Hlavačka mramorovaná

Hlavačka mramorovaná

Proterorhinus marmoratus (Pallas 1814)

Hlavačka mramorovaná je jedním z nových druhů naší fauny. Na naše území pronikla z Dunaje pravděpodobně v 90. letech 20. století, přičemž první exempláře byly uloveny v roce 1994 v Mušovské údolní nádrži.

Původní areál výskytu zahrnuje pobřežní oblasti Černého, Azovského a Kaspického moře, řeky, které se do nich vlévají a některá jezera v této oblasti. Jedná se tedy o přizpůsobivý druh schopný žít i ve slané a brakické vodě. Zároveň stejně dobře prospívá ve vodách proudících i stojatých.

Hlavačka je drobná rybka na první pohled připomínající vranku, i když patří do čeledi hlaváčovitých. V mnoha ohledech se vrance podobá. Má podobné hnědavé zbarvení s výrazným mramorováním, krátké ploché tělo přizpůsobené k životu u dna, výrazné ploutve (hřbetní jsou dvě - první krátká, druhá podstatně delší) a širokou hlavu s velkými ústy. Pohybuje se podobně nemotornými poskoky u dna, protože jí stejně jako vrankám chybí plynový měchýř.

Na druhou stranu bychom našli i celou řadu rozdílů, jimiž se hlavačka od vranek liší. Asi nejnápadnějším a naprosto typickým znakem hlavačky a dalších hlaváčovitých ryb, které se k nám z Dunaje šíří, je přísavka vzniklá srůstem břišních ploutví. S její pomocí se hlavačka přichycuje na kameny. Může se s její pomocí jen zlehka přidržovat, ale také překonávat i značně silný proud.

Z dalších znaků je možno jmenovat poměrně výrazné šupiny (vranka má kůži holou) a přední nosní trubičky protáhlé přes horní pysk směrem dolů a budící dojem krátkých dopředu trčících vousků.

Jedná se o rybku, která dokáže požírat jikry ostatních ryb, prozatím však nebylo nikde zjištěno, že by dokázala ohrozit populace jiných druhů. Na našem území se už rozšířila na poměrně velké ploše a není tu nijak vzácná, ale zatím se zdá, že neovlivňuje výraznějším způsobem obsádku tamních vod.

Stejnou cestou jako hlavačka se k nám šíří ze Slovenska i další druhy hlaváčovitých ryb. Nedávno (podzim 2009) byl na Dyji uloven pro naši republiku nový druh hlaváč tmavoústý (Neogobius melanostomus). Dorůstá větších rozměrů než hlavačka a ve slovenském úseku Dunaje je společně s dalšími druhy hlaváčovitých ryb poměrně běžný. Dá se očekávat, že postupně osídlí naše vody podobně jako jeho mramorovaná předchůdkyně a za ním možná budou následovat i další zástupci hlaváčovitých ryb.

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 6 – 7 tvrdých paprsků, druhá hřbetní 1 tvrdý a 14 – 20 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 1 tvrdý a 11 – 17 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev má 14 – 16 měkkých paprsků, břišní ploutve jsou srostlé v přísavkovitý terč.

V postranní čáře je 34 – 48 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• břišní ploutve srostlé v přísavný terč


 

• mramorované zbarvení boků
• dobře patrné šupiny (narozdíl od vranky)
• dopředu trčící nosní trubičky


 

Výskyt v ČR

První nález z našeho území byl zaznamenán v roce 1994 v Mušovské nádrži na jižní Moravě. Poměrně rychle se šířila a dnes se vyskytuje v nejdolejším úseku Moravy, v Dyji od soutoku s Jevišovkou až k ústí do Moravy včetně všech tří velkých nádrží pod Pálavou a samostatná izolovaná populace byla objevena v roce 1997 u přítoku Vranovské nádrže (revír Dyje 15).

V posledních letech proniká do některých přítoků Dyje (Jihlava, Svratka, Kyjovka, Jevišovka).

Kamenné záhozy podél břehů nabízejí hlavačkám dostatek úkrytů a s trochou štěstí tu můžeme na nějakou narazit.

Biologie

Hlavačka žije v nejrůznějších typech vod – v řekách, nádržích a dokonce i v brakické vodě na okraji moře. Trvale se zdržuje u dna, kde se pohybuje nemotorným poplouváním a krátkými poskoky, k čemuž ji odsoudila absence plynového měchýře. Často se přidržuje na kamenech svou unikátní přísavkou. Samozřejmě tak častěji činí v proudné vodě, ale někdy se takto vyhřívá na kamenech a rostlinstvu během slunných dní. S ohledem na svůj pomalý pohyb s i vybírá stanoviště s množstvím úkrytů. Na Dyji se s oblibou zdržuje v kamenných záhozech v těsné blízkosti břehů. Místy žije větší počet jedinců na relativně malé ploše.

Aktivnější je v noci.

Potravou hlavačky jsou drobní živočichové, které najde na dně a v jeho blízkosti - například larvy vodního hmyzu, korýši, jikry a potěr ryb.

Rozmnožování hlavaček probíhá od jara až do poloviny léta a jikry jsou kladeny ve dvou až třech dávkách. Samice jich celkem naklade 200 až 850 zpravidla na vodní rostlinstvo, pod kameny, do různých trubek, prázdných lastur apod. V některých případech snad dochází i k budování primitivních hnízd. Jeden z rodičů jikry po nakladení ochraňuje a ovívá ploutvemi.

Na Slovensku je hlavačka místy poměrně hojná, zvláště v tůních zátopové oblasti Dunaje dosahuje její početnost až tisíců jedinců na hektar, u nás se zatím jedná o nepříliš hojný druh bez většího významu mající spíše vědeckou a kulturní hodnotu.

Stáří a růst

Hlavačka mramorovaná je krátkověká ryba. Obvykle se dožívá stáří pouhých 2 – 3 let, za teoretické maximum se v našich podmínkách považuje věk kolem 5 roků.

Roste rovněž pomalu, což je udivující vzhledem k její hltavosti. Velikost u nás málokdy přesáhne délku 7 cm. Nejrychleji rostou mořské populace, odkud je doložena délka až 115 mm.

Růst hlavačky (přibližné hodnoty)

Sportovní rybolov

Hlavačku je možno ulovit na drobné živočišné nástrahy ze dna, obvykle v kamených záhozech nedaleko břehu, často už na hloubce 30 – 70 cm.

Snadnější než na prut bude možná ulovení hlavačky do čeřínku při lovu nástražních rybek a celkem snadné je chytit tento druh i do ruky, pokud rybu v kamenech blízko břehu objevíme.

Hlavačka mramorovaná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.