Štika obecná je snad nejznámější evropskou dravou rybou. Jedná se o zástupce relativně starobylé skupiny doložené již z třetihor. Tehdy dorůstaly některé příbuzné druhy ještě větších rozměrů a pokud jsem čerpal ze seriózního zdroje, mohl se ten největší přiblížit celkové délce 5 m.

Dnes je čeleď štikovití nepříliš početnou skupinou čítající jediný rod s celkem 5 druhy. Kromě štiky obecné je rybářům dobře známa o něco větší a jednotvárněji zbarvená štika muskalunga ze Severní Ameriky, ve stejném světadíle žijé nádherně zbarvená štika černá a z dálného východu (povodí Amuru, Mongolsko) známe okrově zbarvený druh s hnědými skvrnami v naší literatuře nejčastěji označovaný jako štika amurská.

Zatímco jinde ve světě ustoupily štiky vývojově mladším skupinám dravých ryb, v chladných vodách severního mírného pásu se ze svého trůnu nedaly sesadit, těží ze své schopnosti reprodukce v časném jarním období, rychlého růstu a velmi ekonomického způsobu lovu s minimálními energetickými výdaji. Existují proto stále rozsáhlé oblasti, kde je zejména štika obecná naprosto dominujícím dravým druhem. Kromě toho se dokáže, byť třeba v menším počtu, udržet i na řadě dalších lokalit, protože je nesmírně přizpůsobivá. U nás se s ní můžeme setkat prakticky všude - od pstruhových potoků přes tůně, rybníky a nížinné řeky až po přehrady nebo rozsáhlá štěrkopískoviště. Na severu Evropy obývají početné populace štik i brakické vody proslazených mořských zálivů.

Kromě Evropy se štika obecná vyskytuje i v Asii a Severní Americe. Všude je běžným rychle rostoucím dravcem lovícím vzhledem ke své velikosti poměrně velkou kořist a dorůstajícím velkých rozměrů. Díky tomu neušla pozornosti sportovních rybářů, mezi nimiž se najdou i takoví, kteří se na lov tohoto druhu vysloveně specializují. Proto je pro lov štik speciálně vyráběno rybářské náčiní, jsou jedním z druhů, na jejichž lovu profituje rybářská turistika a samozřejmě jsou chovány i v produkčních rybnících. S ohledem na to všechno je štika jednou z ekonomicky nejvýzamnějších sladkovodních ryb severní polokoule.

U nás je štika hojně loveným i chovaným druhem. Populace v mnoha sportovních revírech jsou ale závislé na umělém vysazování, protože ne všude nacházejí štiky dobré podmínky k přirozenému výtěru. Navíc jsou vystaveny značnému rybářskému tlaku a na většině revírů dnes nemají šanci dorůst do větší velikosti.

Splést si štiku s jinou rybou je téměř nemožné. Dlouhé zelené tělo poseté kamufláží světlých skvrn, ocasní a hřbetní ploutev posunuté až téměř k ocasu a především prostorná tlama plná ostrých zubů – to vše jsou téměř neodmyslitelné atributy ryby, které sportovní rybáři často familiérně říkají „zubatá“.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 – 6 nerozvětvených paprsků a dalších 10 – 16 rozvětvených, řitní ploutev 4 – 7 nerozvětvených a 10 – 13 rozvětvených paprsků, na prsní ploutvi bývá obvykle 1 nerozvětvený a 11 – 16 rozvětvených paprsků a na břišní 1 – 2 nerozvětvené a 7 – 11 rozvětvených.

V postranní čáře je 110 – 144 šupin, nad postranní čárou je 14 – 17 řad šupin a pod postranní čárou 12 – 15 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu

dlouhé štíhlé tělo
hřbetní a řitní ploutev posunuty dozadu až k ocasnímu násadci
drobné jemné šupiny

velká široce roztažitelná tlama
stovky zubů různé velikosti – i na patře

základní barva zelená nebo zelenozlatá se světlými skvrnami či pruhy

Výskyt v ČR

Naprostá většina našich vod s výjimkou vysloveně pstruhových potoků ve vyšších nadmořských výškách. Jinak se vyskytuje od dolní hranice pstruhového pásma až do nížinných řek, velice dobře prospívá i v jakémkoli typu stojatých vod. Optimálně jí vyhovují mělčí teplejší vody s dostatkem úkrytů a vodního rostlinstva. V kalných vodách nebo hlubokých korytovitých nádržích nebývá příliš početná a nahrazují ji tu jiné druhy dravců (sumec, candát).

