pořádného bazénu. Sortiment nástrah, které se nabízely k vyzkoušení, byl sice značně omezen, ale aspoň něco si člověk mohl vyzkoušet. Mě docela padla do ruky Rapala Clackin Minnow. Je to nástraha, s níž se dá docela dobře pracovat, drží se ve zvolené hloubce a její pohyb vypadá fakt pěkně.

 

Nepřeberná je nabídka gum, přičemž není v silách jednotlivce odzkoušet vše, co trh nabízí. Krásné, u nás neokoukané, ale bohužel ne právě levné gumy jsem viděl na stánku nabízejícím výrobky firmy Jackson. Protože je ale pro mě ripper spotřební nástrahou, koupil jsem si nakonec raději několik kousků od Tenki Lures, které měly mnohem omezenější barevnou škálu, ale vypadaly velmi slušně a hlavně stály pětinu. Za tu cenu jsou ale z měkčího materiálu a také si všimněte úhlu usazení ocasní plošky. Oba vyobrazené rippery budou v reálu hodně rozdílné.

 

Když už jsme u těch cen - nikdy mě nenapadlo, že budu kupovat twistery za korunu kousek – a ejhle, v balení twisterů Ichthys lze objevit až 20 kousků za 20 Kč. Na první pohled vypadají docela normálně, takže se už těším, jak budu nějakou tu chvilku trhat levně...

 

Okomentovat kvalitu jednotlivých typů nástrah z měkčených plastů je nad moje síly. Nových gum, které už jen svým tvarem lákají k vyzkoušení, je na trhu mraky. Často se dají oživovat nejrůznějšími nestandardními způsoby a jejich užitnou hodnotu si musí stanovit každý rybář sám. Loni jsem například objevil způsob jak velmi efektivně chytat s gumami, které někteří kolegové nechtěli ani zadarmo a na videích jsem zase měl možnost okouknout způsoby nastražení a prezentace, které by mě pro změnu v životě nenapadly. Ale tudy někudy vede cesta – hledat sám a učit se od druhých jak jen to jde.

 

A to je docela pěkná věta, kterou by se dal celý článek uzavřít. Cajk je jen cajk. Do jisté míry ho potřebujeme, abychom mohli ryby chytat, trochu je nutný i k tomu, abychom si mohli udělat radost z krásných věcí, které nám říkají „pane“. Ale ryby se na náčiní zdaleka tolik neohlížejí. Proto doporučuji to s tím mudrováním nad výběrem cajku nepřehánět. Jsou ho všude hromady a v Číně už se balí do kontejnerů další. Škoda, že se nedá říct něco podobně optimistického i o rybách…

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey