Pstruh obecný

Pstruh obecný

Salmo trutta (Linnaeus, 1758)

Pstruh obecný je široce známým druhem ryby. Znají ho dokonce i ti, kdo se s ním v životě ani nesetkali. Je to zřejmě tím, že se stal do jisté míry symbolem – symbolem čistých vod, divoké nedotčené přírody nebo nespoutané divokosti a životní síly. Pro někoho smbolizuje lov pstruhů samotnou sportovní rybařinu a pstruha si snadno vybaví i ti, kdo na rybách upřednostňují jejich kulinářskou stránku.

I svým životem patří pstruh obecný k mimořádně zajímavým rybám. Tak jak ho známe z našich vod, to je jenom jedna z mnoha podob, kterých ve svém areálu výskytu nabývá.

Pstruh obecný totiž obývá nejrůznější typy vod po celé Evropě a vytváří tu celou řadu forem lišících se velikostí, vzhledem i zbarvením. U nás se setkáváme zdaleka nejčastěji s potoční formou (lat. Salmo trutta fario, slov. pstruh potočný, angl. Brown trout, něm. Bachforelle). Je to ten typický žlutě zbarvený pstruh s černými a červenými tečkami, běžný v řekách a potocích.

Potoční forma pstruha z podšumavské říčky, pro jejíž původní populaci bylo tapické husté tečkování.

Ve velkých stojatých vodách vytváří pstruh jezerní formu, u níž zbarvení dostává jednotvárný stříbřitý ráz, teček ubývá, zmenšují se a zpravidla jsou jen černé barvy.

Pstruzi jezerní formy se u nás vyskytují ojediněle. Sem tam se sice uloví nějaký exemplář na některé údolní nádrži, ale stabilní populaci „jezeráků“ u nás nenajdeme. O něco lépe jsou na tom údolní nádrže na Slovensku, kde jsou jezerní pstruzi běžnější a pěknými exempláři se proslavila např. přehrada Liptovská Mara. Relativně běžná je tato forma například v některých skandinávských jezerech.

Náhodný úlovek jezerní formy  z ÚN Lipno

Další formou pstruha obecného je mořský pstruh. Toto stříbrné stvoření, jehož velké exempláře do značné míry připomínají lososa, skutečně tráví značnou část života v moři – tak jak napovídá samotný jeho název. Kvůli tření ale vyplouvá vysoko do řek a mladí pstroužci tráví ve sladké vodě určitou část života. Pak se vracejí s proudem do moře a tady rostou postatně rychleji než jejich sladkovodní příbuzní. Pesté zbarvení je jim v rozlehlých mořských prostorách k ničemu a tak získají prostý stříbřitý šat s tmavším hřbetem a malým množstvím drobných černých teček. V minulosti táhli mořští pstruzi až na naše území (putovali Labem; je znám úlovek až z Kostelce nad Orlicí) a také na Slovensko (do Dunajce a Popradu). V Dunajci se mořští pstruzi vyskytovali ještě po 2. sv. válce – krásnou sérii snímků z lovu této ryby tam tehdy nafotil slavný fotograf Sláva Štochl.

Dnes je mořská forma pořád ještě hojná v Baltském nebo Severním moři a vyskytuje se i kolem pobřeží Norska, Irska a Velké Británie. Velký počet mořských pstruhů táhne do řek na území Dánska, Švédska, Finska, Polska, Německa a dalších zemí.

Úlovek mořského pstruha (70 cm) ulovený z pobřeží na jihu Švédska

Zmíněnými třemi nejznámějšími formami ovšem variabilita druhu zdaleka nekončí. Jednotlivé populace pstruha obecného v celém areálu rozšíření se liší vzhledem, velikostí a zbarvením a v minulosti měla každá lokalita geneticky jedinečnou a typickou populaci této ryby a byla popsána celá řada dalších forem.Velice zajímavá forma obývala nebo možná dodnes obývá tekoucí vody ostrova Korsika. Její zbarvení bylo černé s velkými rudými skvrnami. Píšu o ní v minulém čase, protože o jejím současném osudu nic nevím. Dnes je někdejší stav, kdy pomalu každá řeka hostila unikátní populaci pstruhů, dávno minulostí.