V přepočtu na jednotku plochy se u nás loví nejvíc štik na menších řekách parmového a cejnového pásma a zarostlých tůních a ramenech. Největší kusy obvykle pocházejí z mělčích údolních nádrží jako je Lipno, Jesenice, Nechranice, Slezská Harta apod.

V menších řekách tekoucích v původních členitých korytech se loví asi největší množství štik v přepočtu na plochu revíru. Bohužel tu jen málo ryb stačí dorůst do zajímavější velikosti.

Tůně a říční úseky plné překážek nabítejí štikám dostatek úkrytů. Počet štik tu nemusí být nijak závratný, ale je reálná šance, že nepřístupnost některých partií dovolí části ryb trošku vyrůst.

Velké stojaté vody hostí pěkné štiky, ale často není lehké je najít.

Zarostlé tůně nabízejí štikám dobré podmínky, ale postupně se zanášejí a začínají se potýkat s nízkým obsahem kyslíku v letním období i v zimě pod ledem. Obvykle tu pak zastihneme spíše štiky menších velikostí.

Biologie

Jak už bylo výše uvedeno, štika preferuje mělké vody s dostatkem úkrytů. To souvisí s jejím způsobem lovu, při kterém vyčkává na místě a vyráží na kořist ze zálohy. Štičí útok je bleskový, protože nahromadění ploutví v zadní části těla vytváří velkou plochu dovolující rychlý start. Rostlinstvo je pro štiky důležité i ze dvou dalších důvodů. Jednak se na zaplavených porostech v časném jaru vytírají a kromě toho je u štik velice běžný kanibalismus a členité prostředí do jisté míry eliminuje vzájemné kontakty jednotlivých ryb.

Štika je považována za výrazně stanovištní a samotářskou rybu, což potvrdily i výzkumy prováděné u nás na Lipně. Do jisté míry je to pravda, ale zdaleka ne absolutní. Na řece dochází k výrazným přesunům štičí obsádky zejména zjara v souvislosti s výtěrem. Mám zkušenosti s tím, že do podjezí vytahují ryby i z několik kilometrů vzdálených úseků. Podobně se štiky zase na podzim přesouvají do míst, kde zimují. Ve švédských vodách znají zase rybáři v jarním období masové přesuny štik do návětrných zátok, do nichž vítr natlačil teplejší vodu. O největších štikách na rozlehlých vodách se zase vypráví, že se pohybují v širším okruhu, často i na volné vodě a migrují s hejny bílé ryby. Naproti tomu se štiky nenechávají splavovat za povodní a obvykle se pokoušejí přečkat nepříznivé období v nejbližší tišině.

Podobně je i štičí samotářství velmi spornou záležitostí. Existují atraktivní místa, kde se soustřeďují štiky z širokého okolí a často postávají jen pár metrů od sebe, desítky ryb se mohou soustředit v jamách pod jezy, ústí přítoků nebo na zimovištích.

Za normálních okolností a po většinu roku ale štika opravdu vykazuje stanovištní, samotářské a teritoriální chování. Toho se využívá i při výrobě umělých nástrah, protože wobblery imitující menší štiku patří k velmi úspěšným a často je atakují i ryby, které aktuálně neloví.

Potravou štiky jsou všechny vodní organismy od planktonu, kterým se živí krátce po vylíhnutí z jikry, až po velké ryby a jiné vodní živočichy. Kromě rybek tak štiky loví vodní hmyz, v kalné vodě mohou hltat žížaly unášené proudem, na mnoha stojatých revírech tvoří velkou část štičí potravy žáby a jejich pulci, jinde loví hlodavce a někdy i mláďata vodních ptáků.

