Bezpečnost
Základním předpokladem pro bezpečný lov ryb na dírkách je kvalitní led. Nepříjemná koupel v ledové vodě by totiž v lepším případě mohla skončit např. zápalem plic, v tom horším… Raději nemyslet. Vlastně raději myslet, protože přemýšlet o bezpečnosti lovu v okamžiku, kdy pod námi praská led, rybářovo oblečení rychle prostupuje ledová voda, přicházejí křeče a mizí světlo, by bylo poněkud pozdě. Před samotným lovem je proto dobré vyvrtat si zkušební dírku blízko břehu a zkontrolovat sílu ledu. Osobně považuji led za relativně bezpečný, pokud má alespoň cca 8-10 cm a více. Slabší led sice může být dostatečně pevný, zejména pokud je teplota vzduchu stabilně pod –5 a méně, ale druhů ledu je více a s tímto se u nás často nesetkáme. Totiž led vzniklý za určitých podmínek o síle cca 5 cm může mít obdobnou pevnost jako led o síle 10cm, který vznikl za nižších a střídavých teplot. A navíc se může lišit na různých typech vod. Sám jsem se kdysi jednou nohou propadl na Jordánu, kdy měl led sílu přes 10 cm a v jednom míst měl pravdpodobně díky pramenu na dně sílu jen cca 2-3 cm (a to zde byla hloubka asi 8m). Proto vřele doporučuji být vždy obezřetný a raději na slabý led (méně než 8cm) nevstupovat.
Používané náčiní
Pro lov na dírkách je možné použít různé typy prutů a navijáků. Volba závisí především na způsobu lovu. Pro lov na marmyšku, menší vláčecí nástrahy a na plavanou je vhodný prut jemnější, na štiku naopak tvrdší. Pruty, resp. metody používané v zahraničí zde nezmiňuji, neboť s nimi nemám praktické zkušenosti.
Prut můžeme použít buď některý z komerčně vyráběných, nebo si jej můžeme relativně velmi snadno zhotovit. Postačí rukojeť (váleček z tvrdé balzy, dřeva, ze starého prutu), náhradní laminátová plná špička v ceně cca 70,- Kč (tvrdost dle potřeby) a dvě očka (koncové a střední odpovídající velikosti). Očka je dobré použít spíše většího průměru z důvodu namrzání. Rovněž je možné použít náhradní feedrovou špičku. Ta je vhodná hlavně pro menší druhy ryb a jemnější způsoby lovu. Má však jednu nevýhodu. Očka jsou velice malá a např. při marmyškování za nižších teplot budou rychleji zamrzat. Příležitostní lovci i občas loví na teleskopický prut s vysunutým posledním dílem. To je samozřejmě taky možnost, ovšem není to „to pravé ořechové“.
K otázce výběru vlasce, či šňůry mohu říci, že jsem vždy vystačil s měkčím vlascem o průměru 0,12-0,25mm. Sílu volíme podle rybolovného způsobu. Při lovu na marmyšku o váze 0,25g použijeme vlasec velmi slabý, např. zmiňovaných 0,12 mm. Při lovu štik na větší rybičku naopak vlasec silnější. Pokud je předmětem našeho zájmu štika, doporučuji použít slabší lanko (např. wolframové). Několikrát se mi sice podařilo zdolat štiku bez návazce na slabý vlasec 0,16 mm, ale bylo to spíše štěstí, že jsem ji zdolal, než můj „um“. Většina slušnějších štik (nad 60cm) mi vždy zabrala na montáž bez lanka a o většinu z nich jsem přišel.
Co se týká navijáku, je vhodný menší a lehký smekací navijáček, případně můžeme použít tzv. kolečko. Na zhotovený prut jej můžeme uchytit kroužky, gumičkou nebo např. ne příliš vzhlednou (ale funkční) kobercovou páskou. Originální sestavy jsou již prodávány komplet a zde uchycení řešit nemusíme. Pokud jsme si vyrobili prut, který není příliš jemný a chceme jej použít i pro lov s malou marmyškou, doporučuji si vyrobit z ocelového drátu o průměru 0,3-0,5 mm cca 15 cm dlouhý nástavec s očkem. Ten se pomocí bužírky připevní na konec prutu (viz. foto níže) a tak budeme mít možnost identifikovat i jemný záběr. „Tuhost“ nástavce je možné regulovat vysunutím či zasunutí (prodloužení či zkrácení). Úplně vysunutý (10-15 cm) nástavec bude extrémně jemný a naopak jen cca 3 cm vysunutý bude velmi tuhý.
