Jeseter ruský

Jeseter ruský

Acipenser gueldenstaedti (Brandt, 1833)

Jesetera ruského znají dnes naši rybáři jako vzhledově nesmírně atraktivní rybu lovenou občas na některých komerčních revírech. Tím spíše překvapí, že do jisté míry se jedná o naši původní rybu.

Tento druh je totiž jedním ze druhů jeseterů, které v minulosti pronikaly až na naše území během svých migrací z hlavního toku Dunaje – k nám konkrétně vytahovali jeseteři ruští do dolní Moravy.

Až do 30. let 20. století tyto ryby ojediněle vystupovaly proti proudu Moravy až k Suchohradu (35 km nad ústím do Dunaje) a tyto tahy ustaly až po 2. sv. válce. Většinou se ale jednalo o malé jedince max. do 7 kg.

Ve slovenském úseku Dunaje se tento druh dodnes ojediněle vyskytuje, ale je velmi vzácný, zatímco na dolním toku, zejména v oblasti pod Železnými vraty, je ještě relativně hojný – pokud se to ovšem vůbec dá o některém druhu jesetera prohlásit.

Nedostatek fotodokumentace v minulých letech vedl k tomu, že většina našich rybářů měla potíže s identifikací tohoto druhu. Zvláště zavádějící bylo publikování fotografií mladých 1 – 2 letých ryb z umělých chovů. Teprve fotografie úlovků ze soukromých revírů jasně ukázaly, že vzhledově je tento druh naprosto typický a jen obtížně zaměnitelný s kterýmkoli jiným.

Už na první pohled si všimnete, že tento druh má extrémně krátkou a širokou hlavu s vysokým čelem, veliké dobře viditelné štítky a vysoce kontrastní zbarvení. To je mimo jiné dáno tím, že štítky jsou veliké a světlé, takže jsou na tmavší barvě boků velice nápadné, zatímco u podobně velkého jesetera sibiřského, chovaného často ve stejných vodách, štítky splývají s barvou těla.

Do určité míry má tento druh i charakteristickou siluetu – tělo začíná mohutnou hlavou a za ní se plynule kónicky zeštíhluje až k ocasnímu násadci. V porovnání s jeseterem sibiřským působí tyto ryby až podvyživeným dojmem a je docela dobře možné, že v podmínkách přerybněných komerčních nádrží opravdu nejsou schopny uživit se tak dobře jako jejich sibiřský příbuzný.

Při určování jeseterů ruských z přírodních populací ale stejně existují určité problémy - jednak kvůli značné vnitrodruhové variabilitě a dále kvůli existenci tažné a netažné formy, přičemž tažná forma se sama rozpadá na ryby táhnoucí ke tření zjara a na podzim, mezi nimiž existují viditelné rozdíly. Navíc se jeseter ruský kříží s dalšími druhy jeseterů. Pokud jsem se ale setkal s úlovky dostatečně vzrostlých jeseterů ruských z komerčních vod, dal se tento druh vždy bez problémů odlišit.

Jeseter ruský patří k velkým druhům jeseterů – překračuje délku 2 m a hmotnost 100 kg, ve slovenském úseku Dunaje se ale posledních v 100 letech jen zřídka ulovily kusy nad 20 kg, ačkoli dříve tu byly přítomny i podstatně větší exempláře. Ještě kolem roku 1900 je zmínka o rybách vážících 80 – 90 kg.

Celkově je jeseter ruský hospodářsky významným druhem loveným pro maso i jikry (kaviár), jeho stavy však stále klesají a i když je o něco hojnější než jiné druhy velkých jeseterovitých ryb, na mnoha místech musí být chráněn. U nás neexistují přírodní populace, takže zákonná ochrana tohoto druhu není třeba.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 27 – 48 měkkých paprsků, řitní ploutev 18 – 29 měkkých paprsků.

Na hřbetě je 8 – 16 štítků, na bocích je v řadě 24 – 44 štítků a břišních štítků je v jedné řadě 6 – 13.

Čeho si všímat při běžném pohledu – znaky typické pro všechny jesetery

• špičatá hlava s ostrým chrupavčitým rypcem
• spodní trubicovitá ústa a před nimi 4 dolů visící vousky
• chybí šupiny, boky jsou holé s jednou řadou kostěných štítků na zádech, druhou zhruba na úrovni postranní čáry a třetí u břicha
• zvláštní typ asymetrické ocasní ploutve, kde páteř pokračuje do horního laloku

Rozdíly proti jiným jeseterům, zvláště malému a sibiřskému

• štítky v boční řadě jsou velké, světlé a nápadně kontrastují s tmavou barvou těla
• rypec je oproti jiným jeseterům krátký a široký, hlava mohutná, krátká a s vysokým čelem


 

• u většiny jedinců je tělo nejmohutnější těsně za hlavou a plynule se zužuje směrem dozadu
• oproti jeseteru malému je celkově větší  - běžně překračuje délku 1 m

Výskyt v ČR

Teoreticky dolní tok Moravy, reálně se s ním ale můžeme daleko častěji setkat na komerčních revírech, kde je obvykle vysazován společně s jeseterem sibiřským.

Biologie

Jeseter ruský vytváří dvě formy – tažnou a netažnou, která se celý život zdržuje v hlavním korytě velkých nížinných řek. Slovenský úsek Dunaje v minulosti pravděpodobně obývala zejména netažná forma a někteří jedinci odtud migrovali až na naše území. Tažná forma dorůstající podstatně větších rozměrů obývá pobřežní oblasti moře, zejména pak místa s brakickou vodou a k výtěru táhne proti proudu řek. Mladí jeseteři postupně sestupují s proudem do moře, ale než k tomu dojde, stráví v řece 1 – 3 roky. Mezitím se vyskytují v určitých úsecích v početných hejnech, která tvoří spolu s mladými jedinci dalších druhů jeseterů.

