S bratrem chytáme již dlouho a nejvíce nás oslovila kaprařina. ÚN Orlík má z pohledu kapraře i tu výhodu, že v červenci a srpnu se zde může chytat nonstop a to je velké plus této svazovky. Měli jsme naplánovanou čtrnáctidenní výpravu s cílem si pěkně zarybařit a zkusit vytáhnout i něco většího. Byl asi týden do odjezdu a já byl v plných přípravách a samozřejmě nemohl jsem se vůbec dočkat.

Každý rybář mi dá jistě za pravdu, že čím se více blíží den „D“, tak tím více nemůže samým očekáváním ani dospat. Ani já nejsem jiný a moc jsem se těšil.

 

Tři dni před odjezdem už jsem začal krmit. V práci jsem měl nastěhované veškeré rybářské vybavení, vše jsem pečlivě připravoval a nic jsem nechtěl podcenit. Když tam přijel šéf, tak jen povídá: „Ty jsi tady z  toho udělal normálně rybářství.“

Naštěstí je taky rybář, tak to bez větších problémů pochopil.

Jen, co jsem skončil v práci, naskočil jsem do auta a uháněl směr ÚN Orlík. Jel jsem nakrmit milované kapříky, aby si zvykli před samotným lovem na místo a krmení. V minulosti mi někdy trvalo i týden, než kapři najeli, tak jsem věděl, co dělám.

Jsem na místě, odemykám naši pramici a jedu na vytipované místo s hloubkou 10 metrů. Do vybraného prostoru rozhazuji 6 kg kukuřice, 3 kg pšenice, 1 kg řepky a pár hrstí tygřího ořechu, který tady mají kapři opravdu moc rádi. Pak přichází na řadu boilie. To jsem namíchal z boilie KK od Sportcarpu, Ekonomic Sardel od Lukáše Krásy a Multibait Oliheň od Mikbaitsu. Od každého boilie jsem dal dávku po 1 kg. Na místě ukazoval echolot celkem slušné množství ryb, tak jsem spokojeně odjížděl s přáním, aby si kapříci pěkně pošmákli. Domů jsem jel s hřejivým pocitem, že je vše v pořádku.

Stejné množství krmení jsem zavezl i další dva dny a nemohl se dočkat soboty, protože to byl den odjezdu na „kapří dovolenou“.

 

Konečně nastal den odjezdu. Vůbec jsem nemohl dospat. Opravdu jsem se moc těšil. Veškeré rybářské věci bylo třeba naskládat do auta. Bylo toho dost, ale všechno se nakonec vešlo a nezbylo než vyrazit.

Konečně jsem na místě. Napřed je třeba všechno vyložit z auta a vyskládat do chatky. Prvních pár dní je na mě postarat se o krmení a vše, co k tomu patří, protože bratr má ještě pracovní povinnosti a přijede se ke mně připojit až v půlce příštího týdne. Mě to baví - když jde o krmení, tak mi vůbec nevadí, že je to jen na mě. Oproti původnímu množství ale začínám krmit o poloviční dávkou, ale dvakrát denně a to vždy ráno v šest a večer v šest. Kapři se mohou naučit na tuto dobu a budou vědět, že krmení se objeví a to je důvod, aby navštívili vnadicí místo.

Vyrážím na loď a instaluji echolot, abych se podíval, jestli se na místě něco děje. Zakrmuji a sem tam se na obrazovce ukáže nějaká ryba. Už mě to láká jít si nahodit, ale rozhodl jsem se, že kapříkům nechám ještě klid. Potřebují si navyknout na krmení a tak počkám s lovem až na zítřejší večer.

Další den ráno vstávám v půl šesté, abych připravil další dávku k zakrmení. Vše poctivě rozházím do Orlíku a vrácím se dospat.

 

Po obědě se už musím vrhnout na samotnou přípravu udic a rozhoduji se, jakou zvolím nástrahu. Na navijáku mám 600 metrů vlasce XL Strong od americké firmy Sufix. Tento vlasec používám v barvě burgundy (červenofialová) o průměru 0,33 mm. Mohu se na něj plně spolehnout, ještě mě nikdy nezklamal. Na vlasec připojuji jeden metr dlouhou olověnku s vrtulníkem od LK baits. Návazec vyrábím buď Stealth Skin od Sufixe nebo Kameleon od té samé firmy a to o nosnosti 25 lb.  Na návazce upevňuji háčky Ashima super heavy carp o velikosti 4, které k plné spokojenosti používám již delší dobu. Kromě nich jsem se rozhodl vyzkoušet i háčky Korda Wide Gape B, také o velikosti 4.

