Co na to kapitán týmu Chytej.cz – David Havlíček (dále jen Had)? Po přečtení propozic řekl: „První kolo odchytáme spolu. Náhradníkům se do pstruhů moc nechce, takže je necháme v záloze. Bylo by fajn postoupit do extraligy!“ Rozkaz zněl jasně!

Duševní a finanční investice do závodní sezóny

Naše přípravy na závodní sezónu (dá-li se jim tak vůbec říkat) se „rozběhly“ už od začátku roku. Spočívaly v zakoupení pstruhových povolenek (u mě po více než deseti letech!). David investoval nekřesťanské peníze (asi „čtyři litry“) do nového proutku a do hrsti rotaček a já doplnil závodnickou výbavu nějakými jiggovými hlavičkami + 2 sáčky Berkley Nymph. Oč méně jsem „nasypal“ do společné kasy v náčiní, o to více jsem se chtěl věnovat přípravě a nasazení v závodech. Byl jsem rozhodnut trénovat dnem i nocí - vše pro úspěch týmu i blaho kapitána! Leč, dopadlo to trochu jinak…

hodně nástrah bylo smícháno - při třídění jsme byli jak Popelka

„Očichání místa činu“ a žalostné zjištění

Na Vltavu jsme hodlali vyjet hned při vypuknutí pstruhové zahájené. Bohužel jsem tradičně nemohl, a tak budoucí závodní úseky jel otestovat Had v doprovodu dvou závodníků (našeho nového komplice Míry Kolandy a Tomáše Krejči z konkurenčního týmu Jestřabice). Všichni vláčeli do strhání těla více než tři hodiny a výsledek? Každý z nich měl záběr, ale jen jediný pstružek se podíval na souš (Hadův)! Až po přesunu vysoko proti proudu se jim začalo trochu dařit a na konci dne měli společnou bilanci cca 70 ryb. Vesměs se jednalo o čerstvě vysazené siveny, na které se v době konání závodů nedalo spoléhat (za měsíc už většina z nich mohla plavat tak maximálně v rozehřátém máslíčku a v rybím nebíčku). Hadova informace o fiasku v závodních úsecích mě mírně řečeno zarazila. Jak by pravil poet: „Upadl jsem v zádumčivost!“ Hlavou mi při tom prolítla myšlenka jako kulka z devítky: „Co tam budeme dělat?“. Závody o jediném (ne)zužitkovaném záběru jsou vždy velmi vyhrocené a mohou dopadnout všelijak…

Trénink salmonidů aneb těžko na cvičišti – lehko na bojišti

Bylo nutné trénovat a zase trénovat. Z toho důvodu jsem asi 3x vyrazil na domácí Svitavu (z toho jednou na kapry). Výsledky mé přívlače však byly solidní a naplnily mě nadějí. Had bral praktickou přípravu podstatně zodpovědněji (od toho je také kapitán) a pstruhovky navštívil celkem 4x. Ke společnému tréninku jsme se nakonec dostali až na závodě CHYTEJ.cz na NÁSTRAHY.cz v Jestřabicích, kde jsme se sice hrdinsky potírali mezi sebou, ale nemalá část soupeřů už byla dávno v cíli. Na druhou stranu nelze srovnávat lov na stojatém revíru s vysazenými duháky a velkou proudnou řeku s rybami přírodními. Čas plynul a závody se nebezpečně přiblížily…

Závěrečná příprava a kutilský koutek Pata a Mata

Ve čtvrtek 7.5. brzy ráno jsem se dostavil do redakce Chytej, kde měla proběhnout materiální příprava na závod - jinak řečeno bylo potřeba nachystat cajk a dohledat nástrahy, které nám po posledních závodech kamsi odpadly od rukou. Když jsme vše asi po hodině vypátrali, dali jsme se do úpravy nástrah. Bylo třeba nástrahy zprovoznit, předělat, zatěžkat a hlavně zlikvidovat u všech háčků protihroty (v dosavadním životě jsem zatím nikdy neměl tolik vpichů v těle a oděvu). Had se zatím bavil výrobou jiggových hlaviček ze streamerových háčků a wolframových kuliček a celkem se mu i dařily. S přípravou jsme skončili v pozdních nočních hodinách. Vše bylo nachystáno a brzy ráno (kolem páté) jsme měli vyrazit k Vltavě vstříc oficiálnímu tréninku.

