Můj muž a starší syn mají rybářské papíry již několik let a já stále odolávala až do loňského roku, kdy jsem nakonec také podstoupila rybářské zkoušky a tím získala povolení k rybolovu a možnost vyzkoušet si, jaké to je zdolávat rybu.

Zhruba před třemi lety ulovil mladší syn pěkně zbarveného koi kapříka. Mohu říci, že to byl úžasný pohled na pro mne neobyčejnou rybu a barevný kapr mě úplně uchvátil. Tehdy mne napadlo, že chytit já takovou zlatou rybku, okamžitě bych si něco přála.

 

Kapřík měl jedno veliké štěstí, že se dostal na naši udici, protože neskončil na pánvi, ale v našem rybníčku, kde se jeho krásou kocháme (a nejen my) dodnes.

 

Loni konečně padlo štěstí i na mou osobu a můj sen se mi splnil. Byl den jako každý jiný, opět celá rodinka trávila čas před chatou. Měli jsme nahozené čtyři kaprařské pruty na boilie a střídali jsme se u dvou feederů, kdo nachytá více ryb.

Jako většinou nad námi dospěláky vyhrávali synátoři, než odpoledne přišel pro mne okamžik překvapení - řev navijáku a upozornění manžela, že přišel záběr. A nebyl to obyčejný záběr. Poprvé jsem měla možnost poznat ten adrenalin při zdolávání větší ryby. Byl to úžasný zážitek. Neměla jsem vůbec ponětí, co je to za rybu, vůbec se neukazovala u hladiny, bojovala tak, že jsem myslela, že ji vůbec nevytáhnu a ujížděla do rákosí, kde měla šanci z udice utéct. Nakonec mi manžel pomohl, vlezl do vody a s napětím a očekáváním, co to je, vytahoval rybu ven z rákosí.

Po chvilce se na mne otočil a s úsměvem mi sdělil: „Je to oranžovák.“

Po jeho slovech jsem se začala klepat radostí a také obavou, abychom ho zdolali až ke břehu. Podařilo se. Byl to nádherný koi kapr o velikosti 76 cm.

 

Naše obavy, že by tu měl zůstat pro masaře, kterým je jedno, zda je to obyčejný  či koi kapr, nás dovedly ke stejnému rozhodnutí jako před třemi  lety - přepravit kapříka na náš rybníček, kde mu pánev nehrozí a naopak může potěšit buď svou promenádou těsně u hladiny. Případně, když bude mít někdo štěstí a po nahození prutů ho uloví, může si při jeho pouštění sám něco přát.

 

Když jsem kapra do rybníčku pouštěla, nezapomněla jsem si v duchu vyslovit své vlastní velké a neobyčejné přání. Neprozradím jaké přání to bylo, protože by se nemuselo splnit, ale prozatím se stále vyplňuje.

Nebylo to přání jako když jsem byla malé děvče a přála si být alespoň chvíli princeznou jako většina z nás žen. Některá přání se nám mohou splnit i bez zlatých rybek. Za všechna taková alespoň jedno: Co zkusit vést děti a lidi ve svém okolí, aby se lépe chovali k přírodě i k sobě samým a méně vysedávali u počítačových her? Vždyť jak my se chováme k přírodě, ona se zachová k nám a u monitoru k ní nikdo žádný vřelý vztah nezíská.

 

Na rozloučenou bych přála každému, aby se mu splnilo alespoň jedno velké přání.

I my ženy máme dost zážitků od vody a tak doufám, že se další rybářky ke psaní přidají.

 

Petrův zdar rybářkám i rybářům ze srdíčka přeje Manažerka