Dalšími potřebnými „věcičkami“ jsou podle způsobu lovu různé marmyšky, vertikální vláčecí nástrahy, splávky okolo 1g, bročky, háčky atd (nezapomete také na předepsanou výbavu-pro jistotu nosím i povinný podběrák, i když se mi mnozí smějí). Pro lov štik je to pak větší splávek, lanko apod. Samozřejmostí je náčiní pro vytvoření dírky v ledu (vrták-buď komerčně prodávaný, nebo i doma dělaný), děrovanou plastovou naběračku (kovová rychle zamrzá) na vybírání vodní tříště, teplé oblečení, kvalitní obuv (zima bývá nejvíce od nohou), vhodná je i stolička a pro zimomřivé kus polystyrenu pod nohy. Další výbornou pomůckou je i houpací stojánek na prut. Ten se do ní umístí tak, aby byl vyvážen a pokud je mírný větřík, prut se jemně pohupuje a marmyška sama dobře pracuje (prut je potřeba dobře hlídat, sám jsem jej nejednou po záběru pstruha chytal až v dírce). Velmi příjemné bývá rovněž teplo ze žaludku - horký grog v termosce je velmi dobrým prostředkem nejen pro zlepšení nálady na ledu.
Používané nástrahy
Při lovu s marmyškou jsou vhodnými nástrahami zejména hnojní červi, mouční červi, dále různá těsta, sýr atd. Mě osobně se na konci sezóny 2002 osvědčilo i používání umělých patentek a umělých žížal. V případě lovu na plavanou je možné navíc používat i obyčejný rohlík, oplatek apod.. Pokud chceme lovit dravé ryby, můžeme použít i rybičku (na štiku i větší, na okouny okolo 5cm).
Vnadění
Již samotným vyvrtáním dírky dochází k nepřímému lákání ryb. Ty jsou totiž přilákány světlem a rovněž se zde za kyslíkem shromažďuje zooplankton apod.. Pokud je však chceme na místě udržet, není od věci trochu přivnadit. Důležité ovšem je, aby se ryby nezasytily. Dobré je např. do vody občas nasypat trochu drcených skořápek z vajec. Ryby skořápky nasávají a opětovně vyplivávají a na místě se zdrží. Rovněž je možné použít trochu strouhanky či jiné vnadící směsi. Při lovu na měkký sýr, či sýrové těsto je možné si po nastražení umýt ruce v dírce a vytvořit tak „sýrový mrak“ apod..
Hledání ryb
Když jsem viděl u nás na Jordáně v akci jednoho rusky hovořícího rybáře, byl jsem šokován. Vyvrtal si totiž dírku, cca 5-10 minut chytal a šel dál. Ryby totiž hledal a vždy je našel. My jsme měli sem tam záběr a on chytal rybu za rybou. U nás je to z hlediska RŘ sporné, neboť tehdy u nás byly povoleny pouze dvě dírky na rybáře (dnes už jen jedna), ale rozhodně se vyplatí ryby hledat. Netvrdím, že je potřeba každých 5 minut dělat novou díru a z revíru udělat „ementál“, ale pokud to řád umožňuje a ryby na našem místě neberou, je vhodné se po cca 30-60 minutách přemístit. Z vlastní zkušenosti také vím, že pokud delší dobu neberou pstruzi, okouni a ani jiné menší ryby, hlídkuje někde pod námi štika. Po jejím ulovení se většinou ostatní obyvatelé vodní říše osmělí a naše lovišť navštíví. Rozhodně se i vyplatí zkoušet různé hloubky. Já jsem se při jednom z lovů, kdy nás lovilo na hloubce okolo 2,5 m (cca 20m od břehu) asi 8, a nikdo z nás neměl celé odpoledne záběr, přemístil asi 4 m od břehu na hloubku okolo 1m. Bral jsem to jako legraci, ale asi během půl hodinky jsem vytáhl jako jediný rybu. A ne jednu. Sice to byly pouze 2 plotice okolo 30 cm a asi tři okounci, ale radost jsem tenkrát měl, jako bych vytáhl něco trofejního. Mezi dobrá místa lze obecně zařadit různé zlomy a okolí překážek (např. potopený strom)
Kdy chytat
Podle mých zkušeností nemá smysl chodit k vodě příliš brzo. Většinou postačí začít lov v 9:00 a ukončit jej okolo 15-17 hodiny. Ryby většinou berou v různých intervalech. To je ovšem na každém revíru jiné a je to potřeba vypozorovat. Jeden rok bylo na Jordánu téměř pravidlem, že ryby brali okolo deváté, pak okolo jedenácté, třetí a páté hodiny. V mezidobí bývali záběry spíše náhodné.
