Síh peleď

Síh peleď

Coregonus peled (Gmelin, 1789)

Síh peleď se původně vyskytoval pouze v jezerech a velkých řekách na území dnešního Ruska zhruba mezi řekami Mezeň a Kolyma. Během 20. století byl vysazen v mnoha evropských státech včetně České republiky. U nás se vysazuje společně se síhem marénou, ale dovezen byl daleko později. Zatímco maréna byla dovezena již v roce 1882, síh peleď byl introdukován až v roce 1970.

Přestože se u nás pokusně vysadily i další druhy síhů, pouze maréna a peleď se významněji rozšířily a to jak v produkčních rybnících, tak i v mnoha sportovních revírech. Rybníkáři u peledě oceňují vyšší toleranci k přehřátí, zákalu a znečištění vody než u marény, díky čemuž ho lze chovat na většině našeho území. I přesto se ale jedná o choulostivou rybu, která snadno hyne během výlovů i při transportu a vyžaduje zvláštní zacházení.

Po vysazení síha peledě do sportovních revírů (zejména údolních nádrží) se ukázalo, že je ještě obtížněji lovitelný než maréna. Je to dáno jeho adaptací k lovu drobnější potravy. Oba druhy se sice pohybují ve sloupci a živí se především planktonem, ale peleď je daleko vyhraněnější planktonofág s jemnějším filtračním aparátem a větší potravy si příliš nevšímá. Maréna je potravně méně vyhraněná a často nepohrdne ani hrubšími sousty, což usnadňuje její lov.

Určitým problémem je, že běžně dochází ke křížení obou dovezených síhů a to jak v podmínkách umělého chovu (u nás poprvé provedeno v roce 1972), tak pravděpodobně i v přírodě. Na většině lokalit se proto dnes vyskytují kříženci obou rodičovských druhů v různém stupni prokřížení a díky nízkému podílu čistokrevné marény, která se přece jen loví udicí nejsnáze, jsou dnes úlovky síhů z těchto vod nižší než kdysi.

Vzhledově se peleď maréně velmi podobá, je to také stříbřitá ryba s tmavými ploutvemi, tukovou ploutvičkou, relativně malou hlavou a šupinami tvořící nezřetelné řádky. Liší se ale podstatně vyšším tělem, menší a kratší hlavou a polohou úst, která jsou u marény spodní, zatímco u peledě směřují lehce vzhůru.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 – 4  tvrdé paprsky a 8 - 10 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 – 5 tvrdých a 12 – 15 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 82 – 93 šupin, nad čárou je 11 – 12 řad šupin, pod čárou 9 – 11 řad.

U síhů je významným rozlišovacím znakem počet žaberních tyčinek. Peleď 46 – 69, zatímco maréna jich má jen 20 – 39. Znamená to, že filtrační aparát marény je výrazně hrubší a ta je proto nucena živit se většími planktonními organismy, zatímco peleď daleko snáze loví i drobnější plankton.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• ploché a poměrně vysoké stříbřité tělo
• tuková ploutvička
• šupiny tvoří vodorovné řádky podobně jako u lipana
• ústa jsou namířena lehce vzhůru a do jisté míry připomínají ústa lipana
• hlava je v porovnání s tělem poměrně malá a krátká
• často se vyskytují i kříženci s marénou, což je možná i případ vyobrazené ryby, která má ale daleko blíže k peledi

Výskyt v ČR

Síh peleď je druhem chovaným v mnoha produkčních rybnících na celém našem území. Byl vysazen i do některých údolních nádrží, z nichž nejznámější jsou asi Lipno a Jesenice.

Biologie

Ve své domovině žije peleď v řekách a jezerech. Jednotlivé populace do jisté míry liší chováním - říční peledě podnikají třecí migrace, jezerní jsou stálé. Lze předpokládat, že k nám dovezené peledě původně pocházejí z některé netažné jezerní formy. U nás se síhové peledě vysazují prakticky výhradně do stojatých vod – rybníků a údolních nádrží. Zprávy o úlovcích z tekoucích vod téměř neexistují.

Během roku se peledě pohybují daleko od břehů na volné vodě, často i poměrně hluboko. Pouze v období rozmnožování připlouvají ke břehům a pohybují se nějakou dobu v jejich blízkosti.

