Dvojí setkání

S kamarádem Jurou jsme pár dní po dravcové zahájené vláčeli na Dyji u Lednice. Cílem naší snahy bylo ulovení nějakého místního sumce. Zatímco já vodou vodil svého oblíbence – Nils Master Invincible 8, kamarád měl navázaný modýlek od firmy Rapala Shad Rap Deep Runner. Celé odpoledne jsme kromě několika bolenů a malého candátka neuštvali nic zvláštního a netrpělivě jsme čekali na příchod soumraku, který mohl situaci radikálně zlepšit.

Konečně se slunce začíná sklánět za Pálavské vrchy a intenzita dravčích zálovů houstne. Je jen otázkou času, kdy nějaký hladový predátor vyčenichá naše nástrahy. Stane se tak, ale až v době kdy řeku před námi pohltí naprostá tma. 

Šplouch! Bum! Prásk! A jako ozvěnu hrůzostrašných nočních zvuků uslyším vzrušený Jurův hlas: „Je tam!“ Hned nato se rozezní cvrkot brzdy u jeho přetíženého navijáku.

Ihned přestanu chytat a mažu po proudu za parťákem. O tom, že na jeho nástraze visí sumec, není pochyb. Proti hvězdnatému nebi vidím, jak špička tuhého vláčáku pulzuje pod mocnými kopanci. Kníratý útočník určitě není žádný drobek! Přes slušně dotaženou brzdu krade další metry šňůry a přitom vůbec nebere na vědomí odpor rybáře zapřeného do prutu. Ryba se valí po vodě a my ho poslušně následujeme. Jura má plné ruce práce, a tak postupuji před ním a kuželem světla mu svítím pod nohy, aby náhodou na kamenech staré regulace nehavaroval. 

Od záběru uplyne první desítka minut a za rozjetým dravcem ušlapeme dobrou stovku metrů. Sumec se náhle dostává do mělčí vody a začne divočit. Rotuje kolem své osy a občas ocasní „štětkou“ natře napnutou šňůru. Zatím je to dobré! Dravec se aktivní obranou stále víc vysiluje. Čas hraje proti němu a nám naopak pomáhá. Jedinou starost nám dělají bludné balvany v korytě řeky. Jestli o ně sumec brnkne šňůrou, máme po zábavě. Zatím je však zdárně míjí. Hlavní problém nastane asi až při samotném vylovování. V příbřežní zóně je ostrých kamenů jako štičích zubů. 

Jura si je nebezpečí vědom. Když nazná, že dravec uzrál ke sklizni, nabrodí se co nejdál do řeky. Vyšplhá se na jeden vyvýšený balvan a úlovek pomalu navádí k sobě. Na hladině pod ním se vytvoří vlna od dlouhého těla. Kamarád pro jistotu povolí víc brzdu a zatroubí na zteč. Když se mu u nohou ukáže neforemná hlava ryby, blikne čelovkou. Hohó! Jiřík se lekne fousatého zjevení, až málem sletí do vody. Zděsí se však i dravec. Udělá přemet jako po ráně elektrickým proudem a hned zas zostra vypálí po proudu.

Štěstí lovce tentokrát opustí už po pár metrech úniku. Šňůra se zařízne kamsi mezi kameny a… ruuup!

Jura vylézá z vody jako spráskaný pes. Není divu, podle jeho slov měl uniklý sumec dobrých 180 čísel! Při osudném rozsvícení si ještě rybář stačil povšimnout, že wobbler visel přesně uprostřed čelistí v drtících kartáčích. 

Když kamarád prohru rozdýchal, vrátili jsme se zpět na naše původní místo a vydrželi házet do půlnoci. Útěchou nám mohlo být, že jsme si oba nejen sumce povodili, ale dostali je i na břeh. Můj kousek měřil 98 a Jirkův pěkných 136 cm. Tím však příběh nekončí...

Někdy v půlce října navštívím Dyji pod Břeclaví, kde chci zkusit s malými twistříky najít a vydráždit candáty východní. Ježatí dravčíci se mnou nechtějí spolupracovat. Ujdu podél řeky asi kilometr a během něj nemám ani brnk. Ještě pár hodů, vrátím se k autu a přejedu k nějakému pohostinnějšímu revíru, usmyslím si. Cestou zpět zasmušile pozoruji mrtvou řeku. 

Pojednou mi do oka padne něco malého a pestrého v samém kraji vody. Ejhle, utržený wobbler! Třeba má vycházka nebude úplně marná, raduji se. Mé nadšení však trvá jen do okamžiku, než nástrahu uchopím do dlaně. Jedná se totiž jen o její torzo…   

Nalezenému wobbleru chybí celá přední třetina včetně lopatky, drátěná osa je vzadu vyrvaná z těla a hroty trojháčků jsou různě zdeformované. Nástraha vypadá, jakoby spadla pod parní válec! Přesto jí podrobím detailnímu zkoumání. Na hřbítku objevím typické škrábance od sumčích kartáčů – takže se s dravcem už někdy v minulosti setkala. Po chvíli mě napadne, že je to možná stejný wobbler, jaký před třemi měsíci sumec ukradl Jirkovi. Je to on? Není to on? I když by se jednalo o dost velkou náhodu, nebylo by to nic proti logice. Dravec se nástrahy určitě zbavil a ta měla fůru času odplout přibližně dvacet kilometrů po proudu.

