Rybolov z lodi nám však otevírá bránu nejen k mimořádným zážitkům, ale umožňuje i prochytávat místa, která jsou ze břehu těžko dostupná. Způsobů, jak z lodi lovit se nabízí hned několik. Na stojatých vodách můžeme loď zakotvit a splávky nechat volně se pohybovat okolo lodi, nebo využít přirozeného driftu a prochytat tak větší plochu. Na řekách se zpravidla loví buď ze zakotvené lodi, nebo metodou zvanou splavávaná (slangově „hrábě“).

souboje z lodi patří k těm nejkrásnějším

 

 

Při lovu z lodi oceníme pomoc parťáka.

 

 

Lov z lodi na stojatých vodách

Plavaná z lodi na stojácích patří k těm nejjednoduším technikám. Do okolí lodi nahodíme pruty a čekáme na záběr. Loví-li z jednoho plavidla více rybářů na plavanou, je potřeba splávky dobře hlídat, aby nedošlo k jejich zamotání. Velmi důležitý je v tomto případě maximální klid. Jakýkoliv pohyb a zvuky v lodi jsou totiž přenášeny dokonale do vody a ryby mohou vyplašit. Nemusí to ovšem platit vždy. Kamarád Láďa mi popisoval situaci, kdy při hlučných přípravách na nocování na lodi, přišlo bezprostředně několik záběrů najednou. U sumců zřejmě ten den převládla zvědavost nad ostražitostí, a tak prostě brali.

Přesto doporučuji chovat se spíše tiše. Pokud chytáme ze zakotvené lodi a v dosahu máme nadějné místo, kde chceme nastraženou rybu udržet (např. padlé stromy, převislé větve apod.), můžeme montáž k těmto překážkám vyvázat. Ekvivalentní možností je též použití bójky. Loď musí být však v takových případech bezpodmínečně zakotvena. Při driftu dávám obvykle jeden prut cca 0,5- 1 m nade dno a na druhém nastavuji hloubku cca 1,5 m pod hladinou.

 

Lov ze zakotvené lodi řekách

Pravidla pro lov z lodi na řekách jsou obdobná, jako na stojácích. Tekoucí voda však umožňuje lovit na větší vzdálenost (oproti stojaté vodě, kde je již při 4 prutech velké riziko zamotání), lze bez problému spuštěním po proudu nastražit bez vyvazování až osm udic. Důležitým předpokladem pro lov z lodi je postupné spouštění montáží. Zde máme dvě možnosti, jak je spouštět. Buď lovíme tak, že krajní prut je nastražen nejdále od lodi a každý další je o několik metrů blíže, nebo začínáme od prutu prostředního a postupně spouštíme střídavě levé a pravé pruty. Tím vytvoříme jakýsi „stromeček“. Takovým postupem lze spustit bez většího rizika až 6 prutů. Ideální je mít pro tyto účely na zádi lodi držáky prutů v různých úhlech.

Podstatné je u obou případů, abychom si dobře pamatovali, jak jsme postupovali a po záběru zasekávali správným prutem. K nastražení více než šesti prutů můžeme využít tzv. „žlutého ptáka“, který nám bude montáž díky působení proudu udržovat dostatečně stranou. Pokud chceme na každou stranu spustit nástrahu s touto „vyvážecí lodičkou“, musíme vlastnit obě provedení (levé i pravé). Další možností, jak nastražit více prutů je jejich vyvázání. Zde však potřebujeme pomocnou zavážecí loďku, se kterou dojedeme ke břehu či k bójce, ke které montáž trhačkou vyvážeme.

plavaná z lodi přinesla úspěch ještě za světla

 

 

Schéma možného nastražení prutů při lovu ze zakotvené lodi ve třech rybářích na řece. K vyvážce k břehu je zapotřebí pomocného člunu.