Zdolávání a vylovování
Vzhledem k používanému náčiní a krátké vzdálenosti je potřeba rybu zdolávat citlivě. Brzdu navijáku si raději necháme více povolenou a stále jsme připraveni povolit. Pokud se jedná o větší rybu, která uniká do strany, ponoříme špičku prutu do vody tak, aby se vlasec nedotýkal ledové hrany. Ta je totiž největším nebezpečím-vlasec se o ni často lehce přeřízne. Menší ryby vylovujeme tak, že je plynulým tahem vytáhneme na led (podobně jako při lovu úhořů), větší rybu pak vylovíme rukou. Např. okouna, candáta, štiku, pstruha můžeme vylovit „sumcovým hmatem“ za spodní čelist. U candáta a štiky je ovšem potřeba použít silnější rukavici, aby nedošlo k poranění. Pokud chceme rybu pustit zpět, vylovíme ji rukou vždy (aby se neporanila o ostré ledové výčnělky a neobalila se sněhem) a pouštíme jí co nejrychleji (zejména za větších mrazů), neboť by mohla velice rychle omrznout s rizikem následného úhynu.
Marmyška
Lov s marmyškou již byl vícekrát popsán. Nepovažuji se za marmyškového odborníka, a proto mohu jen doporučit mé osvědčené způsoby. Nejraději „ochucuji“ marmyšku hnojáčkem nebo umělým červem. Na pstruhy se mým přátelům velmi osvědčilo sýrové těsto či samotný měkký sýr (zajímavé bylo, že rybám chutnal vždy jen jeden druh-např. "Veselá Kráva"). Pokud použijete hnojáčka, je dobré jej nastražit tak, aby volné konce dostatečně „plandaly“.
K samotnému vedení marmyšky vodním sloupcem: Mnohokrát jsem viděl rybáře, který s prutem „mlátil“ jako s plácačkou na koberce a divil se, že nic nechytl. Je potřeba si uvědomit, že ryby jsou v zimě podstatně línější než v létě (ono ani v létě by takto se rychle pohybující se nástrahu pravděpodobně nedostihly) a tomu je nutné i přizpůsobit pohyb. Mně se osvědčilo velmi pomalé vedení s vibracemi. Vždy po cca 20-60 vteřinách s nástrahou prudčeji zacukám (pro upoutání pozornosti) a pak opět pohyb maximálně zjemním. Velmi dobré je i občas „ťuknout“ o dno. Největší úspěchy jsem často zaregistroval v okamžicích, kdy mi byla velká zima. Třes rukou vyvolával zřejmě ty nejdráždivější vibrace marmyšky a ryby brali výborně. Pro lov s marmyškou budete potřebovat, jak jsem již výše zmínil, velmi jemné náčiní, hlavně jemný prut s nejlépe se „superjemnou“ špičkou a slabý vlasec.
Lov na rybičku
Stejně jako u plavané nejsou v zásadě rozdíly mezi obvyklými postupy v létě či na podzim a lovem na rybičku na dírkách. Osobně pouze sestavu zjemňuji. Nejčastěji používám malou rybičku 5-7 cm, gramový splávek a malý jednoháček na wolframovém návazci. Pokud nejsou na revíru štiky a jde nám hlavně o okouny, bude výrazně více záběrů bez lanka.
