Domluvy, dohady a dohody

 

Tři čtvrtě roku se čekalo na den „D“, na kterém jsme se po x hodinách strávených v hospůdce u dobrého piva domluvili. Trvalo to opravdu dlouho, protože jsme poctivý pracující lid a nebylo jednoduché se shodnout. Termín odjezdu nakonec padl na středu 10. června v 10 hodin. Z party 15 lidí (nepočítám drahé polovičky některých z nás) se, jak to asi všichni dobře znáte z jiných akcí, začalo odpočítávat. Ten nedostal dovolenou, tenhle zas, že jede jinam, další nakonec musí na služební cestu a tak dál. Zůstali jsme tři - já s mojí přítelkyní Ivetou a kamarád Zdenda. Sice byla ještě nějaká želízka v ohni, že by ještě někdo mohl jet, ale dávali jsme tomu malou naději. I když naděje umírá poslední!

Nakonec se nám podařilo přemluvit kamaráda Kubu s jeho přítelkyní Barčou, že za námi dorazí o den později a Zdenda ještě ukecal kolegu z práce Vítka, který dorazí v pátek.

 

Maskot Vášova mlýna - vodník pod přepadem z rybníka

 

Středa - den první, aneb když se daří, tak se daří!

 

Den „D“ je tu, hodinu „H“ se nepodařilo dodržet, protože jsme se už nemohli dočkat a tak se vyrazilo o hodinu dřív. Čekala nás dlouhá cesta - 132 km z Kralup nad Vltavou na Vášův Mlýn, který leží v těsné blízkosti města Milevska. Asi po třech hodinách jsme na místě. Teď nás čekalo to nejhorší a to vynosit všechny věci z auta na místo, kde budeme chytat. To bylo vzdáleno asi 500 m. Když jsme viděli, kolik toho všeho vercajku máme, vůbec se nám do toho nechtělo. Než jsme se odhodlali, začalo trochu poprchávat. Je to nepopsatelný pocit - tahat tu spoustu věcí, do toho stavět bivaky a koukat jak všechno mokne, ale byla to naše blbost. Naštěstí deštík netrval dlouho. Po chvílích strávených stavěním, skládáním věcí na svá místa a rozbalováním prutů došlo na první náhozy. Můj první stál za to, při švihu prutem jsem si omylem překlopil překlápěč navijáku, ozvalo se tupé rupnutí vlasce a mě nezbylo nic jiného něž pozorovat celou montáž i s nástrahou jak letí a hádat, kam tak asi dopadne. Další pokusy už byly dobré, tak se nelenilo a Zdenda šel do vody co nejrychleji zakrmit. Já ho navigoval ze břehu. Po zakrmení jsme se dali do stavění altánku, ale moc dlouho jsme u toho nevydrželi, protože se doma zapomněly spoje na tyče a kolíky. Po altánku následovalo ukotvení a rozbalení deštníku, jenomže to by nesměl být den „blbec“ aby se něco nestalo!

Při vypínání bočnice nám prasklo poutko a tak tam ten chudák deštník stál jen silou vůle. Konečně došlo i na to, že si můžeme dát první zasloužené pivko. Teď už jenom, aby začaly co nejdřív brát.

Rybám se ale asi nějak nechtělo a tak si Zdenda krátil dlouhou chvíli během čekání na kapra chytáním perlínů na spláveček. Do toho se mu přimotal kapřík, měl sice jenom okolo 40centimetrů, ale byl první a my doufali, že by to už mohlo začít.

Nezačalo, ryby nebraly. Až v 11hodin večer se to naše neštěstí zlomilo. Začal mi řvát pípák, tak jsem se rychle rozeběhl k prutům a zasekl. Počáteční tah ryby byl slabý, ale jenom co se dostala blíže ke břehu, začala bejčit a nastal ten pravý souboj. Přetahování trvalo asi deset minut, z vody se kaprovi moc nechtělo. Když jsem ho pak viděl v podběráku, bylo mi jasné, že to bude nový osobáček. Měřil 77 centimetrů a vážil lehce přes 10 kilo. Prostě, když se daří, tak se daří.

 

 

Čtvrtek-den druhý - když počasí přeje

 

Druhý den ráno nás vzbudilo „krásné“ zatažené počasí. Bylo to šílené, každou chvíli se měnilo, 2hodiny pršelo, pak na hoďku vylezlo sluníčko a takhle se to střídalo až do večera. Aby toho nebylo málo, tak okolo oběda se přihnala bouřka s přívalovým deštěm, padaly i kroupy o velikosti větších lentilek. Moc příjemné počasí na rybaření - ale co, aspoň začaly brát. Zdenda na tom tedy nebyl moc dobře, záběry měl, ale většina ryb se mu vypnula hned po záseku. Ale i přes všechnu tu smůlu na břeh pár kaprů od 60 do70 čísel vyndal. Já měl oproti němu štěstí, zhruba každou hodinu mi přišla jízda a za poslechu příjemného ječení pípáku mi bylo mnohem veseleji než Zdendovi. O nějaké ryby jsem sice taky přišel, přesto se na břeh podívalo 10 krásných kaprů opět mezi 60 až 70 čísly. Ve 4 hodiny odpoledne nás čekala další dřina, ale tentokrát ne zdoláváni ryb. Konečně totiž dorazil Kuba s Bárou. Pomáhali jsme jim odtahat věci z auta, aby to chudáci netahali sami. Kuba toho měl snad víc než my dva se Zdendou dohromady, ale aspoň se trochu máklo a udělali jsme si žízeň. Pivo pak líp chutnalo. Kuba měl svůj vercajk postavený celkem rychle a na rozdíl od nás bez jediného problému. Během chvíle měl nahozeno a začal zakrmovat. Jeho první den ale dopadl stejně jako ten náš, nechytil nic, ale co je horší, neměl ani záběr. Nezbylo mu než jen doufat v druhý den. Ještě ten večer se počasí umoudřilo a my si celý den zpříjemnili grilovaným masem a popíjením dobrého piva. U toho padaly různé názory, co by se nám tak mohlo stát horšího než se stalo za předešlé dva dny. Snad už nic.

