Jedná se o konec relativně hlubší a užší části slepého ramene přecházející v širokou a mělkou rovinku. Místo je zároveň koncem konkávního oblouku, který dává tušit, že u břehu, na kterém jsem stál, je větší hloubka než na břehu protějším. Toto hlubší místo jsem si vybral mimo jiné proto, že přes noc poklesl sloupec rtuti teploměru do záporných hodnot. Nasadil jsem oblíbenou mosaznou trojku a nejdříve prozkoumal horká místa podél mého břehu. Záběr nepřicházel, a proto jsem asi pátým hodem trefil přibližně metr vedle potopeného stromu na protějším břehu. Ten strom tam loni nebyl, a protože jsem nechtěl riskovat vázku, ihned po dopadu třpytky na hladinu jsem ji uvedl do pohybu.

Ilustrační foto: Pavel Dvořák Třpytku jsem vedl rovnoměrně a velmi pomalu, přičemž asi uprostřed ramene jsem ji nechal klesnout až na dno a asi vteřinu počkal. Prakticky současně s opětovným uvedením rotačky do pohybu jsem dostal slabý záběr, díky kterému jsem si mohl vychutnat první vítězný souboj se štikou něco pod 60 cm. Pokračoval jsem v prohazování nejhlubších míst, ale záběr nepřicházel. Po přestávce a konzumaci horkého čaje jsem si to namířil na druhou stranu slepého ramene a přišel až k místu, kde jsem ráno chytil štiku. Tedy, nyní nejhlubší místo bylo u protějšího břehu a dno se pozvolna zvyšovalo směrem ke mně, což mi umožnilo precizní vedení rotačky přes celou šířku slepého ramene těsně nade dnem.

Na druhý nadhoz jsem dostal štičku něco pod 50 cm a na asi desátý nadhoz jsem dostal další – tentokrát poctivý záběr od štiky 72 cm. Kromě toho jsem při ostatních dvou návštěvách ze stejného místa vytáhl další 4 štiky, a to jsem stál vždy na konvexní straně oblouku. Naopak z druhé strany jsem dostal pouze jediný záběr, který jsem nedokázal proměnit. Možná si řeknete, že to byla náhoda, ale já věřím, že to byla spíše maličkost, která mi napomohla k dobrému úlovku.

Druhý příklad je ze stejného revíru, jen se děj odehrál o 10 dní později. Tenkrát byl opravdu pěkný polojasný den a odpoledne se rtuť teploměru vyšplhala až na 15°C. Hned kousek od silničního mostu je nádherné místo s potopeným stromem ve tvaru písmene „Y”. Často zde z obou stran sedí rybáři a zkouší své štěstí na živou rybičku. Minulý týden jsem na tomto místě chytil štiky 51 a 59 cm, a tak i nyní z obou stran stromu zkouším své štěstí, ale to se pro tyto chvíle ke mně obrací zády. Přemýšlím co udělat. „Kdybych to dokázal hodit mezi větvě, tak bych určitě záběr dostal,” napadá mne.

Pohled mi padne na zarostlý protější břeh a moc šancí si nedávám. Ale když je člověk do ryb blázen, pak pro jediný záběr udělá cokoliv. Na druhém břehu si nejdříve několik minut a snad bezhlučně snažím udělat místo v husté spleti javorového proutí. Poté přemýšlím, jakým způsobem nadhodit. Protože je nade mnou vzrostlý strom, musím nadhazovat pod sebe a možná i proto je první nadhoz asi o metr kratší, než jsem chtěl. Na druhou stranu je umístěn přesně doprostřed mezi větve potopeného stromu a já ani nemám moc strach nechat třpytku klesnout až na dno. Snažím se rotačku uvést do pohybu, ale místo toho vlastně sekám záběr a prožívám toho dne již čtvrtý vítězný souboj, tentokrát se štikou 53 cm.

Příběh má zajímavé pokračování. Toho dne jsem si o 20 m dál udělal v zarostlém břehu ještě jedno místo. Ke svému údivu jsem zde na první hod chytil bolena 55 cm a poté ještě štiku 51cm. Štika byla na svou délku neuvěřitelně tlustá, měla zdeformovaný ocas a vypadala naprosto stejně jako ta, kterou jsem chytil minulý týden z druhé strany.

Nebudu poslední popisované záběry zdůvodňovat tím, že mi svatý Petr přál. Domnívám se, že ryba, která byla pravděpodobně již několikrát chycena, bude umělou nástrahu považovat za přirozenější a atraktivnější, pokud se bude pohybovat směrem k zarostlému břehu. Naopak při pohybu opačným směrem ji instinkt bude nutit ke zvýšené opatrnosti.

Musím se přiznat, že po většině mých hodů se toužebně očekávaný záběr nedostaví. Proto nikam nespěchám a před většinou hodů i dlouze přemýšlím, jak nejlépe nabídnout svou nástrahu, aby dravec neodolal. Vážení kolegové, doufám, že vás mé povídání inspirovalo k vymýšlení rafinovaných fíglů, kterým neodolá ani metrová štika.