Dle mého jedním z největší problémů jsou „také rybáři“, kteří si od vody odnesou prakticky vše, co má šupiny a je schopno svou velikostí spolknout návnadu s háčkem a nechat se dovléci na břeh. Ve svém okolí jsem každou chvíli někým upozorněn, že ten a ten bere od vody podměrečné ryby, kde je v tu chvíli rybářská stráž atd. První, co mě zarazí, je to, že nikdo většinou nikoho nejmenuje. Jedná se většinou o anonymní osůbky, které prý všichni dobře známe. Jestli všichni, tak členové RS asi ne. Málokdo z těchto stěžovatelů si uvědomuje, že i oni by mohli a svým způsobem by MĚLI na takové počínání upozornit provinilce u vody, okřiknout je i za cenu toho, že budou možná posláni do té končiny, kde se nám potkávají na spodních zádech nohy. Myslím, že leckdo z provinilců by se zastyděl a zamyslel se nad svým počínáním. Ale ono je lepší sedět vedle takového „skoro pytláka“, nic neříkat, hledět si svého. A pak někde v hospodě nebo při setkání s členem výboru či RS lamentovat nad zkažeností lidí a především poukazovat na to, kde v tu dobu byla RS, která je tu ostatně od toho, aby toto počínání trestala. Nyní se už musím jen pousmát, ale bývaly doby, kdy mě takové výpady těžce motaly, především když jsem podobné argumenty proti RS poslouchal i na výborových schůzích MO. Připadá mi to, že jen RS je tu od toho, aby poukazovala na přestupky a dohlížela na udržování pořádku okolo vody, že se to netýká žádného z rybářů. Ti tam přece jdou jen chytat, víc je nezajímá. Neříkám, aby na sebe rybáři bonzovali a vžívali se do role bývalých pomocníků VB, ale pokud mě někdo na někoho upozorní, při kontrole si na něho posvítím důkladněji.

Nyní tedy krátce k RS. Když tak brouzdám po netu a sleduji příhody lidí, kteří přišli do styku s RS, připadá mi, že musí být sem tam hrstka členů RS na hranici IQ minima hraničícího s demencí. Někde by ho možná, jak říká s oblibou můj bratr: „nenechali ani tlačit káru při zametání chodníků a listí“. Nikoho nenapadám, sám jsem členem RS, jen mi to tak připadá. Ono stačí jeden takový exot na dalších 50 normálních členů a je zle. Jako ostatně všude. Povětšinou jsou tito jedinci i velmi aktivní, „domýšlejí“ výklad jednotlivých znění zákonů, vyhlášky a řádů.

Malinko pro ilustraci:
Při nedávné vycházce s kamarádem k vodě jsem se dobře bavil a zároveň mě lehce mrazilo, když mě líčil aktivity jednoho mě dobře známého člena RS, naštěstí ne z naší MO.
Kdysi, ještě v dobách, kdy se na nejmenované, údajně první údolní přehradě ve střední Evropě mohlo dírkovat, se kamarád vypravil na rybolov. Mrzlo až praštělo, foukal vítr, chytal, nic moc nebralo a najednou, jak pohádkový dědeček před ním stojí rozložitá osůbka s „plackou“ v ruce. Důrazná kontrola, vše v pořádku a najednou onen strejka vynesl triumf! Prý již delší dobu pozoroval chytajícího z povzdálí a opakovaně ho přistihl, že porušuje rybářský řád. V ty doby musel člověk chytající pod ledem držet prut v ruce, žádné vidličky. No a z postavičky vylezlo, že chytající porušuje RŘ tím, že když si zahřívá ruce mnutím jednu o druhou, přidržuje prut mezi nohami!!! Kamarádovi klesla brada a jen jeho dobré vychování ho udrželo od slovní inzultace ouřední osoby. Strejka z toho tehdy naštěstí nedělal kovbojku a s kamarádovým ujištěním, že při příštím ohřevu rukou raději udici vytáhne, odkráčel k vedle chytajícímu mladíkovi. Ten při peskování za stejný přečin poslal strejku někam.

