Bakterie

Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. V jednom gramu půdy žije asi 40 miliónů bakterií, v jednom mililitru sladké vody je jich přibližně milion. Jedná se o mikroorganismy většinou tyčinkovitého či kokovitého tvaru, dosahující velikosti v řádu několika mikrometrů. Je zajímavé, že bakterie poprvé pod mikroskopem sledoval v 17. století nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek, který je mj. známý i svým studiem ryb. Do dějin ichtyologie vstoupil tento svérázný vědec-samouk např. svými chybnými výpočty stáří ryb ze skleritů na šupinách, na jejichž základě se dlouho tradovalo, že se kapr může dožít stáří až 200 let. 

Vraťme se však k bakteriím, které rozhodně nemůžeme plošně odsoudit a označit za malé zákeřné zabijáky. Drtivá většina z nich je totiž neškodná či dokonce prospěšná – nalézají se např. v trávicí soustavě organismů. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu nebo ve vědeckém výzkumu. Jen malá část bakterií je tzv. patogenních, tedy takových, které způsobují infekce. 

 

Onemocnění bakteriálního původu 

Bakteriální infekce patří mezi nejzávažnější choroby, postihující živočichy, houby i rostliny. Lidem způsobují takové závažné nemoci, jako jsou cholera, tuberkulóza, mor nebo úplavice. Člověku se však proti nim podařilo nalézt velmi účinnou zbraň – antibiotika. Jejich objev lze považovat za jeden z nejdůležitějších přelomů v dějinách lékařství a vlastně i celé naší civilizace, díky němuž se podařilo většinu těchto zkázonosných chorob potlačit či zcela vymýtit. Antibiotika nám dnes slouží i při léčbě některých bakterióz ryb, i když – jak napoví další řádky – většinou s menší úspěšností, než je tomu u člověka.

 

Bakterie jsou nejrozšířenějšími organismy na světě; v jednom jediném mililitru vody se jich nalézá asi milion.

 

Bakteriózy ryb

Jedná se o skupinu vesměs velmi závažných chorob, které jsou nejvíce rozšířeny v mírném pásu a postihují tak ve velké míře i naše druhy ryb. Patří sem i choroby, které mají charakter nákaz a vztahují se na ně některé veterinární předpisy.

V našem článku se pokusíme krátce nastínit a popsat několik významných bakterióz, se kterými se můžeme setkat i v našich vodách.

 

Erytrodermatitida kaprů (infekční vodnatelnost)

Jedná se o velmi běžné onemocnění, jehož původcem jsou bakterie rodu Aeromonas.

Nejvnímavější rybou k této nemoci je kapr obecný, ale napadá i cejny nebo karase, a také štiky. S touto chorobou se můžete setkat v průběhu celého vegetačního období, nejčastěji však propuká na jaře či v létě a při teplotě vody nad 20°C má nemoc velmi rychlý průběh.

Po propuknutí choroby pozorujeme na vnímavých druzích zánětlivá ložiska na kůži, která přecházejí až do hlubokých vředů, u nichž se obnažuje až svalovina a dokonce může dojít i k perforaci tělní dutiny; záněty mohou vzácně vzniknout i pod kůží, kde rostou a posléze mohou prasknout. Ve středu zánětlivých ložisek dochází také k nekrotickým procesům.

Za příznivých podmínek mohou vředy vyzdravět a zůstává po nich jizva, která vypovídá o průběhu choroby. Napadeným rybám také tmavne pokožka a přestávají přijímat potravu. V konečné fázi nemoci trpí ryba celkovou vodnatelností, která se projevuje zježením šupin, exoftalmem (tj. vypoulenými očima) a anémií žaber.

Důvody propuknutí choroby mohou být u každého druhu ryb jiné. Rozhodujícím faktorem pro rozvoj choroby u kapra je nedobrá kondice a špatný stav kůže, u štiky v rybochovech se uvádí špatné sádkování a např. u candáta poranění v průběhu tření. Ohroženy jsou i ryby, u nichž došlo k mechanickému poranění, např. při výlovech.