Konečně mám vše navázáno a teď ještě co na háček. Na jednu udici nakonec upevňuji KK boilie velikosti 24 mm společně s plovoucím Activ Maple 8. Na druhou Sardel velikosti 20 mm a k tomu plovoucí CC Moore Odyssey xxx. Na Orlíku se nám velice osvědčil panáček a ryby na něj berou opravdu spolehlivě. Blíží se večer a já jdu kolem šesté opět nakrmit, aby kapříci nebyli náhodou hlady. Vracím se zpátky do chatky a připravuji si všechny potřebné věci na noční lov. Chytat v noci je opravdu zážitek a člověk si v přírodě opravdu moc odpočine. Před tím, než začne tma, je ale důležité si všechny pomůcky nějak uspořádat, aby při záběru nemusel rybář vše potřebné pro vylovení kapra hledat.

 

Konečně mám všechen cajk u vody a chystám se zavést udice. Na vzdálenost bych určitě dohodil i ze břehu, ale radši montáže zavezu, protože to není moc dobrý pocit, po dlouhé noci ráno vytáhnout udici zamotanou. Takhle mám jistotu, že je vše v pořádku na místě. Hotovo, nezbývá než čekat na vytouženou jízdu.

Ještě před západem slunce kontroluji pohledem vodu, jestli jsou kapři v pohotovosti. Sem tam se ryba ukáže, ale jinak se do půlnoci nic neděje. Tedy kromě pár ťukanců. To jsou zřejmě menší ryby, které atakují naše místo jako první. O půlnoci si zapisuji do povolenky nový den a chystám se po náročném dnu taky trochu spát. Probouzím se kolem půl páté a nic se nedělo. Naštěstí nepropadám panice, protože moc dobře vím, že kaprům to někdy trvá déle než se na boilie naučí.

V šest ráno opět zakrmuji a kolem půl deváté přerušuji lov a jdu se taky trochu věnovat rodině s tím, že půjdu zase na noc. Tajně doufám, že už by se nějaký kapr mohl objevit v podběráku.

 

Během dne jsem si celkem odpočinul a připravil se na další noc. Na řadě je večerní zakrmení a potom už stěhování nádobíčka zpátky na břeh. Pruty jsou opět na místě a já se těším, že už snad něco přijde a vyruší mě z nočního spánku. Nějak se mi nechce spát a tak poslouchám noční přírodu. Kolem jedné hodiny ráno už konečně usínám. Ze spánku mě probouzí zvuk mého hlásiče. Zdálo se mi, že jsem spal jen chvilku a přitom už je půl třetí ráno. Kapr si krásně bere z navijáku. Chvilku mi trvá než se vyhrabu ze spacáku, ale už konečně můžu kapra zdolávat. Po chvíli si konečně navádím kapra do podběráku. Je to krásný šupináč. Ukládám ho na odháčkovaní matraci. Měří 64 cm a váží 4 kg. Polévám ho, ošetřuji a ukládám do prodyšného saku na ranní vyfotografování. Zabral na KK s Activ Maple 8. Boilie je v pořádku, tak podle svých smyslů ve tmě nahazuji a opět ulehávám do spacáku.

Jsem po zdolání ryby natolik vzhůru, že už se mi nechce ani spát a tak sleduji vodu a poslouchám, co se bude dít. Čas utíká pomalu a já se už těším na ráno, které mám na rybách nejraději. Východ slunce je opravdu nádherný. Myslel jsem, že už v noci další záběr nebude a tak mě překvapilo, že se hlásič opět ozývá a tentokrát je to druhý prut. Kapr bojuje pěkně, ale po chvíli jeho tah ochabuje a už se ocitá v mém prostorném podběráku. Na matraci kapra polévám. Měří 66 cm a váží 5 kg. Je to krásně stavěný lysec. Vkládám ho k šupíkovi do saku a už se těším na fotografování.

Je ráno a sestra mě přichází vyfotit. Potom už kapry vracím zpátky do jejich živlu. Není nad to rybě vrátit zpátky život a třeba za rok za dva se s nimi zase setkat.

 

Volám bratrovi a vše mu dopodrobna vysvětluji. Marek se už nemůže dočkat a vzkazuje mi, že mě ve středu doplní.

