Za rybí „horolezce“ je u nás možné považovat typické obyvatele pstruhového pásma a to pstruha obecného (potoční formu), sivena amerického a pak vranku. Z obou u nás přítomných druhů je horským potůčkům daleko lépe přizpůsobena vranka pruhoploutvá, ale na území ČR obývá jen poměrně malou oblast na východě Moravy, takže maximální nadmořská výška, kde se s ní u nás setkáme, je podle literatury 775 m n. m., zatímco vranka obecná vystupuje v českých horách až do 930 m n. m. Na Slovensku bychom ale vranku pruhoploutvou našli určitě daleko výše.
Vranka obecná (nahoře) a pruhoploutvá (dole)
Výše než oba druhy vranek dokáže proniknout pstruh obecný, který byl na Šumavě zastižen ještě ve výšce 1160 m n. m. Ani ten však není na českém území rekordmanem.
Nejodolnější rybou schopnou proniknout vysoko do hor je ale u nás siven americký.
Ten dokáže přežít ve skutečně extrémních podmínkách, ať už jde o teplotu, životní prostor nebo kyselost vody vody. Přežívá v jezerech, která jsou většinu roku zamrzlá, může pronikat až do pramenných oblastí toků a přežívat v potůčcích širokých řádově decimetry (u nás běžně přežívá i při pH 5,3 a z Ameriky je uváděno jako extrém až pH 4,1). V Krkonoších a Jizerských horách siven vystupuje i do potůčků, které by se daly bez problémů překročit a byl zastižen i v nadmořské výšce 1320 m n. m.
Tato místa jsou tedy nejvýše položenými místy v České republice, kde se můžeme setkat s trvale přežívající rybí populací.
Na Slovensku ovšem můžeme najít ryby i daleko výše a to prostě proto, že tam mají vyšší hory. Nejvyššími zarybněnými lokalitami tam jsou některá tatranská plesa. Ta sice nebyla původně zarybněna, ale v 19. století proběhly různé aklimatizační experimenty a v některých plesech se od té doby udržuje stálá rybí obsádka. Ve Štrbském plese je to hned několik rybích druhů, v ostatních se jedná výhradně o pstruha obecného. Poměrně slušnou obsádku potočáků má Popradské pleso (nadmořská výška 1494 m n. m.).
Při své nedávné návštěvě jsem viděl desítky pstruhů mezi 15 až 25 cm jak postávají v čisté vodě nebo sem tam sbírají z hladiny hmyz. Podle literárních údajů tu dorůstají maximální délky 28 cm a hmotnosti do 221 g. Pronikají i do přítoků jezera – žijí např. v Ľadovom potoku a dokonce se tu i přirozeně vytírají.
Jedná se o vysazené ryby, ale pořád ještě bych byl ochoten uvěřit, že by se pstruzi mohli dostat do Popradského plesa i přirozenou cestou (odtokem z jezera). U většiny tatranských ples je ale něco podobného zcela vyloučené.
Vysazení potočáci se ale udrželi i v mnohem výše položených plesech. Tím vůbec nejvyšším je největší pleso na slovenské straně Tater - Veľké Hincovo pleso, jehož hladina leží v nadmořské výšce 1946 m.n.m. Pravděpodobně se jedná o nejvyšší trvale zarybněnou přírodní lokalitu na území bývalého Československa.
Jezero je sice poměrně rozlehlé a hluboké (má zhruba 20 ha a maximální hloubku 53,7 m), ale pro život ryb jsou tam už skutečně extrémní podmínky. Ledová pokrývka se na hladině udrží po dobu zhruba 270 dní v roce a teplota vody dosahuje v létě maximálně 7°C. Ryby tak žijí po většinu roku v modravém šeru pod ledovým příkrovem, bez přístupu kyslíku a v teplotách na hranici fyziologických možností. Určitě jich tam nebude moc. V severní Americe existují podobná jezera obývaná populacemi sivenů a jejich celková ichtyomasa se prý pohybuje kolem 8 – 20 kg na hektar.
