Mřenka mramorovaná

Mřenka mramorovaná

Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758)

Mřenka obecná je zajímavým a dnes málo vídaným rybím druhem, ačkoli rčení „nechytil ani mřenku“ jasně dokládá, že tomu tak nebylo vždy. Tato naše původní ryba bývala v minulosti velmi hojná a dokonce byla chována ve speciálních rybníčcích a příkopech pro kuchyňské využití. Slavné „grundle“ údajně připravované z mřenek, se ale dělaly i z řady dalších drobných druhů ryb, například z hrouzků (něm. Gründling).

Dnes je mřenka mnohem vzácnější než kdysi, ale je nutno říct, že v dnešní době orientované na kapra si jen málo rybářů její úbytek vůbec uvědomuje.

Příčin mizení mřenky je celá řada. Asi nejvýznamnější jsou ničení původních koryt říček či potoků a nahrazování původních členitých koryt nesmyslnými kanálovitými rýhami sloužícími jen pro odvedení vody z krajiny. Významnou měrou se na jejím úbytku podílí i eutrofizace a zabahnění původně čistých průtočných rybníků včetně jejich stok a údajně poklesl výskyt mřenky i na potocích často přelovovaných elektrickým agregátem. Z všeobecně známé a všudypřítomné rybky se stala vzácným málo vídaným druhem. Přesto se v menším množství stále vyskytuje na velké části našeho území. Celkově zahrnuje areál jejího rozšíření téměř celou Evropu od Španělska až po Ukrajinu. Údajně byla vysazena i v Irsku.

V nedávné době se změnilo i taxonomické zařazení mřenky. Původně byla řazena do čeledi sekavcovitých (Cobitidae), dnes existuje samostatná čeleď mřenkovití (Balitoridae). Mřenka je jediným jejím zástupcem žijícím v našich vodách. Změnil se i její latinský název, ve starší literatuře bychom ji našli pod jménem Noemacheilus barbatulus.

Mřenka je poměrně snadno poznatelnou rybou. Určitá záměna hrozí snad se sekavcovitými rybami, ty ale mají tělo i hlavu silně zploštělé ze stran - což, jak je vidět ze snímku, u mřenky neplatí. Sekavcům se podobá mimo jiné tím, že stejně jako oni má tři páry vousků.

Tělo mřenky pokrývá hladká kůže. V ní jsou zasazeny drobné hluboko vrostlé šupinky, které se nacházejí pouze na bocích.

Zbarvení je dost proměnlivé, ale jeho základem jsou vždy tmavé mramorované skvrny rozptýlené bez jakéhokoli pravidelného uspořádání na světlejším podkladu, jehož základní odstín se mění podle lokality od pískově nahnědlé barvy až po našedlou. Existuje i narůžovělá forma.

Skvrny nikdy nevytvářejí pruhy jako je tomu u piskoře nebo výrazné obdélníky tvořící řadu, což je typické pro sekavce.

Mřenka je rybou dna a v případě vyrušení provádí jen krátké úniky a poskoky, během nichž se snaží ukrýt mezi kameny. Je to způsobeno tím, že má redukovaný plynový měchýř a pohyb ve sloupci jí činí potíže.

V dnešní době ztratil tento druh svůj hospodářský význam a vzhledem k relativní vzácnosti se nepoužívá ani jako nástražní rybka.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 – 4 tvrdé paprsky a 7 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 4 (obvykle 3) tvrdé a 4 –6 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 9 – 12 měkký a břišní ploutev 1(vzácně) – 2 tvrdé a 5 – 7měkkých paprsků.

Šupiny jsou tak malé a hluboko vrostlé, že se jejich počet v postranní čáře nebo nad a pod ní neeviduje.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• šupiny zarostlé v kůži a jen na bocích (kůže se zdá být holá)


 

• tři páry vousků


 

• protáhlé tělo, které ale není výrazně zploštělé ze stran


 

• mramorované zbarvení bez náznaku pravidelných pruhů

Výskyt v ČR

Vyskytuje se na většině našeho území, ale nikde příliš hojně. Navíc uniká dík své velikosti a zbarvení lidské pozornosti.

Najdeme ji v tocích pstruhového, lipanového a někdy i parmového pásma, může žít i v čistých průtočných rybnících a jejich stokách.

Nesnáší  zabahnění, silné organické znečištění apod. Ve vodách, které si dokázaly svou nenarušenost udržet, by neměla chybět, je spíš problém ji objevit. Nejsnáze je pozorovatelná při výlovech menších písčitých rybníků nebo ve stokách pod nimi.

Mělké mírně proudící úseky čistých říček s kamenitým nebo štěrkovým dnem jsou místy, kde by mřenka neměla chybět.