Soustavným lovem byly některé lokální formy vyhubeny či zdecimovány, na jiných místech dochází díky vysazování násad prakticky odkudkoli ke křížení pstruhů z mnoha vzdálených oblastí. Rozdíly mezi jednotlivými lokalitami se tak stírají a situace je velmi nepřehledná. U nás existují geneticky původní populace pstruha snad jen v několika málo horských potocích, násady se volně pohybují v rámci celého státu a v některých případech byly dovezeny ryby i ze zahraničí (např. z Itálie).

Pstruhu obecnému však rozhodně nehrozí vyhubení jako druhu. Jako sportovní ryba je odchováván v obrovských počtech a díky rybářské vášni anglických kolonizátorů je dnes rozšířen prakticky po celém světě. Nepůvodní populace pstruha jsou dnes běžné v Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu), v Jižní Americe (Chile, Argentina) a mnoha státech Asie a Afriky. Vysazen byl i v USA, Kanadě a Japonsku. Nakolik při tom vysazení pstruzi zdevastovali původní společenstva vodních organismů je otázkou, kterou zpravidla nikdo neřeší, protože sportovní hodnota pstruha vysoce převyšuje sportovní hodnotu původních druhů, nad jejichž osudem si dělá starosti jen pár vědců a ekoloických aktivistů.

Zajímavé je, že formy jako je potoční, jezerní či mořská nejsou nijak stálé - například potoční pstruzi přemístění do prostředí rozlehlé nádrže se začnou velice rychle přibližovat velikostí i vzhledem jezerní formě a pokusy konané v Anglii ukázaly, že pokud se zabrání mladým jedincům mořské formy v tahu do moře, vyvine se z nich nakonec potoční forma i se svým typickým vybarvením.

Ať už se ale jedná o kteroukoli formu, je pstruh obecný ryba náročná na čistotu vod a vysoký obsah kyslíku – proto upřednostňuje podhorské toky, chladná jezera a moře v severní části kontinentu.

U nás žijící pstruzi náleží v drtivé většině k potoční formě a proto následujíc popis bude představovat klasického „potočáka“.  Jedná se o štíhlou rybu s mírně válcovitým tělem pokrytým drobnými šupinami. Pokrývá je relativně tenká vrstva slizu, takže je pstruží tělo hladké a příjemné na dotek.

Hřbet je tmavý, základní barva boků je žlutá s dvěma typy teček. První jsou tmavé, druhé červené s bílým lemem. Ocasní ploutev je téměř rovně zakončená a bez teček, což je typický znak pro odlišení od pstruha duhového a to i na černobílých snímcích. Odstín barvy těla a množství i velikost teček se liší, zejména na různých lokalitách a často velmi výrazně. Dodnes jsou mezi pstruhy v rámci našeho státu pozorovatelné velké rozdíly. Mimořádně tmavé a kontrastní zbarvení mají například pstruzi z horských potoků s temně zrzavou vodou dobarvenou rašelinnými výluhy.

Pstruží omladina se svým zbarvením od dospělých exemplářů dost liší. Boky mladých pstruhů jsou doplněny několika svislými namodralými pruhy, které zřejmě plní funkci ochranného zbarvení, dokud jejich majitel nedoroste větších rozměrů. Po překročení délky asi 20 cm se vytrácí.

U nás je pstruh jednou z nejoblíbenějších sportovních ryb, bohužel však v poslední době nestačí přirozená produkce našich vod ani odchovné kapacity rybářských organizací uspokojit rostoucí zájem rybářů, proto jsou do pstruhových vod masově vysazováni pstruzi duhoví a siveni, kteří původnímu pstruhovi konkurují. To ale není jediný problém.

