Těmito nástrahami jsme si zároveň určili i techniky lovu – položená (nejčastěji) a plavaná. Položená se používá na velkých přehradách, jezerech či velkých řekách (mj. kvůli možnosti delších náhozů), plavaná spíše na menších řekách a mělkých slepých ramenech. Ale nakonec stejně záleží jen na každém z nás, pro jakou techniku se rozhodneme.

Ani s volbou náčiní to v tomto případě není těžké. Používáme tvrdší pruty v délkách od 3 do 3,9 metru, smekací navijáky s kapacitou cívky 150 až 300 m vlasce 0,30mm, a nakonec vlasce o průměru 0,28 až 0,35 mm. Kilového úhoře jsme samozřejmě schopni zdolat i za použití vlasce 0,25 mm, ale to jen tam, kde ryba nemá možnost okamžitého úkrytu. V místě četných vázek je lepší nasazovat vlasce 0,30–0,35 mm (nakonec i s ohledem na reálnou možnost záběru sumíka – viz posterizovaný snímek, na kterém je 90 cm úhoř a 98 cm sumec).

U této příležitosti si vzpomínám, jak před 15 lety přišel můj otec na Jesenici o několik opravdu velkých úhořů, které nedokázal zvednout ode dna posetého pařezy. Používal přitom vlasec o průměru 0,35 mm (pravda, tehdy na tom vlasce byly o poznání hůř než dnes – míněna je nosnost a pevnost). Z téhož obtížného místa přitom bez problémů vytahovali s kolegou kusy kolem 1,5 kilogramu. Nechci ani domyslet, jak velcí museli být „hadi”, kteří jim v tamních pařezech trhali dobovou pětatřicítku...