Blízkost vzdáleného moře je lákavá. Tak dlouho neváháme a po klikaté silničce se dostáváme až k dlouhému, ale řídce obydlenému fjordu.

 

Kdysi Karel Čapek napsal, že země, která má moře, dokáže vidět dál. Moc jsem to tenkrát nepochopil, ale nyní tomu rozumím. Ty vzdálené obzory jsou tím hnacím motorem, který rozvíjí touhu po poznání.

 

Chvíli každý z nás přemýšlí, co tam navázat, aby byl úspěšný. Strategie lovu je však velmi jednoduchá. Čím hloub svou nástrahu dostaneš, tím větší šanci máš na pěkný úlovek!

 

První to pochopila sousední loď, která najela nad hejno tresek. Rybářské cviky s ohnutým prutem přerušované pouze vylovováním ryb jsou snem každého rybáře. A tady se ten sen stává skutečností.

 

Okouník mořský je moc krásná ryba žijící ve velkých hloubkách. Rychlé vytažení z hlubin pro něj bývá často smrtící.

 

Každý další záběr nám přináší překvapení v podobě jiného druhu mořské ryby. Tentokrát uvízla na háčku makrela, malý dravec lovící v hlubinách i ve vodním sloupci. Celý život je v pohybu.

Dobrou strategií je po záběru nechat zaseknutou rybu pod lodí. Celé hejno makrel se tak zdrží v její blízkosti v domnění, že se zde nachází kořist. Ostatní rybáři musí rychle reagovat a spustit tam své nástrahy. Makrely na ně okamžitě zaútočí.

 

Při jednom poskočení lehkého pilkru mi vláčecí prut ohýbá doposud neznámá fyzikální veličina - kropenatá síla. Treska zaútočila na největší koncovou nástrahu.

 

Její výpady jsou často k nezastavení. Nejhorší jsou rychlé úniky ve směru tahu. Tím dochází ke krátkodobému prověšení šňůry a možné ztrátě ryby.

 

I když je rybí tlama značně potrhaná, treska stále pevně visí. Její hřbet se již objevuje na hladině.

 

Konečně si mohu oddechnout. Ryba je pevně v mých rukou. Obdivuji její velkou hlavu a drobné zuby spojené do kartáčů. Překvapením pro mě byla velká síla, kterou vynaložila k vytržení trojháčků ze své tlamy.

 

Mezitím se strhl na vedlejší lodi poplach. Michal po 20 minutách tvrdého boje vytahuje podivně placatou rybu a brácha ji vylovuje gafem.

 

"Halibut! Halibut!" volá každý po spatření Michalova úlovku.

Platýz obecný neboli halibut je ryba, která může dorůst do váhy mnoha desítek kilogramů a dokáže dlouho vzdorovat i té nejtěžší rybářské výzbroji.

 

Po celou dobu zdolávání se snaží náš televizní štáb zachytit co nejvíce světla pro kameru.

 

Zvláštností této ryby je, že v průběhu svého raného vývoje změní svislý způsob plavání o 90°. V tomto období dochází také k postupnému přemístění oka ze spodní strany hlavy až k oku na svrchní straně.

Při číhání na kořist se tato ryba často zahrabe do mořského dna a změní barvu, je ale schopna lovit i ve volné vodě.

 

Další den se vydáváme ještě více na sever. V kraji, kde již nerostou stromy, se nachází jen  tundra, lišejníky a místní obyvatelé. Zvyky těchto pradávných obyvatel schopných přežívat v nejtěžších severských oblastech se však rychle mění. Primitivní nářadí nahradily moderní nástroje a oblečení.

 

Igelitové pytle na odpad slouží jako zásobárna krmení pro soby. Byliny, mechy a lišejníky tvoří základ potravy sobů.

 

Místní Laponci je nejčastěji využívají k dopravě nákladů, chovají je pro maso, mléko, kůži a v neposlední řadě i jako turistickou atrakci.

 

Trochu jsem zklamán. Civilizace postupuje vpřed mílovými kroky. Laponská dívka, která vidí moje rozpaky, se tiše usmívá. Nemusí mluvit ani nic vysvětlovat a přesto jí rozumím. Člověk, který nerozumí mlčení, často nedovede naslouchat ani slovům.

 

 

Mou nejkrásnější vzpomínkou na severské putování je ticho. Vždy zvítězilo nad nejsilnějším hukotem proudu řeky i mořským příbojem. Nad šuměním lesa i hlukem civilizace. Ticho je cesta k poznání přírody i sama sebe.  Ukazuje nám vše v jiném světle. Ticho se dotýká přímo našeho srdce. Proto mu tak rád naslouchám.

 

 

Konec

 

Text i foto: Milan Rozsypal - Milhaus