příprava před závody

upravená rotačka - vyměněný trojháček

test odstranění protihrotů

výroba jigových hlaviček z wolframu

Zmatky před odjezdem a poslední trénink před závody

V pátek 8.5. jsme však v čas nevyrazili! Jednak jsme maličko zaspali a co hůř – Had zaboha nemohl najít závodnický průkaz. Obrátil barák naruby a konečně ho našel (v autě v kastlíku). Když jsme se soukali do vozu, slunce už bylo hodně vysoko. Přesně o půl desáté jsme míjeli ceduli TÁBOR a směřovali dále k jihu. Na poloviční cestě jsme se ještě stavili za Hadovým kamarádem vyzvednout sumcařskou výstroj. Pak už nás nic nezdržovalo (snad jen přehlídka „lehkých děv“ lemující krajnici). V poledne jsme zahájili trénink (docela mě překvapilo, že některé týmy dorazily ještě později než my) a honili vodou nejrůznější cingrlátka. Záběrů však bylo jako šafránu! Hadovi se i přesto jevilo, že nejúspěšnější nástrahy jsou rotačky Mepps Aglia 00 ve stříbře, mně naopak woblírek Illex a Hauserovo peří. Do závěru povolené doby tréninku (17.00 hod.) každý z nás chytil asi 15 ryb (tlouště, potočáky, siveny, okouny) a jeli se ubytovat.

 

řekou se neustále pohybovalo velké množství vodáků

"zkusím wobler Illex"

v tréninku se na siveny ukázala dobrá i pomalu tažená přetížená rotačka se ztmaveným listem

a další vodáci...

Vítání, proslovy a losování

Zastavili jsme u našeho přechodného bydliště - turistické ubytovny v Rožmberku. Zde jsme se srdečně pozdravili s budoucími soupeři. Dostavilo se všech 16 týmů, takže jsme měli z potřásání rukou náběh na tenisový loket. K naší velké radosti dorazila i nová posila týmu Chytej.cz – Míra Kolanda, který ihned zapadl do kolektivu. Po večeři se platily povolenky a startovné za tým. Hned nato si vzal úvodní slovo garant závodu – ing.Rudolf Bayer, který  přivítal všechny přítomné, krátce připomenul letošní změny v pravidlech a popřál závodníkům hodně štěstí. Jeho asistent Mirek Zvolánek popsal závodní trať, úskalí jednotlivých úseků a varoval před „příliš nadojenými“ rafťáky (pár neřízených plavidel nás už málem smetlo během tréninku). Poté už vypuklo očekávané losování. Had tradičně přenechal zodpovědnost na mě a dál si v klidu hrál na kameramana. Třesoucí se rukou jsem sáhl do osudí a vylovil číslo 13! Nepodlehl jsem panice, nýbrž se začal pídil, po kom budeme rotovat. Se zjištěním jsem byl smířen - neb v nejvyšší lize už není slabých soupeřů.

