Problém byl, že v době, kdy jsem začínal, nebylo koho se zeptat nebo od koho se přiučit. Musel jsem na všechno přijít sám. Dnes je situace úplně jiná. Multiplikátor se stal relativně běžnou výbavou mnoha vláčkařů a ti, co ho nemají, alespoň zhruba vědí, o co jde. Díky tomu je dnes možnost při učení „opisovat od souseda". Velmi to doporučuji. Já si prošel trnitou cestou pokusů a omylů a trvalo mi tak dvě sezóny, než jsem multík ovládl. Nechci nikoho děsit. Dnes vím, že by to šlo mnohem a mnohem rychleji, kdybych nemarnil čas objevy typu „tudy cesta nevede". Ostatně není to tak hrozné. Teoreticky dobře vyzbrojený kamarád zvládl svůj nový multík během tří vycházek a v Americe s ním mrská vodu kdejaké malé děcko. Přesto se vám ale pokusím udělit pár rad a usnadnit cestu k multiúspěchům.

Jerkovací prut vypadá vedle běžného castingového prutu jako krátký tvrdý klacek

Zdálky a na první pohled se nahození s multiplikátorem nijak neliší od nahození se smekacím navijákem. Ale ve skutečnosti je tu řada rozdílů. Před samotným hodem je třeba nastavit mechanickou odhozovou brzdu. Ta, jak jsme si minule řekli, snižuje otáčky cívky během hodu a brání zamotání vlasce. Jaké je její správné nastavení? Pro začátečníka by to mohlo vypadat asi takto: držím prut ve vodorovné poloze, palcem přidržím cívku, vymáčknu tlačítko pro její uvolnění a palec pustím. Nástraha by neměla spadnout na zem, ale pokud jemně houpnu prutem, měla by pomalu bez zrychlování sjet dolů. Někdo říká, že by se měla po 15cm (jiný až po 50 cm) zastavit. Na to je třeba odhozovou brzdu dotáhnout ještě o kousek. Zcela jednoznačná odpověď neexistuje. Já tvrdím, že nástraha může klidně sjet až na zem, ale měla by sjet bez zrychlování - tak vím, že je cívka brzděna dostatečně a zbytek ubrzdím palcem. Je třeba to vyzkoušet a nalézt ideál, který bude sedět přesně vašemu stylu hodů.

Při samotném hodu je třeba mít na mysli jedinou věc, to je plynulost. Nástrahu neposílám k cíli švihnutím, kdy využívám pružnosti prutu, ale jakýmsi pološvihotahem (lepší výraz neznám), kdy postupně plynule zrychluji a ve správný okamžik palec uvolním a ono to letí. Ten správný okamžik je zhruba takový, aby nástraha letěla po balistické křivce. Když se to podaří tak, jak má, poznáte to. Pohyb bude úplně přirozený a samozřejmý. Budete mít pocit, že to tam doletělo jaksi jen tak. To je ten správný hod. Je třeba to trénovat a až se to dostane do ruky, půjde to opravdu „samo". Je velmi důležité sledovat letící nástrahu po celou dobu letu, palcem kontrolovat vlasec a před dopadem dobrzdit. Při výše zmíněném 15ti centimetrovém propadu nástrahy při nastavování mechanické brzdy se cívka zastaví sama, ale délka hodu nebude nijak zázračná. Proto je právě lepší mít brzdu volnější a pomáhat si palcem. Opakováním se celý proces se zautomatizuje. Vymáčknout nahazovací tlačítko, palec na cívku, napřáhnout, poslat nástrahu vpřed, přibrdžďovat a dobrzdit. Pokud házím nakrátko, tedy do nějakého místa, které je výrazně blíž než můj dostřel, pomůže mít při nahazování delší kus vlasce vymotaný ven před špičkou prutu. Tam se ztratí číst energie hodu a lze tak efektivně snadno házet kousek před sebe, je-li to třeba.

Jerky jsou pořádná tělesa a na práci s nimi je multík jako stvořený

Nejvíce hodů se dělá přes hlavu. Když není místo, stačí mít možnost dostat prut do svislé polohy, to je vlastně polovina hodu přes hlavu. Házet lze bokem, zleva i zprava. Já nerad házím přes tělo, to si raději prut na nához přehodím do druhé ruky. Hod zhoupnutím nástrahy spodem u multíku v podstatě nepřipadá v úvahu. V místech, kde je málo místa, lze nahodit jakoby od sebe, kdy posunu ruku, kterou držím prut nahoru a prut stočím před tělo, takže hážu téměř spodem (s dlouhým prutem je to ale neproveditelné). Na internetu je mnoho videí z chytání v multíkových zemích a např. na youtube doporučuji adeptům multipřívlače prohlédnout si, jak se to dělá.

