Digitální fotoaparát

Digitální fotografie je dnes asi nejlepší pomůcka k tomu, aby si člověk jako náhradu za chybějící maso mohl uchovat trvalejší vzpomínku na zážitky spojené s ulovením pěkné ryby. Nebojte se fotoaparát pořídit a nosit ho k vodě, je to blbuvzdorné zařízení. Pořizovací cena začíná někde u 2000 Kč a samozřejmě stoupá výše tak, jak s jídlem roste chuť. Hlavní výhoda digitálu je, že uděláte klidně 10 fotek jedné ryby a vyberete si tu nejlepší, kterou si pak uložíte do počítače, případně později necháte vytisknout. Navíc nebude platit vyvolávání filmu a práci i s nepovedenými fotografiemi, protože to co vyfotíte, hned v digitálu vidíte. To je asi ta hlavní výhoda.

Clony, zoomy, objektivy, stativy, makra a pixely přenechte odborníkům. Technika má sloužit vám, ne vy jí. Taky se přece doma díváte na stále lepší a složitější televizory a jediné co umíte, je mačkat knoflík. S digitálem je to podobné. Rozhodně nezapomeňte, že foťák by měl mít svoje pouzdro a v něm v zásobě nějaké ty baterky. Nejlepší jsou nabíjecí, ale pozor – existuje u nich samovybíjecí efekt, tj. vybijí se i při pouhém skladování. Není pak nic smutnějšího, než když vás o snímky připraví vybitá baterie. Dá se tomu do jisté míry předejít koupí baterek novější generace, které zmíněným neduhem tolik netrpí.

V poslední době se objevily fotoaparáty, které jsou vodotěsné a schopné fotit i v hloubce několik metrů pod vodní hladinou. Přitom jsou nejsou o mnoho dražší než jejich méně vodotěsní kolegové. Pro rybáře je to celkem zajímavá záležitost – nemusí se bát pocákaného objektivu nebo situace, kdy mu foťák navzdory vší opatrnosti spadne do vody.

Určitý problém s focením mají rybáři chodící k vodě sami. Mohou si sice snadno vyfotit svůj úlovek, ale snímek typu „já s rybou“ už se jim pořizuje hůř, protože vyžaduje použití samospoušti a ne vždy je po ruce něco, na co se dá foťák postavit. Kdo po svém snímku s úlovkem v ruce opravdu mocně touží, může k vodě nosit stativ. Jeden známý ale danou situaci vyřešil daleko jednodušším způsobem. Spojil dva šrouby, z nichž jeden má stativový závit a druhý se nechá zašroubovat do feederové vidličky nebo stojánku. Jediné, co dotyčný nosí k vodě navíc, je tento malý improvizovaný adaptér.


111.jpg

Redukce mezi stativovým závitem a závitem feederových vidliček vyrobená velmi amatérsky pouze pro tento článek


Elegantnější řešení než amatérské spojování šroubů je nechat si vyrobit patřičnou redukci z kusu mosazné kulatiny někým, kdo slušně zvládá práci se soustruhem. Jediná potíž je totální nekompatiblita obou závitů s běžnými metrickými závity. Stativový závit je obvykle Whithworth 1/4“ nebo jinak značeno UNC 1/4“. Dost unikátní věc. Závit v nejběžnějších typech vidliček je podobná specialita, protože výrobci zjevně netouží po tom, aby si do jejich závitů šrouboval každý, co ho napadne. Pokud nemáte možnost si takovouto redukci vyrobit nebo nevíte o nikom, kdo by ji pro vás udělal, nezoufejte. Nedávno jsem tenhle chytrý kousek kovu viděl nabízet v jednom e-shopu. Strávíte sice možná pár příjemných chvilek s vyhledávačem, ale jak známo, kdo hledá, ten najde a kdo najde – ten má.


222.jpg

Feederová trojnožka v roli stativu


Brýle s polarizačním filtrem

Dlouho jsem váhal, zda si je pořídit. Zase jsem si prostě hrál na drsňáka s logikou, že když vidím, tak prostě vidím. Tedy i pod lesknoucí se hladinu. Dnes už polarizační brýle mám, a samozřejmě vám radím: Kupte si je, stojí to za to. Uvidíte, že uvidíte. A platí to nejen pro vláčkaře a muškaře, ale i pro ostatní...


333.jpg


Polarizační brýle vám umožní vidět více. Např. rybu stojící u hladiny bez brýlí zaregistrujete do 5 metrů, a to ještě jen někdy. Když je úhel pohledu menší a hladina se leskne, neuvidíte pouhýma očima už nic, ale s brýlemi uvidíte rybu ještě v delší vzdálenosti. Takže, bobkaři, zvažte, zda vám stojí za to vědět, že 20 metrů od vás projíždí pod hladinou metrový amur. Pocit, že vidíte dobře a že ryby ve vašem okolí nejsou, může pohled přes polarizační filtr mnohokrát  změnit. No a úplně na závěr to nejdůležitější -  šetříte si vlastní oč a někdy dokonce i kapsu, protože vidíte vázky pod hladinou.

