Bohaté úlovky se jen tak neodpouští, a tak je úspěšnější kolega zpočátku nazýván dítětem štěstěny, ale později už je závistivě pomlouván jako prachsprostý podvodník, který chytá „kdoví jak a kdo ví na co“. Kdyby existovala nějaká rybářská inkvizice, tak by těm nejlepším z nás nejspíše hrozilo upálení zaživa kvůli spolčení se s ďáblem…


Cesty k úspěchu
Cestiček k lepším výsledkům v rybařině existuje hned několik (ke každé se navíc vinou úzké pěšinky vlastního poznání). I jednotlivě vedou k cíli, ale nejspolehlivější možností je spojení jejich tras v jednu jedinou dálnici. Kdo se jí pak bude držet, nemůže u vody neuspět. Základních cest (neboli pravidel), které vás dovedou k lepším výsledkům v rybařině je osm, jsou to:
    
1) Nepodceň přípravu!
2) Důvěřuj svým schopnostem!
3) Spoléhej na své vybavení!
4) Zvol nástrahu a věř jí!
5) Specializuj se, ale buď všestranný!
6) Vyber vhodné místo!
7) Urči správný čas lovu!
8) Vžij se do ryb!



NEPODCEŇ PŘÍPRAVU!
Jedno rčení praví: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“, nebo jinak: „Kdo je připraven, není poražen!“

Příprava rybáře je teoretická a praktická. Začnu teoretickou přípravou, ta se odehrává v našich hlavách, konkrétně v mozkovém centru učenlivosti a paměti. Právě sem se ukládá a hromadí souhrn znalostí vyčtených z literatury, vysledovaných z médií (filmů a Internetu), ale také fíglů odpozorovaných od úspěšnějších kolegů přímo u vody. Získané poznatky náš rozum vyhodnotí, rozebere, odstraní nedůležitý balast a s ryzím zbytkem může dál pracovat. Následnou vlastní iniciativou a praxí se poznatky mohou neustále rozšiřovat a zdokonalovat.
Druhá, tzv. praktická příprava probíhá v první fázi za zavřenými dveřmi. Rybář při ní doma (v dílničce, garáži, kuchyni) vylepšuje své náčiní, vytváří nové nástrahy, připravuje krmení, apod. Pokračování praxe pak probíhá při samotném rybolovu.



Nehaž perly sviním!
     Správná příprava může být dlouhodobým procesem, který se ale dá účinně zkrátit. Takřka ideálním řešením je najít si dobrého kamaráda, který je považován za „dítě štěstěny“. Tímto krokem získáte cenné informace a poznatky z první ruky a následně dosáhnete i brzkého náskoku před ostatními. Pozor na zneužití! Musím apelovat na zodpovědnost „žáčků“, aby potom lehce nabyté vědomosti neposílali dál každému, kdo se u piva tváří jako jejich kamarád. To samé ovšem platí i pro samotné „učitele“. Mám například známého, který je rybář par excellence. K úspěchům se nedostal snadno, vypracoval se vlastní pílí a absolvováním dlouhé trnité cesty vlastních pokusů a omylů. Jeho nedostatkem ovšem je přílišná horlivost, ochota a také bezmezná důvěra v dobrotu lidstva. Jednou si mi u vody postěžoval, že se kdysi ujal rybářského začátečníka a vše - včetně úspěšných míst, technik lovu, nástrah a svých vychytávek - mu naivně vyzradil. V dobré vůli mu předal své poznatky, které sám pracně vypilovával po celých dvacet let praxe. Jaké pak bylo jeho rozčarování, když se asi po dvouměsíčním kurzu vyšší rybařiny setkal se „snaživým studentem“ na jednom ze svých objevených a lukrativních fleků. „Rychlokvašený adept“ tam ovšem nebyl sám, byl obklopen partou kamarádíčků. Navíc směrem k překvapenému rybáři pronesl něco ve smyslu: „Je nás tady dost, najdi si další místo!“ Jinými slovy mu vzkázal: „Všechno jsi mi ukázal. Už tě nepotřebuju. Pakuj se!“
Nevděk vládne světem a rybařina v tomto ohledu není výjimkou. Pamatujte: tajemství, které znají dva, už není žádným tajemstvím. Nechci tím ale kázat, že mlčeti znamená zlato a mluviti stříbro, ale spíš… Nebudu se opakovat, dokončení věty je uvedeno v nadpisu tohoto odstavce.



Přemýšlet se vyplatí
     Chybou nezkušených rybářů bývá, že sice vše správně „opíšou“, ale když dosáhnou prvních dílčích úspěchů ve svém vývoji ustrnou. Pokud však žák touží překonat učitele, musí se neustále rozvíjet! Pořád je co zlepšovat a objevovat, vždyť na vrchol rybářského umění zbývá ještě hezkých pár etap. Kdo se umí dívat okolo sebe a přemýšlí, ten má úspěch. Zbývá už jen praktický příklad na závěr.



Štičí happyend 
S kamarádem jsme za léta společného chytání prorejdili pěkných pár revírů. Výsledky lovu jsme měli vcelku srovnatelné, jednou měl v úlovcích navrch on a podruhé zase já. S jedinou výjimkou - kamarád měl přehnaný respekt z velkých štik. Ryby nad 75 cm pro něho byly prostě zakleté. Po delším čase se staly doslova jeho noční můrou!