„Balzového invalidu“ uschovám do krabičky, abych ho při nejbližší příležitosti předal původnímu majiteli. Stalo se tak asi po týdnu.

 

Kamarádův památeční invalida.

 

Jura můj nález přehazuje v rukách jako horký brambor: „Tak ti nevím, už je to docela dlouho, ale model i barva by souhlasily!“ I když přesně neví, zda se skutečně jedná o jeho wobbler, uloží nakonec „mrzáčka“ do síně slávy. Přitom si povzdechne: „Škoda, že na něm není nějaká má značka, měl bych alespoň jistotu…“   

 

Vytvoř si vlastní originál!

A jsem zpět u tématu! Ještě dřív, než se tato příhoda stala, tak jsem na své nástrahy domalovával různé ornamenty. Nebylo to proto, abych si je v případě utržení a opětovného nalezení poznal, ale spíš proto, abych je odlišil od komerční uniformity. Většinou jsem dokresloval například proužky či tečky na listy rotaček, nebo jsem woblerům domaloval rudé skřele a výraznější oči. Nejednalo se rozhodně o žádné velké umění! Kreslené detaily měly za cíl lepší zaměření predátorů na nástrahy. Později jsem zjistil, že nejsem sám, kdo krášlí (popřípadě hyzdí) svá „dravčí šidítka“…

 

Zvýraznění bříška poslouží k zaměření dravce na kořist.

 

Kreslí celá liga

V době, kdy jsem chytal nejvyšší přívlačovou ligu, nebylo závodníka, který by něco nemaloval na své nástrahy. Nejčastěji se to provádělo přímo během soutěžního klání. Stačilo, aby vylezlo slunce, prozářilo vodu a hned lovci tlumili lesk třpytek černým nátěrem. Kreslilo se i na woblery – většinou se rudě nebo černě zvýraznila jejich bříška, aby nástrahy získaly potřebný kontrast vůči prosvětlené hladině. 

Pamatuji si i na jednoho bývalého soupeře, který pokaždé v závodě na list rotačky namaloval primitivní obrázek ženského přirození. Byl to z jeho strany jen hec a možná také rituál pro štěstí. Kupodivu s takto upravenou nástrahou zachytal většinou skvěle! Když výjimečně neuspěl ani s domalovaným kosočtvercem, tak jen suše utrousil: „Dneska nechtěly ani pí..!“

 

Přebarvené nástrahy do čisté vody a slunečna.

 

Barvit či nebarvit?

Zbarvení nástrah rozhodně není všemocnou zbraní, jak je nám to často podsouváno výrobci. Vliv barvy bych odhadoval na pouhých 10%. Mnohem důležitější je při rybolovu vyhledání ryb a správná prezentace nástrah! Pokud totiž neumím zvolenou nástrahu dobře oživit, nebo v místě lovu žádný dravec není, tak mi k úspěchu při rybolovu nepomůžou ani všechny odstíny světa. 

Mnozí z vás teď mohou namítnout, že si protiřečím a nadnesou oprávněnou otázku: „Nač tedy nástrahy dobarvovat, když to ve finále ovlivní jen nějakých 10%?“ Odpovím: „Právě pro těch 10%!“

 

Přesná trefa do terče!

 

Uvedu hned sedm důvodů, proč malovat:

1. Každé procento vedoucí k zvýšení produktivity lovu je dobré!

2. Budete mít nástrahy, které nikdo jiný nevlastní!

3. Dravci je ve vodě nikdy neviděli, a tudíž k nim mají větší důvěru!

4. Výzdoba nástrahy je časově i finančně nenáročná!

5. Úprava se udělat přímo v terénu a následně se dá vyzkoušet hned v praxi!

6. Budete mít dobrý pocit, že jste pro rybolov udělali maximum!

7. Úspěch na vlastnoručně upravené nástrahy těší dvojnásobně!

 

Velký candát uposlechl příkazu.

 

Čím (a co) kreslit?

K nejčastěji používané klasice patří lihová fixa. Má hned několik výhod: je levná – stojí kolem 10 Kč, je snadno přenosná - umožňuje tak malování přímo u vody, nátěr rychle uschne - s nástrahami lze téměř okamžitě chytat. Slušně drží i na měkkých nástrahách (twisterech a kopýtkách) za předpokladu, že „guma“ není moc mastná. 

Malba „lihovkami“ však není věčná a po čase začne blednout. Celodenní lov v pohodě přečká, a když se začne barva vytrácet, stačí její sytost oživit novým překreslením. Doporučuji vlastnit minimálně tři základní barvy – černou, červenou a zelenou. Tato trojice barev se dá společně různě kombinovat.