 

 

Pátek-den třetí, počasí se nemění, ale ryby konečně začaly brát

 

Páteční ráno nás opět probudila zatažená obloha. Chvilku potom, co se nám podařilo vyhrabat z bivaků, začalo pršet. A počasí si s námi hrálo úplně stejně jako předešlý den. Okolo oběda se opět přihnala bouřka s přívalovým deštěm a kroupami. Ty výkyvy nám dávaly pěkně zabrat, ale rybám to vůbec nevadilo. To bylo taky jediné, co nás přimělo zůstat, měli jsme sto chutí to zabalit a jet domů, ale přece se sem nejelo kvůli počasí, ale kvůli rybám. A ty teď braly jako divé. Dopoledne bylo celkem dost záběrů, tahali se kapři od 55 do 70 čísel, mně se podařilo vytáhnout i dva přes 70, jeden měl 72 cm a druhý 74 cm.

 

 

Hlavní ale bylo, že kapry začali tahat i kluci a hned jim to zlepšilo náladu o 200%. Po poledni záběry trochu ustaly, sem tam se podařilo nějakého toho šupináče a špígla vytáhnout, ale už to nebylo to, co ráno. V odpoledních hodinách měl dorazit Vítek s Martinou, ale jejich plánovaný příjezd se nějak protáhl. V době, když už jsme měli přichystaný gril, začal Zdendovi zvonit mobil a volal Vítek, že už jsou tady. Tak se mu šlo pomoct odnosit věci z auta, grilování se ujaly Iveta s Bárou a připravily nám skvělou večeři. Vítek měl taky celkem rychle, ale hlavně bez problémů rozbaleno, na nic nečekal a hned nahazoval. Jenomže se mu dařilo jako každému z nás první den, nechytil jediného kapra. Mně a Kubovi se ještě navečer podařilo vytáhnout pár kaprů opět mezi 55 a 70 čísly, Zdenda byl bez záběru, ale náladu si průběžně zlepšoval kapkami zázračného léku, zvaného „medovina“.

 

 

Sobota, den čtvrtý - konečně pěkné počasí, ale bez ryb

 

Sobotní ráno nás probouzelo úplně jinak než předešlé dny. Nabalený a zachumlaný ve spacáku jsem se probudil celý propocený. V bivaku se nedalo ani dýchat. Jenom co sem mi povedlo vydrápat ven, opřely se do mě sluneční paprsky. Konečně. Po celý den jsme si všichni užívali krásného počasí.Horší ale na tom bylo to, že ryby přestaly brát. Za celé dopoledne neměl nikdo z nás ani záběr. Jediné, co se dalo dělat, bylo chytání plotiček a perlínů u břehu na plavanou. Ale aspoň jsme se s tou drobotinou trochu zabavili. Odpoledne přece jenom pár záběrů od kaprů přišlo, hlavně Kubovi, ale z neznámé příčiny o většinu z nich přišel už při záseku. Několikrát kontroloval ostří háčků, ty však byly v pořádku. Dlouho dumal nad tím, čím to asi může být. Na nic ale nepřišel.To já se Zdendou jsme každou jízdu proměnili v rybu vytaženou na břeh, ale těch jízd už zas tolik nebylo. Vítek, ten chudák, zkoušel snad úplně všechno možné i nemožné, ale z jeho nástrah neplatilo na ryby nic. Jeho chvíle přišla až navečer, vytáhl tu nejlepší a nejchutnější rybu naší výpravy a to z igelitky od Tesca. Byla to výborná uzená makrela.

 

 

Večer byl opět bez záběru, tak jsme si ho krátili sezením u piva a probírali, co všechno na téhle výpravě za kapry na Vášově mlýně bylo fajn. Čekala nás poslední noc, všichni šli brzo spát, aby nebyli unaveni před dlouhou cestou domů.

 

 

Neděle, den pátý a poslední

 

Probudili jsme se do krásného slunečného rána, ale nijak jsme si ho nemohli užívat. Čekala nás cesta domů a tam se rozhodně nikomu od tohoto krásného rybníka nechtělo. Každý z nás doufal na rozloučení s Vášovým mlýnem krásným kaprem, ale nikdo ho nechytil. Bylo zbytečné to protahovat. Čekalo nás to nejhorší a tím bylo balení. Po odnošení všech věcí do aut došlo na poslední focení a po pár společných fotkách a rozloučení nabral každý svůj směr k domovu.

 

Shrnutí

 

Všechny ryby byly vráceny vodě, jediná snědená  ryba byla Vítkova uzená makrela a taky to byla jeho jediná ryba, kterou během výpravy "chytil".

Zdenda s Kubou chytili každý deset kaprů, Zdenda vyhrál v chytání plotic a perlínů - z vody jich vytáhl víc jak sto. Mně se podařilo nachytat okolo 25 kaprů a zároveň jsem chytil největšího kapra naší výpravy. Všichni jsme se shodli, že naše cesta za kapry na Vášův mlýn byla celkově úspěšná a budeme se sem rádi vracet.

 

 

Radek Pokorný a Fishing team "Pivíci"