Za naprosto největší a nejzásadnější chybu, které jsem se dopouštěl, považuji to, že když jsem chtěl hodit dál, a to jsem chtěl skoro vždy, protože jsem začínal jako tragický multiházeč, tak jsem do hodu dával víc a víc síly. To je ale špatně, je nutné soustředit se na techniku hodu a snažit se neházet silou. Na to opřít se do toho, co to jde, je dost času, až budete mít techniku bezpečně zvládnutou. Sladění celé sestavy včetně vlasce nebo šňůry je velmi důležité a dost ovlivní kvalitu hodů a náročnost dosažení žádané přesnosti i délek náhozů.

PRUTY

Druhou nejdůležitější částí takové sestavy je hned po multíku prut. Castingové pruty, neboli tyčky pod multík (jak říká můj kamarád Osprey), se od normálních vláčecích prutů liší v několika věcech. Mají očka blíže blanku a zpravidla je jich víc, než by bylo na obdobném prutu spinningovém. To je jednoznačně výhoda, vlasec lépe kopíruje křivku ohybu blanku. Očka jsou samozřejmě na horní straně prutu a proto je dobré dávat si pozor na jednu maličkost. Nemít vlasec přehozený přes přední očko. Velmi snadno se to stane, např při výměně nástrahy. Pokud si toho nevšimnete, je jesné, že první další hod nedopadne dobře. Specifikem castingových prutů je pistolová rukojeť. Tuto drobnost bych nepodcenil. Klasický vláčák je možné uchopit různými způsoby, lze ruku různě přizpůsobit a najít si úchop, který bude sedět. U multiprutu je těch možností, jak si najít úchop, mnohem míň. Pokud prut s namontovaným multiplikátorem do ruky přesně nesedne, hledejte jiný. Já mám „v pistoli" vždy dva prsty. Díky tomu se na prut moje velká ruka vejde a těžiště si tak posunu více „do ruky". Při chytání by palec měl být na cívce, ale sám ho tam často nemám.

Pruty bych rozdělil na dvě katogorie - „normální" a jerkovací. Začnu těmi druhými, jsou to velice tuhé a krátké pruty (často ani ne 2m) určené, logicky, k jerkování. Sám takový prut nemám, jerky nejsou moje doména. Ale pomalu (velmi pomalu) jim přicházím na chuť. Měl jsem jerkovací prut s multíkem půjčený a můžu říct, že moje obava, že vinou jeho malé délky s tím nepůjde házet, vzala za své po pár hodech. Ono 40g nebo težší jerk je opravdu snadné házet velmi daleko. Jerkovací prut má ale zásadní nevýhodu, že se prakticky nedá využít na „normální" přívlač. To ovšem platí pro každou úzce specializovanou část rybářské výbavy. S krátkými (nejerkovacími) castingovými pruty se lze setkat u modelů určených pro americký trh. Jsou to většinou pruty určené pro chytání z lodi a mívají parabolickou akci. Mohou být relativně jemné, ale i pořádné utahováky. Osobně tyto pruty přehlížím. O ohledem na místa, kde chytám, by mi byly k ničemu. Ostatní pruty mají stejné akce a gramáže jako spinningové pruty. Často jsou k vidění pruty lososové či „steelheadové". Je fakt, že u nás tyhle ryby nežijí, ale to vůbec nevadí, naopak. Tyto pruty bych určitě nepřehlížel. Musíme se smířit s tím, že výběr castingových prutů bude vždycky menší než u bežných vláčeních prutů. Naštěstí ty co se vyrábějí a dají se koupit, zpravidla stojí za to. Mezi výrobce, které stojí za zmínku, bych zařadil Abu, Berkley, Fenwick, Daiwu a Dragon. Pokud byste si přesto nedokázali vybrat, pak lze zasednout k internetu a prohlédnout katalogy firem na americkém, připadně australském trhu. Jejich nabídka od evropské velmi liší. Zde bych jmenoval St. Croix, Redington, Sage a americkou produkci Shimana.

Základní technikou vedení jerků jsou ostré škubance na úrovni hladiny

Otázka, co do multíku navinout, je poněkud zapeklitá. Neodvažuju se v tomto směru radit, dlouhá léta jsem používal pletenku a divil jsem se, že ji nemají všichni. Šlo o šnůry Fireline 0,15 a 0,17. Nedávno jsem se odpletenkoval a převinul zpět monofilní vlasce (0,25 a 0,30) a pletenku zpětně považuji za chybu z důvodů, které se samotnými multíky nesouvisí. Jde o obecnější otázky přístupu k přívlači. Proto se neodvažuji radit, pokusím se jen srovnat vlastnosti obou materiálů ve vztahu k multiplikátorům.