 

Bohužel, obloha se zatahuje a vypadá to na bouřku. Bivak přiveze až zítra bratr, tak mi nezbývá, ač nerad, vše rychle sbalit a vrátit se do chatky. Vše jsem naštěstí stihl. Po chvíli začíná velmi hustě pršet a blesky lítají všude. Silně mi to připomíná rok 2002, kdy byly povodně. Jediné, co mi zbývá, je čekat a plánovat taktiku na další chytání. Pořád prší a mě už to zneklidňuje, protože bych samozřejmě radši chytal. Zvláště když vím, že kapři už najeli. Naštěstí alespoň přestala bouřka a můžu jít nakrmit.

Beru si nepromokavý plášť a po vyprázdnění lodi od napršené vody přihodím rybám obvyklou dávku dobrot. Pak se vracím zpátky do chatky a jdeme s tátou na pivo. Debatujeme o rybách a sledujeme počasí, ale vyhlídky nejsou moc příjemné. Má pršet celou noc a další příští den. Nezbývá než pokračovat v krmné kampani a čekat, až se počasí umoudří.

Ve středu ráno jdu opět zakrmit a pořád prší. Odpoledne už přijíždí netrpělivý bratr a shodujeme se, že s dalším lovem ještě vyčkáme i vzhledem k tomu, že v přehradě plave velké množství nečistot na hladině kolem břehu. Jsou to klády a pařezy spláchnuté z lesnatých břehů nádrže.

 

Až do pátku udržujeme ryby na krmných dávkách a konečně odpoledne už jsou podmínky k tomu, abychom postavili bivak a zahájili další lov.

Trvá nám skoro celé odpoledne než vše odnosíme k vodě a postavíme bivak a další věci k tomu potřebné. Jedeme společně na lodi nakrmit a bereme si s sebou echolot, abychom zjistili, co se pod vodou děje.

 

Na místě se ukazuje poměrně velký počet ryb a jsou menší i velké. To nás nabudí a už se nemůžeme dočkat až nějakého toho krasavce budeme mít zase na háčku. Pruty jsou vyvezeny a my uleháme do bivaku si trochu odpočinout. V jedenáct v noci se rozjíždí bratrovi prut. Nevypadá to na nic extra většího, ale jsme teď rádi za každý záběr. Je to šupináč a měří 55 cm. Jen rychle jednu fotku a ani ho nevážíme a vracíme zpátky vodě. V noci chytáme každý ještě dva kapry. Bohužel nic většího nepřichází. Jsou to všechno kapříci od 50 do 60 cm a nám vrtá hlavou, jak dostat do podběráku ty větší.

Ráno se rozhodujeme zakrmit pouze boiliesem a vyhnout se tak menším rybám. Také jsem připravil pár kuliček do sladkého a také rybího dipu. Tato metoda mi také přinesla více větších ryb a mohu ji jen doporučit. Přes den se nic neděje a s bratrem debatujeme, jestli není něco špatně. Já myslím, že je to jen otázka času a trochy štěstí. Rybář by si měl taky trochu věřit a hned všechno nevzdávat.

 

Blíží se šest hodin, tedy čas krmení, ale před tím se bratrovi rozjíždí naviják a vypadá to snad na něco většího. Bratr se s kaprem trochu pere, nerad by ztratil první lepší rybu. Po chvíli je kapr na břehu. Jeho míra je 68 cm a váha ukazuje 6,5 kg. Jsme oba spokojeni. Zdá se, že přechod na krmení bez partiklu jen s boilie kuličkami se vyplatil. Nezbývá než tuto strategii krmení zachovat a rozhodli jsme se, že budeme dále krmit kobrou, abychom kapry lodí nerozplašili.

V noci se nám podařilo zdolat ještě kapra 62 cm a 5 kg. Přes den vytahujeme další kapry, ale jsou menší než ti předešlí. Tak si alespoň s chutí zarybaříme a doufáme, že v noci zase přijde něco většího. Noc přináší spoustu záběrů. Já vytahuji dva a bratr čtyři kusy. Nejvýše se dostáváme k hranici 70 cm a přemýšlíme jak se dostat nad ni.