 

 

Montáže pro lov z lodi

Pro lov z lodi používáme ty nejjednodušší montáže na plavanou s pevným či průběžným splávkem. Lovíme-li ve větší hloubce, je nutné použití splávku průběžného. Velmi dobré jsou pro tyto účely splávky se spodním uchycením ke šňůře přes karabinku, které zajišťuje menší nápor proudu na splávek. Navíc umožňuje rychlou přestavbu celé sestavy pro lov na vábničku, splavávanou apod. Zarážku doporučuji používat vázanou ze silnější šňůry. Pevná zarážka by nám při chytání z lodi, kde velmi záleží na rychlosti, mohla komplikovat lov. Zejména pak, máme-li nastavenou větší hloubku, než je délka prutu.

Montáž na plavanou s průběžným splávkem se spodním úchytem a vázanou posuvnou zarážkou

 

 

Lov s vábničkou

D. Havlíček: Vábnička patří k mým nejoblíbenějším technikám lovu a přinesla mi úžasné úlovky a především zážitky, kdy po zaklepání vodní hladinu a pohledu na monitor echolotu tuhne krev v žilách, klouby na rukou bělají a ovzduší je plné napětí. Ode dna se odlepí tlustá čára a pomalu stoupá k nástraze. Co teď? Klepnout ještě jednou? Dvakrát? Třikrát...? Jeden z nejlepších českých sumcařů, můj kamarád Pavel Tomi, který má s vábničkou uloveny tisíce sumců, vám vyzradí svůj recept „Jak na to“.

Pavel Tomi: Vábnička – tolik diskutovaný kousek dřeva. První zmínky o něm pochází z Maďarska, kde se tomuto kouzelnému dřívku říká „kuttjer“. Dosud nikdo uspokojivě nevysvětlil, proč zvuk vydávaný vábničkou tolik láká velké i malé sumce. Sumci jsou tímto zvukem natolik vydrážděni, že doslova napadají vše, co jim přijde do cesty. Není ale vůbec jisté, zda sumce vůbec dráždí tento zvuk nebo tlaková vlna, kterou vábnička vytváří. Jednou jsem se pokusil potopit pod vábícího kolegu a musím konstatovat, že v šesti metrech již nebylo po zvuku vábničky ani stopy. Ať už je tomu jak chce, jisté je, že takto lze lovit sumce velmi efektivně a cíleně. A pokud se naučíte správně zacházet s echolotem, můžete si vybrat i velikost lovených ryb. Jednoduše tak, že k malému sumci nástrahu nespustíte nebo naopak, nástrahu vytáhnete z míst, ve kterých se právě pohybuje a přemístíte ji k rybě větší.

 

Vábnička je většinou zhotovena ze dřeva, ale viděl jsem již i výrobky s kovovou nebo plastovou hlavou. Velikosti i tvary hlav vábniček mohou být různé. Vábnička s velkou hlavou se používá v hloubkách více než deset metrů. Vábnička s malou hlavou je vhodnější do mělčí vody. Samozřejmě existuje typ, který je vhodný do jakýchkoliv hloubek a záleží přitom jen na síle úderu. Slabší rány použijte v mělčích vodách a naopak na hloubkách větších, je nutné přinejmenším na úvod pár pořádných „bouchanců“. Samotná práce s vábničkou není složitá, ale vyžaduje jistou praxi. Osobně doporučuji netrénovat přímo na cílovém revíru, jelikož sumci se velice rychle naučí na zvuk vábničky nereagovat. Častým používáním vábničky na jedné lokalitě se můžeme připravit o mnoho krásných zážitků.

Naučte se tedy nejprve techniku vábení někde ve vaně nebo v nějakém „kačáku“ a teprve poté vyražte na vodu, kde budete sumce lovit. Zvuk, který dráždí sumce vzniká v momentu, kdy vábnička vyjíždí z vody, nikoliv, jak si mnozí rybáři myslí, při dopadu na vodní hladinu. V teplých letních nocích tohle „kouzelné dřevo“ vydráždí sumce natolik, že je schopný dojet pod hladinou až k nám a atakovat ruku, kterou držíme vábničku, nebo udeřit ocasem do lodi. Musím přiznat, že se mi to již několikrát přihodilo a není to nic příjemného. Nikdy se mi nic nestalo, ale vždy jsem se pořádně lekl. Bohužel na některých lokalitách, kde se vábnička hojně používá, již není tak účinná. Ryby sice na zvuky reagují, ale neberou. Vábnička by se v neměla používat především v době před třením sumce a po celou dobu trvání tohoto aktu, aby ryby měly při rozmnožování klid.