S ohledem na sílící rybářský tlak, rozkolísané průtokové poměry, regulaci toků a stále častější výskyt predátorů je pstruh obecný druhem, jehož početnost na našich vodách pomalu ale jistě klesá.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 – 4 tvrdé paprsky a 8 – 12 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 - 4 tvrdé a 7 – 10 měkkých větvených paprsků, prsní 1 tvrdý a 8 – 14 měkkých a břišní 1 – 2 tvrdé a 7 – 10 měkkých paprsků.

V postranní čáře je 105 – 152 šupin, nad postranní čárou je 24 – 30 a pod postranní čárou 32 – 47 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu (potoční forma)

• štíhlé protáhlé tělo
• tuková ploutvička
• žlutavé základní zbarvení
• dva druhy skvrn – tmavé a červené s bílým okrajem

• ocasní ploutev bez teček

Jezerní forma bude mít stříbrné nebo lehce nažloutlé zbarvaní s malým množstvím drobnějších tmavých teček (vždy méně než duhák) a ocasní ploutev bez teček.

Mořská forma je stříbrná nebo nažloutlá s menším množstvím drobných černých teček. Často dosahuje velkých rozměrů.

Výskyt v ČR

Vyskytuje se ve všech čistých a chladných potocích,  horských řekách a některých výše položených nádržích. Udrží se i v nižších polohách, pokud je voda chladná a čistá, takže několik vod s výskytem pstruha najdeme i v okolí Prahy.

Dobré pstruhové revíry vznikly na takzvaných sekundárních pstruhových pásmech pod údolními nádržemi, kde se řeky díky vypouštění chladné vody z přehrad výrazně ochladí. Takové úseky se nacházejí například na Ohři pod Nechranickou a na Dyji pod Vranovskou přehradou.

Občas bývá pstruh obecný vysazován i do některých stojatých vod včetně komerčních revírů (zde spíše okrajově vedle pstruha duhového a sivena) nebo se ojediněle loví i v mimopstruhových vodách. Ve velkých nádržích se občas uloví jedinci vzhledově přecházející k jezerní formě. Čistá a trvalá populace jezerní formy u nás ale nežije. Ojedinělé kusy mořské formy se mohou vzácně objevit na dolním toku Labe, které se poslední dobou hodně vyčistilo.

Luční pstruhový potok - pokud mají podobné potoky dostatečně chladnou a čistou vodu, najdeme v nich pstruha obecného i v lokalitách s nízkou nadmořskou výškou.

Podhorská pstruhová říčka - v takovýchto vodách obvykle najdeme drobnější živě zbarvené pstruhy.

Divokost a krása pstruhových řek je nedílnou součástí zážitků spojených s lovem pstruhů.

Biologie

Protože na našem území se běžně vyskytuje pouze potoční forma pstruha obecného, budou se následující údaje, pokud nebude uvedeno jinak, týkat právě jí.

Pstruh obecný u nás obývá především tekoucí vody pstruhového a lipanového pásma, vzácněji žije i v některých nádržích. Je náročný na čistotu vody a vysoký obsah kyslíku, který je limitujícím faktorem pro jeho další rozšíření. Právě chladná na kyslík bohatá voda umožnila přežívání pstruha v takzvaných sekundárních pstruhových pásmech pod údolními nádržemi.

Samotné pstruhové pásmo, tak jak ho už v 19. století definoval Antonín Frič ale naprosto neodpovídá pojmu pstruhový revír, jak ho dnes vnímají sportovní rybáři. Jedná se o prudké balvanité toky, kde díky silnému proudění, mimořádně chladné vodě a minimálnímu množství potravy přežívá v typické podobně jen pstruh obecný a vranka obecná ojediněle doplňovaní několika dalšími druhy ryb. Většina současných pstruhových revírů má charakter spíše lipanového a někdy až parmového pásma.