Pořizovací cena polarizaček je někde od 200Kč výše. Vede se spousta polemik, které polarizační brýle jsou lepší. Já se domnívám, že optická funkce je jen jedna, takže bohatě stačí levnější výrobek. Pro ty, kdo mají dioptrie, je nejlevnější způsob  koupit jen tzv. klip, který dáte na svoje dioptrické brýle  a máte vystaráno. Polarizační filtr si můžete nechat udělat i při výrobě svých nových brýlí, ale cena bude někde jinde.  Na fotografii přikládám nový typ klipu, který je už i velmi elegantní. Pořizoval jsem ho zároveň s novými brýlemi a cena byla 100Kč.


555.jpg

Moje dva klipy - ten spodní je mnohem elegantnější, člověk v něm nevypadá jak brouk Pytlík

Pokud si nejste jistí, zda jsou některé brýle polarizační, můžete zkusit jednoduchý test. Stačí dát dvoje brýle proti sobě a pootočit jedny o 90°. Když pak jedněmi nevidíte skrz druhé,  tak jsou oboje polarizační.

444.jpg

Test polarizačních schopností brýlí – dva kolmo postavené polarizační filtry by měly být neprůhledné


Fajnšmekři mívají brýlí více, protože zabarvení skel (nemá už vliv na polarizaci) přizpůsobují světelným podmínkám v daném okamžiku. Pokud bych mluvil za sebe, tak preferuji spíše světleší odstín skel, něco mezi nažloutlou až hnědou. Důvod je ten, že u příliš tmavých brýlí  mám pocit, že hůř vidím, kdežto světlá barva skel rozjasňuje. Takže platí pravidlo, čím jasnější den, tím tmavší brýle a naopak. Možná ještě jednu poznámku - ke koupi bych preferoval spíš kamenný obchod než internet, protože u brýlí je důležité, aby seděly na obličeji, takže je třeba si je vyzkoušet.


666.jpg

Klip nasazený na dioptrických brýlích


Pípák, příposlech

A máme tu další techniku – zajímalo by mě procentuelní vyjádření toho, kolik rybářů už to má ve svém arzenálu. Každopádně pípák se rozšíří hlavně v souvislosti s kaprařinou. Ač nekaprař, šel jsem do této novinky nakonec také, protože mně dovoluje lépe sledovat feeder a přitom mít ponětí o tom, co se děje na druhém prutu nastraženém na dravce či větší rybu. Super vlastností pípáku je i to, že v noci můžem sedět potmě a záběr na sebe upozorní  drobným osvitem čihátek, protože pípák se při pohybu čihátka sám rozsvítí. Pokud se pro něj rozhodnete, tak  prioritou při výběru není počet melodií a množství barevných žárovek nebo diod, ale odolnost proti vodě.

Negativa vidím v tom, že pro spoustu rybářů je pípák věcí, která jim dovoluje věnovat se úplně jiným činnostem než je rybařina. Jeden z běžných nešvarů je, že někdo má pípák puštěný na plné pecky a navíc s ním každou chvíli manipuluje, případně slouží k tomu, aby rybáři mohli popíjet a vesele se bavit a ryba je pak zaseknuta jen tak mezi řečí. Zneužíván je i zahrádkáři, kteří si před chatičkou nahodí a až hlasitý řev pípáku je přivolá ze vzdálenosti X metrů, kde mezitím plejou záhonky. Příposlech je pak věc, kterou jsem nepochopil vůbec. Sice se mně jeden známý pokoušel vysvětlit, jak je bezva, že když si jde pro pivo, tak ho mikrovysílačka upozorní na záběr. Co to však má společného s rybařinou, nechápu. Buď jsem u prutů a chytám nebo dělám něco jiného a nechytám. Proto pípáku říkám ANO, příposlechu NE. Přirovnal bych ho možná k antiradaru.

Zajímavé a trošku nestandardní využití pípáku je, že ho lze použít jako jednoduchý alarm při stanování u vody. Pomůže nám ochránit pruty opřené v noci vedle stanu před různými nenechavci a podobně.


777.jpg

Pípákový alarm v činnosti


Nejjednoduší instalaci tohoto alarmu uděláme tak, že přehradíme přístupovou cestu k tábořišti vlascem. Jeden jeho konec někde připevníme a na druhý uvážeme olovo. Konec zatížený olovem umístíme do pípáku, jehož hlasitost nastavíme do hodnot blízkých maximu. No a pak už nezbývá než čekat na pořádnou jízdu…


Text: Robert Válek - Robur

Foto: autor, Osprey, Libor