Tím vymizelým druhem je želva bahenní. Kdysi obývala teplé oblasti našeho státu, zejména stojaté vody na jižní Moravě, ale postupně se jaksi vytratila. Dnes se stále častěji setkáváme s jimým druhem želvy – želvou nádhernou. Ta byla do Evropy dovezena ze Severní Ameriky a dlouho se vyskytovala jen jako chovanec v domácích teráriích a bazénech. Pokud se jí snad někdy podařilo uniknout do volné přírody, konstatovali odborníci, že se jedná o náhodnou záležitost a že uprchlý nebo vypuštěný plaz nemá šanci přežít naši středoevropskou zimu.

Ukázalo se ovšem, že odborníci zase jednou neměli pravdu a želvám nádherným nečiní přezimování zejména v teplejších oblastech české kotliny velké potíže. Dokonce vím o želvě, která s úspěchem a bez lidské pomoci přežívala několik let v návesním rybníčku jedné jihočeské vísky v nadmořské výšce kolem 400 m.

 

V posledních letech se s želvami nádhernými přežívajícími ve volné přírodě doslova roztrhl pytel. Snad to souvisí s tím, že stále více nadšencům vyrostla původně miloučká želvička v nerudného macka schopného ukousnout prst. Někdejší nadšenci zase dorostli z původně často dětského věku do let, kdy už měli jiné zájmy či starosti a svých chovanců se zbavili tím nejjednodušším způsobem – vypustili je do přírody. Část želv svým majitelům možná opravdu i utekla. Celkem jsem ochoten tomu věřit, protože jsou to stvoření daleko schopnější než na první pohled vypadají a za jistých okolností mohou být i překvapivě rychlá.

Ať už je to jakkoli, potkat dnes na březích českých vod želvu nádhernou není až tak velký problém. A že se s ní potkávají nejčastěji právě rybáři, na tom není u vodní želvy nic zvláštního. Mě samotnému už se to povedlo třikrát. Poprvé to bylo takové setkání nesetkání – když jsem fotil pro svůj seriál Zubatý svět doprovodné snímky, zjistil jsem doma u počítače, že na jednom z nich sedí na kusu kmenu trčícím z vody želva. U vody jsem si jí vůbec nevšiml, ale na monitoru mě doslova uhodila do očí.  Rybáři lovící na dané lokalitě pravidelně mi pak její přítomnost potvrdili, ale mezitím přišla zima a druhý rok už jsem tam na ni nenarazil.

Fotka je výřez a není nic moc, ale důležité je něco jiného... Je tam!

 

O něco později jsem se potkal s želvou nádhernou na Otavě nad Pískem a tehdy jsem si uvědomil, jak pohyblivé je tohle stvoření ve svém mokrém živlu. Na pokus o odchycení ani nedošlo - nedostal jsem vůbec šanci.

Naposledy jsem na želvu narazil na jedné z tůní nedaleko Berounky, když jsem navštívil ligové klání feedrařů ve Všenorech. Ačkoli se okázale slunila na kládě asi deset metrů od břehu, bylo to zvíře natolik opatrné, že ani na tři pokusy jsem se nedokázal přiblížit natolik, abych pořídil slušný snímek. Sotva jsem se přikradl „na dostřel“ a vystrčil objektiv z kopřiv, vrhla se želva pokaždé do vody, takže většina snímků z největší blízkosti zachycuje zadek s ocáskem mizející v gejzíru vodní tříště. Pak se obvykle vynořila někde uprostřed vodní plochy malá hlavička a trpělivě čekala až vypadnu, aby se tělo mohlo vrátit na vyhřátý klacek.

První kontakt

Želva se ohlíží "přes rameno" a za chvíli se vrhne do vody

Blíž než na nějakých 15 m si mě želva nepustila

 

Řada mých přátel nebo známých se s želvami u vody nejen potkala, ale dokázala je i ulovit a to jak obvyklými způsoby jako například do ruky nebo do podběráku, tak i naprosto regulérně na prut. Krom přirozených nástrah (rybka, kukuřice) dokázala zabodovat i nástraha umělá – smáček.

Většinou byla ulovená želva odnesena a věnována někomu, kdo o ni projevil zájem, jindy byla "vrácena vodě" - co si také na rybářské výpravě počít s kousajícím a drápajícím úlovkem?

 

Někoho by možná zajímalo, jak se želvy začlenily mezi ostatní druhy organismů obývající okolí našich vod. Obvykle jejich přítomnost nevadí, protože se zatím vyskytují jednotlivě. Objevují se už ale signály, že želva nádherná může stejně jako řada jiných zavlečených druhů představovat problematický organismus.

Viděl jsem například velmi pěkný článek podložený kvalitními snímky, popisující, jak dvojice želv nádherných zničila několik hnízd vodních ptáků na menším rybníku a v podstatě zabránila místním lyskám a roháčům vyvést mladé (želva dokázala vypudit samici sedící na vejcích a snůšku zničila).

Obecně vzato je želva nádherná jen další dravý organismus narušující vztahy v původním společenstvu a rozhodně nepředstavuje pro naši přírodu žádný přínos. Pokud ji tedy někdy chytíte, je lepší ji nepouštět a najít jí místo u někoho v zajetí. Uznávám ovšem, že v poslední době není snadné polapenou želvu někomu "udat". Dokonce i některé regionální zoologické zahrady chovají slušná "stáda" želv, z nichž velkou část tvoří jedinci odchycení ve volné přírodě a o další přírůstky dvakrát nestojí.

Želvy náherné v ZOO Ohrada u Hluboké nad Vltavou

 

Zatím se nezdá, že by počet želv nádherných v naší přírodě nějak výrazně narůstal a nevím ani o tom, že by u nás bylo zaznamenáno jejich rozmnožování ve volné přírodě. Nepředstavují tudíž žádnou velkou hrozbu a lze je vnímat jako zajímavý prvek, který může ozvláštnit pobyt v přírodě.

Pokud se se želvou setkáte, je tedy na vás, zda se na ni budete dívat se zájmem, radostí nebo naopak nadšením překypovat nebudete. Je to čistě na vás, prozatím se vcelku nic neděje. Byl bych potěšen, kdyby tento stav vydržel pokud možno co nejdéle. Rád potkám v přírodě jakéhokoli živého tvora a želvy se mi docela líbí. Pokud by se ale někdy v budoucnu měly nějak výrazněji rozmnožit a působit problémy, asi bych musel někde na síti vyštrachat recept na želví polévku, protože čeho je moc, toho je příliš a o zavlečených organismech to platí dvojnásob.

 

Text i foto:   M. Horáček - osprey