Před třemi lety jsme začali chytat na feeder. Tomuto způsobu lovu jsem naprosto propadla. Hlavně pro perfektní kontakt s rybou a mnohem větší počet záběrů. A že se s lehounkou sestavou dá zdolat i pěkný kousek, o tom jsem se přesvědčila na jednom svazovém revíru. Stačí mít trochu štěstí (to se fakt někdy unaví), hodně citu a ještě víc trpělivosti.

Bylo to v půlce září, v časném odpoledni. Tentokrát se ryby nenechaly přesvědčit k záběru ani na jemnou sestavu. Špička prutu se zachvěla maximálně při přeletu ptáčka nebo prudším závanu větru. Jinak pohoda a klídek. Pomalu jsme se chystali, že to zabalíme a pojedeme domů. Vtom se rozeřvala cívka na mém navijáčku a proutek se ohnul jako luk. Byl to nádherný zvuk a krásný pohled.

Vzala jem prut do ruky, malinko přidržela cívku a bylo mi jasné, že je zle. Pár metrů od místa, kam jsem měla původně nahozeno se ,,vařila'' voda. Do udičky se mi zamotal tolstolobik, tedy ,,pan'' tolstolobik, žádné miminko.

Moc dobře jsme o nich věděli, rybník není hluboký a tolstolobici tam často jezdí po hladině jako malá torpéda. A tohle byl jeden z těch větších. Dvacet minut si dělal, co chtěl. Vyplatilo se mi, že cívka navijáku byla plná vlasce. Při prvním úniku mi ji vymotal skoro na doraz. Když už to vypadalo, že je hotovo, změnil směr a několik metrů vlasce mi daroval. Dlouhé výpady zopakoval ještě dvakrát, potom už ležel unavený těsně pod hladinou, ale dobrých 80 metrů od břehu. A dostat tento kolos na vlasci 0,18 mm k sobě byl docela problém. Navíc vždy po chvíli odpočinku znovu nabral síly a výpady opakoval, naštěstí již ne s takovou intenzitou.

Po dlouhém přetahování měl nakonec sílu už jen na jezdění podél břehu. Zdálo se, že mám vyhráno - ovšem nebýt jediného keře na břehu, jehož větve zasahovaly daleko do vody. Jak jinak, než že mi do nich už téměř udolaný tolstolobik zajel. Mohla jsem zkusit ho zastavit, sil už mu moc nezbývalo, ale bála jsem se, že ho utrhnu jenom jeho vlastní vahou.

Ale štěstí se ten den opravdu unavilo. Jak snadno ryba do keře zajela, tak zase vyjela a za chvilku se nechala bez problémů podebrat.

 

Napětí povolilo, mohla jsem dát volný průběh třesu svých kolen. Úlovek měřil 108 cm a vážil 19,60 kg. Háček měl zaseknutý v břišní ploutvi. Zřejmě na dně mou sestavu zalehl a když se po nějaké době znovu rozjel, tak si háček sám zasekl.

I když to nebyl cílený úlovek, ale velká náhoda, měla jsem z něj opravdovou radost. Byla to super změna po tahání cejnů a kapříků. A také velká zkušenost. Pokud někdo dočetl až do konce, tak děkuji a těší mne to. Fotky nemám bohužel uložené v PC ani na CD, fotil nás kamarád a dodal jen hotové snímky.

 

Petrův zdar

Dáša Nedvědová - tučňák