Ani mě nepřekvapilo, že zatímco na Popradském plese jsem dokázal najít prvního pstruha během minuty, na Hincově plese se mi to nepodařilo vůbec. Ostatně ani podmínky mi moc nepřály. Po výstupu o nějakých 400 m výše jsme se ocitli v oblasti s poměrně špatným počasím. Každou chvíli pršelo a nelétal tu ani hmyz, který by nalákal ryby k hladině. Kdoví, čím se vlastně ti pstruzi v té hluboké temně modré vodě živí.
Přesto se s vámi chci alespoň podělit o záběry z nejvyššího místa našeho někdejšího státního celku, kde ještě dokážou ryby obstát v boji s krutými přírodními podmínkami. Nějaké snímky se mi nakonec podařilo pořídit ve vzácných chvilkách, kdy zrovna nepršelo a jsem rád, že jsem tenhle úchvatný kout hor mohl vidět.
Jezero leží na skalnaté plošině, kterou jeho vody opouštějí vysokým vodopádem
Koryto Hincova potoka je pro ryby skutečně neprostupné
Hrana skalní plošiny, na níž se pleso nalézá
Výtok z jezera plný vody vzniklé roztátím nečekané sněhové nadílky
Zákoutí na okraji plesa kousek nad výtokem
Vegetace na březích připomíná severskou tundru
Okolí Hincova plesa je místo, kde už nenajdete stromy, sněžit tu může kterýkoli den v roce a v červenci tu kvetou blatouchy. Má zvláštní atmosféru připomínající daleký sever a zapůsobilo na mě mnohem víc než jiné turisticky atraktivnější oblasti Tater. A hlavně – ač obklopen rozeklanými vrcholky pokrytými zbytky čtyři dny starého sněhu, mohl jsem si říct, že pořád ještě stojím na břehu vody, v níž žijí ryby.
Text i foto: M. Horáček - Osprey
K tomu Hincovu plesu. Byl jsem tam na začátku prázdnin a potočáky jsem v něm opravdu viděl. Drželi se těsně u břehu a hltaly všechno co se jim hodilo, a to dokonce i mrkev a různé drobky.
velmi dobry clanek – tohle me taky zajima
dokonce jsem vylezl pred 2 tydny s musakem do vysky 950 mnm kde jsem pred tim videl v tuni pod vodopadem asi 5 potocaku od 10–20 cm (dle soupisu reviru-mozno lovit az k pramenum)-tak jsem sel na ne
proste jsem touzil zazit ten pohled na vyjeveneho pstruha ktery nikdy zadnou zkusenost s rybarem nemel,myslel jsem si jak hltave budou skakat na necekanou nabidku mych much
a vysledek? – snazil jsem vydat ze sebe to nejlepsi (presny hody z dalky div ne v leze) ,ale ty potvory proste zadnou muchu nevzaly -nechapal jsem to
za hodinku jsem to zkusil jeste jednou a nakonec jeden vzal – tak jsem se s nim pomazlil a bylo – pro me urcite nevsedni zazitek i kdyz to byla cudla
no a taky ted vim ze tihle vyskovi rekordmani jsou pekne opatrni a fikani a maji muj obdiv jak se tam nahore muzou udrzet treba pri jarnim tani,kdy to prenasi 50 kg balvany jak nic
Dokonce jsem tam viděl i dva muškaře, takže tomu věřím.
V Bulharsku na Ribnich ezerech mi chatár tvrdil, že jsou tam pstruzi přes půl metru. Nadmořská výška stoprocentně přes 2.000m tipuju tak 2.300m
All Armor> Tohle je rozvodněné, normálně jsou ty šutry polosuché. Vím, že pstruh dá hodně, ale ty extrémní věci jsem holt neviděl. Na druhou stranu, kdyby to dali, tak by tam byli, ne? :-))
Ale jinak mám rád tuhle syrovou rybí vůli k životu, tahy ať to stojí co to stojí a tak.
Osprey, napsal jsi „Koryto Hincova potoka je pro ryby skutečně neprostupné“. Je to hloupost. Promiň. Asi jsi neviděl „lézt“ pstruha po kamenech za účelem tření. Já ano. A na horších schodech. Oni jednoduše nemají vrozenou motivaci lézt tak vysoko, nebo vnímají, že tam není co žrát.