Obvykle se štika pokouší lovit potravu odpovídající rozměrům její tlamy – pokud jde o rybky, tak zhruba v délce své hlavy, což je pětina až čtvrtina těla. Pokud je ale hladová, troufá si na daleko větší sousta. V mládí se bez problémů navzájem požírají štičky stejné velikosti, v dospělosti podle literatury dokáže štika pohltit kořist dosahující 60 % délky jejího těla (trávení velkého objektu probíhá delší dobu, takže menší štička stihne strávit relativně větší sousto). Největší štičí kořistí obvykle bývají opět štiky. Ostatně to mnozí štikaři velice dobře znají, protože není výjimkou, že na zdolávanou štiku menších rozměrů zaútočí trofejní exemplář. Větší kořist štika zpravidla atakuje z boku, uchopí do tlamy, umačká a poté si ji otočí a polyká hlavou napřed. Při výzkumu štičích žaludků bylo zjištěno, že jen 3 % ryb bylo polknuto opačně, tedy ocasem napřed.

Příjem potravy není u štik zcela pravidelný. Během roku je výraznější po výtěru a pak na podzim, kdy dochází k tvorbě pohlavních produktů a ryba si vytváří energetické zásoby pro zimní období. Dál příjem potravy závisí i na teplotě vody, množství rozpuštěného kyslíku a dalších faktorech. Velké štiky lovící objemnou kořist tráví svá sousta delší dobu a mají delší prodlevy mezi okamžiky potravní aktivity než mladí jedinci. V zimě, kdy je metabolická aktivita podchlazeného štičího organismu výrazně nižší, přijímají štiky potravu s menší intenzitou a vybírají si i menší sousta.

Štika pohlavně dospívá už v prvním (skoro všichni samci), případně ve druhém roce života (část samic). Už tohoroční štičky obou pohlaví s celkovou délkou pod 20 cm mohou mít plně vytvořené pohlavní orgány a v příštím roce se účastnit výtěru. V údolní nádrži Mušov dosahovali krátce po napuštění ročci štiky délky těla 250 – 500 mm a 95 % jedinců bylo pohlavně dospělých.

K rozmnožování štik dochází v časném jaru, kdy vzestup hladiny zaplaví travnaté porosty na březích vod. Obvykle to bývá v březnu až dubnu, výjimečně už koncem února. Na trdliště zpravidla napřed dorážejí samci a obecně ryby menších velikostí, největší exempláře připlouvají až později. Výtěr probíhá buď v páru nebo skupina menších mlíčáků doprovází jednu jikernačku.

Jikry se při teplotě vody líhnou asi za 12 dní a plůdek tráví první dny života zavěšen na rostlinstvu. V dnešní době jsou podmínky pro ideální výtěr štik vzácné díky úpravám břehů, manipulaci s průtokem či výškou hladiny apod. Místy je proto význam přírodního výtěru zanedbatelný a situaci zachraňuje vysazování násad.

Počet jiker je u štiky tak jako u jiných druhů závislý na velikosti jikernačky a pohybuje se u ryb běžné velikosti v rozmezí 10 000 – 100 000 kusů. Údaje o velkých samicích s hmotností přes 20 kg nebyly publikovány, ale teoreticky by počtem jiker mohly překročit i hranici půl miliónu kusů.

Výtěr štik na malé pískovně

Štika je na našich vodách nezastupitelnou rybou. Na mnoha revírech je jediným původním velkým predátorem regulujícím stav drobnějších druhů ryb. Bohužel rybářský tlak vyvíjený na tento druh začíná být v posledních letech až příliš znát a zejména populace na menších revírech jsou tvořeny převážně mladšími ročníky, což rozhodně není optimální stav.

Stáří a růst

V prvních letech svého života je štika naší nejrychleji rostoucí rybou. V dobrých podmínkách může rok po vykulení z jikry měřit přes 40 cm a někdy i víc než půl metru. V přírodě je ale u ročních štik běžnější délka kolem 25 cm.

Dále se sice růst zpomaluje, ale i tak je velmi rychlý. Takové tempo růstu je ovšem podmíněno dostatkem potravy a vhodnými životními podmínkami vůbec. Dokonce i v rámci jediné lokality proto štiky vykazují ve svém růstu značné rozdíly.

Největší štiky se sice loví v údolních nádržích, ale kusy přes 120 cm mohou vyrůst i v říčkách s šířkou kolem 10 metrů. Prakticky na jakékoli vodě, kde najde alespoň průměrné podmínky k životu, může štika bez potíží dosáhnout délky 1metru.

Růstový potenciál štiky zůstává bohužel nevyužit, protože nejčastěji se u nás loví ryby dlouhé kolem 60 cm a staré zhruba 4 roky, což je s ohledem na růstové možnosti tohoto druhu zoufale málo. Za současných podmínek je však naděje na změnu tohoto stavu nepatrná.