Protože pstruh obývá čisté mělké vody se silným prouděním, je pro něj velmi významnou podmínkou přežití dostatek úkrytů. Současný stav, kdy dochází k napřimování, regulování a doslova kanalizaci toků má značně negativní dopad na početnost tohoto druhu v postižených úsecích. Ryby tu nacházejí méně potravy, obtížně čelí povodním a jsou snadným terčem útoků predátorů.

S rostoucí velikostí je pstruh sále více teritoriální rybou vybírající si výhodné stanoviště s dostatečnou hloubkou, která ho ukrývá před světlem a dává mu zřejmě větší pocit jistoty. Dokonce i svou potravní aktivitu přesouvají velké exempláře do období s nižší intenzitou osvětlení, někdy přímo do nočních hodin.

Stanoviště pstruhů jsou poměrně stálá a mění se jen v období výtěru nebo za extrémních průtoků. K jistým migracím dochází i s příchodem zimního období (do jisté míry koliduje se třením) a následně během jara.

Pstruh se živí především živočišnou potravou, kterou u menších jedinců tvoří hlavně vodní bezobratlí (larvy jepic, chrostíků, pošvatek a pakomárů, blešivci apod.) a také náletový hmyz. Za zvýšené vody konzumuje i suchozemské organismy splavené vodou a unášené proudem (žížaly apod.). S rostoucí velikostí přibývají v potravě pstruha i menší ryby (střevle, vranka, hrouzek, tloušť,…).

Skutečně velké kusy už většinou dávají přednost dravému způsobu obživy a běžně konzumují i menší jedince vlastního druhu.

Potrava pstruhů se samozřejmě liší v závislosti na typu lokality – jiná je na úživném lučním potoce s bohatým náletem hmyzu, jiná v kamenité horské řece nebo pstruhovém úseku pod přehradou. Rozdíly jsou i mezi zastíněnými a nezastíněnými partiemi, vodou mělkou a hlubokou a tak by se dalo pokračovat.

Pstruh obecný v našich podmínkách pohlavně dospívá ve 2. – 4. roce života, samci o něco dříve než samice. K výtěru dochází na podzim a konkrétní doba je závislá na mnoha okolnostech, takže třecí období sahá od konce září hluboko do zimy, ojediněle až do února. Nejčastěji je to ale v říjnu a listopadu. Tření předchází migrace ryb na trdliště. Ta může mít různou délku, na našich vodách je to většinou jen kolem 1 km. Pstruzi se dávají do pohybu už v druhé polovině srpna a postupně táhnou proti proudu do mělkých proudných úseků. Cestou někdy překonávají i četné překážky v podobě peřejí a jízků. Někteří pstruzi jsou schopni překonat i stupně s výškou lehce přes 1 m. Během třecí migrace dochází v některých úsecích ke zvýšené koncentraci ryb, což je občas zneužíváno některými rybáři s nižší úrovní etického cítění. Stejně nežádoucí jako cílený lov pstruhů v době před třením je i brodění v oblasti trdlišť.

Na trdlišti se jako první objevují samci, samice připlouvají o něco později. Trdlištěm bývá mělčí místo s písčitým až štěrkopískovým dnem a nepříliš rychlým proudem. Samice si tu ve dně vytloukají hnízda, která jsou ze břehu vidět jako světlé skvrny obnaženého dna. Vzhledem k velikosti samic a jejich fyzickým možnostem jsou hnízda svými rozměry i objemem přesunutého materiálu nesrovnatelná s hnízdy hlavatky nebo lososa. Většinou to jen oválné prohlubně protáhlé ve směru proudu měřící do 0,5 m. Do hnízda se pár pstruhů vytírá v několika dávkách a ihned po nakladení víří ryby substrát a jikry do něj zapadávají.

Vzhledem k tomu, že výtěr probíhá v chladném období, trvá vývoj jiker velmi dlouho – běžně i přes 100 dní, takže k líhnutí plůdku dochází koncem zimy nebo až na jaře. Se zvyšující se teplotou vody se vývoj jiker urychluje.