A když už jsem u těch perliček - jistá ouřední postavička kdysi ze břehu, ještě se svým asi stejně „disponovaným“ kolegou pozorovala 3 rybáře, chytající z jedné pramičky. Celá příhoda, kterou mi líčil zase jiný kamarád, měla i dohru, o které bych raději pomlčel v rámci zachování duševního zdraví čtenáře. A tak se tam ti dva porybní začali rozčilovat, že oni 3 na loďce nedodržují RŘ, jestli je nemají povolat ke břehu a řádně vysvětlit ustanovení RŘ. V onom ustanovení se píše o tom, že osoby chytající na plavanou a položenou musí dodržovat mezi sebou vzdálenost 3 metry a vláčkaři 20m! Což na loďce nejde dodržet ani náhodou!!! Nějak jim utekl dovětek, že po předchozí domluvě lze chytat „jeden druhému z hřbetu“. Jak říkám, takový „učenec“ a aktivista je horší než třídní nepřítel!!!

Ale zpět k tématu. Málokdo z rybářů si uvědomuje, že člen RS je také jen člověk, povětšinou zaměstnaný osm hodin denně a mnohdy si odpracuje ještě nějakou tu hodinku přesčasu v týdnu navíc. Povětšinou je rád, že onu práci má, ať tak či onak honorovanou. Má rodinu, sem tam nějakou tu hodinku chce v klidu prožít u vody sám se svými proutky a ne ihned po příchodu z práce vzít odznak, průkaz, propisku, hlášenky přestupků, rozšafnou náladu, v tom lepším případě k sobě sehnat svědka a razit ve dvou do terénu. Touží brát si dovolenou a pak s dalekohledem ne pohříchu opatřeným noktovizorem pro noční vidění, v termoprádle, s vrchní vodě odolnou soupravou z goretexu, (jasně, že všechno koupené za své), maskován jak pověstný sovětský odstřelovač Voloďa Zajev pozorovat rybařící zloduchy. V případě závažného přestupku odhalit své tak pracně zbudované postavení, vyrazit, sebrat povolenku a za týden potkat stejného provinilce na jiném revíru s již navrácenou povolenkou, protože má ve výboru své organizace dobrého známého. Nebo ho potkat s povolenkou jinou. Ano, jsou i tací, kteří si opatří i 3 povolenky na sezónu, které jsou jim postupně odebírány, jak přibývá přestupků, ale oni mají další a další.

A když už tak osobně vyrazím „odpočinout si“ k vodě s proutkem, jsem stejně jako člen RS stále pod tlakem. Pokud tedy nezalezu tam, kde nikdo není. A ani ryby. Jinak musím stejně podvědomě kontrolovat okolí a rybařící osůbky, jestli se chovají tak, jak mají, hlídat vlastně i sám sebe, abych nějakým nedopatřením někde nepotkal onu hranu povoleného s tou druhou stranou. Abych náhodou někde nepřehlédl nějaký šlendrián a nebyl pak popotahován za zanedbání povinnosti veřejného činitele a … Už vůbec tu nechci rozebírat, jak výkonu RS stráže napomáhá legislativa, výklad práva, vyhlášky, leckdy „spolupráce a součinnost“ s orgány Policie ČR apod. A toto všechno člověk podstupuje pro ten krásný pocit, že má povolenku zdarma - nejčastější argument, který slyším, když někdo poukazuje, že nic RS nedělá a co za to má! Jak tak koukám, trošinku jsem odbočil, ale vše souvisí se vším a jak by řekl můj učitel latiny – všechny cesty vedou do Říma.

Takže k realitě. Jasným příkladem toho, jak se nechá i velká voda vychytat, jestliže většina lovících si nechá vše co uloví, je myslím Lipno. Rok 2005 je toho jasným příkladem. Mluvím především o candátovi. Možná bude někdo oponovat, že tomu tak není a mile rád bych mu dal za pravdu, ale myslím si, že není daleko doba, kdy na Lipně bude problém chytit mírového candáta. Samozřejmě jsem nesnědl šalamounovu stolici, rád bych se mýlil, ale…

