Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER

Putování za řeckým pstruhem necteno

17.3.2011 | Muškaření | Pstruh obecný | 9.046 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 6

Putování za řeckým pstruhemMoje cesta začala před dvěma lety, kdy se můj „miláček“ (no ano, samozřejmě manželka) rozhodl jet zase na dovolenou, jenže už ne opět do Chorvatska, ale do úplně jiné země. Začali jsme tedy usilovně hledat zemi, kde strávíme naši příští dovolenou. Nakonec tip padl na Řecko - vlastním autem – a to dopomohlo k našemu pevnému rozhodnutí.

 

Na webu  www.recko-autem.cz jsme nasáli  spoustu informací jak o cestě, tak o samotném Řecku. Hned jsem také začal hledat, kde tam na ryby, protože v každé zemi se dá rybařit a muškařit. Já sám jsem tak trochu univerzální muškař, chytám jak pstruhy, tak i jiné ryby.

Dal jsem se tedy do hledání, ale na Internetu jsem v té době našel jen článek od jednoho Američana, který v Řecku muškařil a také staré stránky z roku 2002 od Němce, jenž strávil pár dní v řeckých horách. Jinak nikde nic nebylo.

Začal jsem proto oslovovat místní cestovní kanceláře působící v destinaci, kam jsem se chystal odjet.  A konečně to přineslo výsledky. Poradili mi -  řeka Pinio nebo Teby v Rabsani. Takže před dvěmi lety jsem se vydal chytat právě na tyto řeky, ale rybu jsem tam "nepotkal". Jak to tam s rybami vypadá, to jsem se dozvěděl až později od svého kamaráda Apostolise Lachanase při mé druhé dovolené v Řecku v létě 2010.

005.jpg

Kamarád Apostolis Lachanas

 

Příprava na novou dovolenou byla stejná jako před dvěmi léty. Hledání řeky a někoho, kdo by věděl, kde se dá v Řecku muškařit. A konečně jsem našel majitele muškařských stránek a ted i kamaráda Apostolise Lachanase, který mi vysvětlil situaci. Můj výběr řeky před dvěmi léty byl špatný. V řekách Pinios a Teby nejsou pstruzi. Jsou tam jen kapři a jiné ryby, které „vyjíždějí“ z moře. Slovo dalo slovo a my se domluvili na naší společné cestě za pstruhy do místních řek. Cestu jsme si naplánovali s tím, že čas upřesníme až po mém příjezdu do Řecka.

Hned první den po našem příjezdu do Řecka jsem oslovil naši pronajímatelku, která je zároveň majitelkou cestovní kanceláře v Řecku a vysvětlil ji svoji situaci. Velice ochotně zatelefonovala mému kamarádovi a domluvila čas i místo, kde se spolu setkáme. Nechal jsem celé jednání na ní, protože moje angličtina není zrovna nejlepší a řečtina…no to už vůbec ne. Paní je výborná a navíc Češka, takže jsem měl dobrého překladatele na domluvu.

Prvotní plán byl, že já dojedu do města Larisa a pak budeme společně pokračovat směrem do hor. Jenže, jak jak už to v životě bývá, přišla změna od mého řeckého přítele Tolise (zkrácená verze jména Apostolis). Jak pracovní, tak i rodinné problémy mu nedovolily dodržet původní dohodu a on musel odjet domů (bydlí blízko místa, kde jsme se chystali chytat) již o jeden den dříve. Já jsem měl přijet podle GPS souřadnic za ním.

Ale abych to neměl tak jednoduché, nastal další menší problém. Zjistil jsem, že navigace GPS ztratila po 150 kilometrech mapu a já se ocitnul v neznámé oblasti… Ouvej. Je jen málo map (jak jsem později zjistil, prakticky jen jedna), kde jsou právě tyto hory propátrané a zmapované. Usilovně jsem hledal tuto klasickou papírovou mapu a nakonec se mé snažení setkalo s úspěchem. Dopátral jsem se k mapě, kde byla zanesena malinkatá vesnička Polythen (blízko místa našeho setkání s Tolisem) a to i s cestou, jak k ní dojet. Takže… vše připraveno a domluveno na neděli. A já si s klidnou hlavou začal užívat nádhernou dovolenou se svými miláčky u moře.