Sumec s kvalitní vábničkou, která funguje jak na mělké, tak hluboké vodě

 

 

Pavel s Rudou a Rendou si vyjeli zavábit a za pár minut byli zpátky s úlovkem...

 

Pohled na echolot při vábení: tři sumci stoupající, dva větší klesají a vodorovná čára znázorňuje nástrahu.

 

 

Pavel učí své děti pracovat s vábničkou od mala...

 

 

Několik praktických rad na závěr. Jakmile při vábení zjistíte, že se sumci již pohybují ve vodním sloupci, vyberte si vždy toho, který na obrazovce echolotu zdá být největší a nejaktivnější. Na echolotu je takový sumec znázorněn jako nejsilnější čára a někdy vytváří vlnovky (pohyb ryby). Takový sumec většinou reaguje na zvuk vábničky tak, že vyplave z hloubky do vyšších pater vodního sloupce a zde máme velkou šanci na jeho ulovení. Pokud sumci nejeví žádnou aktivitu, zkuste změnit rytmus a hlasitost vábení. Když ani potom neuspějete, ukotvěte loď na místě, kde předpokládáte výskyt většího množství ryb a za stálého vábení zde setrvejte asi půl hodiny. V některých případech je tato metoda velmi účinná, ale potom je toto místo minimálně týden nepoužitelné. Pokud ryby neberou ani po vyzkoušení všech triků, nezoufejte, druhý den může být vše úplně jinak.

Zdolávání by mělo být pokud možno co nejkratší. Jestliže chceme sumce pustit zpět do jeho rodného živlu, nesmíme ho stresovat. Při vábničce čelíme výpadům ryby z lodi. To je výhoda, neboť sumce máme přímo pod sebou a vyvíjíme na něho tah směrem k hladině. Jediný problém může nastat v okamžiku, kdy se ryba rozhodne zajet někam do stromů a táhne loď za sebou. Pak nám zbývají dvě možnosti. Ta první je nastartovat motor a na zpátečku pomalu rybu otočit. Nebo stačí naopak ukotvit loď. Z lodě zdoláváme sumce zásadně z přídě, abychom měli větší akční rádius v momentu, kdy se bude snažit zajet pod loď. Ve většině případů se tak bude chovat každý sumec, protože ve stínu lodi bude hledat útočiště. Většinu zlomených prutů má na svědomí právě tento jeho manévr. Je proto třeba znát taktiku sumcova boje a na vše se dopředu připravit.

D. Havlíček: Pavel nám tedy představil vábničku a já ještě doplním technické detaily lovu. Za sebe mohu jen dodat, že vábnička je použitelná i bez echolotu. Během takového lovu však nejsme schopni pracovat s konkrétními rybami, bavit se pohledem na obrazovku plnou sumců a sbírat zkušenosti o reakcích. Na druhou stranu však lov bez sonaru přináší ohromné napětí, protože záběr přichází jak se říká „bez varování“.

Jako nástrahu pro lov s vábničkou lze použít v podstatě cokoliv ze sumcova jídelníčku, obvykle však v menších velikostech. V zahraničí preferuji úhoře či rousnice, u nás okouna, rousnice či např. plotici. Použitelné jsou i játra, pijavice, různé umělé chobotničky a další speciální nástrahy.