Shrnu-li objektivní fakta, dostanu se k následujícímu. Pletená šňura se lépe rozmotává (přesněji řečeno - lépe se rozmotává typ motanic běžný u multiplikátorů), ale je dražší. Proto chuchvalec, který se musí rozmotat nožem, bude víc bolet. A potíže se zamotáváním se nevyhnou nikomu. Je třeba s nimi ze začátku počítat. Minimální průtažnost pletenky umožňuje dokonalý kontakt s nástrahou. Ale díky tomu, že se při vláčení s multiplikátorem navíjí přímo na cívku, je přenos síly z kličky na vlasec nesrovnatelně lepší než u smekacího navijáku. Proto bývá i u monofilu kontakt s nástrahou vynikající. O něčem takovém si u smekacího navijáku můžete nechat jenom zdát. Kdybych začínal s multiplikátory znovu a se všemi zkušenostmi, co dnes mám, začal bych se silným monofilem. Všechno je pak snazší a u multíku paradoxně silný monofil nijak výrazně nevadí.

Zdolání štiky kolem 60 cm není pro multík žádná práce

Náhradní cívky pro multiplikátory jsou dražší, než by se na první pohled zdálo. Náhradní cívka (u ABU) „obsahuje" kromě cívky samotné i dvě ložiska, osu a ozubené kolo pro pohon převodu řadiče vlasce a rotační část odstředivé brzdy. A vyměnit ji není ani zdaleka tak snadné jako u smekacího navijáku. Je třeba naviják celý otevřít a je jen málo typů multiplikátorů, kde jde cívka vyměnit nějak rychleji a jednodušeji. Když jsem před časem řešil problém druhé cívky, rozhodl jsem se jít na to od lesa a koupil jsem celý druhý naviják. Další cívky nepotřebuji.

U smekacího navijáku je obsah cívky velmi důležitý pro daleké a přesné hody. Je třeba mít plnou cívku a co nejtenčí vlasec. Při hodu je nástraha bržděna tím, že si stále musí strhávat vlasec přes hranu cívky. Každá smyčka si ukousne svůj kousek kinetické energie a ta pak chybí v délce hodu. U multiplikátoru, jak jednou cívku roztočíte (před tím než nástrahu vyšlete k cíli) už není potřeba žádné síly na odvíjení vlasce. Naopak je třeba cívku brzdit. Letící nástrahu tak zpomaluje jenom její aerodymanický odpor a odpor vlasce letícího vzduchem. U multiplikátoru lze mít bez problému navinutou 35tku monofil a krásně házet. Ve Skandinávii často používají i vlasce silnější. Já osobně ale vidím smysl použití čehokoli přes 0,40mm snad jen na jerkování. Protože se vlasec či šnůra neodvíjí přes žádnou hranu, je možné mít záměrně podvinutou cívku. U svého menšího multíku má cívku naplněnou tak z 60ti procent. Šetřím tak hmotnost, kterou musím při náhozu roztočit. To velmi pomůže při házení lehkých nástrah. Sám jsem byl překvapen, jak moc takový detail dokáže pomoci.

Pokud nahradíte smekací naviják multiplikátorem, průměrná velikost vašich úlovků se asi nezvětší

Nahazování lehkých nástrah je asi nejnáročnější multidisciplínou. Pokud za lehkou nástrahu považujete rotačku velikosti 00 či jiné mikro a pidi nástrahy, můžete tento odstavec přeskočit. Opravdová UL přívlač je a bude doménou smekacího navijáku a snaha používat zde multiplikátor není nepodobná pokusům používat pluh na kypření půdy v květináči za oknem. Každá sestava prutu, vlasce/šňůry, a navijáku (společně s šikovným rybářem) má určité rozmezí hmotnosti nástrah, která zvládne nebo lépe řečeno, které dokáže smysluplně používat. Horní hranice je daná výkonností prutu - co dokáže nahodit, vodit a bezpečně zaseknout. Ale ta spodní hranice je především ovlivňována castingovými schopnosti rybáře. Za sebe říkám, že svoje minimum mám u woblerů typu Rapala Original 9 nebo Shad Rap 5, což jsou nástrahy okolo pěti, šesti gramů. Je jasné, že když jdu k vodě s tím, že tyto woblery budou hlavními nástrahami dne, vezmu si „smekací" sestavu a multík nechám doma spát, ale pokud už vyrazím s multiplikátorem a situace u řeky si později vyžádá nasazeních menších nástrah, v klidu to s multíkem odchytám. Zkrátka, je dobré to umět. Několikrát se mi to velmi osvědčilo.