Po šesti slunečných oddychových dnech přišel den D. Večer před odjezdem ještě klasická kontrola mého auta, které jsem měl s sebou a …samozřejmě problém. V Řecku si spousta lidí s dodržováním dopravních předpisů hlavu neláme a tak jsem zjistil, že bohužel se svým autem nevyjedu. Při příjezdu na dovolenou jsem sice zaparkoval auto přesně na místě k tomu určeném, ale nyní, den před odjezdem za svým „snem“  jsem zjistil, že nemám šanci vyjet. Výjezd mi zcela zablokovalo auto se srbskou SPZ.

Zachvátil mě smutek, nervozita i strach, že nakonec neodjedu. Ale nevzdal jsem to. Po dlouhém vyptávání a domlouvání se s lidmi kolem jsem našel majitele auta, které mi zablokovalo výjezd, ten se omluvil a „odplul“ se svým vozidlem zablokovat někoho jiného. Spadl mi kámen ze srdce a raději jsem vyjel přeparkovat na bezpečnější místo, kde nikdo nemůže ohrozit můj ranní odjezd a teprve potom šel s klidnou hlavou spát.

 

Ráno ve 3:15 jsem vstal, vypil si své nezbytné ranní kafíčko a vyrazil směr Larisa, pak na Trikaly- Kalampaka, kde mě ještě vedla GPS navigace, ale dále jsem už musel jen podle klasické mapy. Aniž jsem si to uvědomil, jel jsem v Larise rychlostí 70 km/ hod a ejhle - ve 4 hodiny ráno „byli i tady“ a změřili mě. Říkal jsem si: „Ach jó, špatný začátek…“ ale nakonec to dopadlo dobře. Dostal jsem jen ponaučení v řečtině a pak mě s úsměvem a přáním „dobrého lovu“ místní řecká policie poslala dál.

Uvědomil jsem si, že dobrodružství začíná prakticky už tady. Cesta do Kalamári je dobrá, s dálnicí a rychlostní silnicí, takže jsem těch 150 km ujel za necelé 2 hodiny.  Za Kalampakou jsem odbočoval doleva -  směr Kastania do vesnice  Polythena. Tam začalo něco překrásného. Hory jsou tam vysoké přes 2000 m nad mořem.

015.jpg

 

Dokonce i silnice je snad…no…občas… slušná, ale doporučuji dívat se raději na cestu, ne na krásu kolem!

013.jpg

 

Dost často je silnice zcela propadlá a může se stát, že se sesunete i s kusem „cesty“ do roklin i 700 m hlubokých nebo se setkáte s tím, že cesta je z půlky zasypaná kamením. Co jsem ovšem vůbec neočekával - potkal jsem se v některých zatáčkách s místním dobytkem, ležícím přímo na cestě a úplně ignorujícím auta. Prostě „všechno je mi šumafuk, tady ležím já, kráva…“.

001.jpg

 

Tento dobytek hlídají pouze psi, nikde kolem není žádný člověk. Na zvednutí a poposunutí krav z cesty jste tady jen vy a vaše schopnost domluvit se s „hovězím“.

Při dojezdu do cílového místa, kdy jsem se už opravdu motal po místních cestách a ztrácel naději, že vůbec dorazím tam, kam mám, jsem zastavil na odpočívadle. Byla tady zaparkována dvě auta. Přemýšlel jsem o tom, že se pokusím zeptat na cestu… a ejhle, najednou slyším: „Hi, Honza.“

Koukám… a on to Tolis se svými přáteli muškaři.

Přichází ke mně, následuje přivítaní a menší „oprášení“ angličtiny jak z jeho, tak z mé strany. Přesedám do jejich auta a míříme dolů. Již s většími praktickými zkušenostmi se vyhýbáme kamenům spadlým na silnici, zpomalujeme kvůli koním, kteří nám z  bezprostřední blízkosti začnou přecházet přes silnici a jdou si za lepší trávou …a za další zatáčkou pro změnu potkáváme zase krávy.