Jako naviják dobře poslouží multiplikátor s návinem alespoň 100 metrů pletenky na cca 70 kg. Prut je ideální do délky 2,4 m s měkčí špičkou pro dobrou identifikaci záběru. Začátečníkům lze doporučit pro lepší rozpoznání záběru umístění rolničky na špičku prutu. Montáže pro lov s vábničkou používám ty nejjednodušší dle nástrahy, nad karabinou či obratlíkem musíme mít olůvko odpovídající hmotnosti, abychom měli nástrahu i přes působení proudění vody stále pod lodí. Zarážka nad olůvkem je samozřejmostí.

Lov začínáme většinou osmi až deseti silnými údery, které po pár desítkách vteřin opakujeme. Čím větší hloubka, tím větší a hlubší úder (pohyb celou rukou).

Na menší hloubce a k „dovábení“ pohybujeme pouze předloktím a zápěstím, čímž docílíme slabší rány. Jakmile se na echolotu objeví sumci, řídíme se jejich reakcemi. Dělají-li vlnovky, tzn. že hledají ve sloupci, vyčkáváme. Pokud se vydá sumec směrem ke dnu, zkouším ho otočit třemi slabšími údery. Když nereaguje, přidám na intenzitě. Pokud sumec několikrát vystoupá až k nástraze (v takový okamžik doporučuji absolutní klid), a nezabere-li, hledám další reagující ryby. Optimální je, když sumec po první sérii „vypálí“ kolmo vzhůru. To většinou atakuje nástrahu a připraví nám krásný souboj.

Záběry bývají při lovu s vábničkou různé. Sumec někdy pouze opatrně sousto uchopí a pomalu s ním jede do strany, někdy naopak zaútočí tvrdě a prut by nám téměř vyrazil z ruky. Zřídka zabere při stoupání, pak se záběr projeví jako nadzvednutí olůvka.

V Itálii jsem před lety zažil unikátní situaci, která dokládá míru maximální vydrážděnosti sumce. Ulovil jsem totiž s vábničkou „metrovku“. Po odháčkování jsem ji pustil a pokračoval v lovu. Po ujetí asi 40 metrů přišel další záběr. Sumec vůbec nebojoval a k mému překvapení se jednalo o toho samého jedince (poznal jsem ho podle vpichu háčku a atypického zbarvení).

 

Technika vábení

Jak již bylo řečeno, zvuk vzniká v okamžiku, kdy vábnička opouští vodu. Podmínkou však je, aby za hlavou vábničky byl vzduch, díky kterému zvuk vzniká. Abychom vzduchovou bublinu udrželi po celou dobu pohybu vábničky pod vodní hladinou, je potřeba, aby bylo zanoření a pohyb pod vodou plynulé a zrychlení přišlo až těsně před vynořením. Jarda Hrdlička kdysi velmi dobře techniku popsal tak, že trénovat máme s pingpongovým míčkem. Naše snaha má směřovat k tomu, abychom hlavou vábničky míček zanořili pod vodu a pohyb vedli takovým způsobem, aby se na vábící ploše udržel a vyhodili jsme jej z vody ven až za sebou. Pokud toto zvládnete, vábení by vám mělo jít. Úhlem, hloubkou ponoru a silou úderu pak můžete zahrát koncert ve všech tóninách bez toho, aby jste k vodě tahali desítky vábniček.

pár úderů....

 

 

... a je tu záběr. Zásek provádím s kvalitním prutem špičkou.

 

 

Krásný sumec ulovený pomocí vábničky

 

 

Vábnička láká malé, ale i velké sumce...

 

 

Můj tip na: zpomalení driftu

Pokud fouká silný vítr a loď je rychle unášena, potřebujeme drift (splavávání) zpomalit. Pro tyto účely je vhodné použití brzdné kotvy (např. od fy. Minnkota). Srovnatelnou službu vykoná i velký vezírek se zátěží tažený za lodí.

„Hrábě“ nejčastěji používám k prolovení dlouhých úseků na řekách. Základním předpokladem pro lov je použití lodi opatřené elektromotorem na přídi. Použití vesel nedoporučuji, neboť bychom sumce na svou přítomnost upozorňovali a nemohli se věnovat nastraženým prutům. Při výběru úseku, který budeme „prohrabávat“, je potřeba dokonalé zmapování dna echolotem. Potřebujeme totiž vybrat úsek s přibližně stabilní hloubkou, abychom se nástrahami nezachytávali o dno, případně aby nevlály ve sloupci. Po zmapování místa lovu nadjedeme lodí proti proudu na jeho začátek, kde se buď zakotvíme či držíme na místě příďovým elektromotorem.