K terapii se v produkčním rybářství používají antibiotika podávané v krmivu, léčba je však obvykle málo úspěšná.

 

Erytrodermatitida – infekční vodnatelnost, je častou příčinou úmrtí kaprů obecných

 

Skvrnitost síhů

Původcem této choroby je bakterie Aeromonas salmonicida a vnímaví k této nemoci jsou pouze síhové – u nás se jedná o síha severního marénu a síha peledě, a dnes zejména jejich křížence, neboť čisté formy se už v našich vodách prakticky nevyskytují.  K přenosu infekce dochází perorálně a ohroženy jsou hlavně starší ryby.

Průběh choroby je chronický a postižené ryby na ni hynou. U nemocných síhů se objevují na hlavě, u bází ploutví, a na bocích krváceniny, později dochází k nekrózám na kůži a zježení šupin. Toto onemocnění lze u síhů napohled zaměnit s poškozením kůže, způsobené ektoparazity a jinými bakteriálními onemocněními.

Terapie je prakticky nereálná – ryby nejsou schopné pozřít medikované krmivo, jelikož nepřijímají potravu.

 

Skvrnitost síhů postihuje v našich vodách marény (nahoře) a peledě (dole), i když s čistými formami těchto síhů se už u nás setkáme jen velmi výjimečně

 

Vibrióza ryb (boulovitost úhořů)

Onemocnění, které se převážně vyskytuje v přímořských evropských státech, Severní Americe a Japonsku. Původcem onemocnění je bakterie s jedním bičíkem Listonella anguillarum. Hlavním vnímavým druhem je už podle názvu choroby úhoř říční, vnímavost byla také prokázána u pstruha duhového a štiky. Choroba masivně propuká ve vodách se zvýšenou salinitou (slaností) po celkovém oslabení ryb a zvýšení teploty vody v jarních měsících. Nemoc se s importem ryb pocházejících ze zamořené oblasti může dostat i do našeho rybochovného prostředí. V chronickém stádiu choroby dochází k nekrotickým procesům, vznikají kožní eroze nebo měkké podkožní abscesy (odtud název boulovitost), které v případě prasknutí vytvářejí hluboké vředy. Chronický stupeň často doprovází anémie, ztráta šupin a exoftalmus.

 

Bakteriální nemoci lososovitých

Velká množství bakteriálních infekcí postihuje též ryby lososovité, a to jak ve volných vodách, tak zejména v intenzivních chovech. Nejen proto je jim však v tomto článku věnována samostatná kapitola. Zároveň tím chceme poukázat na nedobrou situaci našeho pstruhařství a na problémy, kterým také musí čelit chovy lososovitých ryb. V současné době, kdy jsou naše pstruhové vody decimovány predátory, kdy původní přirozená skladba rybí obsádky se v nich povážlivě mění a chytit tečkovaného krasavce, v jehož žilách pomyslně proudí ona z generace na generaci předávaná divoká potoční krev, je už dnes pomalu raritou, tak právě v této době nabývá chov lososovitých ryb a racionální hospodaření na pstruhových vodách na ještě větším významu. Nechť je tedy tento článek zároveň i jakýmsi apelem ke všem zainteresovaným i celé rybářské veřejnosti, neboť opravdu reálně hrozí, že se jednou velkou smrtelnou infekcí brzy nakazí celé naše pstruhařství. A na nemoci, způsobené naším nezájmem a nezodpovědným chováním, antibiotika bohužel nezabírají…

A nyní už k výčtu nejčastějších chorob, které se vyskytují u lososovitých ryb:

 

Furunkulóza lososovitých (nakažlivá vředovitost)

Jedná se o onemocnění postihující sivena amerického, pstruha obecného a pstruha duhového. Ryby jsou však vůči němu různě rezistentní, např. pstruh duhový je odolnější než siven nebo potočák. Vnímavější jsou k nákaze také starší ryby než plůdek či juvenilní kusy. Onemocnění propuká zejména v intenzivních chovech, kde způsobuje velké ztráty.