016.jpg

 

Po chvíli se otáčíme přes most a rozdělujeme se. U vody jsem zjistil, že řečtí muškaři na řece chytají převážně na suchou mušku. Nymfy nepoužívají a ani streamer nebyl vůbec úspěšný. Poslechl jsem jejich rady a kouknul na mušky, které jsem měl s sebou. A ouvej, zjistil jsem, že nemám takové, jaké bych potřeboval. Doporučené mušky byly velikostí  8 - 10 a některé i na háčcích 6. Jednalo se hlavně o různé druhy chrostíků a jepic velikosti Hoper.

Podíval jsem se pod kameny, voda byla plná šedých a zelených chrostíků. Tak jsem nasadil českou nymfu. Asi po 15 minutách bez záběru jsem ji vyměnil. Začal jsem chytat jenom na suchou mušku a vychutnávat si přírodu kolem sebe. Byla fascinující a překrásná. S Tolisem jsme pokračovali směrem proti proudu, kde byli i naši dva další přátelé.

007.jpg

008.jpg

010.jpg

012.jpg

 

Snažil jsem se ulovit alespoň nějakého místního pstruha. Pstruzi ale reagovali dost špatně. Vždy vyjeli po mušce, ale nedobrali mi ji. Vyměnil jsem všechny mušky a jediné, kdy přicházely záběry, byly chrostíci hnědé nebo šedé barvy. Všechny ostatní ryby ignorovaly. Chytil jsem nakonec dva pstruhy menších velikostí - do 20 cm - nic většího nepřišlo. Všechno mi před vylovením spadlo. Ale já nelitoval, byl jsem spokojen. Stejně jsem neměl v úmyslu si rybu vzít. Byl jsem na dovolené a chtěl prozkoumat možnosti na další roky pro větší a delší „výpravy“ v této destinaci.

006.jpg

 

Po 3 hodinách jsme dorazili pod most, k hluboké tůni mezi skalami, kde jsme se potkali s přáteli. Poseděli jsme, pokecali o místních rybách, muškách a muškaření v Řecku. Pak jsme se rozloučili. Já s Tolisem jsme jeli nahoru proti proudu a kolegové jeli dolů s Jeepem, který měl možnost projet po cestě ještě dál. S běžným osobním autem jsme neměli šanci dostat se tam, kam oni.

009.jpg

 

Přejeli jsme a začali znovu chytat. Po necelých dvou hodinách se ale změnilo počasí, ryby přestaly úplně brát a my s Tolisem jsme ukončili náš „lovecký den“. Nasedli jsme do auta a jeli domů - vlastně k mému autu. Byl jsem pozván Tolisem na jídlo a kafe k němu domů, ale při představě zpáteční cesty jsem se rozhodl pozvání odmítnout. Bylo už 16 hodin, pršelo a byla bouře s větrem – rohodně to nebyly ideální podmínky na projetí 50 km hor, skal a srázů k němu domů a následnou cestu zpět. Rozloučili jsme se s domluvou, že se na jaře vrátím.

011.jpg

 

Na zpáteční cestě jsem v hlavě začal hodnotit uplynulý den strávený na rybách v Řecku.  Přestože jsem nechytil žádnou velkou rybu a dokonce ani žádnou nevytáhl přímo na břeh, skvěle jsem si zamuškařil v nádherné přírodě se svými přáteli. Prostě překrásný den, na který budu ještě dlouho vzpomínat a taky se těšit na další takové, které ještě přijdou.

 

Pravidla rybaření v Řecku

V Řecku se vyskytují dva druhy pstruhů. Původní pstruh obecný, který je světlejší barvy s červenými a černými tečkami a pstruh duhový, který se dostal do řek umělým vysazováním. Pro rybaření v Řecku není potřeba žádná licence. Za jeden den si rybář může ponechat 2 kg ryb, míra pstruha je 20 cm. Na řekách je povolen jen rekreační a sportovní rybolov, ale je zakázáno chytat ryby pro komerční rybolov, tam už je nutná licence. Sezona začíná 15. 2. a končí poslední říjnový den.