Nejsem na Lipně nikterak častým hostem, jen každý rok na podzim tam zavítám na pár víkendů s vláčákem na lodi, pravidelně s umělými nástrahami. Byly doby, kdy tam člověk ještě před pár lety chytal celkem pravidelně candáty přes 60cm, menších přehršel. Ale jak roky jdou, velikost chytaných candátů se snižuje a nenechám si namluvit, že v tom mají především „prsty“ ony populační periody. Byť i ony se nechají vysledovat, bohužel na opět stále menších a menších rybách. Kdo v tom má tedy prsty? Pro ty, kteří tam jezdí na dravce pravidelně, nebo pro místní, není třeba nic vysvětlovat. Sice se o tom všude hovoří, každý nadává, hodně platí i pořekadlo – kdož jsi bez viny, hoď kamenem, ale doposud to nikdo asi veřejně nepojmenoval. Ono je to jak v tom našem fotbale. Všichni mluví o korupci, ale ona vlastně neexistuje. Nikdo nikdy nic neviděl, když viděl, zapomněl, nebo si to špatně vyložil či měl špatné brýle, a tak vlastně žádné uplácení neexistuje. Všichni jsou v tom namočeni, když někdo vybočí z řady a na něco poukáže, je pro všechny okolo vyvrhel a dokonce ho potrestají za nepodložená obvinění a ... Vše vyšumí do ztracena, nic se neděje a fotbalový národ je nadále oblbován. Ale on sport a nejen on je odrazem naší společnosti, naší doby, takže co bychom chtěli, že? Jo, ryby na Lipně, promiňte. Všichni brečí, že to letos nejde, ryby malé. Kde je zakopaný pes? Možná v tom, že se prakticky celý rok na této vodě chytá na rybičku, Když slyším vyprávění kamaráda o tom, že v dubnu pozoruje souseda na pláži, který jakoby nic chytá na rybku a ještě je tak oprsklý, že ji nabídne i jemu, je mi zle. A to jsme na břehu, co se asi tak děje na lodičkách, když ti dravečci po tření tak krásně berou? Není to možná v tom, že když berou, napakovat jich co nejvíce? Obhájím se možná v duchu tím, že přeci 2 týdny nešli, takže když jich nyní vezmu 10, 15, 20 za den a pak možná zpětně rozepíši do úlovkáče, vlastně jsem nic neprovedl. Chytím podměrečného, nejlépe na rybičku, radši ho vezmu, stejně by uhynul. Pak snadno vznikají tajné schránky na lodích, různé „vylepšené“ rybolovné způsoby, nebo třeba rovnou chytání na více prutů než povoluje RŘ. Není neobvyklým jevem, že se chytá na 4 pruty i více na položenou či plavanou a ještě jedním se vláčí, snad aby něco šupinatého v té vodě náhodou nezůstalo! Výčet fintiček je daleko širší, ale podstatné je to, že tento rybářský tlak, řekněme to jasně – drancování, nemůže jít do nekonečna. A může se klidně i candátek nasazovat, byť za nemalé peníze. Jen co povyroste, někdo si jím nacpe mrazáky či ho dodá do restaurací a penzionů. Už se snad ani nemá cenu pozastavovat nad počínáním pytláků a nejen naší národnosti, kteří přímo zavážejí šňůry, nebo si třeba zatáhnou i sítěmi. O možnosti řešení takovéto situace bezmocnou RS a následně Policií ČR jsem slyšel své a už jsem ztratil veškeré iluze. Ale i návštěvníci z civilizovanějších zemí na jih a jihozápad od našich hranic se svými filetkami z jakéhokoliv velkého candáta nezaostávají pozadu v plenění takové krásné vody jakou Lipno stále je. Pořád se mluví o jejich vyspělejší demokracii, jak jsou v tomto a tamtom dál, ale je to o něčem jiném. U nich se bojí velkých postihů, tak si to doma nelajznou, tady ale není žalobce ani soudce, tak proč by se nechovali jak „neandrti“?

Ale oni jsou v této republice i jiné oblasti, kde zákon a pořádek tak nějak dostávají na frak, koho by potom měla v této „divočině“ zajímat nějaká zájmová organizace, která je divná už jen tím, že si říká sportovní rybáři a povětšinou sdružuje „tiché blázny“?