Co se věku týče, dá se říci, že většina štik nežije příliš dlouho (i v ryze přírodních poměrech často jen několik let) – což poněkud ospravedlňuje jejich intenzivní lov. Musel jsem dát za pravdu údajům z literatury, podle nichž mnoho štik umírá přirozenou cestou už před 5. rokem života. Jde zejména o ryby z málo úživných lokalit, které navzdory své bídné kondici vytvářejí pohlavní produkty a žijí jen několik let.

V dobrých podmínkách jsou někteří jedinci schopni žít i více než 15 let a za tu dobu dorůst do překvapivých rozměrů.

Rekordní úlovky štik, zpravidla špatně zdokumentované, pocházejí z poměrně vzdálené minulosti, hovoří se např. o úlovcích z Irska s hmotností 41,73 a 41,05 kg a délkou kolem 170 cm (přesné vyjádření hmotnosti je dáno přepočtem z anglických liber). Zmiňován je i úlovek 48 kg těžké štiky ulovené v září 1923 v Malém Dunaji u Kolárova.

Jednou z největších na českém území pravděpodobně byla uhynulá štika, jejíž torzo bylo nalezeno před 2. sv. válkou na Vltavě u Černé a o níž se zmiňuje klasik naší rybařiny Tejčka. Část ryby bez ocasního násadce vážila 22,5 kg (celková hmotnost byla odhadnuta na cca 30 kg). Výbrusem otolitů (sluchové kaménky) získaných z hlavy ryby byl její věk odhadnut na 27 let.

Bohužel je smutnou pravdou, že velikost trofejních štik lovených v našich vodách se stále snižuje a vyskytnou se i roky, kdy není hlášen úlovek nad 20 kg. I ve světě je pak hranice 25 kg překračována jen ojediněle.

Některé úlovky z našeho území

Délka	Hmotnost	Revír	Datum ulovení	Nástraha
138 cm	25,4 kg	ÚN Lipno	9.12. 1979	velká živá plotice
135 cm	19,0 kg	ÚN Nechranice	16.6. 1999	wobbler
133 cm	19,2 kg	ÚN Seč	19. 6. 1997	hrouzek 10 cm

Růst štiky na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

ÚN Lipno – roky 1959 - 1967 (3226 exemplářů)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7	8
Celková délka (mm)	286	439	539	650	780	852	1065	-

Lipno krátce po svém napuštění bylo proslulé bohatými úlovky štiky. Jak vyplývá z tabulky, ryby rostly rychle a většina se nedožila vysokého věku. Rychlý růst mezi 6. a 7. rokem bude způsoben malou početností poslední věkové skupiny, která, jak se zdá, obsahovala exempláře rostoucí rychleji než byl běžný průměr.

Berounka – rok 1978 (40 exemplářů)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7	8
Celková délka (mm)	242	345	437	529	621	679	770	863

Tato tabulka představuje běžný růst v prostředí středně velké řeky. Podobné hodnoty vykazuje i růst na Otavě a mnoha dalších tocích. Většina našich štik roste zhruba tímto tempem.

Sportovní rybolov

Co se týče sportovního rybolovu, je štika velmi vyhledávaným druhem. Zvláště je ceněna pro svou schopnost ochotně útočit na umělé nástrahy a po zaseknutí na udici tvrdě bojovat. Proto je asi nejoblíbenější rybou vyznavačů přívlače. Jednodušší a stále velice častý je i lov na živou či mrtvou rybku, který je úspěšnější hlavně při lovu větších exemplářů, které většinu umělých nástrah ignorují. Málo používanou technikou je dosud muškaření, zvláště proto, že je náročnější na techniku lovu i materiální vybavení než ostatní disciplíny.

Možný výběr náčiní pro lov štiky

Přívlač

Náčiní je velmi závislé na očekávané velikosti ryb.

Exempláře do 60 cm, které se loví zdaleka nejčastěji, lze bez potíží zdolat i na nejjemnější vláčecí náčiní, štiky nad 1 m délky jsou naopak protivníci úplně jiné kategorie a vyžadují silnější výbavu.

Pruty pro štikovou přívlač lze rozdělit do několika kategorií.