Závěrečné ladění formy před závodem

Po losování se některé týmy „vypařili“ do pokojů, kde tajně (mimo sluch konkurence) vyhodnocovali výsledky tréninku a připravovali strategii na závod. Za zavřenými dveřmi se navíjely nové vlasce, brousily háčky, předělávaly třpytky a kuly se pikle. My (já a Had) měli vše řádně připravené a zodpovědně jsme natrénovali, a tak jsme si žádnou předzávodní nervozitu nepřipouštěli. Na ubytovně byla sportovní místnost, kde jsme si rozdali „srandamač“ v ping-pongu. Rachot míčku přilákal do hry další závodníky a nakonec nás při „obíhačce“ kolem stolu lítal plný tucet! S pokročilostí noci počet hráčů zvolna klesal - postupně je přemáhala únava a pocit zodpovědnosti. Nakonec i nás zmohla únava a vyrazili jsme na kutě. Na pokoji však někoho (Jirku Šimotu) napadlo, že se dobře usíná při televizi, a tak ve svém notebooku pustil „Vratné láhve“. S menšími pauzami jsem se díval až do závěrečných titulků a tudíž toho moc nenaspal. Nedlouho po tom, co film skončil, překvapil mě čilý ruch na chodbě. Odpočatí závodníci se tam houfovali ke snídani. Nastal první den závodu.

Novic týmu Chytej (málem) na startovní čáře

Z vážných tváří soupeřů jsem poznal, že začíná jít do tuhého. Podle předběžné domluvy s kapitánem Hadem jsem měl do ranního závodu nastoupit já. Snažil jsem se všemožně na své místo nominovat nováčka Míru, leč neuspěl jsem! Mirek odmítl „zakalení ohněm“, přičemž pravil, že spal sotva hodinu (což bylo o celých 45 minut víc já) a tudíž si netroufá. Pravda, nečekal jsem z jeho strany nadšený souhlas, ale ani ne tak tuhý odpor. Nakonec jsme si o účast v závodě střihli. Bohužel můj „kámen“ (měl jsem asi slepenou dlaň, či co) snadno obalil svým „papírem“. Chtě nechtě jsem se začal ládovat do prsaček.

Slasti a strasti dopoledního závodu

Společně jsme dorazili na závodní úsek. Kapitán Had mi udělil sáhodlouhý výklad na téma: Co, kde, kdy, na co a jak chytat. Kdybych jeho přednášku smrskl do zkrácená verze zněla by takto: „Dělej si co chceš, jen toho vytáhni co nejvíc!“ Had poté zapnul kameru a začal natáčet mou přípravu, která spočívala v marné snaze uklidnit nervozitou vibrující končetiny. Ozvalo se písknutí a závod začal. Podle nakázané taktiky jsem začal prochytávat vlastní břeh. Na silnici nade mnou stáli: kapitán Had s vrčící kamerou, rozhodčí Tom Tichý (třetí na MS 2008 v přívlači) a Jožka Foltýn (úřadující vicemistr světa) a nedbale se bavili o všem, co dělám blbě. Bylo toho na lexikon! Do kolen mě málem dostala poznámka jednoho z nich, že mám v úseku 80 tloušťů, ale neustále jim utahuji třpytku od hub. Mé sebevědomí dostávalo pořádný výprask!

Míra Zvolánek coby pořadatel sleduje regulérní počínání závodníků, Radek Kučera hlídá svého závodníka

"co dělám špatně?"

Konečně ryba a další!

Po deseti uplynulých minutách jsem v tišince za ponořenou větví dostal první záběr. „Potočák!“ pravil někdo na silnici. Rychle jsem tedy sklopil špičku prutu k hladině a razantně vedl rybu přes proud k sobě. Ouha! Sotva jsem 3x otočil kličkou a ryba byla v p…ekle! Okamžitě se vybavila slova francouzského reprezentačního trenéra plavačkářů, který kdysi pravil: „Závodník musí bezpodmínečně proměnit první záběr v body, jinak se jeho psychika zhroutí a není dál schopen v závodě podat špičkový výkon!“ Naštěstí měl „moudrý Frantík“ pravdu jen částečně. Po dalším hodu do stejného místa jsem dostal do podběráku bodovaného okouna. Po změření a puštění ryby jsem nechal pochytané místo odpočnout a raději se zabrodil k druhému břehu. Tím jsem se vzdálil z dosahu kybiců a mohl začít chytat podle svého. Had, který na má záda vyplácal spoustu filmového materiálu, konečně odkráčel s kamerou znervózňovat soupeře. Zanedlouho jsem přidal slušného tlouště. Chvíli po něm druhého okouna. Po návratu do odpočaté tišinky jsem lapil dalšího tlouště. Na dohled pode mnou chytal repre-trenér David Maixner. Kdykoli jsem se podíval jeho směrem, vždy ukládal rybu do přenosného vezírku. Raději jsem od něj rychle odvrátil zrak, aby mi náhodou „nerozebral sebevědomí na molekuly“. Písknutí a byl „šlus“ hodinu a půl trvajícího trápení. Brodil jsem se ke břehu a trochu zpytoval své svědomí.