Původcem onemocnění je stejně jako při skvrnitosti síhů tyčinkovitá bakterie Aeromonas salmonicida. Choroba se vyskytuje při teplotách vody okolo 15 až 20°C a vznik nákazy podporuje silné organické znečištění vody a velká hustota obsádek (což se týká jen farem lososovitých ryb).

 

Intenzivní chovy lososovitých ryb se potýkají s celou řadou problémů, včetně rizika smrtonosných bakteriálních infekcí

 

Průběh onemocnění může být akutní i chronický.

U akutní formy umírají ryby asi po 4 dnech od vypuknutí nákazy, přičemž nejsou pozorovány žádné příznaky a ryby na první pohled vypadají v pořádku. Naopak u chronického průběhu nemoci dochází k překrvení jater, střeva i pobřišnice. Ve svalovině se objevují abscesy (vředy), které praskají a vytváří kráterovité vředy, tzv. furunkly. Svalovina okolo vředů je tmavá, a pokud ryba přežije a furunkly se vyhojí, zůstávají po nich patrné jizvy. Ledviny napadených ryb jsou velmi měkké, slezina světlá, a objevují se krváceniny na játrech, ploutvích a v oku. 

Inkubační doba nemoci je krátká (cca do deseti dnů), a ryby při chronickém průběhu ztrácejí únikový reflex, nekoordinovaně plavou a nepřijímají potravu. Hynoucí ryby se pohybují na boku. 

K léčení této nemoci se používají antimikrobiální látky (např. chinolony).

 

Hemofilóza lososovitých (vředovitost lososovitých ryb)

Názvem i příznaky velmi podobná furunkulóze je i nemoc, vyskytující se v chovech lososovitých ryb v Severní Americe. Patologické změny, které toto onemocnění vyvolává, se však ukazují i v našich chovech. Původcem onemocnění je bakterie Haemophilus piscium.

Citliví na toto onemocnění jsou pstruh obecný, duhový i siven americký, a opět ponejvíce postihuje generační (dospělé) ryby.

Průběh nemoci je chronický – na kůži se vytvářejí vředy a kožní eroze, které se mohou vyskytovat i na ploutvích a čelistech.

K léčbě se používají antibiotika 

 

Bakteriální hemoragická septikémie lososovitých

Toto onemocnění, vyskytující se u intenzivních chovů lososovitých ryb, se do Evropy rozšířilo ze Severní Ameriky, a koncem osmdesátých let minulého století bylo prokázáno i u nás. Jeho původcem je anaerobní bakterie Yersinia ruckeri. Citliví jsou na něj všechny druhy lososovitých ryb, uvádí se však, že onemocnět mohou také síhové a dokonce i úhoř říční. Vyskytuje se při teplotách vody okolo 13°C a nejvíce jsou postiženy ryby do jednoho roku věku. Napadení jedinci mají krváceniny u bází ploutví, na čelistech a horním patře – od toho se této nemoci také říká „červená tlama“. Při kuchání jsou krváceniny vidět i na vnitřních orgánech, a slezina bývá zvětšená. Nemocné ryby jsou malátné, tmavě zbarvené a špatně plavou. Onemocnění probíhá akutně i chronicky a k léčbě se používají antibiotika. Pokud v chovech toto onemocnění propukne, je nutná přísná karanténa, a pochopitelně zákaz jakéhokoli převozu ryb či jiker. 

 

Renibakterióza lososovitých (bakteriální nákaza ledvin)

Původcem tohoto onemocnění, které bylo u nás prokázáno v roce 1972, je bakterie Renibacterium salmoninarum. Velmi citliví na tuto chorobu jsou siven americký a pstruh obecný, méně už pstruh duhový.

Nemoc se objevuje nejčastěji při zvýšení teploty vody na 15°C, a opět napadá spíš mladé ryby okolo jednoho roku věku. Inkubační doba je delší než u septikémie – může trvat i 2-3 měsíce. Příznaky jsou podobné jako u jiných bakterióz, tj. malátné a nekoordinované plavání, křečovité pohyby, tmavé zbarvení apod. 