Jak z toho všeho ven? Myslím, že jedním z východisek by bylo zřízení profesionální RS!!! Dotyčný by perfektně znal přidělený revír, místní rybářské „štamgasty“ a jako profík by jistě byl v těsnější kontaktu s Policií apod.

Snad by se prostředky našly, třeba i zvýšením členského příspěvku. Ale museli by to dělat lidé, kteří mají vztah k přírodě, k rybařině, k lidem. Perfektně znají problematiku a ne zase nějaký známý známého, který ucítil dobrý flek a ten mu byl následně dohozen!

A čekat nějaká opatření v této otázce od rádoby ochranářů přírody? Ty by člověk musel spadnout z višně a ještě trefit a přerazit cestou pár větví přímo svou myslivnou. Pro ně jsou „asi nepůvodní“ ryby jen potravou pro jejich „původní“ milášky – kormorány, norky a jinou havěť, když pominu vydry, které si také vezmou v rybí obsádce to své. OK, beru to, ať nám papají rybky, ale ať se přehodnotí násadové plány a ty rybky navíc ať platí oni „ochránci“. Když si pořídím domů místo 2 kocourků třeba i jednoho kdysi „původního“ šavlozubého tygra, pustím ho do okolí za potravou, protože to tak nějak nemohu doma utáhnout, musím počítat s tím, že se to někomu nebude líbit!!! Ale co je mi po někom takovém? Budu se spíš brát za to, aby se „šavlozubci“ neubližovalo, nechali ho všichni na pokoji, protože je „původní“. Asi nejspíš!!!

Ono třeba i takové vysazování rysů na Šumavě je téma na další bestseller. Doba se asi změnila, což někdo nějak nebere v potaz.

Má ale cenu v téhle společnosti začínat něco o logice? Asi je opravdu lepší zaplatit příspěvek, koupit si brigádu, povolenku, sehnat info, kde se loví rybník, okouknout násadu, rychle si domů dojet pro cajk a sedět u vody ještě dříve, než dorazí auto s násadou. Nekoukat vlevo, vpravo a lupat je dříve, než se rozjedou. Možná se rozhlédnout, když si třetího rvu do báglu, čtvrtého do igelitky v kufru a odpoledne, po příjezdu od oběda se rozčilovat, že mi někdo zasedl místo. Protože toto je přece můj flek a ještě musím chytit rybu pro švagra, Frantu co mi letos pomohl s fasádou, Pepovi, co jeho kdysi dělala s mojí vnučkou a …

Když se zasním, nejlépe by bylo, kdyby přivezli kapříky okolo 2 kg do kádě na hrázi a každému, včetně mě nasypali co unese a já bych usínal s dobrým pocitem a s krásnými zážitky, jak jsem jim to dnes nandal. A za týden nadával a nasazoval na druhého, že jich dostal více, nadával na výbor MO a RS, jak se nestarají o revír, že se málo nasazuje, protože se mi ještě nedostalo na Jendu z Kocourkovy Lhoty, co mi loni poslal kus divočáka?

Ale abych to neviděl zase tak černě. V naší vlasti je mnoho krásných svazových revírů, ještě spousta krásných a velkých ryb, ještě spousta rybářů, kteří se chovají k rybám a přírodě tak jak mají. A věřím, že právě jim bude příroda a Osud přát především, a jen na jejich háčky posílat ty rybí obludky, po kterých srdce každého správného rybáře touží. A budou vzpomínat na své úlovky tak, jako já dnes. A nejen vzpomínat. Těšit se i na další. A opravdu záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Nebo jednou přijde opravdu doba (nebo už je tady?), že budeme chodit za těžké peníze na soukromé revíry, abychom se popasovali s pěknou rybou?

Tak, konečně se vlastně dostávám k tomu, proč jsem začal psát tento článek. Koukal jsem do starších čísel, vzpomínal na doby dávno minulé a nejednou mi svitlo. Dnes tomu bylo právě 10 let, co jsem chytil jednu ze svých velkých štik. Ale o tom až příště.

Michal Kukla alias BigMike

Ilustrační foto: HaD