Jikry pstruha jsou překvapivě velké (4,5 – 6 mm), což je typické pro všechny salmonidy. Důvodem je to, že obsahují značné množství zásobních látek pro vývoj plůdku, který tak má ve vodě chudé na potravu větší šanci přežít. Daní za tuto výhodu je ovšem skutečnost, že logicky se pak do těla samice vejde jen omezený počet jiker. Běžně jde jen o několik stovek kusů, u hodně velkých samic s hmotností několik kg může počet jiker překročit i 5 000.

Líhnutí pstružího plůdku v umělé líhni

V našich vodách je pstruh obecný důležitou původní rybou představující dominantní druh mnoha horských a podhorských toků. Už samo pojmenování nejvýše položeného rybího pásma právě po pstruhovi mnohé napovídá. S výjimkou introdukovaného sivena amerického a vranek (zejména v. pruhoploutvé) je u nás nejvýše žijící rybou. V současnosti ovšem jeho početnost klesá. Na vině jsou úpravy vodních toků, nevyrovnaná vodní bilance posledních let, zvyšování kyselosti vody v horských oblastech, šíření predátorů (kormorán, vydra, norek), zarybňování jinými druhy (pstruh duhový, siven) a nadměrný sportovní i nesportovní rybolov. Komplexní řešení této problematiky je v našich současných poměrech zřejmě nereálné. Místy je těžké i konkrétně označit příčinu současného neutěšeného stavu a byl dokonce hledán jakýsi zvláštní „fenomén“, který to má všechno na svědomí.

Díky produkci násad pstruhovi v žádném případě nehrozí vyhubení, ale původní genetická proměnlivost a rozmanitost lokálních populací postupně zaniká, protože se stále více uplatňují ryby pocházející od největších chovatelů násad.

Stáří a růst

Tak, jak jsou rozličné podmínky, v nichž se vyskytuje, tak i růst pstruha obecného je značně proměnlivý a závisí na množství potravy. I největší jedinci v populacích z horských bystřin jen stěží překračují délku 20 cm. Ryby z velkých úživných vod rostou poměrně rychle a vzácně mohou překročit i délku 80 cm, v případě jezerní formy dokonce 1 m. Mezi pstruhy jsou ale i značné individuální rozdíly. Při výzkumech v rámci jedné lokality byly často největší kusy určitého ročníku i dvakrát delší než nejmenší ryby stejného stáří.

A nyní se dostáváme k zajímavému paradoxu – jednomu z těch, kde si věda a zkušenosti sportovních rybářů dost odporují. Ve vědeckých publikacích je pstruh vnímán jako krátkověký druh, u něhož většina jedinců nepřesahuje stáří 5 let. Různí autoři opakovaně udávají, že počet ryb starších na lokalitách, které studovali, je menší než 1% populace.

Přitom pětiletá ryba má délku někde mezi 20 – 30 cm a zejména v minulosti existovala řada revírů s početným výskytem exemplářů přes 30 cm. Vědci své výsledky nezkreslují, takže číslům lze věřit. Je ovšem otázka, jak je interpretovat. Zahrneme – li do výpočtu tohoroční jedince, snadno budou ryby starší 5 let tvořit méně než 1 % populace. A provedeme-li výzkum na malém potoce nebo systematicky prolovovaném revíru, opět nenajdeme mnoho jedinců starších pěti let. Navíc ryby, které se trvale usadí v méně úživné části toku se opravdu nemusí vyššího věku dožít.

Přesto se pstruh dožívá podstatně vyššího stáří a troufám si tvrdit, že v nedotčeném revíru bohatém na potravu by řada pstruhů překračovala pětiletou hranici naprosto s přehledem. Jaký je skutečný věkový potenciál této ryby dokládá mimořádný a často citovaný případ pstruha, který žil ve studánce v obci Stříbrné u Kraslic 49 let, dorostl na 48 cm délky při hmotnosti 0,9 kg a nakonec opravdu uhynul stářím. Podobné případy dlouhověkých ryb se vyskytly i u jiných druhů, do jisté míry je spojuje nemožnost těchto rybích stařešinů zapojit se do reprodukce.