Největší problém u nahazování lehkých nástrah je riziko zamotání na začátku hodu. Ve snaze hodit daleko a roztočit i malou hmotností na konci vlasce cívku, jsem dělával chybu, že jsem házel příliš energicky a snažil se tím „pořádně švihnout". To je chyba. Doporučuji nahazovat klidně, pomalým začátkem. Prut vlastně jenom překlopím zezadu dopředu s tím, že když už nástraha téměř letí, mírně zrychlím pohyb zápěstím abych wobler trochu „popohnal" . Zde platí, že méně je více a klidná ruka přechází chuchvalům. Budete překvapeni, jak daleko a snadno lze tímto způsobem házet. Podvinutá cívka a nepříliš utažená mechanická brzda taky pomůžou. Chce to praxi a zkušenosti s házením těžších nástrah. Zkušenosti vám řeknou, kdy na to jdete špatně a kdy je třeba zatáhnout za záchranou brzdu tzn. palcem přibrzdit cívku tak, abyste po dopadu woblera na hladinu mohli začít chytat a ne rozmotávat kadeře přetékající z cívky na všechny světové strany. Začal bych s nástrahami těžkými a postupně, podle toho jak vám to jde, odlehčoval. Já se ve svých začátcích mořil se vším, až jsem si řekl dost. Stanovil jsem si minimum na 20g a lehčí věci si k vodě nebral. Až když jsem odchytal vycházku bez jediného motance, posunul jsem si „minimum" níž.

Pěkná štika ulovená kolegou na soukromém revíru

Noční chytání bych také nezkoušel dříve, než budu schopen dlouhodobě chytat bez motanců. Sám jsem noční přívlač s multiplikátorem zkoušel jenom několikrát a není to úplně jednoduché. Je třeba nespěchat a nic nepodcenit, nemožnost sledovat letící nástrahu nutí spoléhat na cit palce, který sleduje, jak prokluzuje cívka pod palcem. Nemá smysl zmiňovat, že v noci může zamotaný multík znamenat konec chytání, protože potmě se již tak nepříjemné rozmotávání může stát nemožným. K samotnému rozmotávání šmodrchanců v noci i ve dne, platí jedna zásada. Neutáhnout. Dokud jsou motanice načechrané, je velká šance, že se vše rozmotá poměrně snadno. Většinou stačí nadzvedávat proti směru odvíjení cívky jednotlivá oka. Ta bývají přeházena spodní nad horní. Pokud se to podaří uvolnit, je vyhráno. Nejméně chytrou věcí, co jde udělat, je zatáhnout za vlasec a věřit, že to povolí. Většinou nepovolí.

Kamarádova sedmdesátka polkla wobbler hlouběji než měla a zapózovala naposled

Na závěr bych rád zhodnotil možnosti využití multiplikátoru v našich podmínkách. Multiplikátor nemůže plně nahradit smekací naviják a nikdo by to od něj neměl očekávat. V místech, kde není dost prostoru pro hody tahem, při lehké nebo dokonce UL přívlači a při lovu na „gumy" je multiplikátor zbytečný. Ale v tom, k čemu je určený a k čemu byl vymyšlený, nemá konkurenci. Multiplikátor exceluje ve svém oboru - tj. ve střední a težší přívlači zejména při použití „tvrdých" nástrah a tam smekací naviják dle mého názoru jednoznačně překonává. Chytáte-li navíc z lodě, na velkých vodách a chytáte-li velké ryby nebo se o to pokoušíte, pak multiplikátor „musíte" mít. Pokud překonáte (i psychicky) začátky plné šmodrchanců a chuchvalců v cívce, dobu, kdy budete trefovat jen vodu a ne místo v ní a kdy oblasti dál od vás budete považovat za nechytatelné, objevíte vrušující svět multipřívlače. Nakonec budete házet možná dál, rychleji a přesněji než se smekacím navijákem. A nejde jen o tyhle, řekněme, technické parametry. Rybařina je zejména o pocitech. A v tomto ohledu mohu říci jediné. Chytání s multiplikátorem je radost.

Text: Josef Čadek

Foto: M. Horáček

Tento a další články naleznete v únorovém vydání časopisu KAJMAN