Plavačka
Lov na klasickou plavanou jsem na dírkách mnoho nepraktikoval, ale je možné říci, že se příliš neliší od běžné plavané. Dobré je použít hodně jemnou sestavu se slabým vlascem.
A praxe...
Tak, teď dost teorie a podělím se s Vámi o zážitky z jednoho takového úspěšného „ledového“ lovu.
Je 26.12. 2002 a konečně vyrážím s vrtákem na Jordán. Po stromečkem jsem objevil „objednané“ umělé žížaly Berkley a jsem celý nažhavený „vykoupat je v dírce“. Zjišťuji, že nejsem jediný blázen, kterého vytáhlo mrazivé počasí (–6°C) k vodě (ledu). Vrtám otvory o průměru 15 cm a nedočkavě spouštím marmyšku ochucenou cca 2 cm kouskem umělého červa Berkley. Záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Po záseku hned vím, že se nejedná o žádnou „gorilu“. Následuje několik chaotických výpadů a otvorem vytahuji na led prvního „marmyškového“ duháka. 35 cm „živého stříbra“ v takovém počasí nalije do žil zdravý optimismus. Dobře naladěn spouštím marmyšku opět do dírky a prutem lehce potřepávám. Asi půl hodiny se nic neděje. Ryby asi popojely, a tak čekám další útočníky. Ve skrytu duše očekávám nějakého pruhovaného pětatřicátníka, kterých tu ovšem není mnoho, ale člověk nikdy neví. Cuk, cuk, cuk! Zásek! Místo okouna se na ledu zjevuje další pstruh. Jakoby tomu prvnímu z oka vypadl. Nastražuji další kousek umělého červa (bohužel vždy v průběhu sice krátkého, ale aktivního boje pstruha spadává). „Tak, ještě jednoho a jdu do tepla na grog,“ říkám si. Je to totiž můj první letošní lov na dírkách, podcenil jsem drsnost klimatu a mé oblečení není dostatečně dimenzováno. Spouštím marmyšku opět ke dnu a snažím se nějakého dalšího dravce vydráždit k záběru. Delší dobu se nic neděje. Zimou se pěkně třesu. Vlastně už za mně pracuje jen třes rukou. Takto předpisově bych normálně asi marmyšku nerozechvěl.
Je to tady! Kýžený záběr se dostavuje. Špička prutu se jemně zhoupne. Sekám! Ryba se nechává až podezřele klidně přitáhnout k dírce. „To asi pstruh nebude!“ říkám si. Těsně pod ledem, pod mýma nohama (led je průzračný) se objevuje tlusté štičí tělo. V tu chvíli štika zrychluje jako tryskáč pod plným plynem. Bere si asi 5 metrů vlasce. Otáčím jí a opatrně ji znovu přitahuji k otvoru. Přitom volám na kamaráda:“ Mám tam hodně velkou štiku, pojď mi pomoct!“. Výsledek boje je totiž více než nejistým - chytám na vlasec 0,16 mm bez návazce. Než však stačí doběhnout, vráží dravec hlavou doslova do dírky. Na vteřinu váhám. Štika má miniaturní nástrahu v samém okraji „zobáku“. Mám sice rukavice, ale trochu se bojím chytit ji rukou za čelist. Adrenalinu je však v krvi nadmíru, a tak se odhodlávám. „Sumcovým hmatem“ vytahuji rybu na led. Ruce se mi třesou vzrušením a zimou. Štika měří „jen“ 68 cm. Tvar jejího těla mě pod ledem zmátl. Je totiž neobvykle tlustá (váží téměř tři a půl kila) a má proč – z jícnu jí totiž trčí ocas půlkilového pstruha. Dělám několik fotek a podvědomě opět spouštím marmyšku do jámy lvové. Během pěti minut ještě vydoluji jednoho duháka. Poté odcházím spokojen domů za teplem...
Věřím, že v budoucnu bude více nejen soukromých, ale i svazových revírů, kde si budou moci rybáři vyzkoušet tento svérázný způsob lovu. Je totiž velmi příjemným zpestřením "jalového" období a důvody, proč není povolen všude dost dobře nechápu. Uvidíme v budoucnu ...
Petrův zdar, DaH