Míla věděl o zapadlém, asi desetihektarovém rybníku poblíž města, kde bydlel. Byl tam uloven kapr o váze 23 kg a o boilie tam prý kapři ještě ani neslyšeli. Bylo rozhodnuto.
Vše jsme plánovali s puntičkářskou přesností téměř půl roku. Nakoupili jsme každý několik kg boilie od renomovaných firem a Míla uvařil ještě nějaké svoje tutovky. Termín jsme naplánovali tak, aby už bylo dostatečně teplo, kapři už byli vytření a snad aby nepršelo (což nesnáším), tedy na týden v červenci.
Konečně jsme se dočkali. Míla už týden prokrmoval lovné místo vařenou kukuřicí s řepkou. Vydržel nenahodit, aby místní velikáni získali k místu důvěru a abychom je o to snáz ulovili.
Já se konečně vydal na 300 km dlouhou cestu s plně naloženým autem. Po příjezdu jsem byl revírem nadšen. Vyndal jsem člun, sonar a hurá na vodu. Vybrané místo se mi líbilo. Hloubka vody byla kolem dvou metrů a ukazovala se zde spousta ryb. Umístili jsme H bójku a pečlivě zakrmili. Na každý prut jsme dali jinou příchuť. Měli jsme sladké, masové, ovocné i ptačí zob.
Věřili jsme, že na takovýhle okamžik dlouho čekat nebudem
Konečně jsme se zabydleli a usedli do křesílek. Kolem 19 h zmizeli krmítkáři a nastal úplný klid. Nádhera. Ve 20.30 h se vedle nás neslyšně zjevil stařík s igelitkou, dvěma teleskopy a batůžkem přes rameno. Pozdravil a užasle hleděl na naši výbavu. Stojany, signalizátory ani bivaky asi nikdy neviděl. Pochválil nám náčiní a odešel do nedaleké zátoky na „své“ místo. Prý chodí vždycky až po zprávách, když už je u vody klid.
Udělali jsme si kafíčko a vychutnávali okolní přírodu. Asi za hodinu se najednou vedle nás zjevil stařík a z igelitové tašky mu trčely dva obrovské kapří ocasy. Teď spadla čelist nám. Popřál nám úspěch a šoural se domů.
O půlnoci jsme to sbalili, ale ve čtyři ráno už naše olova znovu ,,svištěla“ vzduchem. Kolem osmé hodiny ranní jsme zakrmili a shodli se, že druhou dávku dáme kolem šesté večer. Počasí bylo krásné, snad až moc. Den rychle utekl, krmítkáři se vraceli s prázdnou domů a my byli také stále bez záběru.
„Kapři si musí na boilie zvyknout,“ utěšovali jsme se.
Ve 20.30 h se zase objevil stařík. Choval se velice slušně a zase šel na své místo. Během půlhodinky šel zpátky a vlekl téměř metrového amura. Upřímně jsme mu pogratulovali. Tak tu přeci jen nějací mackové jsou.
Ryby byly vidět, ale většinou ve sloupci nebo pod hladinou. Ukazovaly se i kolem nakrmeného místa, takže jsme se nehodlali přestěhovat a rozhodli se zůstat zde až do konce výpravy. Dny jsme si krátili čtením rybářských časopisů, kde se autoři kaprařských článků chlubili, jak pár hodin po nahození tahali desetikilové kapry.
O takovémhle mackovi jsme tenkrát jen snili...
Tropické dny rychle uběhly a my byli stále bez záběru. Poslední večer se zase objevil dědeček. Ptal se jak to jde, ale odpověd si přečetl v našich tvářích. ,,Kluci, jestli chcete, pojdte se mnou.“ řekl.
Vytáhli jsme pruty a šli za ním. Po příchodu na místo děda položil věci na zem, otevřel igelitku po okraj naplněnou pečivem a celý obsah naházel tak deset metrů před sebe. Z batůžku následně vyndal rohlík a rozdělil ho na tři kusy. Pak nám ukázal svoji zázračnou montáž.
Na vlasci měl 30 g olůvko, pak zátku ze šampaňského, obratlík a 50 cm návazec zakončený háčkem 2/0.
Hák třikrát protáhnul rohlíkem, který byl dva dny starý. Pak se rozhlédl po hladině. Rybičky tam mezitím útočily na pečivo a tlačily ho ke břehu. Děda odhadnul, kudy asi kousky poplavou a tam nahodil. Zavěsil policajty a vyprávěl. Korkový špunt napomáhá vyplavání nástrahy na hladinu. Pečivo i se špuntem po nahození zůstává plavat na hladině a trojím protažením se výdrž nástrahy na háčku výrazně prodlužuje. Pak už nezbývá než čekat na záběr.
Než to dovyprávěl, udělal se u nastraženého rohlíku, který byl blíž ke břehu, vír, rohlík zmizel, policajt bouchnul do prutu a ten se sunul do vody. Následoval zásek a po krásném boji byl na břehu amur 75 cm. Shodně jsme se podívali na hodinky. Bylo 21 hodin. Děda zabalil a šel domů…
Pokud plánujete v blízké době nějakou větší oslavu, tak určitě kupte i šampaňské a potom si uložte špunt do batohu. Třeba i vám v létě, když nebude nic brát, přinese štěstí montáž kouzelného dědečka.
Text i foto: Marek - svery
superweb> Ahoj zkus udělat návazec z fluokarbonu. Je tuhý a nezamotává se.
kety.vydra> jo tak dneska sem to zkousel a tak 1 ze 2 pripadu se to zamotavalo. Ale pak nevyplave bublina, takze to clovek pozna, rovnou stahne a hodi znova a aspon nesedim jak de*il s nahozenym a zamotanym navazcem.
Jeste mam par napadu jak to „vytunit“. Jeden z nich souvisi se zavazeci lodickou :) Dam vedet co se osvedcilo.
To já znám něco podobného. Před asi 25 léty, kdy jsem znova začínal chytat se svým synem v jičínském okrese, k jenomu rybníku ráno jezdil děda na starém vrzajícim kole. Nejezdil každý den, ale jezdil nepravidelně. Měl starý bambusák pepřák s vlascem, který když navazoval háček, nesměl moc utahovat, poněvadž praskal. Vždy si přinesl v kusu hadru divnou hroudu těsta, které dával na háček a také s ním zakrmil. Vždy měl záběr a odnášel si kapříka. Kolem rybníka bylo celé léto hafo rabářů s moderním vybavením, kteří seděli jen u vody bez záběru. A když slyšeli vrzání kola, hnali se k vodě. Byli tací co mu sedli na jeho místo s přesvědčením, že konečně nachytají. Ale ouha. Děda si sedl jinam a opět oproti ostatním nachytal.
Můj dojem je ten, že nezáleží na vybavení, ale kdo umí, ten holt umí i když je to děda.
Takto chytavam na jar aj ja, sem tam aj cez leto, a uspesnost je dobra. Samozrejme rybari v okoli sa vzdy cuduju, ako je mozne ze chytam ovela viac ryb ako oni :)
mckvak8> ............
superweb> Vždycky,když to chci vyzkoušet,tak mám strach,že se to zamotá.No a jelikož jsem smolař,vždycky se to zamotá…a nepomůže ani přibrzdění :-)
Jen škoda zmasenech ryb
A ja myslel jak jsem tuhle montaz(s kulovym plovatkem misto spuntu) predvcirem vymyslel :) Foukalo, takze to bylo bez uspechu. Ale ted tomu verim jeste o neco vic :)