004.jpg

 

Těm, kdo nechytají pstruhy, doporučuji místní přehrady, kde se nacházejí velcí sumci a kapři. Nemám to sice zmapované, ale bylo mi to řečeno při rozhovoru. V celém Řecku je kolem dvaceti muškařů, ostatní tam nemuškaří.

Nečekejte ale, že chytnete velké ryby, spíše se jedná o pstruhy menších velikostí. V některých tůních jsou ryby o maximální velikosti 40 cm a to už je v Řecku na řece trofejní ryba.

002.jpg

003.jpg

 

Kolegové mi doporučili tři řeky, na kterých mohu chytat – Acheloos, Aoos a Voidomatis. Přiznám se, že sám teď nevím, na které jsem chytal. Vodítko najdete podle trasy, kterou jsem popsal.

011.jpg

 

 

Cesta autem v Řecku

Je dobré si dávat pozor na místní řidiče, ale nejen na ně. Tolerance alkoholu za volantem je na 1-2 piva, jenomže pro spoustu lidí je to první a poslední:-))

Policie „toleruje“ i menší překročení rychlosti. Řekové „místo blinkrů používají klakson“, neustále troubí, ale nikdy se nedozvíte, kterým směrem vlastně chtějí  jet. A to poslední - pokud se rozhodnete jet do míst, kde jsem byl já, dávejte velký pozor na cestu. Raději zastavte na bezpečném místě a vychutnávejte si přírodu, než abyste se kochali po cestě za volantem. To při nejlepším rozbijete svoje auto.

 

text i foto: Jan Kretek - brčal

www.ubrcala.com

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

5 hodnocení, v průměru 3.8 hvězdičky

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Čtvrtek 17. března 2011 v 16:31@ Fischer

brčal> Nejsem p**era. Před pár lety jsem se vrátil z cesty do Itálie, protože před Klagenfurtem do mne na červené vrazil Slovinec dřímající za volantem. Doma jsem sedl do jiného auta se ženou a se psem a vyrazil na dovolenou do Černé hory. Chtěl jsem vidět Boku Kotorskou. To byla dost dobrodružná cesta… A je to snad 17 let, co jsem se z technických důvodů vydal do Sýrie autem. A pak jsem tam rok šoféroval mezi Araby. To byla jiná káva…

Čtvrtek 17. března 2011 ve 13:05® brčal
brčal

Fischer> nevím osobně jsem se v Srbsku cítil bezpečněji než v EU. Nikdo mě tam na benzínkách ani parkovištích neotravoval jako v EU :-)) Nebudu tě přemlouvat jel jsem to 3× a v pohodě všude uctivost a bezpečnost, ale na b… vždy někde natrefíš hlavně v EU :-))

Čtvrtek 17. března 2011 ve 12:37@ Fischer

brčal> Já se kilometrů nebojím. Trajekty z Itálie frčí v noci a jsou rychlé. Nechce se mi kodrcat po pofidérních cestách plných zlodějů. I vloni jsem byl ve Švédsku autem a bylo to celkem 6000 km.

Čtvrtek 17. března 2011 ve 12:33® klucina

Hezký článek, voda mi připomíná Slovinsko slabší na ryby:-)), zdar, L.

Čtvrtek 17. března 2011 v 11:32® brčal
brčal

Fischer> jo jaro je tam fajn. Jinak moc horko nebylo. Jestli můžu nejel bych přes Itálii. Jel bych přímo Slovensko,Maďar­sko,Srbsko, Makedonie ta cesta je v pohodě tady se to dovíš www.recko-autem.cz

Čtvrtek 17. března 2011 v 10:31@ Fischer

Zajímavé. V létě bych se bál horka, je tam hrozný hic. Ráno to asi jde. Možná by to bylo lepší na jaře. Uvažuji o „jarní cestě“ za památkami a na ryby jsem ani nepomyslel…Uvažuji o cestě trajektem z Itálie.