Michal Čepelák v roli rozhodčího

dvojnásobný mistr světa Michal Tichý

všechny ryby se povinně podebírají

"Jo!"

Woblery Illex zatím čekají na svou chvíli

Když se daří, je to důvod k úsměvu :-)

Rotace do „skoromrtvé“ zóny

Na silnici čekal Had a natáčel souboj mých vratkých nohou s proudem. Kupodivu se u toho tvářil radostně. Když jsem stanul u něj, praštil mě do hrbu a řekl: „Dobrý!“ Vzápětí jsem se dozvěděl, že dost soupeřů si ani nesáhlo na rybu a dál je to tak po 1 až 2 kouscích. „Maxa“ pode mnou měl sice pět ryb, ale prý se jednalo jen o malé okounky a pstroužka. Na body jsme mohli být fifty-fifty. Horší část závodu však byla teprve přede mnou – mířil jsem do prochytaného úseku, kde se navíc nechytila ani šupinka. Nebylo divu! Čekala tam na mě peřej s hloubkou nad pás a proudem, který by odplavil i betonový most! Had zavelel k boji. Poradil mi daleké zabrození (byť za cenu ohrožení života) a nasazení přetížené rotačky. Písknutí a šel jsem na věc. Po pěti minutách lovu jsem měl vlasec smotaný jako velikonoční pomlázku. Tudy cesta nevedla! Nasadil jsem woblírka s velkou lopatkou, aby „zobal dno“. To se sice nástraze dařilo, ale po každém vytažení byla obalena travinami a silně připomínala konec kravského ocasu. Nezbylo mi než nasadit tajnou zbraň - Hauserovo peří. Had mi ze břehu tak „odporně odborně“ radil, že jsem měl sto chutí praštit prutem a vyvalit se (hodně daleko od něj) na louku. Kapitánovy pokyny utnul až první potočák v mém podběráku. Za pár minut mi do „boďáku“ přibyl druhý kousek. Parádááá! Bylo to však předčasné jásání. Půlhodinu před koncem totiž dorazila vysoká přikalená voda, která byla plná splavených nečistot. Traviny i větvičky se lepily na vlasec a bylo po srandě! Rovněž se výrazně zvýšila koncentrace proplouvajících a povykující rafťáků. Vycouval jsem ke břehu a marně tam slídil po náznaku klidnější vody. Se smutkem v duši jsem sledoval „Maxu“ pod sebou. V jeho úseku se po zvýšení hladiny vytvořila u břehu tišinka, ze které v rozmezí pěti minut vydoloval štičku a tlouště. K dosažení ještě výraznějšího náskoku naštěstí neměl čas, protože hvizd oznámil konec dopoledního závodu.

Hlavní lovenou rybou byl vedle potočáka tloušť do 30 cm

"Je to doma!"

Zasloužený oběd a předběžné výsledky

Závodníci, rozhodčí a pořadatelé se sešli v Rybářské baště. Ještě než si stačili objednat jídlo a pití, „velitel závodů“ všem naservíroval předběžné výsledky. Zvítězil „soused Maxa“ a světe div se, já byl – DRUHÝ!!! Samou pýchou se mi na hrudi rozjel zip...

Jak to bylo dál? To se dozvíte až zas příště!

ToRo