Lehké pruty s vrhací zátěží do 15 g – nejsou to sice pruty přímo pro štikovou přívlač, ale dovolují lov štiky za současného lovu menších dravců. Zpravidla vystačí na otevřenějších lokalitách s menšími rybami. Jsou vhodné pro lov na menší, především měkké nástrahy.
Pruty s odhozovou hmotností do 20 až 30 g – klasika používaná dnes většinou rybářů na revírech s výskytem štik menších velikostí. Pro ryby do 70 cm v podstatě vyhovují, mají ale potíže s vedením těžších nástrah a zásekem větších exemplářů.
Pruty do 40 až 50 g – toto už jsou skutečně štikové pruty schopné plně zvládnout běžné štikové nástrahy a dostačující pro lov štik na většině našich lokalit.
Pruty do 80 až 100 g – určené pro velké nástrahy a na cílený lov největších kusů.
Jerkovací pruty – krátké výkonné pruty s délkou kolem 2 m a odhozovou hmotností často i přes 100 g. Slouží k ovládání těžkých nástrah ráznými pohyby a optimální je používat je v kombinaci s vláčecím multiplikátorem.

Vlasec 0,18 – 0, 22 mm postačí pro běžný lov, pro větší kusy je možné použít průměr 0,25 – 0,30 mm anebo ještě lépe pletenou šňůru s nosností 8 – 15 kg. Pletené šňůry jsou dnes při lovu štik ve stále větší oblibě, protože umožňují lepší kontrolu nástrahy a jistější zásek ryby. Mají ale i negativa – ryby si např. během prudkých pohybů snadno roztrhnou tlamu, při vlečení nástrahy za lodí je zásek velmi tvrdý atd.

Velmi žádoucí je použití návazce z materiálu odolného štičím zubům (lanko,…).

Nástrahy: Štiky zabírají na veškeré vláčecí nástrahy, ale asi nejvíce se dnes při jejich lovu používají rotační třpytky, woblery a gumové nástrahy. Rozpětí velikosti nástrah je velmi široké, štiky zabírají na drobná i značně velká sousta. S ohledem na podměrečné ryby beroucí drobné nástrahy velmi hluboko je ale lepší používat spíše střední a větší velikosti nástrah.

Kromě umělých nástrah existuje i možnost vláčet mrtvou rybku, ať už na systémku nebo na jednoháčku.

Lov na plavanou a položenou

Prut je v tomto případě silnější než při vláčení – zejména s ohledem na hmotnost nástrahy. Postačí jakýkoli delší silnější prut včetně teleskopických modelů, vyrábějí se ale i dělené speciály připomínající kaprové děličky určené k lovu na boilies.

Vlasec 0,20 – 0,40 mm, návazec z lanka.

Nástrahou jsou živé nebo mrtvé rybky.

Existuje i poněkud diskutabilní strategie lovu na velmi jemné náčiní bez použití lanka s malou nástrahou a jednoháčkem, kdy se zasekává okamžitě po záběru.

Muškaření

Delší prut 270 až 305 cm - AFTMA 8 nebo víc. Při lovu ryb do 70 cm je limitující zejména schopnost prutu odhodit nástrahu a je možné lovit i jemnějším náčiním, při lovu velkých exemplářů v blízkosti vázek prudce vzrůstají požadavky na sílu prutu.

Návazce 0,25 – 0,35 mm, u slabších průměrů zesílit konec použitím silnějšího vlasce (ideální je silný fluorocarbon), kevlaru nebo jemného lanka.

Nástrahy: Větší strímry a trubičkové mušky.

Štika obecná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

Počasí

Místy mlhy nebo nízká oblačnost, jinak jasno nebo skoro jasno. Slabý proměnlivý vítr do 3 m/s nebo klidno. KOMENTÁŘ METEOROLOGA: Na mostech ojediněle možnost výskytu námrazy (jíní) při mrznoucí mlze i za jasné oblohy.

Slunce vychází v 07:10, zapadá ve 16:17

Aktuální vodní stavy Mapka

více o počasí »

Kalendář rybářských akcí

**Listopad 2024**
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
				1	2	3
4	5	6	7	8	9	10
11	12	13	14	15	16	17
18	19	20	21	22	23	24
25	26	27	28	29	30

přidat akci všechny akce »

Vyhledávání

Štika obecná