Patologických změny jsou nejvýraznější na ledvinách (odtud samotný název choroby), které jsou zduřelé, obsahují až několik milimetrů veliké šedobílé váčky, které se mohou vyskytovat i na játrech, slezině či ve svalovině. 

K léčení nemoci se stejně jako u furunkulózy používají antimikrobiální látky (např. chinolony).

 

Furunkulóza způsobuje pstruhům charakteristické kráterovité vředy – tzv. furunkly

 

Kolumnaróza ryb

Původcem tohoto onemocnění je bakterie Flavobacterium columnare. Vnímavý je pstruh duhový, ale i kapr obecný a amur bílý. K nákaze dojde při kontaktu s původcem onemocnění, nejčastěji v místech poranění na kůži, a to zejména v oblastech bez šupin. Do chovného prostředí se onemocnění dostane s infikovanou vodou a nemocnými rybami. Faktory, které podminují rozvoj choroby, jsou vyšší teplota (cca 15°C), velké množství ryb pohromadě či nešetrná manipulace. 

Tato bakterióza probíhá bez charakteristických příznaků, a proto si ji lze zpočátku splést s jinými nemocemi. Při akutní formě se na tělech ryb neukazují žádné pozorovatelné změny, při chronickém průběhu se objevují zánětlivé změny až nekrotického charakteru na žábrech a na kůži.

Jiné typické příznaky tato choroba nemá, nakažené ryby nepřijímají potravu, vytvářejí hejna u přítoku a většinou velmi rychle hynou na udušení. 

K léčbě se používají koupele a medikovaná krmiva.

 

Flavobakterióza žaber lososovitých

Jedná se o kosmopolitní onemocnění lososovitých ryb, jehož původcem je bakterie Flavobacterium branchiophilum. Nejcitlivější z lososovitých ryb je na toto onemocnění pstruh obecný, a to zejména rybky okolo 5 cm délky. K zamoření dochází přítokovou vodou v jarních měsících.

 

Chytit krásného zdravého potočáka je na našich pstruhových vodách stále a stále obtížnější

 

Faktorem, který podmiňuje rozšíření této nemoci, je poškození žaberního epitelu, které může být způsobeno znečištěním (organickým i neorganickým), parazity nebo i krmením, kdy se usazují částečky z krmiva na žábrech.

V případě těchto nepříznivých faktorů je průběh nemoci velmi rychlý s naprosto devastujícími účinky – v průběhu několika dní může dojít k úhynu skoro celé obsádky. Rybky umírají na udušení, neboť s těžce poškozenými žábrami nejsou schopny dýchat. 

K léčbě se používají koupele, důležitější je však dodržovat prevenci a pokusit se odstranit podmiňující faktory – použitím kvalitního krmiva, zajištěním čisté pramenité vody na přítoku voda, popř. dezinfekcí přítokové vody.

 

Bakteriózy v akvarijních chovech

I když to na stránkách pro sportovní rybáře není jistě úhelným tématem, zmiňme se na závěr krátce i o bakteriózách, které postihují ponejvíce naše akvarijní chovy. Bakteriální infekce v akvarijních chovech často propukají při zanedbání základních hygienických podmínek chovu (špatná údržba nádrží, přerybněnost, nevhodná výživa). Mezi bakteriální choroby, které se často vyskytují v akvarijních chovech, patří např. bakteriální rozpad ploutví nebo tuberkulóza ryb. U ní se dokonce uvádí, že ve výjimečných případech může dojít k přenosu nemoci z ryby na člověka a k vyvolání lokální kožní tuberkulózy (ta je však velmi dobře léčitelná antibiotiky). Naproti tomu přímo u akvarijních ryb se bakteriózy léčí antibiotiky velmi špatně a někdy je to zcela nemožné. Proto je velmi důležitá prevence spočívající především v udržování co nejlepších podmínek chovu.

 

V příštím díle se začneme zabývat širokou škálou chorob, které rybám způsobují nejrůznější druhy parazitů.

 

Text: Tomáš Lotocki, s přispěním Lukáše Vetešníka

Foto: autor, Karel Halačka

Kresba: Jana Hauskrechtová