Hnojáčkům sluší menší háčky.

 

Transport hnojáků k vodě

Na rozdíl od rousnic, o které se musíme starat i během rybolovu, s hnojáky si extra velké vrásky dělat nemusíme. K vodě je přenášíme v plastových krabičkách, kyblících, v plechovkách a v nouzi vydrží i ve skleněných zavařovačkách (hlavně sklo nezapomeňte zase odnést domů). Důležité je, aby přepravní nádoba měla pevně uzavíratelné víčko s několika větracími otvory. Vnitřek přepravního boxu by měl obsahovat kryt pro červy, do kterého se zavrtají. Plně postačí staré vlhké listí, rozcupovaný mokrý papír nebo namočené seno. V zimním čase je nejlepší použít mech, kompost či rovnou hnůj, ve kterém se žížalky snadněji zahřejí. Hlavně nedávejte do nádoby těžkou jílovitou hlínu – i hnojky je možné umačkat!

 

Jako nejvhodnější nádobky se jeví polystyrenové boxy. V zimě chrání žížalky před chladem a v létě je zase izolují od horka. 

 

Přepravní nádoba musí být neustále pevně uzavřena. Není nic horšího, když na břehu zjistíte, že se její obsah vysypal do kufru auta nebo do brašny. Zpětný odchyt rozlezlých hnojáčků zdržuje od jiných užitečných činností (rybolovu) a navíc se vám je stejně nikdy nepodaří pochytat do jednoho. Během sezóny pak budete nacházet „rudé utečence“ na rozličných místech, bohužel už budou vyschlí jako mumie. 

Kamarádovi se v souvislosti s útěkem hnojáků přihodila jednou nepříjemná záležitost. A ještě dlouho poté, když jsme se potkali, neodpustil jsem si do něj zarýt. Před léty mu totiž hnojáčci utekli do rybářského zavazadla a několik červíků se skrylo i do jeho svačiny. Majitel čiperných žížalek na tuto skutečnost přišel až v poslední chvíli, přesněji řečeno při kousání posledního sousta. Přesto, že s ním zjištění zacloumalo, neztratil glanc. V klidu polknul a pravil: „Když hnojáci chutnají rybám, tak nemůžou bejt jedovatý!“ Po chvíli ještě dodal: „Koneckonců v třešních jsou taky červi a nikdo je nevybírá!“ Samozřejmě jsme si ho dobírali a popichovali, jak asi taková „hnojáková nádivka“ chutná. K tomu jen stroze odsekl: „Volové, když to chcete vědět, tak se nažerte vlastních červů!“

 

Péče o hnojáky během rybolovu

Během rybolovu nemějte nádobu s hnojáčky na přímém slunci, zvlášť ne v létě. Dejte je někam do stínu nebo přes ně něco přehoďte. Pokud budete na dlouhodobé výpravě či nocujete v přírodě, platí dvojnásob, že žížalky musí být důkladně zavřené. Právě ve tmě mají hnojáčci napilno šplhat a utíkat. Dokážou se přitom protáhnout i miniaturní štěrbinkou. Pro zajímavost mohu uvést příklad, kdy mi pouze pevné zavíčkování zachránilo hnojáky před „zmizením“.

Kdysi mě při nocování pod širákem vzbudilo hlasité chrochtání a funění. Zděsil jsem se a už, už jsem se připravoval zápolit s přesilou divokých prasat. Důvod tajemných nočních zvuků naštěstí nebyl tak vážný. Měl je na svědomí statný ježek, který se snažil špičatým rypáčkem vypáčit víčko krabičky a dostat se k žížalkám. Když se mu to nepodařilo, za hrozného dupání a vztekání odpochodoval k lesu. Aby se náhodou nerozmyslel a já se mohl v klidu vyspat, nádobka s červy visela až do rána na stromě…

 

Na hnojáky chytíte i úhoře. Ještě jednu věc mají tahle ryba a nástraha společnou - nejčilejší jsou po tmě. 

 

Co se od hnojáka očekává?

Hnojáčci jsou od přírody mrštní a čilí. Stejně tak by měli být prezentovaní na háčku. I pod hladinou by měli být čiperní, aby svými pohyblivými konečky nalákali ryby k ochutnávce. Právě jemné vibrace nesoucí se vodou prvotně upoutají pozornost ryby a až pak přijdou na řadu – pach, barva a dodatečně i chuť nástrahy.

 

Čím více pohyblivých konců shluk hnojáků má, tím lákavějším soustem bývá. Názorným příkladem je historická fotka z lovu na feeder.

 

Sezónnost hnojáčků

O červených žížalkách se tvrdí, že jsou absolutně suprovou nástrahou pouze v zimě a časném jaru. V dalších měsících už prý jejich účinnost postupně klesá. Hnoják ale může být rybáři opravdovou oporou v průběhu celé sezóny, záleží jen na konkrétním revíru, rybolovné technice a samozřejmě rybím druhu, který hodláme chytat.

Pravdou je, že na mnohé ryby působí hnojáčci skutečně jen sezónně. Příkladem může být kapr, o němž někteří kolegové tvrdí, že mu zápach hnojky vadí, a proto se mu vyhýbá. Málokdy jsou proto hnojáčci uvádění jako typické kaprové nástrahy. Ovšem v době těsně po odchodu ledů si lov kaprů bez nich nedovedu představit. V jarní ledové vodě reagují kapři na hnojáky lépe než na jakoukoli jinou nástrahu. V pozdějším období už jsou víc vybíraví a braní vlažnější, což pravděpodobně souvisí s dostatkem přirozené nebo výživnější potravy.