Potravou peledí je podobně jako u většiny síhů plankton. Filtrují jej na žaberních tyčinkách, které mají zhruba dvakrát hustší a jemnější než maréna. Právě výrazná specializace na lov planktonu je důvodem obtížné lovitelnosti tohoto druhu na udici. Okrajově se peledě živí i vodním hmyzem, náletovou potravou a potěrem ryb. Nálezy detritu v zažívadlech těchto ryb svědčí o tom, že část potravy mohou získávat i ze dna.

Peleď pohlavně dospívá v závislosti na rychlosti růstu někdy už ve druhém roce života (v našich rybnících je to celkem běžné), zatímco v tvrdých podmínkách sibiřských řek to může být i v 6 letech. V našich vodách se peleď většinou nerozmnožuje, ale místy, hlavně na přehradách, asi k výtěru dochází. Pro potřeby rybničního chovu se vytírá výhradně uměle. K výtěru dochází v zimních  měsících, obvykle na přelomu listopadu a prosince při poklesu vody na 2 – 3 °C. Peledě se předtím stahují z hloubek do mělčí vody blíže ke břehům. Jikry jsou kladeny na štěrkovité nebo kamenité dno. Samice jich klade obvykle 20 000 – 150 000 kusů, ojediněle možná i víc.

Význam síha peledě pro naše rybníkářství je nesporný – v některých rybnících bylo údajně dosaženo produkce 100 – 300 kg z hektaru a o jeho kvalitní maso je velký zájem. V podmínkách sportovních revírů je naopak možno o významu jeho vysazení diskutovat. Z rybářského hlediska by bylo žádoucí potlačení jeho početnosti ve prospěch marény, která je sportovně zajímavějším druhem. Místy také existují stížnosti, že v některých rybnících likvidují početnější populace peledí plankton do takové míry, že klesá kvalita vody díky následnému přemnožení jednobuněčných řas. Ve velkých nádržích ale tento problém není příliš výrazný a nemluví se o něm.

Jiný problém představuje prokřížení obou u nás žijících síhů, čemuž se dnes rybáři snaží čelit opětovným vysazováním čistých linií.

Stáří a růst

O rozměrech, růstu a dosahovaném stáří síha peledě na našem územíexistuje jen velmi málo údajů. Důvod je prostý. Ryba u nás není vysazena dlouho, v podmínkách rybničního chovu se nedožívá vysokého věku a potíže působí i časté záměny se síhem marénou a vysoký podíl mezidruhových kříženců. Každopádně je zřejmé, že se jedná o rychle rostoucí druh, který se ale u nás obvykle dožívá jen několika let.

Růst síha peledě (průměr z různých, převážně produkčních vod)

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Za zmínku stojí značné (i když vysoce variabilní) růstové možnosti v prvním roce života. Kromě jiného je to způsobeno i tím, že síhové jsou schopni přijímat potravu i v zimě. Větší počet ročníků není k dispozici – choulostiví síhové odchovaní v rybnících jsou obvykle po dosažení konzumní velikosti dodáváni na trh, protože ztráty při přelovování, sádkování a další manipulaci by byly neúnosné.

Sportovní rybolov

Peleď je z pohledu sportovního rybolovu poněkud problematická ryba. Živí se planktonem a zdržuje se obvykle ve sloupci na otevřené vodě daleko od břehu, takže je jen obtížně lovitelná udicí. Ojedinělé úlovky navíc většinou splývají s úlovky marény a nejsou samostatně vykazovány. Za situace, kdy se oba druhy běžně kříží, na tom ani není nic divného. Je pravděpodobné, že v rámci celé republiky se ročně uloví sportovním způsobem jen desítky, maximálně stovky peledí.

Pouze zjara nebo na podzim je naděje na úlovek větší. Ryby si v té době doplňují jídelníček i bentickou potravou a rybím potěrem a jsou občas ochotny zabrat na drobnou rybku nebo různé druhy červů ať už na plavanou nebo i na položenou. Mimoto v této době pobývají v oblastech blíže u břehu a jsou dostupnější. Možný by byl i lov muškařením, ale pro technickou náročnost a malou jistotu úlovku se o něj málokdo pokouší. Jak ale ukázá přiložený snímek, možné to je.

Zájemcům o lov tohoto druhu lze doporučit techniky používané pro lov marény, zjemnit náčiní, obrnit se trpělivostí, k lokalizaci hejn využít echolot a snažit se objevit techniku lovu a nástrahy, které budou peledě ochotny akceptovat.

Síh peleď - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.