Potravu tvoří jako u většiny jeseterů drobné organismy dna a ojediněle zvláště v mládí některé planktonní organismy. Potrava se liší na moři a v řece, což je ale dáno výrazně jinou potravní nabídkou v obou prostředích. V moři tvoří potravu jeseterů hlavně měkkýší, krabi a některé druhy ryb žijící při dně, v řekách mají významnější podíl larvy vodního hmyzu. Během tahu údajně jeseteři potravu nepřijímají.

Pohlavně dospívá tento druh velmi pozdě – samci ve věku 8 – 12 let, samice ve věku 13 – 15 let. Ke třecí migraci do řek dochází dvakrát v roce – menší jarní rasa vytahuje do Dunaje v únoru a květnu, podzimní rasa, která je větší, ale méně početná, táhne do Dunaje v srpnu až listopadu, někdy i později. V současnosti je největší dunajské trdliště tohoto druhu pod přehradou Železná vrata. Tření probíhá v proudnici nad kamenitým dnem. Jeseteři ruští se netřou každoročně, samci se tření účastní s odstupem 2 – 3 let, u samic je tento interval ještě větší a to 4 – 6 let. Množství jiker je pak ale úctyhodné a tvoří značnou část hmotnosti jikernačky.

U jeseterů netažné formy se předpokládá, že vytvářejí určité lokální populace, které mají samostatná trdliště. O jednom se předpokládalo, že by mohlo ležet ve slovenském úseku Dunaje.

Maximální počet jiker je u tohoto druhu těžké odhadnout, protože exempláře rekordních velikostí dnes prakticky neexistují, u jikernaček tažné formy o hmotnosti 15 – 40 kg se množství jiker pohybovalo mezi 140 – 300 000.

V současnosti se areál výskytu jesetera ruského oproti dřívějšku výrazně zmenšil. Na Dunaji je hojnější na dolním toku, výše se vyskytuje jen ojediněle. Se zlepšením kvality vody v řece a díky omezení lovu je jistá naděje, že se jeho stavy začnou pomalu zvedat. Bylo by to dobře, protože velké druhy jeseterů měly ve velkých řekách své nezastupitelné místo a tento druh se dříve v Dunaji a některých jeho přítocích pravidelně vyskytoval.

Stáří a růst

Všechny velké druhy jeseterů se dožívají vysokého věku a většinu života stále rostou. Jeseter ruský není výjimkou a byl u něj doložen věk až 48 let, což určitě není maximum. Je více než pravděpodobné, že v minulosti se vyskytovaly i starší exempláře. Růst je relativně plynulý po celou dobu života, i když nejrychlejší je samozřejmě v prvních letech, kdy se organismus ryby nezatěžuje tvorbou pohlavních produktů. Pokud žije dostatečně dlouho, překračuje tento druh běžně hranici 2 m, přičemž jeho absolutní růstové možnosti zůstanou stejně jako u jiných velkých dlouhověkých ryb otázkou spekulací. Důvod je prostý – v současné době velkým druhům jeseterů většinou vůbec není umožněno maximálních rozměrů dorůst.

Netažná forma žijící dodnes ve slovenském úseku Dunaje dosahuje menších rozměrů a zřejmě jen ojediněle přesahuje hmotnost 20 kg.

Na komerčních revírech se dnes prozatím loví kusy zhruba do délky 140 cm a váhy kolem 15 kg.

Růst jesetera ruského na dolním toku Dunaje

(celková délka – průměrné hodnoty)

Rumunsko1966 (samice)

Rumunsko1966 (samci)

Sportovní rybolov

Nejběžnějším způsobem lovu jeseterů včetně tohoto druhu je lov na položenou s živočišnou nástrahou na velkém háčku. Pro lov velkých jedinců se používají sumcové nebo mořské pruty osazené multiplikátory. U nás ani na slovenském úseku Dunaje to ale nemá smysl.

Menší jedince netažné formy je možno ulovit na položenou (včetně feederu) na žížaly, larvy hmyzu či mrtvé rybky. To platí i pro lov jeseterů na komerčních sportovních revírech, kde se ale mnohem častěji setkáte spíš s jeseterem sibiřským, který se navíc zdá být při hledání potravy aktivnější a v úlovcích převažuje.

Kromě výše uvedených nástrah jsou na „soukromácích“ pro lov jeseterů často používány i pelety a boilies na masové bázi. Jeseteři ale často zabírají také na nástrahy určené kaprovitým rybám včetně rostlinných nástrah, zvláště pokud se jimi dlouhodobě vnadí. Tento druh rozhodně není v tomto ohledu výjimkou.

Náčiní by mělo odpovídat úlovku o hmotnosti v rozmezí 5 – 15 kg a žádné jiné zvláštní nároky se na něj nekladou.

Volně žijící jeseteři se velkou část roku drží v proudnici, což jejich lov znesnadňuje. Proto je velmi důležitá buď volba místa nebo možnost praktikovat lov z lodě. Jako náčiní pro lov ze břehu by mohly vyhovovat kaprové nebo těžké feederové pruty.

Vzhledem k vzácnosti a ochraně tohoto druhu na Slovensku nelze záměrný lov v tamních vodách doporučit. V úvahu by mohla připadat např. oblast dunajské delty.

Jeseter ruský - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.