Biologie

Mřenka je rybou žijící na dně, kde se pomalu pohybuje a dík svému zbarvení splývá s okolím. Často se ukrývá pod kameny. Aktivní proplouvání vodním sloupcem není pro tento druh typické. Přesto podle některých autorů občas vyplouvají mřenky za podmračených dnů nebo v noci až k hladině.

Tato pohybová omezení jsou dána značnou redukcí plynového měchýře.

Mřenkám vyhovuje tvrdší oblázkové nebo písčité dno, jaké může nalézt jen v tekoucích čistých vodách, které jsou také jejich hlavním domovem. Často pronikáají i do čistých průtočných rybníků a vzhledem ke svým rozměrům dobře prospívají i v jejich stokách, případně tam přežívají období, kdy je rybník vypuštěn.

Bylo zjištěno, že mřenka je sice překvapivě odolná vůči organickému znečištění, ale naproti tomu velmi citlivá vůči přehřátí vody. Upřednostňuje teplotu pod 20 °C a další zvýšení snáší poměrně špatně. Ačkoli má raději vody bohatší na kyslík, dovede si v případě jeho nedostatku pomáhat střevním dýcháním.

U mřenky je běžné společenské chování – v místech s hojným výskytem se pod většími kameny společné ukrývá i několik jedinců.

Potravou mřenky jsou drobní živočichové, které najde na dně – například larvy jepic, chrostíků, pakomárů, blešivci apod. Planktonem loveným ve vodním sloupci se živí jen zřídka.

Jako malý a krátkověký druh dospívá mřenka velmi brzy. Obě pohlaví se účastní výtěru hned v příštím roce po vylíhnutí, kdy je jim necelý rok. Celkově se o rozmnožování mřenky ví poměrně málo.

Jikry jsou kladeny ve 2 – 3 dávkách v průběhu května až července. Tření probíhá v párech u hladiny, jikry padají ke dnu a lepí se na řasové nárosty na kamenech.

Celkové množství jiker závisí na velikosti samice a pohybuje se v rozmezí 2 000 – 25 000 kusů.

Mřenka je významným členem rybích společenstev mělčích proudných toků včetně těch nejmenších jako jsou už několikrát zmiňované stoky mezi rybníky. Ve větších vodách představuje častou potravu velkých pstruhů i dravých ryb dna – mníka a úhoře.

Obnovit stavy mřenek se podaří pouze v případě, že udržíme dostatečnou kvalitu vody v našich tocích bez ohledu na jejich velikost a zachováme členitost jejich koryt i průtokový režim, který nedovolí zanášení rozsáhlých úseků jemným sedimentem. Za těchto podmínek nebude mít mřenka s přežitím naprosto žádné potíže, protože se rozhodně nejedná o choulostivý a snadno vyhubitelný druh.

Stáří a růst

Mřenka je jako většina drobných ryb výrazně krátkověkým druhem. Maximální délka života je udávána v rozmezí 4 – 5 let, ale většina jedinců žije podstatně kratší dobu. Většina mřenek s nimiž se můžeme setkat jsou jedno a dvouleté kusy a čtyřleté nebo starší „trofejní“ exempláře s délkou nad 15 cm jsou nesmírně vzácné.

Celková maximální délka může být podle literatury až 16 cm, ale existují zprávy i o mřenkách kolem 18 cm.

Hmotnost je maximálně několik desítek gramů, při délce 12 cm váží mřenka kolem 10 – 12 g.

Velká jikernačka mřenky dlouhá kolem 15 cm krátce před výtěrem

Z následující tabulky je vidět, že z pohledu růstu je pro mřenku nejvýznamnější první rok života, na jehož konci se už rozmnožuje. Během této doby roste překvapivě rychle – dokonce rychleji než některé daleko větší druhy ryb. Evidentně přináší tato evoluční strategie výhodu v tvorbě většího množství pohlavních produktů (je pravděpodobné, že většina jedinců se v životě rozmnožuje jen jednou) a snad i zbavení se části predátorů. Další růst je pak již mnohem pomalejší a mřenky zřejmě investují značnou část získané energie do tvorby jiker a mlíčí.

Rychlost růstu je hodně závislá na podmínkách a bylo zjištěno, že samci rostou o něco rychleji.

Růst mřenky - údaje z více lokalit:

Zdokumentovaná mřenka o délce 17,5 cm a hmotnosti 32 g. Autor snímků se v minulosti setkal i s exemplářem kolem 19 cm.

Sportovní rybolov

Mřenku je možno ulovit na plavanou či položenou na drobné živočišné nástrahy (patentka, bílý červ, larvy vodního hmyzu) a to buď s nástrahou umístěnou přímo na dně nebo v jeho nejtěsnější blízkosti.

Daleko  pravděpodobnější je ale možnost ulovení mřenky do čeřínku při lovu nástražních rybek. Relativně velká šance je po výlovech ve výpusti některých čistých silně průtočných rybníků. Na vysloveně malých potocích ji lze někdy chytit i do ruky.

Mřenka mramorovaná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.