Trnitá cesta začátečníků

Mladí adepti „mokrého koníčka" většinou získávají první zkušenosti s vázáním uzlů v rybářských kroužcích nebo (v ideálnějším případě) dostanou praktickou lekci od známých či příbuzných, kteří už nějaký pátek rybaří. Hodně ovšem záleží na zkušenostech toho či onoho školitele.

Když zavzpomínám na svou dávnou docházku do rybářského kroužku, tak z ní mám dodnes rozporuplné pocity. Kroužek mi dohromady nic přínosného nedal! Hlavní problém tkvěl v osobě našeho svérázného vedoucího, který dokonale splňoval upravené rčení: „Kdo neumí - ten učí!" Jeho přístup k tak důležitému tématu, jakým vázání háčků bezesporu je, byl naprosto originální. V podstatě nám řekl, že háček musí být k vlasci přivázán tak, aby neodpadl hned při napichování nástrahy. Následoval kraťoučký rychlokurz vázání za pomoci kousku třicítky vlasce a rezavého kapráku s lopatkou. „Lektor" si nasadil silné brýle a pravil: „Tady to takhle dvakrát protáhněte a utáhněte! Na hrouzky vám to zatím bude stačit. Velké ryby budete stejně chytat až budete starší. Doma si to ještě natrénujte! A teď si probereme důležitější věci - míry a hájení ryb..."

I přes zjevné nedostatky ve vědomostech jsem tehdy závěrečné zkoušky úspěšně složil a získal své první „rybářské noty". Zákonitě jsem musel zpočátku protrpět úvodní prohry s většími rybami, ale na rozdíl od méně psychicky odolných jedinců jsem vytrval. Mezitím jsem pomalu získával potřebné zkušenosti a hlavně jsem „pečlivě opisoval" od úspěšnějších rybářů. Časem jsem si oblíbil některé typy uzlů a používám je dodnes. Jiné druhy vázání jsem postupně vyloučil a vyměnil je za spolehlivější nebo za méně pracné.

O co jde?

V následujícím krátkém seriálku představím běžné i více speciální druhy rozličných uzlů. Některé jsou ve finále naprosto stejné, ale vážou se odlišným postupem či jinou cestou. U některých druhů existuje jednodušší základní verze, avšak přidáním dalšího kroku se uzel - tzv. „vytuní" - neboli se výrazně zvýší jeho pevnost, čímž je více odolný proti případnému povolování a dodatečnému rozvázání. Pokud mám dostatek času, tak dnes výhradně vážu „vytuněné verze" (základní jednoduché uzly používám pouze při závodech, kde mě víc „tlačí čas", častěji převazuji nástrahy a přitom se loví vesměs menší ryby).

Důležité upozornění: Před dotažením každého rybářského uzlu je potřeba oviny a smyčky dostatečně navlhčit (naslinit) - platí to jak pro vlasce, tak i pro splétané šňůry! Předejde se tím poškození jejich povrchu v důsledku tření a podstatně se také zlepší samotné usazení závitů uzlu.   

I. UZLY NA UVAZOVÁNÍ VLASCE (ŠŇURY) K OSE NEBO STŘEDU CÍVKY NAVIJÁKU

První kategorií vázání, se kterou se každý rybář setkává, jsou uvazovací uzly ke středu cívky smekacího navijáku nebo na osu multiplikátorů. Tyto uzly slouží pouze k „podržení" vlasce či splétané šňůry ke středu (ose) cívky před namotáním nového návinu, a tudíž nemají ani nijak výjimečnou pevnost - pevnost se dá po navázání zvýšit potřením uzlu vhodným lepidlem, lakem na nehty, nebo i přelepením lepící páskou (textilní lepící páska výborně poslouží jako vhodný podklad, který zabrání případnému protáčení celého návinu - což se mnohdy stává především u kovových cívek v kombinaci se splétanými šňůrami s velmi hladkou povrchovou úpravou). V neposlední řadě uzel na navijáku představuje jistou „psychologickou podporu" ve chvíli, kdy velká ryba během dlouhého výpadu „nebezpečně rychle krade" zásobu návinu na navijáku. Pokud v tomto případě šňůra (vlasec) není k cívce navázána, tak se při zmizení každého metru z navijáku oprávněně zvyšuje rybářova obava o konečný výsledek zápasu...

1) Jednoduchý cívkový uzel 

Účel: slouží k upevnění vlasce (šňůry) na střed cívky smekacího navijáku nebo osu multiplikátoru před navinutím nového návinu

Výhody: jednoduché a rychlé uvázání, dobře se utahují a drží především splétané šňůry

Nevýhody: nižší pevnost uzlu v přímém tahu (náporu) - splétačky drží přeci jen lépe

Postup: (viz ilustrace)


a) na šňůře se vytvoří osmičkové poutko a konec šňůry jím zvenku prostrčí


b) uzel se navlhčí a utáhne tak, aby oviny dobře přilehly k ose cívky - vzniklá smyčka musí na středu cívky lehce prokluzovat dokola, zbývá zastřihnout konec šňůry a začít na cívku natáčet nový návin...