Velké štiky byly pro kamaráda zakleté

 

V úlovcích pořádných zubatic jsem ho s přehledem válcoval. Zatímco já k jejich lovu nastupoval jako sebevědomý favorit, kamarád naopak jako věčný amatér. Ne, že by mu větší štiky nebraly, to spíš naopak, ale téměř vždy něco svým poraženeckým postojem pokazil a dravec mu pláchl. Postupem času si k „superzubatkám“ vypěstoval takovou averzi, že odmítal navštěvovat revíry, na nichž byly štiky dominantními predátory. A když jsem ho přeci jen přemluvil, předvedl mi při společném rybolovu opět nějaký neodpustitelný kiks. Někdy zuřivě se bránící ryby zbytečně rychle táhl k hladině, kde se mu následně setřepaly při divokých saltech. Jindy je zase zdolával „natolik opatrně“ až mu dravci uvízli natvrdo ve vázkách.

Mnohé z ryb se mu vypnuly těsně u břehu...

 

...další zmizely ve štičích hradech


Vrcholem jeho přehmatů byla ztráta téměř zdolané metrové štiky. Celý průběh boje jsem měl možnost sledovat přes vodu a málem jsem při něm zešílel. Kamarád po deseti minutách přetahování dostal unavenou rybu až ke břehu, ale aby ji mohl lépe uchopit, našlápl si v brodkách do mělčiny. To neměl dělat! Než se stačil sehnout, vysílený dravec z posledních sil projel mezi jeho rozkročenýma nohama. Dokonce mu prý volným hrotem trojháčku z wobleru škrtnul o holínku. Kamarád se zděsil a v panice začal rychle couvat ke břehu, čímž štiku splašil a ta se pak při posledním malátném výpadu odporoučela i s nástrahou. Nebyl žádný div, že z nešťastného rybáře zbyla na břehu jen hromádka neštěstí…


Zdálo by se, že po všech těch negativních zážitcích kamarád na velké štiky dočista zanevře. Nestalo se tak, jen proto, že je přítel přemýšlivý typ. Dál v koutku mysli kul plány, jak se nevděčným dravcům dostat na kobylku. Náhoda tomu chtěla, že se mu na jedné společné výpravě podařilo uvláčel dvě štiky. Nebyla to žádná monstra, spíš jen takové běžné dvoukilovky. K jeho překvapení jedné z ryb vyčuhoval z jícnu jakýsi špagátek.

„Pojď se mrknout, ona snad sežrala tenisku a tkanička ji leze ven,“  volal na mě udiveně a peánem se snažil záhadnou šňůrku z útrob ryby vydolovat. Konečně se to podařilo! Samozřejmě se nejednalo o spolknutou obuv, nýbrž na světlo boží vytáhl jakéhosi pozřeného hlodavce. Nad chlupatou obětí štičí nenasytností jsme tehdy jen kroutili hlavou...

Kamarádovo konečné zadostiučinění

 

Rozradostněný kamarád, který konečně dosáhl nepřekonatelné mety, mi poté podrobně líčil nelehkou cestu k získání originální nástrahy. V první fázi zakoupil vhodný pop, který měl „myší“ siluetu. Na něj přilepil uši vystřižené z pryže. Původně měla jeho nástraha navíc nožičky a ocásek z přilepených černých twistříků. Toto vylepšení se však neosvědčilo, což odhalily až praktické zkoušky s původní verzí myšáka. Při nich kamarád zjistil, že twisterové nožičky i ocásek se zbytečně často zachytávají na hroty trojháčků, a tudíž je z nástrahy odstranil. Ocásek nahradil rovným gumovým páskem vystřiženým z duše bicyklu. Také uši doznaly změn, bylo je nutné zmenšit, protože myška údajně plavala stylem „na ouško“. Po vychytání těchto drobných chybiček vznikla nástraha, která měla splnit všechna očekávání a sny svého vynálezce. Což se také stalo…

Kamarádův prototyp myšáka


Musím ještě doplnit, že techniku s popy má kamarád dostatečně zmáknutou z chytání bolenů. Jediná změna spočívá v tom, že myšku neoživuje prudkými rázy, nýbrž ji potahuje celkem stabilní rychlostí občas přerušovanou pauzami, které mají představovat odpočinek unaveného hlodavce. Při lovu vodí nástrahu podél břehu nebo v blízkosti rákosových polí. Nahazuje však i napříč vody, přičemž důsledně dbá, aby nástraha dopadla těsně k protějšímu břehu. Jeho umělá myška rovněž skvěle funguje při prochytávání ostrůvků vodního rostlinstva a prostoru nad ponořenými stromy - zkrátka všude tam, kde rády číhají pořádné štiky.

 

Jestliže jste četli opravdu pozorně, pak snadno odhalíte, že závěrečný příběh nesouvisí pouze s prvním přikázáním – „Nepodceňuj přípravu!“, ale svou významnou roli v něm sehrály i zbývající, výše popsané, cesty k úspěchu.

 

Text i foto:  Tomáš Rozsypal - ToRo