 

Princip splavávané

  

Jak na to

Tato technika umožňuje na menších lodí použít 4 pruty, na větší lodi pro čtyři rybáře lze bez problému spuštěním po proudu nastražit až osm udic (při ideálních podmínkách a šikovných rukou i deset). Důležitým předpokladem pro lov z lodi je postupné spouštění montáží. Zde máme dvě možnosti, jak je spouštět. Buď lovíme tak, že krajní prut je nastražen nejdále od lodi a každý další je o několik metrů blíže, nebo začínáme od prutu prostředního a postupně spouštíme střídavě levé a pravé pruty. Tím vytvoříme jakýsi „stromeček“. Takovým postupem lze spustit bez většího rizika až 6 prutů. Ideální je mít pro tyto účely na zádi lodi držáky prutů v různých úhlech. Podstatné je u obou případů, abychom si dobře pamatovali, jak jsme postupovali a po záběru zasekávali správným prutem. K nastražení více než šesti prutů můžeme využít tzv. „žlutého ptáka“, který nám bude montáž díky působení proudu udržovat dostatečně stranou. Pokud chceme na každou stranu spustit nástrahu s touto „vyvážecí lodičkou“, musíme vlastnit obě provedení (levé i pravé). V případě, že se nám zdá i osm prutů málo, lze další dva pruty spustit přímo pod loď. Pro nastražení tolika prutů je však důležitý jeden předpoklad - mimořádná šikovnost a koordinace rybářů v lodi a velmi dobrý kormidelník, který udržuje elektromotorem na přídi optimální rychlost a směr splouvání tak, aby proud stále dostatečně napínal všechny udilce. A samozřejmostí je i mimořádně rychlá reakce v případě záběru či uváznutí. 

Hloubku se snažíme nastavit s ohledem na sílu proudu, který bude částečně nástrahy vynášet do sloupce. To je potřeba správně odhadnout a případně i vyzkoušet, abychom nelovili tři metry nade dnem a nebo naopak nástrahy nevláčeli po dně a neustále vázli. V průměrném proudu v podstatě budeme usilovat o to, aby bylo v této vzdálenosti ode dna olovo (někdy postačí 100g, jindy je nutností i přes 300g) a nástraha bude vlát těsně nade dnem po proudu. délka návazce je při této technice ideální cca 60-90 cm.

Optimální stav - nástrahy proplouvají několik desítek centimetrů nade dnem tak, aby je odpočívající sumci mohli zaregistrovat.

 

Princip lovu

 

Začátek lovu

Jakmile připravíme pruty, spustíme „stromečkovou“ metodou montáže do zvolené vzdálenosti od lodi (doporučuji rozptyl 5-20 metrů). Vždy spouštíme jako první prut ten nejvzdálenější!!! Následně se odkotvíme se a začneme splouvat. Aby však nástrahy kolem sumců jen neproletěly, brzdíme se příďovým elektromotorem a splouváme pomaleji, než teče řeka. Tím navíc docílíme toho, že jsou všechny šňůry dokonale napnuté a kontrolujeme tak i dráhu splouvání. Nyní je zapotřebí všechny splávky pozorně sledovat. Jelikož lovíme těsně u dna, nebývá záběr příliš prudký. Někdy se splávek pouze zastaví a pomalu se začne potápět, podobně, jakoby uvázl. Rozeznat vázku od skutečného záběru je v takovém případě velmi obtížné, ale doporučuji vždy okamžitě přiseknout. V případě vázky dojde k uvolnění, šlo-li o záběr, máme na prutu sumce. Mnohem čitelnější jsou záběry, kdy se splávek rozjede nějakým směrem do strany, případně po proudu. Zde je okamžitý zásek také na místě. Jedná-li se o vzdálenější prut a hrozí riziko zamotání do prutů vedlejších, nyní je potřeba je rychle a bez váhání stáhnout. 