 

2) Dvojitý uzel na cívku

Účel: slouží k uchycení vlasce nebo šňůry na střed cívky smekacího navijáku nebo na osu multiplikátoru

Výhody: zajišťuje spolehlivější držení začátku vlasce (šňůry) na středu cívky před namotáním nového návinu

Nevýhody: nemá nijak výjimečnou pevnost, ale k totálnímu vymotání celého návinu a přímému tahu zaseklé ryby na uzel dochází jen výjimečně - v každém případě představuje alespoň vyšší morální podporu pro zdolávajícího rybáře.

Postup: (viz ilustrace)


a) vlasec se volně jednou nebo 2x omotá kolem osy cívky a kolem vzniklých smyček se protáhne 3x konec vlasce


b) navlhčený uzel se pomalu dotáhne za oba vývody vlasců tak, aby se smyčky dobře usadily na ose cívky, zbývá zastřihnout volný konec a lze namotávat nový návin...

 

II. SMYČKOVÉ NAVÁZÁNÍ ZA OČKO UMĚLÉ NÁSTRAHY

Smyčkové navázání vlasce nebo šňůry do očka (kroužku) umělé nástrahy, se požívá v případech, kdy by pevný uzel vázaný za očko nástrahy omezoval nástrahu v přirozeném pohybu - týká se to především woblerů, některých druhů marmyšek, ale také mušek.

1) Smyčka z provlékacího uzlu

Účel: smyčka je vhodná pro navazování umělých nástrah, které vyžadují volný pohyb

Výhody: smyčka je původně klouzavá, ale dotažením se vytvoří smyčka pevná

Nevýhody: vyšší pracnost, při navazování smyčky na tenký vlasec je nutné použít protahovací pomůcku - drátek nebo jehlu (u silnějšího vlasce nebo šňůry není tato pomůcka nezbytná) 

Postup:


a) konec vlasce (šňůry) se provleče očkem, položí se podél osové části vlasce a obtočí se několikrát kolem ní


b) před očkem se konec vlasce středem ovinů protáhne zpět


c) navlhčený uzel se pevně dotáhne a přebytečný konec vlasce se odstřihne

2) Volná neklouzavá smyčka

Účel: smyčka určená pro monofilní vlasce slouží k navázání nástrah vyžadujících volný pohyb (woblery, streamery, některé typy marmyšek apod)

Výhody: volná smyčka neomezuje pohyb nástrah a umožňuje jejich přirozený pohyb ve vodě, její vytvoření je poměrně rychlé a jednoduché

Nevýhody: po delším zdolávání větší ryby (nebo po vyprošťování z vázky) je lepší smyčku znovu převázat, protože pod zvýšeným tahem se smyčka natáhne a podrží si tvarovou paměť (rovněž samotný uzel či povrch vlasce může být silným dotažením narušen) 

Postup:


a) na vlasci se vytvoří obyčejná uzlová smyčka, volný konec vlasce se napřed protáhne očkem nástrahy a pak i vzniklou smyčkou


b) konec se 4x obtočí kolem pevné části vlasce...


c) ...prostrčí se skrz úvodní uzlovou smyčku


d) navlhčený uzel se dotáhne a přebytečný konec vlasce se ustřihne

3) Rapala smyčka

Účel: smyčka na volné uvázání woblerů (ale i streamerů a jiných druhů mušek) za účelem dosažení co možná nejpřirozenějšího pohybu nástrah ve vodě

Výhody: spolehlivá a pevná smyčka umožňující dokonalou prezentaci navázaných nástrah

Nevýhody: je nutná zvýšená kontrola pevnosti smyčky a příležitostné převázání po dlouhodobém vláčení, po vytřepání nástrahy z vázek nebo po delším zdolávání silné ryby - hrozí přílišné utažení uzlu a povrchové porušení vlasce 

Postup: 


a) na vlasci se vytvoří obyčejná uzlová smyčka, volný konec vlasce se protáhne očkem nástrahy a pak i vzniklou smyčkou


b) konec se 3x obtočí kolem pevné části vlasce a prostrčí se skrz úvodní uzlovou smyčku


c) konec vlasce se následně protáhne i přes smyčku, která předchozím krokem vznikla


d) navlhčený uzel se utáhne a odstřihne se přebytečný konec vlasce

Příště: Pevné uzly vázané do očka háčku, umělé nástrahy, obratlíku, karabiny a kroužku

Text a ilustrace: ToRo

Tyto a další uzly naleznete zde na CHYTEJ.CZ též v "Encyklopedii uzlů a montáží "

 PS: znáte-li další uzly patřící do této kategorie, zašlete na adresu toro(zavináč)chytej(tečka)cz s jednoduchým nákresem či fotografií a popisem. Zpracuji je pro Vás!