 

Kapři hnojáčky uznávají hlavně v časném jaru, později je berou spíš vlažně.

 

Co na hnojáčky ulovíme?

Všechno co plave pod hladinou! Tak jak je uvedené v nadpisu – pravděpodobně neexistuje univerzálnější nástraha nad hnojáka! S chutí se do něj zakousnou všechny druhy našich ryb. Některé ho doslova zbožňují (okoun, lín, karas, cejn), jiné na něj berou spolehlivě (plotice, tloušť, úhoř), další spíše sezónně (kapr, parma) a ostatní už jen víceméně náhodně (štika, candát, amur). Dá se ale říct, že při nastražení hnojáka nikdy nevíme, co se na háček pověsí – je to hotová sázka do loterie. I při lovu nástražních rybek na kousek červíka může přijít pořádný úlovek. 

Podobnou situaci zažil můj známý, který na půlku hnojáčka zapřáhl metrového sumce a podařilo se mu ho na vlasci o průměru 0,12 mm vylovit až po 50 minutách „něžného“ přetahování. 

Další kamarád zdolával podobně ondatru, která dostala zálusk na nastraženou hnojku, ovšem zápas byl mnohem kratší. Zrádný hlodavec nebojoval férově ve vodě, ale vyskočil na břeh a uchýlil se do nory, kde vlasec předřel.

V obou vzpomínaných zážitcích se nejednalo o žádné podseknutí, nýbrž o regulérní uchopení kořisti za účelem konzumace.

 

Velkým fandou červených žížalek je lín.

 

Opačné případy, kdy se snažíte ulovit na hnojáčky slušnější ryby, ale červíky oždibují drobnější rybky, určitě zažijete častěji. To je také jeden z důvodů (hned po jejich specifickém zápachu), proč je hnoják v nemilosti některých rybářů. Lovci velkých rybích druhů považují univerzálnost hnojáčků za jejich největší chybu. Komu však jde o kvantitu záběrů a sportovní vyžití během lovu, nedá na tuto nástrahu dopustit a přimhouří oko i nad její specifickou vůní a nevábným původem. 

 

Hnojáček umí nalapat všechny druhy nástražních rybek na dravce.

 

Nastražování hnojáčků

Nastražování neboli napichování na háček je obdobné jako u dalších druhů žížal. Pouze velikost háčku musí být úměrná jejich velikosti a tloušťce. Pro lov středních druhů ryb s menší tlamkou (cejnů, cejnků, línů, plotic, ostroretek) používáme velikosti háčků 10 – 6, nejlépe s kratším ramínkem, pro ryby s prostornější tlamou (okoun, tloušť, úhoř, mník, sumeček americký, kapr, parma) velikost 4 – 1 s širším obloučkem. 

Drobné nástražní rybky ulovíme na půlky nebo ještě menší kousky hnojáčků nastražené na miniaturních háčcích vel. 16 – 12. 

 

 

 

 

Kombinované nastražení 

Zvláštním typem nastražování hnojáčků je posílení účinnosti umělé vláčecí nástrahy, kdy na její háček napíchneme jednoho nebo i více kousků žížalek, aby dravce lákala výrazná pachová stopa. V tomto případě se jedná o tzv. doprovodnou nástrahu k marmyškám, třpytkám a twisterům. Takové vylepšení je skvělé především na okouny.

Hnojáčky na háčku můžeme vhodně kombinovat i s jinými živočišnými nástrahami. Na úhoře je osvědčená sestava – půlka rousnice s hnojáčky na špičce háčku, kdy hnojáci lákají dravce pohybem a vůní, dešťovka „pokrmu“ zajišťuje potřebný objem.

Účinnou kombinací na kaprovité ryby (zvláště na parmy), ale i okouny, představuje hnoják s několika bílými červy. Drobní hnojáčci dobře imitují larvy pakomárů – patentky, a tak mohou být nastražování společně s „originály“.

 

Na parmy platí kombinované nastražení - hnoják + masňáci. 

 

Nadlehčování hnojáků

Podobně jako rousnice se větší hnojky dají přifouknout vzduchem z injekční stříkačky, ovšem toto opatření je vždy omezí v pohyblivosti. Pokud tedy chcete hnojáčky pozvednout ode dna a přitom zachovat jejich dráždivou hru konečků, uděláte lépe, když mezi červíky na háček umístíte kousek plovoucí pěny. Nadlehčování nástrahy funguje perfektně i v případě když bude mít „nadlehčovač“ výraznější barvu, vůbec ryby neplaší. Ba naopak někdy složí jako přídavné dráždidlo, neboť svým zbarvením upoutá lépe pozornost ryb. S nadlehčeným chomáčem hnojáčků vyfasujete určitě víc záběrů, než když bude nástraha zapadlá na dně. Tato úprava se mi osvědčila při jarní „fídrovačce“ na okouny plotice a cejny.

 

Krátké shrnutí

Hnojáčci jsou nejen univerzální nástrahou, ale doslova nástrahou mnoha tváří a uplatnění. Hlavně chytání mých oblíbených okounů si bez nich (tedy jen do dravčí zahájené) nedokážu vůbec představit. Přiložené archivní fotky na téma „okoun a hnoják“ jsou toho důkazem.

 

Zimní plavačkové zátiší.

 

Marmyška + hnojáček = pruhovaný úspěch! 

 

V hlavní roli hnoják, ve vedlejší roli ufídrovaný okoun. Možná je to naopak...

 

Zkrátka, kdo na hnojky nikdy nechytal, může jen litovat - svým odporem k „aromatickým“ žížalkám se ochudil o pěknou porci záběrů.   

 

Text, ilustrace a fota: Tomáš Rozsypal