 

A jdeme na to!

 

pěkný sumec ulovený „hrabáním“ dna

 

Můj tip na přejezdy na nová místa

Jelikož při přejezdech většinou pruty nebalíme, dochází k možnému riziku poškození prutu pohupujícím se olůvkem. Bezpečným řešením je přichycení šňůry několika oviny nad olůvkem ke kličce navijáku. Navíc nehrozí uvolnění a zhoupnutí olova i s montáží na hlavy pasažérů lodi. Při delším přejezdu doporučuji montáže úplně sundat. Pokud necháváme pruty „nabité“, je nutné mít během přesunu v lodi dostatek nádob pro všechny nastražené ryby na montážích.

 

bezpečný převoz prutů při lovu z lodi

 

Montáže pro lov z lodi "hráběmi"

Pro lov z lodi používáme ty nejjednodušší montáže na plavanou s pevným či průběžným splávkem. Lovíme-li ve větší hloubce, je nutné použití splávku průběžného. Velmi dobré jsou pro tyto účely splávky se spodním uchycením ke šňůře přes karabinku, které zajišťuje menší nápor proudu na splávek. Navíc umožňuje rychlou přestavbu celé sestavy např. pro lov na vábničku. Zarážku doporučuji používat vázanou ze silnější šňůry. Pevná zarážka by nám při chytání z lodi, kde velmi záleží na rychlosti, mohla komplikovat lov. Zejména pak, máme-li nastavenou větší hloubku, než je délka prutu.

Montáže doporučuji používat spíše s menším počtem háčků, případně jen jednoháčkové. Snížíme tak významně riziko zachycení nastražené ryby na dně v případě nedokonalého zmapování dna před lovem. Pro tuto techniku bývají takové montáže dostačující, neboť se obvykle loví na úhoře (tam, kde je to povoleno), menší nástražní ryby či rousnice. 

Lovíme-li na živou či mrtvou rybku, nastražujeme ji zásadně za hlavovou část. Zajistíme si tak jednak přirozenější postavení nástrahy a menší odpor - tudíž menší riziko vynášení směrem k hladině.

 

Montáž na plavanou s průběžným splávkem s vázanou posuvnou zarážkou

 

Lov na stojácích

Obdobným způsobem lze „hrabat“ dno i na stojácích. Pruty však musíme nastražit za pomalé jízdy a v té následně pokračovat. Pokud fouká vítr na lokalitě, kde je stabilní hloubka, můžeme místo elektromotoru využít jeho síly.

 

elektromotor na přídi malé lodi

 

Metoda lovu „hrábě“ je nesmírně zajímavým, aktivním a především nenudícím způsobem, který často může přinést zajímavé úlovky. Na italském Pádu, odkud „hrábě“ zřejmě pocházejí, jsem jednou viděl místního průvodce, jak osmkrát „prohrabal“ asi dvěstěmetrový úsek řeky až dosáhl úlovku sumce na metrákové hranici. Z toho vyplývá, že vytipovaný úsek (kde se například sumci zvedají na vábničku, ale nezabírají) můžete prochytávat opakovaně až do kýženého úlovku.

 

Hrábě mohou přinést úlovky sumců opravdu monstrózních rozměrů

 

Přeji mnoho úlovků a pěkné fotografie. Na udírnu prosím raději zapomeňte. Puštěný sumec je totiž vždy příslibem do budoucna na ještě větší a bohatší úlovky!

 

David Havlíček

Další informace o lovu sumců naleznete v mé knize "SUMEC - životní výzva" a v DVD "CHYTÁME SUMCE S DAVIDEM HAVLÍČKEM"

Kniha "SUMEC - životní výzva"

DVD "Chytáme sumce s Davidem Havlíčkem"

 

Přeji hodně rybářských zážitků

David Havlíček