............. K tomu lezení: potok Bystrička nad Martinem teče z Martinských holí. Martinky jsou nižší, jako Hincovo pleso. Ale ten potok je jako do nebe. A v září, i když je málo vody, v něm doslova lezou a skáčí pstruzi a třou se úplně nahoře ((1600).Pytláci tehdy „drhnú“ kapitální kusy PP. Bohužel. Tam rybářská stráž nepáchne. A když má pytlák dva dobermanny v plné síle, je riziko minimální. Chtělo se mi plakat, když jsem viděl fotky s cca 50 PP nad 40 cm uloženými na stole v kuchyni spolužáka z VŠ (pro mne z první)… Skoro jsme se pobili, jak na Vavřince v Drnovicích.
osprey> Jasně. Nevím,či jsi se podíval na Balonovu práci o ichtyologii ples a potoků v Tatrách. V Hincově plese tehdy nic neviděli (potápěli se do 30 m). Zajímavé je, co píše o výskytu pstruhů ve výškách 2.500 m v Andách, ale tam je teplo. Pokud by dnes ve Velkém Hicově plese pstruzi byli, je otázkou, čím by se živili. 270 dní v roce je pleso pod ledem. A ve výšce 2000 m je asi náletového hmyzu málo. I larvy hmyzu potřebují cosi žrát. Na druhé straně, v publikaci „Entomologie pro muškaře“ (Fraus 2006) , kterou občas studuji, se píše, že jepice se vyskytují v Alpách ve výškách 2000m a pošvatky zasahují až do výšek 3000 m. Potočníci se nevyskytují v Alpách nad 1500 m.
V tom Těleckém jezeře v Altaji mají ryby podstatně příznivější podmínky. I když Altaj má krutou zimu, jezero ne vždy zamrzá. Má poměrně malou plochu a 40 km3 vody má naakumulované velké teplo. První ruská vojenská výprava, které příslušníci po cestě mrzli, dorazila k jezeru v zimě s tím, že je přejdou po ledě. A ono nebylo zamrzlé. Jinak, tato oblast (západní trojhranice Rusko-Čína-Mongolsko) byla až do politických změn v Rusku pro zahraniční návštěvy uzavřená. Ulovení metrového tajmena nad výtokem Bije byla otázkou několika minut (plech).
All Armor> Jo, člověk by rád. Ale musí brát, co je.:-)
Osprey: Mirku, je na čase, aby jsi prozkoumal Tělecké jezero (Altynkol) v Altaji.Fantastický zážitek. Já jsem před časem tu možnost několikrát měl. Vytéká z něj řeka Bija, která spolu s řekou Katuň pramenící pod Beluchou, tvoří veletok Ob. 40 km3 prakticky pitné vody. Tam jsem poprve ulovil tajmena.Bylo to v polovině 80.let. http://cs.wikipedia.org/…C3%A9_jezero Daleko od Moskvy…
Narazil jsem na tuto Balonovu práci: http://www.tatranske-plesa.sk/…a_Poprad.pdf Zajímavé je, že se problematikou zabýval i Václav Dyk, příbuzný a popularizátor Karla Lišky ze žichovické Otavy.
All Armor> Nemám jiné čtenářské. U těchhle článků očekávám užší publikum. Asi ne každého tyhle věci zajímají.
Extra placen za to rozhodně nejsem.
Trochu jsi to urychlil, to je pravda.
All Armor> Ještě Veĺké Hincovo:
http://www.vivo.sk/…incovo-pleso http://www.polakovicfoto.sk/…pleso.-.html http://www.sharkan.net/…try-breznove
Zajímavé. Nevyprovokoval jsem tě k napsání článku? Či spíš k urychlení napsání? Tady je také něco (Veľké Hincovo): http://www.flickr.com/…am/lightbox/
Hmmm,nějak mi uchází smysl toho, že tyto články publikuješ jako čtenářské. Ty jsi v jiné poloze, nejsi pouhý čtenář. Či jsou nad plán a bereš za ně honorář mimo plat?