Popsaný případ je samozřejmě extrém. Při výzkumech přírodních populací byly pravidelně loveni ještě jedinci staří 8 – 10 let a doložené stáří trofejních ryb o délce 81 a 82 cm bylo 15 a 12 let.

Pokud jde o velikost, pstruzi potoční formy u nás mohou překročit délku 85 cm a hmotnost 7 kg (ví se o několika podobných exemplářích různě hodnověrně zdokumentovaných).

Jezerní forma dorůstá větších rozměrů, například slovenským rekordem je pstruh z nádrže Hriňová chycený v roce 1985 dlouhý 107 cm a vážící 15 kg.

Ještě větší je mořská forma vzácně dosahující i hmotností kolem 20 kg. Ani u jedné z těchto forem však nejsou jedinci těchto velikostí běžní – naopak, průměrná ryba je podstatně menší, zpravidla do 50 cm.

Některé úlovky z našeho území

Růst pstruha na vybrané lokalitě

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Divoká Orlice1964 (40 exemplářů)

Snažil jsem se vybrat populaci s výskytem větších a starších jedinců a zároveň vybrat lokalitu s poměrně dobrým, ale nikterak přehnaným růstem. Z tabulky je dobře vidět, že na to, aby ryba dorostla do výraznější velikosti, se musí vyhýbat nástrahám rybářů neuvěřitelně dlouho.

Čísla jsou průměrná - nezapomínejte na obrovské individuální rozdíly mezi jednotlivými kusy.

Sportovní rybolov

Pstruh obecný je dravá a hltavá ryba, kterou by bylo možno lovit prakticky všemi způsoby. V zahraničí se běžně loví na plavanou a dokonce se pro tento druh lovu vyrábí speciální náčiní a pořádá se v něm mistrovství světa.

U nás je v současnosti je uznáván pouze lov přívlačí a muškařením se stále silnějším příklonem k lovu na umělou mušku, který je k rybám nejšetrnější a technicky nejnáročnější. V případě dodržení některých pravidel (nejdůležitější je použití jednoho háčku bez zpětného hrotu) ale není důvod, aby byl lov přívlačí vnímán jako méně sportovní nebo více poškozující ryby.

V minulosti velice rozšířený způsob lovu na vláčenou mrtvou rybku  je na většině revírů zakázán, ale stále se ještě místy udržuje. V budoucnu pravděpodobně postupně vymizí.

Při lovu salmonidů libovolnou technikou existuje ještě jeden problém. I při maximální šetrnosti část zdolaných a puštěných ryb uhyne. Tento podíl je různě velký, hovoří se se o 3 - 10 % podle kondice ryb, ročního období a zacházení s úlovkem. Že se nejedná o planá slova, to dokládá prudké zvýšení počtu uhynulých pstruhů v revírech krátce po zahájení pstruhové sezóny. Proto část rybářů poslední dobou upouští od lovu velkého počtu malých podměrečných kusů a soustředí se spíše na ulovení menšího počtu větších ryb. I to je jeden ze způsobů, jak zvýšit pošet pstruhů v našich revírech.

Možný výběr náčiní pro lov pstruha obecného:

Přívlač

Prut délky 180 až 300 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru nebo na technice vedení nástrahy, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 1 – 5 g do 10 – 30g, což je gramáž postačující i na ryby opravdu velké velikosti a na běžném revíru to bude příliš mnoho.

Vlasec 0,10 – 0,22 mm splývající s barvou vody, pletená šňůra se obvykle nedoporučuje, ale v některých italských řekách se s tenkou pletenkou vláčí poměrně často.

Nástrahy: Rotační třpytky, drobné woblery, gumové nástrahy a různé typy nástrah vyráběných z peří.

Muškaření

Prut 240 až 305 cm - AFTMA 2 až 7, podle typu vody a zvolené techniky (např. suchá muška x streamer).