Černá - hodí se na kompletní přetření nástrahy v době, kdy panuje slunečné počasí a přitom lovíte v průzračné a mělké vodě. Když kupříkladu v tento okamžik navážete klasickou lesklou třpytku, tak před ní vše živé v panice prchne - odborný termín tohoto jevu se nazývá - zrcadlový efekt nebo také „záblesk blesku“. Naopak, když nástrahu, ať třpytku nebo wobbler, „odějete do smutečního hávu“ nic se žádným ostrým odrazem světla nevyplaší. Někteří němečtí specialisté na přívlač kompletně černou nástrahu nazývají „dvojitý stín“ (tmavá nástraha + stín pod ní na dně) a tvrdí, že prý dokáže až neuvěřitelně probudit dravčí zvědavost a agresivitu. I když je slovo „neuvěřitelně“ hodně nadnesené, rozhodně se vyplatí ve slunečných dnech použít tmavěji zbarvené nástrahy a výsledky lovu by se opravdu měly zlepšit.

Černou barvou se dají vytvořit i tzv. „falešné oči“, které se domalují z obou stran na střed těla wobbleru. Dokonce už je dnes mají i některé komerčně vyráběné modely. Těžko říci, co vlastně útočícímu dravci mají připomínat – jestli opravdu oči, nebo třeba jen místa s několika vypadlými šupinkami. Důležité však je, že tyto výrazné body ve středu trupu něčím nutí predátora zaútočit přímo na ně. Tím se následně zvyšuje šance, že lépe uvízne i na trojháčku. Kolem středového oka někdy domaluji „terč“, ovšem mezi oběma motivy nepozoruji nijak výrazné rozdíly v množství záběrů. Buď se dravec trefí, a nebo také ne… 

Červená – je vhodná k vytvoření proužků a teček na listy pstruhových či okounových rotaček. Zvlášť okouni mají k rudým detailům velmi vděčný vztah. 

U wobblerů je rudá barva ideální k dokreslení žaberních oblouků a zvýraznění kontury bříška, kvůli kontrastu nástrahy vůči hladině. Dravec totiž většinou útočí na rybku z její slepé zóny – to znamená zezadu od ocasní ploutve nebo rovnou na její břicho. Zvýraznění spodní strany wobbleru tak může přinést ovoce v lepším zaměření oběti.

V neposlední řadě se červená hodí k vytvoření „falešných handicapů“ - konkrétně k domalování různých šrámů, kousanců a vředů. Krvácející či zraněná kořist rajcuje dravce vždy a všude! Koncem sezóny, když pokaždé zalepuji na svých wobblerech díry po zubech predátorů, neopomenu je před zalakováním zakroužkovat rudou barvou. Vytvořím tím iluzi poraněné rybky, která je pro dravce vždy tím nejpřednostnějším soustem.    

Zelená – slouží k zvýraznění hřbítků na wobblerech a také k domalování okounových pruhů na rotačky. Dá se s ní rovněž ztlumit zářivý lesk třpytek při silném slunečním jasu.

 

Zvýraznění žáber a falešná zranění mohou dravce vyprovokovat k útoku.

     

Náhradní možnosti barvení

Lihové fixy jsou pro rybářské účely naprosto dostačující. Pokud chcete mít na nástrahách něco extra, můžete využít vodovzdorné barvy na modely letadýlek (hodně kvalitní jsou barvičky značek Hummroll či Rewell). Jejich nejvýznamnějším kladem je, že po úplném uschnutí je nátěr neskutečně trvanlivý a jen tak nevybledne. Nevýhodou je naopak podstatně vyšší cena a také to, že se doba usychání se protáhne na desítky minut. Už proto se hodí jen na práci v domácích podmínkách a nikoli přímo v terénu.

Někde mezi lihovými fixami a barvami na modely leží laky na nehty. Značnou výhodou je široká škála různorodých odstínů. Na nástrahy spolehlivě využijete většinu z nich! Zvláště laky perleťové a laky s příměsí flitrů, které nástraze dodají třpyt šupinek. Oblíbené jsou i módní reflexní fluo-zbarvení.

Kladem laků na nehty je jejich poměrně rychlé zasychání, které trvá obvykle jen minuty (špatně schnou jen za vlhkého sychravého počasí a při nízkých teplotách). Pár lahviček se tak dá snadno přenášet i kolem vody v rybářském zavazadle. Další výhoda laku spočívá v tom, že nátěr současně vytvoří tenkou ochrannou vrstvičku, a proto se dá ideálně využít například k zacelení rány po dravčím tesáku na povrchu wobbleru.

 

Laky na nehty navíc zacelí díry po zubech dravců.

 

Kupovat laky na nehty jen kvůli barvení nástrah je celkem zbytečné. Spíše si lak na nehty na chvíli zapůjčete od „ženského elementu“ v rodině. Tolerantní partnerka nebo dospívající dcera určitě nebudou nic namítat, když občas využijete jejich kosmetiku ke zkrášlení svých nástrah. Stejně budete potřebovat jen pár kapek. Určitě si také dejte stranou všechny laky, které se vaše ženské chystají vyhodit, třeba jen z malicherného důvodu, že už vyšly z módy. Rybám je nějaká móda úplně fuk!   

 

Přeji spoustu inspirace při vytváření nástrah, které budou pro dravce IN

 

Text a fota: ToRo