Jde první a já vzpomínám, jak jsme chodívali s Leem. Rastík to pěkně proháže a já to po něm "dočištuji". Najednou v proudnici při druhé straně cítím jemňounký ťukanec. Okamžitě sekám. Vím, že mám na prutu poměrně slušnou rybu. Volám na Rastíka, ať vyndá foťák. Je tu hluboká a velká tůň a ryba nikam neprchá. Chvilka boje a ryba se mlátí u břehu. Rychlý hmat a ryba je venku. Tipuji ji přes 90cm. Když ji měříme, má 95 cm. Je pořádně vypasená. Pár fotek a ryba upaluje do temné hlubiny. Na to, že začínáme, tak super. Rastíkovi úplně září oči. Je mi líto, že ji nechytil on.

 

 

První přesun

Vyrážíme na další tůně, ale do oběda jsme bez záběru. Chutný oběd na Grajcáru. Po obědě říkám: "Pojď, zkusíme jedno zapomenutý místo daleko od auta." Vím, kde tam stává. Prohazujeme horní část tůně a Rastík hlásí kontakt s rybou. Rybu ale nezasekne. Posouváme se do dolní části, Rastík trhá. Je mi to líto. Říkám mu: "Tam při druhé straně, za tím kamenem, v tom vracáku stávají". Nahazuji přímo na rozhraní proudu a vracáku. Nechám rybku vyklesat a bum, už tam visí. Krásná, tipuji ji tak 75 cm. Dvakrát se mi převalí v proudu a je pryč. Berou velmi opatrně. Škoda, že nezabrala Rastíkovi.

Potom hážeme a hážeme. Ryby jsou značně rozplašené. Beru kmotra do míst, kde jsem přesně před 5 lety potkal medvěda. Jdem na velkou tůň. Je tu úplně vydupaná dálnice. Je mi jasné, že zde nám pšenka nepokvete. Cestou si ale všímám nové tůně, kterou tu vymlela letní povodeň. Ještě uprostřed tůně leží strom. Složitě přelézáme na druhou stranu řeky, abychom měli výhodnější pozici na lov. Rasťo zabrozuje do tůně pod strom a já do proudu nad něj. Přímo do proudnice na jámu. První hod je k druhé straně. Jak rybka mění směr v oblouku nad stromem, dostávám pořádnou ránu do prutu. Už tam potvora visí a je mi jasné, že tu byla na lovu. Je skoro tma, ale typuji ji kolem 80 cm. Volám na Rastíka, ať mě jde vyfotit. Jenomže ryba mi to u břehu padá a je pryč. Zkoušíme ještě jednu, ale záběru se nedočkáme, tak to balíme. Já jedu k Leovi domů. V noci lije jak z konve.

 

 

"Kakaová" dřina

Ráno se moje večerní prognóza potvrzuje. Hron je kalný, jak kakao. Vyrážím nad soutok, kde mám sraz s kamarády z Prahy a Havlíčkova Brodu. Slíbil jsem jim, že je provedu a pokusíme se společně nějakou chytit. Nastává nám dřina. Věděl jsem, že to bude boj. Bral jsem je na všechny top místa, kde jsem věděl, že jsou, ale kalná voda je asi přibila ke dnu a nejevily o naše nástrahy zájem. Kluci to postupně vzdali. Já se toulal kolem vody sám. K večeru se voda pomalu začala čistit a já konečně dostal vytoužený záběr. Zasloužil jsem si ho za dřinu, co jsem ten den vytrpěl. Ryba mi sice upadla, ale já to bral jako vítězství. Měla odhadem 80 cm. Házel jsem ještě za tmy, ale další už nezabrala.

Ráno se s Rastíkem znovu potkávám u vody. Pořád škemrá, ať ho vezmu k závoře. SZ vyprávění Toma a mne ví, že jsme tu byli dost úspěšní. Mě se moc nechtělo, ale přemluvil mě. Zabrozhujeme u závory a já ukazuji Rastíkovi, kde stávají. Nechám ho házet jako prvního a čekám, co se bude dít. Druhý hod dává k druhé straně pod kořeny a hned dostává záběr. Moc mu ho přeji. Sice to je hlavatečka kolem 60 cm, ale je tam! Po chvilce zdolávání je venku. Rasťova první hlavatka v jeho novodobém chytání. Pár foteček a už upaluje do rodného živlu. Motáme se na horním úseku, ale je tu moc lidí.

 

 

Kaprový úsek

Velím: "Jedeme dolů na kaprovej, tam jsem ještě letos nechytal". Prohazujeme všechna oblíbená místa, až se dostáváme na místo, kde jsem loni dost ryb pochytal. Rasťo jde první a já za ním. Prohazujeme vtok do jámy. Zde věřím v záběr. Ten nepřichází. Posunujeme se po proudu dolů. Rasík se posunuje o 40 m níže. Postupně to k němu prochytávám. Těsně u něj přehazuji řeku až úplně k druhé straně ke břehu. Je tu vracák. Rybka dopadne do vracáku a okamžitě dostávám záběr. Musel jsem jí to hodit přímo na hlavu. Okamžitě jako duhák dvakrát vyskakuje nad vodu. Patří mezi střední ryby. Typuji ji kolem 90. Zato bojovná je nádherně. Na hlavatku to byl úplný "skokan obecný". Volám na Rastíka, ať natáčí. Než se rozhýbe, už mám rybu u sebe. Stejná situace. Jako vloni. Vysoké břehy, a tak mi nezbývá, než dát rybu pod paži a brodit se k místu, kde ji změříme a vyfotíme. Ryba má necelých devadesát. Pár fotek a už upaluje. Jámu celou češu metr po metru. Někde by tu měla být loňská Tomova 103 cm. Ta už by stála za to. Dnes by měla určitě 110, pokud ji někdo neupytlačil. Ale další záběr už nemáme. Prohazujeme ještě několik tůní, ale další záběr není. Na večer to balím a jedu na Brno. Vím, že za týden jsem tu znovu. 

 

Pokračování příště

 

Petrův zdar 

Vojta Sklenář