Návazce 0,10 – 0,20 mm.

Nástrahy: Všechny typy mušek, nymf a strímrů.

Lov mořské formy

Mořská forma je lovena buď z mořského pobřeží, kolem něhož hejna pstruhů v některých obdobích proplouvají a hledají tu potravu anebo v řekách, do nichž ryby vytahují z moře kvůli výtěru. Vzhledem k tomu, že je velmi reálná šance setkat se s jedinci přes 50 cm a na některých lokalitách je naděje i na kusy blížící se metrové hranici, je třeba použít výkonnější pruty a silnější vlasce nebo šňůry. Dále je obvykle třeba počítat, že zejména na mořském pobřeží, ale i na některých řekách, bude nutné házet co nejdál, což si vynutí použití delších prutů a navijáků s větším průměrem cívky.

Přívlač

Prut 270 - 330 cm s odhozovou hmotností do 30 - 40 g (menší ryby) nebo 50 - 60 g (větší kusy).

Vlasec odpovídající použitému prutu a charakteru loviště - obvykle 0,20 - 0,28 mm (na prudkých kamenitých řekách i podstatně silnější), může být i adekvátní pletenka.

Nástrahy: Třpytky - dlouhé úzké plandavky (daleko létají), někdy i rotačky, wobblery a zatížené mušky.

Muškaření

Pro lov z pobřeží vyhovuje prut kolem 300 cm pro šňůru 6 až 8 určený pro dlouhé hody - postačí pruty používané u nás pro lov duháků na stojatých vodách. Na řekách je třeba prut přizpůsobit charakteru lokality a velikosti očekávaných ryb.

Vlasec 0,20 - 0.30 mm, v čisté vodě je vhodný fluorocarbon.

Nástrahy: Větší, spíše dráždivé mušky - vybírat podle situace a typu lokality. Velké množství vzorů určených na moře napodobuje krevety a to jak v přírodních, tak i v dráždivých barvách.

Pstruh obecný - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

• Na pstruhy „na krátko”
• MS v přívlači Portugalsko: Půl bodu chybělo na medaile
• Mistrovství světa v lovu pstruhů očima RYBÁŘE-SMOLAŘE
• Horečka pstruhové noci
• Horečka pstruhové noci 2
• Moje pstruhové zahájení
• Pstruhové potůčky
• VII. Mistrovství světa v lovu ryb přívlačí – Andorra 2009
• Pstruhové zahájení
• Pstruh obecný nenalezen
• Putování za řeckým pstruhem
• Pstruhové opojení - 1. díl
• Pstruhové opojení 2
• Pstruhové opojení 3 - ,,Klacíky“ na pstruhy
• Pstruhové opojení 4 - Navijáky
• Pstruhové opojení 5 - Gumové nástrahy
• Pstruhové opojení 6 - Rotačky
• Pstruhové opojení 7 - Úpravy rotaček
• P jako pstruh
• Pstruhové opojení 8 - Plandavky – návrat ke kořenům
• Pstruhové opojení 9 – Woblery
• Pstruhové opojení - úpravy nástrah 10.
• Genius loci pstruhových vod
• Odlov generačních pstruhů v Husinci
• Strategie lovu pstruhů na různých místech 1.
• Umělý výtěr potočáka
• Strategie lovu na pstruhovkách 2.
• Portréty pstruhů z velké vody
• Pstruhatec z Červeňáku
• Jak zvýšit početnost PO v našich vodách?
• Trubičkové streamery
• Vážeme broučky
• Setkání s říčním obrem
• Muškaření na Křemelné
• Vážeme: Mravence a suchozemský hmyz
• Chytáme s „francouzem“ na mikronymfy
• Vázání z páva a pštrosa
• Pátrání po balkánském pokladu – 1. díl
• Potočák a lipan na vymření? 1. část
• North Country Flies – pavoučci a jiná havěť
• Putování za bájným Ochridským pstruhem (2. díl)
• Vážeme: Krevety