Moc jsme se tedy v noci nevyspali a tak se to snažíme dohnat přes den. Zvyšujeme ráno po domluvě dávku boilies a doufáme ve větší ryby. V půl desáté mám záběr. Trochu padák, ale kapr si už vesele bere vlasec z navijáku. Podle tahu to vypadá konečně na větší rybu. Soustředím se, abych nic nepokazil a dávám si se zdoláváním trochu na čas, až si ze mě bratr dělá srandu, že nestihnu oběd. Po asi 15 minutách už kapra navádím nad podběrák, který už má Marek připravený ve vodě. A už je tam a vypadá pěkně…

Je to šupináč dlouhý 76 cm a 7,5 kg těžký. Máme oba radost a o kapra se přímo královsky staráme. Ještě fotku a můžeme ho opět s citem vrátit do vod Orlíku.

 

Potom nastává přes den klid. Je poměrně velké vedro a tak se kapři nejspíš někde vyhřívají. Večer opět dokrmujeme a připravujeme se na noc.

 

Ještě mě napadla jedna věc, jak by se mohl chytit větší kapr. Zkouším umístit jednu udici úplně mimo lovné místo a to o 50 metrů doleva. Možná se to zdá někomu dost, ale větší kapři rádi krouží dál od lovného místa, nechtějí se účastnit velké hostiny menších ryb a přijíždějí tam až pro zbytky, když je větší klid. Říkám si, že za zkoušku nic nedám.

V noci se opět chytí jen několik kaprů od 60 do 70 cm, ale pevně dál věříme ve větší ryby. Ráno opět zakrmíme kobrou větší množství boilie  a čekáme, co se bude dít. V půl deváté se mi začíná přilepovat swinger k prutu a jen pomalu se rozjíždí. Myslím si, že jde o něco menšího, ale zdání klame. Lehce přisekávám a cítím mohutný tah. To bude něco velkého. Po chvíli však ryba zřejmě zajíždí do vázky, protože s ní nemohu hnout a cítím na vlasci jemné škubání.

Ihned s bratrem vyjíždíme lodí  nad místo, kde ryba uvízla, abychom se pokusili s tím něco udělat. Jsme tam. Zkouším povolit vlasec a pak zase přitáhnout. Ryba tam pořád je. Snaží se udice zbavit. Po nějaké době manipulování s prutem se konečně ryba rozjede na volnou vodu. Je to opravdu velký tah a obrovskou rychlostí. Snažím se dostat rybu ode dna. Ta ale urputně bojuje a nemůžu ji vůbec dostat z koryta přehrady. Myslím si, že jsem v životě neměl na prutu nic většího. Prut do luku (a to nemám žádná párátka) a ne a ne s rybou pohnout. Jen občas trochu přitáhnu, ale ryba si opět po chvilce bere další metry zpátky.

Bohužel pak nastává něco, co nás s bratrem srazí na kolena. Ryba se dokáže uvolnit z háčku a my se vracíme smutně zpátky na břeh. Záběr přišel na prut nahozený 50 m od krmného místa. Nezbývá než to zkusit znovu.

 

Dlouho debatujeme s Markem, co to bylo a jak to mohlo být velké. Zavážím nástrahu tam, kde byla předtím a doufáme, že přijde něco podobného. Přibližně za hodinu přichází opět záběr na prut mimo lovné místo a zdá se, že to bude zase větší ryba. Nechceme nechat s Markem nic náhodě a proto ihned vyrážíme s lodí na vodu. Ryba nějakou dobu bojuje u dna a nechce se vzdát. Pak už její síla ochabuje a asi za 10 minut uvidím krásné zlatavé tělo šupináče. Zaručeně největší kapr výpravy. Máme opravdu radost, když se kapr objevuje v podběráku. Na břehu si vše náležitě vychutnáváme. Je to šupinatá říční forma kapra. Měří 85 cm a váží rovných 10 kg.

 

Vše pečlivě vyfotíme a ošetříme kapra a pouštíme ho zpět do jeho živlu.

 

 

Nastražit boilie alespoň 50 metrů od krmného místa se mi tedy opravdu vyplatilo. Do konce výpravy chyběly dva dny a já se musel s lovem rozloučit kvůli pracovním povinnostem. Bratr ještě setrvává na místě. Později se od něj dozvídám, že si výborně zachytal, ale přes 70 cm se prý už nedostal.

 

Závěrem bych chtěl dodat, že na Orlíku si určitě krásně zachytáte a obzvláště vhodná je strategie dlouhodobého vnadění, neboť kapříci potřebují čas naučit se na boilie. A my se příští léto opět vrátíme, protože víme, že tu jsou i větší kapři a ti nás nenechávají v klidu.

 

Za M.S. Team Carp Live Michal Samohýl - samcarp